Za měsíc začnou mediální orgie hodnocení právě uběhlého roku. Určitě se v nich bude hovořit o „Arabském Jaru“, i když podle mne by se mělo hovořit především o Arabském roce. Arabské jaro se totiž nějak nevyvedlo. Zdánlivé „lidové revolty“, z pozadí vedené agenty nadnárodních demokracií, se nějak nepovedly. Ať už Obamova administrativy v nich měla zprostředkovaně prsty, nebo ne, z dlouhodobé perspektivy to budou USA, na koho bude veřejné mínění světa ukazovat prstem. Úsilí o pozápadnění Blízkého i Středního Východu se pořád nějak nedaří. Navíc při něm letos došlo k prokazatelnému mezinárodnímu zločinu vůči Libyi a stejný proces je nastartován v Sýrii. Výsměchem snah globální hegemone bílého křesťanského muže je, že všude, kde se rýpal ve vnitřních záležitostech Arabů, ba dokonce muslimů, nakonec posílili svůj vliv islamisté. A největším propadákem pro USANATO je pak Afghánistán, kde soudní obyvatelé začínají vzpomínat na „okupaci“ ze strany SSSR jako jedinou, za níž docházelo k rozvoji země od školství po průmysl. Demokracie není univerzálním modelem vládnutí pro celý svět. Pokud to nechtějí exkoloniální, ani postkoloniální, čti Americká mocnost pochopit, zadělávají nejen na problém sobě, ale celému světu. Letošní rok je skutečně Arabským rokem a to nepíši ani slovo o vztahu Palestinci – Židé, eskalujícího právě nyní do válečného konfliktu prvoplánově mířícího na Írán. Obama je totiž chvostem psa jménem Netanjahu, který se nevzdává fantazmu útoku na islámskou republiku Peršanů.