Co jsem Vám nestihl napsat 28. října
Předseda největší odborářské komory o Vaší vládě prý veřejně prohlásil, že je nejhorší od roku 1952. Nevím sice, kde přišel zrovna k tomu datu a jak svůj názor vyargumentoval, ale vím, že později své prohlášení odvolal a snad se prý za ně i omluvil. Pokud ho odvolal, učinil správně. Vaše vláda skutečně není nejhorší od roku 1952. Je nejhorší za celou dobu existence naší státnosti. Pokud u nás existovaly i vlády, které se dopouštěly zločinů, tak se jejich chování dalo omlouvat okupací, buďto přímou vojenskou, nebo zprostředkovaně politickou, jež byla v praxi tou nejtužší diktaturou.
Vaše vláda je však první v naší historii, která své protilidové politické zločiny páchá z vlastní iniciativy, bez jakéhokoliv, třebas i zprostředkovaného nátlaků z venčí, ba zdá se, že dokonce s osobním požitkem až uspokojením naprosté většiny ústavních činitelů vládnoucí koalice.
Vaše vláda, pana premiére, je už pro obrovskou většinu veřejnosti naprosto nepřijatelná. V očích občanů, kteří ji odmítají už od samého jejího podlého vzniku, je dokonce vládou padoušskou. Pokud neznáte definici padoucha, pak jenom připomínám, že jde o pojem, jež je k nalezení kupříkladu v textech Benjamina Kurase, jehož ani náznakem nelze „vinit“ z inklinace k levicovosti. Když už jsem u toho hodnocení vlády, musím Vám, coby osobě, sdělit, že jste nejslabším předsedou polistopadových vlád. A to jenom proto, že se mi nechce studovat činnost těch předlistopadových. S vysokou pravděpodobností byste dopadl ještě hůř. Jste unikátem přinejmenším v tom, že jste začínal s takovou převahou ve sněmovně, o jaké mohli ostatní jenom snít a nyní fakticky vládnete – tedy ztrapňujete se -, v čele prakticky menšinové vlády.
Celá současná vládní koalice se od počátku chová jako bývalá „stranovláda“, o kterémžto jednání se už přes dvacet let hovoří jako o totalitě. Vždycky jsem uvedený termín považoval za účelový konstrukt, který navíc vymyslela jedna pochybná filosofka, mimo jiné asi také proto, aby ulehčila svému svědomí za to, že v mladickém zaslepení spávala s podporovatelem Hitlera. Po dvou letech bezskrupulózní tyranie ze strany současné vládnoucí moci, začínám si obsah onoho pojmu ale znova promýšlet.
Vaše vláda s podporou všelijak zverbovaných, pod knutou strachu o své prebendy stupidně se chovajících poslanců, už za svou existenci předvedla nesčetné množství triků, jichž lze v tak zvané zastupitelské demokracii použít k udržení nadvlády. Opakuji, nadvlády, dokonce diktátorské a ne nějakého slušného vládnutí. Jen několik příkladů. Vláda vznikla ze stran, z nichž ani jedna nevyhrála volby, přestála kolem deseti vládních krizí, vesměs zahájených korupčními skandály. Neobešla se hned při první z nich bez utajované, a proto snadno popíratelné dohody složené do rukou prezidenta. Musela provádět doslova kotrmelce při korupčních skandálech Drobilem (Michálek) počínaje, přes Vondrovo PromoPro, Bártovštinu, až po nedávný problém na ministerstvu „asociálnosti“. Jedním z vrcholných demokratických triků bylo udržení vlády za pomoci stlučení „protostrany“, ze zrádců nejen volebního programu, ale i svých politických „kriegskolegů“. A konečně předvedla nedávno svůj zatím poslední spektákl, v němž – určitě za tučné odškodné -,odešli ze Sněmovny revoltující členové ODS, aby byli nahrazeni „loajálními“, dokonce i jedním trestancem.
V repertoáru současné vládní koalice k tomu všemu navíc totálně absentuje metoda vyjednávání, a to nejen s opozicí, ale s každým opačného názoru. Vysmívá se jakémukoliv občanskému odporu a některé jeho projevy povýšenecky dehonostuje coby eskapády extrémistů, či dokonce luzy. Demonstrace veřejnosti jsou pro ni divadélkem k úsměvnému pohrdání. Petice, třeba i s mnoha tisíci podpisů, považuje pro změnu za poníženou supliku, kterou může ignorovat, řečeno až příliš slušně. Samozřejmě, že je především pokračovatelkou pseudotřídního boje, zahájeného již Klausem v prvých dnech po listopadu 1989, projevujícího se stupidní vytrvalostí ve vyhrožování reinkarnací komunistické byrokratury. Pravým pojmenováním celé její činnosti je ale antisocialistická, ba dokonce antisociální až protispolečenská revoluce, podrazácky označovaná za reformy.
Pokud jste ještě alespoň trochu – coby vzdělanec přírodních věd -, schopen vědecké analýzy, tak si laskavě sám odpovězte na otázku, co asi tak zbývá občanům, veřejnosti, či opozičním institucím, když si o současné vládní koalici uvědomují kupříkladu jenom to málo, co bylo popsáno v předešlých dvou odstavcích. A zkuste si pak v myšlenkovém experimentu kupříkladu představit, jak asi může skončit její i Vaše vládnutí.