Poslední nález ÚS, týkající se stížnosti ČSSD na metody schvalování asociálních zákonů opět potvrdil, že náš ÚS je neochvějnou oporou polistopadové, jasně protilidové moci. Z celé hromady čtrnácti tak zvaných „reformních“ zákonů, které vládní koalice doslova diktátem propasírovala sněmovnou a na něž podala ČSSD stížnost, uznal za protiústavní pouze jediné vládní opatření o povinných veřejných pracích nezaměstnaných, že prý jde o porušování lidských práv. V mých očích je to naopak opatření velmi oprávněné pro lidi, kteří dlouhodobě berou sociální dávky a prokazatelně si nehledají práci, i když jsou schopni pracovat. Ústavnímu soudu vůbec nevadilo, jakými metodami vládní koalice prosazuje zákony ve sněmovně. Jmenovaným rozhodnutím tedy „povýšil“. Už není pouze nejvyšší zákonodárnou institucí, která potvrzuje protilidové právní normy, ale je nejvyšší antidemokratickou silou v zemi. Sice již po několikáté vytýká vládní moci chování v politickém prostoru, ale pořád z něho vůči ní nevyvozuje žádné sankce. Chová se tedy jako součást vládnoucí mafie. Jeho jednotliví členové pak jako nejvyšší kmotři politického klientelismu v naší zemi.

Napřed fakta. Za památný den šesti milionů, převážně židovských obětí nacistického holocaustu vyhlásilo v úterý 1. 11. 2005 Valné shromáždění OSN 27. leden, den výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi v roce 1945. Rezoluce byla schválena jednomyslně. Výročí se má jako DEN HOLOCAUSTU pravidelně připomínat každý rok na celém světě. „Je to velká historická chvíle, že tato rezoluce byla přijata zcela jednomyslně a s podporou všech členských zemí OSN,“ prohlásil před VS Dan Gilerman, stálý představitel Izraele, který rezoluci navrhl. A nyní jiné pohledy. Rezoluci sice podpořily i arabské země, ale již tehdy argumentovaly, že by tento den měl být památkou nejen obětí holocaustu, ale všech mimořádně velkých historických tragédií a etnických čistek ve světě. Hned 2. 11. 2005 jsem si napsal do svého deníku, cituji: „ Nejenže si myslím, že mají pravdu Arabové, ale je mi nějak proti srsti, že se má neustále připomínat pouze genocida jednoho národa, jakoby v dějinách nebyly vyvražděny desítky jiných. Ba dokonce tak „dokonale“, že po nich nezůstaly než stopy a tedy nikdo živý. Napsal jsem již mnohem dříve a jinde, že tlak Izraele na to, aby si celý svět neustále připomínal holocaust, je fakticky pokračováním tisícileté „politiky“ tohoto sebevyvoleného národa. Židé uvedeným aktem chtějí udržovat celé lidstvo v jakýchsi pocitech nedefinované viny za křivdy na nich spáchané. Jsem ale osobně hluboce přesvědčen, že by právě holocaust měl být mementem spíše pro Židy samotné. Více jak tisíc let se nedokázali srovnat s žádným jejich sousedským etnikem. V jejich knize knih – Tóře – je dokonce nejedenou výzva jejich Boha k zabíjení oněch jinověrců. Následně další dva tisíce let se nedokázali, pro pocity své výlučnosti, sžít s nikým z Evropských etnik, později národů. Měli by se tedy zamyslet sami nad sebou, proč tomu tak je. S vysokou pravděpodobností nejsou vinni všichni ostatní, ale asi oni samotní. Když ničím jiným, tak alespoň tím, že do této kultury přinesli vědomí své vyvolenosti, ba dokonce nadřazenosti, protože šlo o vyvolenost božího lidu k vládě nad světem. Takže v mém chápání čtení Starého zákona jsou zakladateli rasismu. Co zaseli do lidského vědomí, to sklidili. Kdyby byli skutečně pokorní dle svého rodáka Ježíše, pak by se všemu lidstvu za hlásání své vyvolenosti spíše omluvili“, konec tehdejšího mého názoru. Od té doby jsem jej ještě prohloubil. To, co jsem psal před léty o všech Židech, platí pouze o jejich elitě. Vždycky mne zajímalo, kolik v hitlerovské genocidě zahynulo příslušníků židovské elity. Nikdo nikdy mi na tu otázku neodpověděl. Takže si dodnes myslím, to, co mne pronásleduje celá desetiletí. Spekuluji. Realizaci holocaustu našeptali Hitlerovým sluhům samotní příslušníci židovské elity. Oni totiž, podle „Knihy“, konkrétně Janova proroctví ví, že vyvolených bude jen 144 tisíc. Nepotřebovali proto nikdy aby Židů bylo mnohonásobně víc. Měli proto vysoce existenční zájem ty obyčejné zlikvidovat, aby si oni samotní uchovali šanci na vyvolenost. A moc se jim hodila Hitlerova živelná nenávist k Židům. Když se stal diktátorem, zneužila židovská elita této situace k realizaci svého nejtajnějšího záměru. A od té doby už tři čtvrtě století dělají navíc z celého světa podílníky Hitlerova zločinu. Proč to píši právě dneska? Nějak je mi podezřelá česká forma medializace posledního konfliktu Palestinců s Izraelity.

Základní metodou řešení poslední finanční krize je škrtání veřejných rozpočtů v jednotlivých národních státech. I při této metodě se ale nedaří v rozhodujících zemích zajišťovat vyrovnaný státní rozpočet a většina států se rok co rok zadlužuje. Jsem přesvědčen, že posledním krokem všech škrtacích reforem pak bude škrtnutí státních dluhů.

Když už jsem včera psal o demonstraci ze 17. listopadu 2012, cítím potřebu dodat, že jedno z jejích hesel považuji doslova za přesný popis charakteru polistopadové epochy v ČR – a nejen v ní. „Promiňte, že jsme ještě nevydělali, co vy už jste rozkradli“. Pronesla ho ekonomka Švihlíková, která s poctivostí vědce při tom uvedla, že jeho původ je potřebné hledat na Balkáně, prý v Srbsku. Což dokazuje, že lidé Východní Evropy jsou na tom všude stejně. Celý ten převrat ze začátku poslední dekády minulého století byl promyšleným trikem Západu, jak Východ politicky ovládnout a s takovou mocí jej ekonomicky kolonizovat. Následně si tím vytvořit podmínky k rozvratu „sociálního státu“, čili zrušení všech sociálních úspěchů nejchudších, chudých a nejnižší střední třídy, které si dokázaly tyto skupiny za předešlých sto let za velkých obětí na panské vrstvě vybojovat. Panská vrstva se prakticky už dneska celosvětově transformovala na novou vrchnost, kterou už, jako kdysi, netvoří feudálové světští a církevní, ale globální financiéři. Jim pak podlézavě slouží i ostatní střední vrstvy, které ale pomalu, leč jistě, ztrácí své politické postavení. Vrchnost superboháčů by si ale měla setsakramnetsky dobře uvědomit, že Zeměkouli jsme nezdědili od svých předků, ale máme ji v pronájmu od svých potomků. Pokud tedy tak intenzivně kradou, okrádají i své potomstvo.

Včera jsem se dověděl, že celoživotně profesionální revolucionista Petr Uhl na manifestaci 17. 11. 2012 v Praze, zakončil svůj projev slovy, cituji: „Vývoj v čs. společnosti a v komunistické straně nešel bohužel tím směrem, že by se naplnila představa právníka Františka Šamalíka. Ten napsal, že listopadová změna společenských poměrů bude úspěšná teprve tehdy, až i většina členů komunistické strany uzná, že Listopad 1989 je i jejich vítězstvím, že i je osvobodil. Vinu na tom, že se Šamalíkova vize nenaplnila, máme všichni, celá společnost, dnešní komunisty nevyjímaje“. Znám velice dobře ten citát stejně jako jsem znal i jeho autora. Vyslovené řekl ještě pod emocemi svého disidentství a jistého zklamání, že nemohl ve svém nejproduktivnějším věku vykonávat profesi, kterou chtěl a považoval proto chování komunistických papalášů za potlačování svobody jeho a mnohých jiných. Již tehdy takové chápání normalizace pod bičem KSČ nebylo samozřejmě plnou pravdou. V každém režimu je totiž naprostá většina lidí, kteří nemohou vykonávat práci, jakou by chtěli. Není vůbec žádnou omluvou, že si za to mohou sami, protože kupříkladu neuspěli v konkurenci a jejich práci dělá někdo jiný, třeba i méně schopný, jak se později ukáže. Zůstává faktem, že ji prostě vykonávat nemohou. A považovat takový stav za ztrátu svobody je bolestínským sebeobelháváním. To, že statisíce lidí po prověrkách z roku 1990 nesmělo vykonávat své povolání, nebylo prakticky ničím jiným, než pouze jiná forma konkurenčního boje o osobní uplatnění, či až kariéru, protože prakticky na každý významnější post je v každém politickém systému ždycky mnohem více povolaných, než je nakonec vyvolených, takže závisí na pravidlech výběru, zda se jim konkrétní člověk chce podřídit, či nikoliv. Předpokládám, že kdyby se Šamalík dožil dneška, a byl poctivý ve svém přemýšlení, musel by dospět k názoru, že opravdoví komunisté nikdy nemohou přijmout převrat z listopadu 1989 jako své osvobození, protože ono žádným osvobozením pro prosté občany není. Naopak je pro absolutní většinu přechodem pod ještě krutější nesvobodu, která je s podlostí panské vrstvě vlastní, kamuflovaná zdáním svobody.

Za měsíc začnou mediální orgie hodnocení právě uběhlého roku. Určitě se v nich bude hovořit o „Arabském Jaru“, i když podle mne by se mělo hovořit především o Arabském roce. Arabské jaro se totiž nějak nevyvedlo. Zdánlivé „lidové revolty“, z pozadí vedené agenty nadnárodních demokracií, se nějak nepovedly. Ať už Obamova administrativy v nich měla zprostředkovaně prsty, nebo ne, z dlouhodobé perspektivy to budou USA, na koho bude veřejné mínění světa ukazovat prstem. Úsilí o pozápadnění Blízkého i Středního Východu se pořád nějak nedaří. Navíc při něm letos došlo k prokazatelnému mezinárodnímu zločinu vůči Libyi a stejný proces je nastartován v Sýrii. Výsměchem snah globální hegemone bílého křesťanského muže je, že všude, kde se rýpal ve vnitřních záležitostech Arabů, ba dokonce muslimů, nakonec posílili svůj vliv islamisté. A největším propadákem pro USANATO je pak Afghánistán, kde soudní obyvatelé začínají vzpomínat na „okupaci“ ze strany SSSR jako jedinou, za níž docházelo k rozvoji země od školství po průmysl. Demokracie není univerzálním modelem vládnutí pro celý svět. Pokud to nechtějí exkoloniální, ani postkoloniální, čti Americká mocnost pochopit, zadělávají nejen na problém sobě, ale celému světu. Letošní rok je skutečně Arabským rokem a to nepíši ani slovo o vztahu Palestinci – Židé, eskalujícího právě nyní do válečného konfliktu prvoplánově mířícího na Írán. Obama je totiž chvostem psa jménem Netanjahu, který se nevzdává fantazmu útoku na islámskou republiku Peršanů.

Co jsem Vám nestihl napsat 28. října

     Předseda největší odborářské komory o Vaší vládě prý veřejně prohlásil, že je nejhorší od roku 1952. Nevím sice, kde přišel zrovna k tomu datu a jak svůj názor vyargumentoval, ale vím, že později své prohlášení odvolal a snad se prý za ně i omluvil. Pokud ho odvolal, učinil správně. Vaše vláda skutečně není nejhorší od roku 1952. Je nejhorší za celou dobu existence naší státnosti. Pokud u nás existovaly i vlády, které se dopouštěly zločinů, tak se jejich chování dalo omlouvat okupací, buďto přímou vojenskou, nebo zprostředkovaně politickou, jež byla v praxi tou nejtužší diktaturou.

Vaše vláda je však první v naší historii, která své protilidové politické zločiny páchá z vlastní iniciativy, bez jakéhokoliv, třebas i zprostředkovaného nátlaků z venčí, ba zdá se, že dokonce s osobním požitkem až uspokojením naprosté většiny ústavních činitelů vládnoucí koalice.

Vaše vláda, pana premiére, je už pro obrovskou většinu veřejnosti naprosto nepřijatelná. V očích občanů, kteří ji odmítají už od samého jejího podlého vzniku, je dokonce vládou padoušskou. Pokud neznáte definici padoucha, pak jenom připomínám, že jde o pojem, jež je k nalezení kupříkladu v textech Benjamina Kurase, jehož ani náznakem nelze „vinit“ z inklinace k levicovosti. Když už jsem u toho hodnocení vlády, musím Vám, coby osobě, sdělit, že jste nejslabším předsedou polistopadových vlád. A to jenom proto, že se mi nechce studovat činnost těch předlistopadových. S vysokou pravděpodobností byste dopadl ještě hůř. Jste unikátem přinejmenším v tom, že jste začínal s takovou převahou ve sněmovně, o jaké mohli ostatní jenom snít a nyní fakticky vládnete – tedy ztrapňujete se -, v čele prakticky menšinové vlády.

Celá současná vládní koalice se od počátku chová jako bývalá „stranovláda“, o kterémžto jednání se už přes dvacet let hovoří jako o totalitě. Vždycky jsem uvedený termín považoval za účelový konstrukt, který navíc vymyslela jedna pochybná filosofka, mimo jiné asi také proto, aby ulehčila svému svědomí za to, že v mladickém zaslepení spávala s podporovatelem Hitlera. Po dvou letech bezskrupulózní tyranie ze strany současné vládnoucí moci, začínám si obsah onoho pojmu ale znova promýšlet.

Vaše vláda s podporou všelijak zverbovaných, pod knutou strachu o své prebendy stupidně se chovajících poslanců, už za svou existenci předvedla nesčetné množství triků, jichž lze v tak zvané zastupitelské demokracii použít k udržení nadvlády. Opakuji, nadvlády, dokonce diktátorské a ne nějakého slušného vládnutí. Jen několik příkladů. Vláda vznikla ze stran, z nichž ani jedna nevyhrála volby, přestála kolem deseti vládních krizí, vesměs zahájených korupčními skandály. Neobešla se hned při první z nich bez utajované, a proto snadno popíratelné dohody složené do rukou prezidenta. Musela provádět doslova kotrmelce při korupčních skandálech Drobilem (Michálek) počínaje, přes Vondrovo PromoPro, Bártovštinu, až po nedávný problém na ministerstvu „asociálnosti“. Jedním z vrcholných demokratických triků bylo udržení vlády za pomoci stlučení „protostrany“, ze zrádců nejen volebního programu, ale i svých politických „kriegskolegů“. A konečně předvedla nedávno svůj zatím poslední spektákl, v němž – určitě za tučné odškodné -,odešli ze Sněmovny revoltující členové ODS, aby byli nahrazeni „loajálními“, dokonce i jedním trestancem.

V  repertoáru současné vládní koalice k tomu všemu navíc totálně absentuje metoda vyjednávání, a to nejen s opozicí, ale s každým opačného názoru. Vysmívá se jakémukoliv občanskému odporu a některé jeho projevy povýšenecky dehonostuje coby eskapády extrémistů, či dokonce luzy. Demonstrace veřejnosti jsou pro ni divadélkem k úsměvnému pohrdání. Petice, třeba i s mnoha tisíci podpisů, považuje pro změnu za poníženou supliku, kterou může ignorovat, řečeno až příliš slušně. Samozřejmě, že je především pokračovatelkou pseudotřídního boje, zahájeného již Klausem v prvých dnech po listopadu 1989, projevujícího se stupidní vytrvalostí ve vyhrožování reinkarnací komunistické byrokratury. Pravým pojmenováním celé její činnosti je ale antisocialistická, ba dokonce antisociální až protispolečenská revoluce, podrazácky označovaná za reformy.

Pokud jste ještě alespoň trochu – coby vzdělanec přírodních věd -, schopen vědecké analýzy, tak si laskavě sám odpovězte na otázku, co asi tak zbývá občanům, veřejnosti, či opozičním institucím, když si o současné vládní koalici uvědomují kupříkladu jenom to málo, co bylo popsáno v předešlých dvou odstavcích. A zkuste si pak v myšlenkovém experimentu kupříkladu představit, jak asi může skončit její i Vaše vládnutí.

Každý, kdo rád píše politikům, by měl začít využívat služeb nedávno vzniklého webu http://napistejim.cz/search , který může z korespondence nejen udělat opravdu věc veřejnou, ale vytvářet i reálný tlak na nechuť politiků odpovídat. Jinými slovy, lze ho využít k erozi pohrdavé bohorovnosti tak zvaných demokratických zástupců ke  konkrétním příslušníkům hlasu „lidu“, který je volí. Před volbami bude takový počin stále více nabývat na významu. Myslím si.

Nová „Bílá Hora“ z konce minulého týdne podle mne ukončila lavinu protilidových kroků vlády, jimiž určitě splnila mnohem víc, než si kmotrovské kruhy ve svých snech přály. Teď už má před sebou naopak zmírňování některých okrajových, až příliš krutých asociálních rozhodnutí. Jak se zdá, ODS vládne podle prastaré maršruty, i když tentokrát jí to trvalo trochu déle, než bývá v zavedených demokraciích zvykem. I tak ale má před sebou poměrně dlouhou dobou jednoho a půl roku, ve které si může zlepšovat svou „imič“, aby před volbami mohla zase cosi vymyslet na málo nápaditou levici. Levice v krajských volbách sice drtivě vyhrála, ovšem lidé jsou zapomětliví a tak za rok eventuálních populistických opatření budou opět velebit rozumnost pravice a hlavně ODS. Především ta má totiž splněno. Heger ještě zdaleka nemá ve zdravotnictví naplněn program likvidace socialistického zdravotnictví a Kalousek, oba z TOP09, škoda mluvit. Tomu zatím nevyšel ani jeden rozpočet a i kdyby nakrásně hned teď skončila krize, jeho úřad nebude umět vybírat daně, když se to za dvacet let ještě pořád nenaučil. Mediální lokajové budou až do příštích parlamentních voleb ohlupovat národ, že drastická opatření, jež ukončila rozhazovačnost socialistů, byla bezpodmínečně nutná, a že když to jenom trochu jde, pravice umí být k „lidem“ i přívětivá, proto přece má ve své koalici jakousi veteš toho jména – LIDEM. Kdo je vyřízen, tak to je Nečas. Toho činnost Kalouska, který fakticky vládu diriguje, potopí, ať už volby pro ODS dopadnou, jak chtějí. Při prohře odejde sám, při slušném výsledku si ho přisvojí jiní, kteří už čekají na svůj den.

Tři poslanci složili mandát, aby umožnili vládě propasírovat sněmovnou nejen hnusné, ale doslova politicky zločinné zákony pravicové diktatury, eufemisticky ještě pořád prohlašované za reformu. Jelikož jde o poslance ODS je vysoce oprávněnou otázka: „Za kolik?“. Jde totiž o partaj otrocky vyznávající tržní systém a dogmaticky nařizující každému jedinci, že se má sám o sebe postarat. Bude proto potřebné se zajímat o další život odstoupivších „rebelů“. Zda na ně byl pouze činěn vydírací nátlak za to, že se na ně něco ví, či dostanou nějaké velmi lukrativní funkce ve spřízněných firmách, či dokonce nějaké vzácné prebendy státní služby. Asi od každého trochu, aby se na to zas tak brzy nepřišlo a tolik to na veřejnosti „neřvalo“.