Od nástupu Trumpa do své druhé prezidentské etapy se postupně v Evropě zformovala silná opozice proti němu. Tvoří ji, podle abecedy, Macron, Merz, Starmer, Tusk a Zelenskyj. Ti se sešli, mimo jiné, třeba v Kyjevě, aby sestavili dvaceti dvou bodový diktát Putinovi, kterým měl být donucen k okamžitému zahájení měsíc trvajícímu příměří. Po nepovedeném jednání v Istanbulu se pak tito nově se tvořící elitáři Evropy sešli v Albánii, aby dál prodiskutovávali svůj postup v problému, který si sami vytvořili a hodlají v něm pokračovat doslova přes mrtvoly, konkrétně ale pouze Ukrajinců. Když jsem se dívali na ty „kumpány“ dokonce snad kokainové pobratimy, zamyslel jsem se nad jejich jednotlivými, ale především společnými činy. A došel jsem k zajímavému názoru. Nejschopnější je mezi nimi ten poslední v abecedě. Ne snad proto, že Trump ho několikrát označil za nejlepšího obchodníka a svět mnohdy ironicky za nejúspěšnějšího žebráka, ale pro jeho schopnost pro své zájmy docela skvěle užívat média. Jeho PR, ať už ho řídí kdo che, je prakticky bezchybný. Od Buči přes ten křovácký výstup v Oválné kanceláři. až po přílet do Istanbulu. Vše dokáže využít ke svému prospěchu. Takže jsem si udělal závěr, že je to právě Zelenskyj, kdo je generálem, kdo je velícím důstojníkem, kdo je skutečným vůdcem údajné kavalerie ochotných. On je naprosto odtržený od reality a dokázal tuto pozici vnutit i oné pětici, jejíž jednotlivci si myslí, že oni jsou loutkovodiči Zelenskyho. Zatím co realita je právě opačná. On je režisér a oni poněkud nedovtipnými herci. Jako byl Hitler k pozici těch „velikánů“ u Mnichovského diktátu. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Nikdy jsem nesouhlasil s názorem, že Britové jen trpí nostalgií po své globální říši, nebo dokonce že v hloubi svého přesvědčení nemají rádi, ba až nenávidí Amíky za to, že Británii prakticky připravili o její kolonie. Tvrzení, že se z toho důvodu snaží rozdmýchávat každý spor vzniklý na této planetě považuji dokonce za PR vládců různých částí jejich bývalého impéria. Temnou pravdou totiž je, že metoda rozdmýchávání sporů byla od samého počátku tvorby Britské říše jejím základním kamenem. Doslova. Jejich obchodníci roztahující se po celé Zeměkouli všude sledovali vnitřní rozpory a v těch vzdálených krajích podporovali aktivisty obou stran konfliktu, čímž ho zdárně rozdmýchávali. Vydělávali při tom na podpoře obou stran, aby se nakonec přiklonili k té, která byla ochotna definitivně zradit svou zem a zaprodat se Britské nadvládě. Vylíčené zlodušství politiků Británie je tedy stěžejním, ne-li dokonce fundamentálním prvkem vytváření zmíněného impéria. A zůstalo dodneška základem zahraniční politiky Británie, kdysi „Velké“. Za dlouhé trvání Britské říše se dokonce stalo prvkem vědomí většiny Britů, tedy nejen jeho vládnoucí vrstvy. Tím je veřejnost Britů, především Angličanů na dlouhá staletí prakticky otrávena natolik, že není schopná vcítit se do myšlení jiných národů, nadtož s nimi poctivě spolupracovat. Špičky Angličanů jsou pak prokazatelně podněcovateli, ba doslova iniciátory většiny válek minimálně od té poslední nazývané druhá světová. A přitroublí Amíci jsou těmi, kteří je pak realizují, aby si Angláni radostí mnuli své „zkrvavené“ ruce, jelikož City of London vydělává biliony. Nebo tam snad nejsou Angláni?!! Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Píšu tento příspěvek ještě před tím, než se Zelenskyj v Istanbulu rozhodne, co podnikne. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že celé prozatímní vyjednávání kolem konfliktu na Ukrajině nemá se skutečně realistickou diplomacií nic společného. Fakticky šlo doposud o souboj ultimát a ignorování názorů protivníka. Dokud bude Západ doslova hluchý k obavám Ruska o svou bezpečnosti, což byl hlavní důvod k SVO, a dokud ani nehodlá Ruským občanům v jiných zemích přiznávat lidská a občanská práva, což byl spouštěcí mechanismus SVO, tak Rusko nemá vůbec důvod přistupovat k jakémukoliv jednání. A dokud Rusko trvá na faktickém znicotnění Ukrajiny, pak je jakékoliv jednání vyloučeno, protože mezi těmito stanovisky není možný kompromis. Proto jsem hluboce přesvědčen o tom, že obě strany doposud pouze hrají divadlo pro světovou veřejnost, jakýsi podvodný to spektákl o diplomacii, při čemž ani jedna ze stran konfliktu nemá faktický zájem na ukončení bojů a už vůbec ne na definitivním míru mezi Ukrajinou a Ruskem. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Nerad píšu o Ukrajině. Ovšem po včerejšku mě to nedá. Pozoruji, že politický Západ se stále více chová tak, jako by tu válku už vyhrál. Včera dokonce bylo v Kyjevě založeno na vyhlášení ultimáta vůči Rusku. Sešli se tam se Zelenskym nejzuřivější válkychtivci, Macron, Merz, Tusk a především reprezentant vrchního podněcovače nepokojů na planetě, Stermer. Tito rádoby vítězové se rozhodli, že Rusku nadiktují příměří na třicet dní a nebudou se sním o tom ani bavit. Pokud Američané přijmou tuto drzou neomalenost a společně tím vystaví Rusku diktátu pouze svých vlastních zájmů, vyberou ten nejhorší scénář dalšího vývoje. Rusko není v situaci, kdy by přijímalo ultimáta, a ti pýchou zhlouplí „evropánci“ by si měli vyzpomínat, že Rusko za celou svou historii žádná ultimáta a diktáty nepřijalo. Pokud Západ zažene Rusko do kouta, pokud mu nedá šanci pro alternativu, dokud nepřistoupí na kompromisy, dokud bude prosazovat jen své zájmy, tak se staví do role vítěze, která mu nepřísluší.

Rusko ze zkušeností posledních staletí, ale rovněž reality tohoto století nikdy Západu ani neuvěří, nadtož aby poslouchalo jeho diktáty a podvolovalo se jeho zájmům. Svou bezpečnost, jedinou to záruku své svrchovanosti a nezávislosti si proto vybojuje, nebo zahyne. Jinou možnost nevidí a to nejen jeho vůdci, ale rozhodující většina lidu. To není jako tady na Západě, kde ve skutečnosti lid ve většině za svými politiky nestojí. Dobře totiž ví, že umírat bude on, ale nikdy vládcové a jejich rodiny. Amen. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Včera jsem sledoval oslavu dne „Pabědy“ z Rudého náměstí v Moskvě v přímém přenosu. Což byla pro mě událost letošního roku číslo jedna. Prozatím, protože rok ještě zdaleka nekončí. Druhým zážitkem, který pohladil mého ducha byla četba skvělého textu od filozofa Hausera, který je člověkem mého přesvědčení, i když je víc jak o Kristova léta mladší ode mě. Mnou obdivovaný text lze nalézt na adrese https://casopisargument.cz/63495 . K němu je asi třeba dodat snad jedinou poznámku. O osudu světa opravdu rozhodují jedinci, vlivní samozřejmě. Že se v roce 1945 nevyvíjely události mezi spojenci tak, jak píše Hauser, zavinila smrt Franklina Delana Roosevelta, který 12. dubna toho roku zemřel. V čele USA jej vystřídal poněkud mdlý prezident Harry S. Truman, který sice už tehdy měl šedesát let, ale byl příliš snadno ovladatelný. A tak o směru vývoje vztahů mezi spojenci rozhodl již dlouhodobě známý zloduch z Británie Winston Churchill. Ten byl typickým reprezentantem „velkobritského světoimpéria“, a doslova živelně nenáviděl Trumanova předchůdce, který se pro změnu zase nikdy netajil tím, že zmíněnou říši Britů je třeba rozbít, a její kolonie „osvobodit“, čti, nejlépe dostat pod vliv, ba až nadvládu USA. Což se stejně nakonec stalo. Churchill sice chtěl hned po druhé světové válce USA zatáhnout do války se Sovětským svazem, jelikož doufal že by se tím ty dvě super velmoci tak oslabily, že by neměly sílu na zničení Britského impéria. Při psaní této glosy mě napadá, že je k technologii výstavby a fungování impéria Velké Británie, s ohledem na současný přerod světového systému, potřebné napsat o Britské politice víc, což si nechám na samostatný text. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

katedrálou svatého Petra zvolení papeže užívá, mimo jiné i frázi uvedenou v titulku tohoto textu. Ovšem byl jsem kdysi poučen, že tato formule se původně užívala přímo na konkláve v Sixtinské kapli. Pronášel ji protokolárně kardinál, určený ověřením že právě hlasováním zvolený papež je mužem. Prý to bylo proto, že se stalo, že kdysi dávno byla za papeže zvolena žena, což církev později popřela. Nevím, co je na tom šprochu pravdy trochu, ale četl jsem, že zmíněný kardinál skutečně tím úslovím konstatoval nejen že církev má papeže, leč že ten papež je skutečně mužem, protože „má“ šourek. Tedy latinsky „habet“, komplexně habemus.

Kromě této vzpomínkové pikanterie jsem si při včerejší volbě papeže už jenom položil otázku, proč si zvolený kardinál František vybral papežské jméno Leo XIV. Poslední předchůdce toho jména byl totiž papežem lidí práce, dokonce se říkávalo v té době „dělníků“. A to pro jeho encykliku Rerum novarum, kterou jsem i já ještě jako předseda odborového svazu horníků pročetl, protože šlo o encykliku nového sociálního učení katolické církve. Při tom se ví, že Leo XIV. je až ortodoxní neoliberál. A podle některých dokonce biskup kryjící pedofilii.

Před několika dny zemřelý papež mě hodně zklamal, sice jinak, než ortodoxní konzervativce katolické církve, leč právě svou sociální politikou, kterou jsem u něj předpokládal. Takže přeji katolickému prostému lidu, především v Jižní Americe, kde nový papež dlouho působil, aby se dočkal opravdu moderního sociálně-pracovního učení církve a především jeho realizace. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Příznakem současné doby, ve které se mění skoro celý světaběh způsobuje, že náš stát má nadmíru státních svítků. Slaví nejen prastaré církevní, přesněji katolické svátky, oslavuje jakési situace nedávné minulosti a nakonec i poslední státní převrat, alias puč. Je pro mé vzdělání a životní zkušenost opravdu záhadou, co fakticky ale slaví naše honorace právě dneska. V kalendáři jsem si ověřil, že dnes je podle prohlášení mocných Den vítězství. Jenže nikde není řečeno koho nad kým. Pamatuji si sice, že skoro půl století se v naší zemi 9. května oslavovalo vítězství nad fašistickým Německem a také osvobození Československa Rudou armádou Sovětského svazu. Ovšem docela před několika dny nový vládní funkcionář prohlásil, že Sovětský svaz nás neosvobodil, leč okupoval. A z celkového kontextu současné politiky v EU, které jsme odevzdali skoro veškerou svou svrchovanost mi už několik let vyplývá, že byl poražen jakýsi Hitlerův režim a vůbec ne fašismus v Německu, nadtož Evropě.

Minulost samozřejmě nelze změnit. Lze si ji jen jinak popsat. A to dělá vždycky každá nová mocenská vrstva. Děje minulosti převypráví podle svého zájmu, eventuálně potřeb. Takže lze konstatovat, že dneska v našem státě slaví ti kdo chtějí, nebo to dokonce potřebují, „Den svého vítězství nad celou minulostí“. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

O víkendu se v Praze prezentoval největší, protože nejúspěšnější, žebrák všelidské historie. Byl hostem Petra Pavla, cituji: „…osoby to jednoduše uvažující, pokud vůbec myslící, proto s lehkostí přijímající argumenty, které ho momentálně zaujmou. Neumí je ani analyzovat, ani uvádět do souvislostí a už vůbec ne do logických řetězců vývojových trendů podle zákonitostí lidských dějin. Prostě primitiv, lehce proto ovladatelný, čti, ideální loutka pro každou silnější osobnost“, konec citace internetového anonyma. Podle konspirací zpravodajských služeb tato návštěva byla oběma loutkám nařízena údajně z Londýna a ne z USA, ba ani ne z Bruselu. Jde prý o jasnou iniciativu největšího „rozesírače“ poválečného mezinárodního společenství, Britské MI6, mstivého to pohrobka kdysi nejrozlehlejší říše v dějinách této planety. Osobně si to spojuji s mým neblahým pocitem souvisejícím s 9. květnem v Moskvě. I když! Trump, a po něm i ministerstvo zahraničí USA varovali, aby se nepřátelé Ruska vystříhali jakýchkoliv provokací v ten den. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

jeho tvrdohlavé chtění „smlouvy“ o bohatství Ukrajiny nebylo pro mír vůbec potřebné, a především ho nijak nepřibližovalo, ba právě naopak. Pokud by ta smlouva byla víc konkrétní, tak by zatahovala USA do války. Přece by musela bránit svůj majetek. Jenže. Jak jsem včera pozdě večer našel smlouvu, sice pouze v ruském překladu a jen její jednu část, tak jde o naprostý nonsens. To i smlouva o smlouvě budoucí musí být konkrétnější. Ten doslova reklamní cancát pro důvěřivý americký lid nezaručuje nikomu nic, takže jde vyloženě o PR alespoň nějaké úspěšnosti v problému Ukrajiny za Trumpových prvních sto dní.

Při tom USA od samého počátku se angažovala z čistě pragmatických příčin. Potřebovala co nejvíc oslabit Rusko, aby jí nezavazelo v její obnově hegemonie. To naopak EU do války šla za jakési nikdy nedefinované ideály, čili z přesvědčení ba víry v ideologii tak zvaného neoliberalismu, čti skrytého neofašismu, neofeudalismu a absolutní totality. Takže v současné chvíli se čeká. Asi tak do té oslavy Dne Vítězství v Moskvě. Amerika má před sebou všechny možnosti, včetně úplného vycouvání z konfliktu. Evropa už tolik možností nemá. „Ideologicky zdůvodňovaná válka na Ukrajině neumožňuje kompromis“, jak kdysi dávno napsal politolog Oskar Krejčí. Tedy ukončení bojů. Zelensky je v tom bahně už bez šancí. Konec války je jeho koncem, možná dokonce absolutním. Jen Rusům je to jedno. I když jim zatím spíš vyhovuje válčit dál. Takže se skutečně čeká. Osobně mám z této pauzy nějaký neblahý pocit. Mám obavy, že 10. května přestane „ukrajinský konflikt“ existovat, protože zmizí Ukrajina, jak se shoduje několik pesimistů. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.

Nehodlám patřit mezi stádo „odborníků“, a jiných pisálků, kteří hodnotí Trampovu smlouvu se Zelenskym o přírodním bohatství Ukrajiny. Za prvé o přírodních zdrojích Ukrajiny toho vím velice málo, za druhé smlouvu jsem nikde nenašel a za třetí jsem se dočetl že je fakticky utajená, protože i poslanci Rady, tedy parlamentu Ukrajiny, ji prý mají schválit, aniž znají její text. V mých očích se tedy pouze rozrostla „profesionalita“ Trumpa a Zelenskyho o další rozměr. Už to nejsou jen šašci na pozici prezidenta, leč i podvodní podnikavci. Lidová moudrost už dávno ví, že co šuškané, to je lhané, a život mě dokázal že co tajené, to je podvodné. Asi tolik o té nové hračce bonvivána a stárnoucího blondýna s „černou botou“, leč modrou kravatou na pohřbu papeže. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.