Ze včerejších zpráv mne zaujalo sdělení o tom, že americká centrální banka (FED) dne 29. 12. 2014, prý podle očekávání, oznámila ukončení nákupů dluhopisů, jimiž od finanční krize podporovala ekonomiku. Od konce roku 2008 nasměroval do ekonomiky ve třech fázích nákupů státních a hypotečních dluhopisů celkem 3,7 biliónu dolarů. Toto sdělení se nedá číst jinak, než že bylo natištěno 3,7 bilionů ničím nekrytých dolarů v rámci finanční politiky tak zvaného „kvantitativního uvolňování“. Při tom efekt je prakticky nulový. Sám FED včera přiznává, že jeho bilance se za dobu krize zvýšila osminásobně na čtyři biliony dolarů, což nelze opět číst jinak než, že všechny nákupy dluhopisů jsou pouhým zvýšením množství dolarů v oběhu a tedy fakticky účetním pasivem FEDu. Musíme k tomu ještě připočíst, že ekonomika USA nesignalizuje růstovou změnu, protože FED drží úrokovou sazbu od prosince 2008 neustále prakticky na nule. Změna se prý očekává za, cituji: „značnou dobu“. A měnová politika FEDu má, opět cituji: „nadále daleko do normálního stavu“. A taková zem při tom všem bezhlavě válčí po celém světě, má prý sedmdesát milionů občanů, kteří dostávají potravinové poukázky a na druhé straně největší počet superboháčů. Jak to všechno asi skončí?! Pomalu, leč soustavně se vývoj blíží k situaci, kdy už zůstanou jen dvě možné cesty. Globální válka, nebo krach celé světové finanční soustavy. To druhé je na řízení velmi složité, protože by to prakticky představovalo stažení z oběhu asi 15ti bilionů reálnou ekonomikou nekrytých dolarů, které lítají ve virtuálním prostoru. Nelze to navíc provést jinak, než globálně, čili že to „zaplatí všichni“. Jako kupříkladu při měnové reformě v jednotlivém státě. Jakási globální měnová reforma, kdy by každému občanu světa byla ponechána minimální životní částka a ostatní „peníze“ by byly staženy z trhu. V lepším případě by byly deponovány na vázaný vklad. Při tom by musely být škrtnuty, či jinak kompenzovány veškeré mezinárodní dluhy. Tou kompenzací by bohužel mohla být jen ztráta území dlužníka. Provést něco takového je prakticky nemožné. Každý jiný krach soustavy bude proto živelný a přinese miliardám lidí utrpení a hrstce nejbohatších nakonec zase zisk. Zahájit válku je podstatně jednoduší, jenže utrpení miliard lidí bude mnohem větší ale na druhé straně zisky superelity větší. Byl bych rád, kdyby světapáni našli nějaké přípustnější řešení. To by se ale museli vzdát ideologie svého predátorství, což je podle nich bohužel proti lidské přirozenosti.

Americká politika kolem Ukrajiny není zdaleka jedinou, zaměřenou proti Rusku, ba dokonce ani ne tou nejhorší. Mnohem více ohrožuje Rusko rozpad sice neformální, ale přece jen dosud účinné protiteroristické koalice. USA aniž to konzultovaly s jejími ostatními účastníky, opouští Afghánistán, aniž v něm dosáhly jakékoliv porážky teroristických skupin. Dá se říci, že mimo Kábul všude roste vliv Talibů, pokud dokonce mnohde už nemají faktickou moc. Tádžikistánské silové instituce kupříkladu oznamují, že na mnoha úsecích v blízkosti hranic s Afghánistánem Tálibové už likvidují orgány státní moci. Vojáci afghánské armády ve velkém počtu z těchto regionů prchají. Tam pak noví vládci zakládají výcviková střediska, ve kterých cvičí nové příslušníky k boji proti neislámským zemím. Po výcviku následuje bojová praxe v Iráku, či v Sýrii. Takových táborů mají radikální islamisté mnoha odstínů v Afghánistánu značné množství. Doslova katastrofální je, že se v některých z nich podrobují speciálnímu výcviku občané ze zemí EU, ale i Ruska a dalších států postsovětského prostoru. Většina z nich je připravována pro diverzi ve svých „mateřských“ zemích. Před několika dny byla zadržena přímo v Moskevském kraji skupina teroristů, kteří sem přijeli proto, aby páchali teroristické činy v Moskvě a Moskevském kraji. Výcvik její příslušníci prodělali právě v Afghánistánu. Obamova nesmyslná politika, spočívající na jedné straně v opouštění rozvráceného Afghánistánu a na druhé zahajující bombardování jakéhosi nedefinovatelného státu v Iráku a Sýrii, je podle agenturních zdrojů nejen v Rusku vyhodnocována jako záměrná. Sleduje zvyšování chaosu, rozvratu a především pak ohrožování bezpečnosti občanů celé Evropy a specielně Ruské federace, v níž žije nezanedbatelné množství moslimů.

Kissingerův tlustospis s názvem World Order, ač vyšel teprve nedávno, stačil už vzbudit na Západě široký ohlas. Mimo jiné přiměl pečlivého čtenáře a světoznámého novináře Johna Pilgera, k napsání článku pro Asia Times Online, nazvaném Anything that flies on anything that moves a zveřejněném tam 9. října 2014. Český překlad článku vyšel pak 22. 10. na webu http://zvedavec.org/komentare/2014/10/6192-vse-co-leta-na-vse-co-se-hybe.htm . Uvádím to proto, že autor, o němž se lze více dočíst z webu http://en.wikipedia.org/wiki/John_Pilger mi konečně odpověděl na otázku, kterou si dlouhá desetiletí kladu a pořád jsem na ni nemohl najít ani stín rozumné odpovědi. Otázka zněla. Kde se vlastně vzal Pol Pot a proč na svou stranu získal tak velké množství Kambodžanů? Autor, který se problematikou Kambodže zabýval od r. 1978 až do roku 2000, to vysvětluje nekompromisně. Zrod moci Rudých Khmerů podle jeho zkušeností byl především, ne-li pouze, výsledkem Amerického bombardování Kambodže v době války ve Vietnamu. Před masivním bombardováním byli polpotovci malou, asi pěti tisícovou, po celé zemi roztroušenou skupinou špatně vyzbrojených, ideově zmítaných a doslova vystrašených partyzánů, aby brzy po americkém běsnění vzrostli na dobře organizovanou armádu v počtu skoro čtvrt milionu. Z následků bombardování se země nevzpamatovala dodneška a nebýt Vietnamu, tak tom Rudí Khmerové asi vládli dodnes. Autor pak, jako každý správný myslitel, ve jmenovaném textu jasně vyvozuje zobecnění. Nebojí se tvrdit, že Bushovy války měly jak v Afghánistánu, tak především v Iráku, velmi podobné důsledky. Díky nim se v postižených zemích nebývale rozrostly řady radikálních islámistů všech možných skupin, vyznání a cílů. Lze tedy odůvodněně očekávat, že Obamovo současné masivní, navíc ústavu vlastní země obcházející bombardování rodícího se islámského chalífátu, realizované naprosto bez hlubšího rozmyslu o konečném cíli, dosáhne pouze toho, že dosud rozptýlené skupiny radikálů se spojí – samozřejmě k boji proti „Satanskému Západu“. Souhlasím s tím, že to byly války Bushe a Blaira, které daly vznik Islámskému chalífátu. Obamův holocaust ve formě „výbušné medicíny“ podávané z výšky třiceti tisíc stop, pak je s vysokou pravděpodobností zárodkem dlouhodobé, možná až nové stoleté náboženské války, tentokrát „zanícených“ neoconů s fantickými islamisty. Potvrzuje se tak tvrzení značné části znalců vývoje současného světa, kteří dospívají k přesvědčení, že USA ke svému přežívání už nestačí pouze jednorázová válka, ale potřebují trvalé válčení. Podle mého soudu už dávno vyprchal efekt zbohatnutí Ameriky díky první a druhé světové válce, v nichž největší američtí průmyslníci a především bankéři po většinu doby podporovali obě válčící strany, aby při poznání budoucího vítěze si u něho už předem zajistili beztrestnost za pomoc poraženému. Takže si nejméně všichni superbohatí dobře pamatují, že nejrychleji a nejvíc zbohatli, když se válčilo jejich zbraněmi kdekoliv na Zeměkouli, mimo území USA.

PS. Autor kromě toho, že se dlouhodobě pohyboval v Iráku i Kambodži, měl možnost vést rozhovory s mnoha vysokými politiky a byrokraty mezinárodní politiky, takže nejenom že ve zmíněném textu uvádí mnohá, někdy široké veřejnosti naprosto neznámá fakta, ale především z nich vyvozuje pro dnešek velmi cenné závěry, které by mělo znát co nejvíce obyvatel světa. Velice vřele proto doporučuji k přečtení alespoň vzpomínaný jeho text.

Přiznám se, že Obamovu stupnici největších nebezpečí současnosti v pořadí ebola, Rusko a Islámský chalífát jsem považoval za výhružky pitomce v roli gorilího samce, který se sice bije do hrudi, leč bojovat nejde, nebo alespoň za úlet člověka již příliš unaveného odporem rostoucí sily nepřátel ve vlastní zemi. Dneska jsem se ale náhodou vrátil ke svým poznámkám z četby knihy Samuel Phillips Huntingtona „Střet civilizací“ a přišel jsem na následující myšlenky. Pro dobu globalizace vůbec neuznávám sice nějaké civilizace, ale pouze jednu, všelidskou civilizaci, s četnými kulturami od čínské, přes indickou, až po anglosaskou. Za jednu z významných považuji i pravoslavnou a ruskou kulturu. Státnost byla sice do současného ruského prostoru přinesena ze severu Vikingy, ale skutečný vliv na formování Ruského státu a kultury mělo až pravoslaví, upevňující se v zemi po pádu Byzance, kdy se Moskva fakticky považovala po Konstantinopolu za „třetí Řím“. Uvědomil jsem si, že podle znalců hlavními rysy byzantské a tedy i pravoslavné státnosti je vnímání vlastnictví. Země, čti nejen půda, ale i moře, to vše je majetkem božím a člověk je může pouze užívat, nikoliv však vlastnit. Z toho pak plynou další jiné dvě nejvyšší hodnoty. Lidská solidarita až do formy přátelství a na tomto principu postavená morálka, která je nad právem vládce státu. Přátelství a z něj odvozená pravidla spravedlnosti, jsou tak vyšším principem mravním, než pomíjivá nařízení vládce. Tím se zásadně odlišovalo a pořád ještě odlišuje Rusko od anglosaského kulturního okruhu. Byzantsko-pravoslavný model vždy předpokládal sjednocování různých národů do jednoho státu s pomocí přátelství, solidarity až lásky nejen k bohu a nikoli na základě západního tavícího tyglíku, který se řídí přísnými zákony. Tím naprosto zásadně odporuje silově agresivnímu vzniku i celému vývoji USA, vystavěném na násilné genocidě původního obyvatelstva, tak jakémusi „slabém“ násilí, jež má sjednotit Evropany pouty milionů zákonů. Na to všechno mne přivedly poslední projevy jak Putina, tak především Lavrova, který před několika dny světu jasně řekl, aby se Západ nesnažil učit Rusko žít. Osobně si myslím, že Rusové to dávno umí, což prokazují nejméně tisíc let a především dali zřetelně Západu, od Britů přes Francouze po Němce, jasně najevo. Putin vším svým chováním v tomto svém funkčním období už to říká světu stále zřetelněji, až po nedávné upozornění, ať si EU laskavě uvědomí, že Rusko je jadernou mocností. Rusko si nedá od nikoho do svého života „kafrat“, protože své hodnoty považují nejen za národní rysy, ale ze svého pohledu i humánnější a přitažlivější. Vždyť co může být pro lidstvo přínosnějšího, než inspirující pluralita a soužití kultur. V žádném případě ne zglajchšaltování v „tavícím tyglíku“. A už vůbec ne v tom Americkém, založeném na nejpředstavitelnějším zločinu proti lidskosti. Rusko se navíc dovedlo poučit z nedávné minulosti. Nevnucuje už nikomu svůj styl myšlení a života, čti, dokázalo se zbavit leninské pýchy učitele, vůdce ba až vládce světa, nutícího veškerenstvo ke svému pojímání lidství. Tím vším je Rusko prakticky alternativou Západu, takže ho vládci USA musejí považovat za nesmiřitelného nepřítele. V současné etapě lidských dějin se tedy opravdu opět, poměrně na dlouhé budoucí období, láme chleba. Buďto se svět na dlouhou dobu stane vazalem jedné moci, nebo už konečně dokáží kultury nejen vedle sebe, ale především ve vzájemné spolupráci existovat. Pro začátek alespoň ty velké, rozhodující. Historie ukazuje, že se žádné kultuře nikdy nepovedlo definitivně ovládnout svět. Měli by si to uvědomit především nositelé „kultury“ bílého muže. Neměli by proto zbytečně zdržovat bezpodmínečný vývoj lidské civilizace, který spěje ke spolupráci všeho lidstva. K tomu totiž není jiná alternativa, než zánik lidstva.

Pokud jsem si z Obamova projevu v OSN vytáhl některé citáty, pak jeden mne zaujal nejvíc. Obama v něm tvrdí, cituji: „Amerika jako výjimečný národ je povinna vést svět…“, konec citace. Jsem člověk, který přísně rozlišuje mezi fašismem, nacismem a hitlerismem. V tomto bodě Obama již přešel z nacismu, který v USA vládne od jejich založení před 238i lety, ve formě rasismu bílého muže, do neskrývaného hitlerismu „tisícileté říše“.

Již mnoho let znám zprávu generála KGB Michaila Ljubimova o tak zvané „Operaci Golgota“, jejímž iniciátorem byl dlouhodobý šéf KGB Andropov, jakmile se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS. Když byl ještě v čele KGB, tak nechal zpracovat studii o dalším vývoji SSSR, který v té době prožíval úděsnou stagnaci pod víc jak patnáctiletým vedením Brežněva. Po mnohaměsíční práci s pomocí nejvyspělejších počítačů ze Západu, se zpracovatelské týmy dopracovaly výsledků a vybraly z nich deset nejpravděpodobnějších trendů vývoje. Ve všech jim vycházelo, že stav Sovětského svazu je neudržitelný. Andropov s výsledky neseznámil vedení KSSS a SSSR. Nechal si je jen pro sebe, náčelníka zpracovatelského týmu dokonce poslal do důchodu a dělal všechno možné, aby se stal nejvyšším šéfem Sovětského svazu. Jakmile se mu to podařilo, zahájil svůj, podle mne naprosto fantasmagorický projekt s oním drsným názvem – Operace Golgota. Ze znalostí mentality ruských lidí a zmíněných analýz dospěl k názoru, že Sovětský svaz musí být řízeně zničen, v zemi nastolen ten nejdivočejší kapitalismus, aby lidé konečně procitli, vzbouřili se a začali pod vedením nových vůdců opravdově a zaníceně budovat skutečný komunismus, protože jsou národem přirozeně vysoce kooperativním a kolektivistickým, nezničeným sobeckým egoismem. Se svými poradci vypracoval čtyři fáze uskutečnění tohoto záměru. Bohužel brzy zemřel, takže stačil realizovat jen první fázi, na níž vytipoval Gorbačova. Ten sice skutečně rozvrátil socialismus, ale bohužel též SSSR. Jako vždy se opět ukázalo, že sebepromyšlenější záměr vyprodukuje vedlejší účinky, se kterými se nepočítalo a které nakonec zvrátí celý promyšlený plán. Ze Sovětského bloku proto zůstalo alespoň trochu akceschopným jen Rusko, které se ale pod vedením Jelcina změnilo na personální unii oligarchů. Přeskočím nyní dvacet let až do dneška, kdy se ukazuje na Ukrajinském oligarchátu zrádnost jeho zbohatlických vládců, kteří zemi vlečou do Západního zotročení. Putin již v prvním svém prezidentském období si oligarchy v Rusku otestoval. Ti, kdo se rozhodli k němu připojit, najmenoval do funkcí gubernátorů, leč jim naznačil, že v nich musí vládnout „za své, kdysi lehce nabyté peníze“. S ostatními vstoupil do souboje, který neutuchá dodnes. Posledním případem je kupříkladu zatčení Vladimira Jevtušenkova, které se některá ruská média nebojí označit za další krok „velké protioligarchické revoluce“. Pokud Putin půjde touto cestou promyšleně, tedy tak chytře, aby se oligarchové proti němu nespojli a především aby se jim nepovedlo získat takovou podporu ze Západu, která by zlomila vlastnický prvek celého tažení proti superzbohatlíkům, může se Putin dokonce stát světovým lídrem sociálního, a nebojme se to nazvat třídního, boje proti finanční globální oligarchii. Naplnil by tak fakticky odkaz Andropova, pokud vůbec byl tento superkonspirátor skutečně oním tvůrcem Operace Golgota. Putin přece byl významným pracovníkem KGB i v době Andropovově!

Dominantní postavení dolaru, již více jak čtyřicet let nekrytého zlatem, čti, založeném pouze na důvěře v ekonomiku USA, vábilo každého odpůrce USA k pokusům o vedení svých mezinárodních účtů v jiné měně. Po celou dobu studené války proto obchodovaly mezi sebou země sovětského uskupení v rublech. Po jejich rozkladu všechny nástupnické země přijaly nadvládu amerického dolaru. Prvým výrazným pokusem o odmítnutí dolaru byla snaha Saddáma Husajna prodávat ropu za euro. Motivem byla spíše protiamerická politika, než nedůvěra v dolar. Pokus byl i přesto drsným násilím likvidován vojenským přepadením Iráku USArmádou. Finanční krize, jež se v USA provalila roku 2008, otřásla ale definitivně mezinárodní důvěrou v dolar. Od té doby veřejně vznikají protidolarové aliance a skrytě se mnohé obchody realizují v jiných měnách, či dokonce jako barterová výměna zboží. V několika posledních letech je to především iniciativa Ruska a ČLR, kteréžto státy se zbavují dolarů,v  konkrétní  podobě dluhopisů vlády USA a skupují na světových trzích zlato. Není proto divu, že USA dělají všechno možné, aby tyto země destabilizovaly. Viz Ukrajina, či demonstrace v Hong-Kongu. Prvotní kapitalismus získával moc svou produkcí, založenou na nejnovějších technologiích, čemuž odborníci dodnes říkají průmyslová revoluce. Velice brzy ale získali nad průmyslníky moc obchodníci, přesněji provozovatelé mezinárodního obchodu. Díky dvěma světovým válkám, čili dluhům válčících států, se pak přelila nejvyšší kapitálová nadvláda z rukou obchodníků do moci bankéřů, kteří si dokázali prosadit zmíněnou, zlatem nekrytou, nadvládu dolaru. Nyní, kdy je dolar prokazatelně nejen v krizi, ale doslova nad propastí, je posledním nástrojem dolarové globální nadvlády jen a jenom vojenská agrese USA proti celému světu. Což je předem odsouzeno k neúspěchu. Ovšem přinese obrovské utrpení nevinným.

Známý americký novinář F. William Engdahl, se nedávno veřejně zeptal, cituji: „Proč Kuba na boj se ebolou do Afriky posílá lékaře a vláda USA tři tisíce vojáků?“ Konec citace. V textu na webu http://de.sott.net/article/15530-Warum-entsendet-Kuba-Arzte-um-gegen-Ebola-in-Afrika-zu-kampfen-und-die-psychopathische-US-Regierung-Soldaten na to hned sám odpovídá. Kubáncům jde opravdu o léčení nemocných ve své pravlasti, zatímco psychopatům ve vedení USA jde o ovládnutí ropných nalezišť na západním pobřeží Afriky od Senegalu po Pobřeží Slonoviny.

USA mají tak velký dluh, že ho už nikdy nejsou schopné splatit. Jelikož je ale dolar pořád celosvětovou měnou, dovolují si USA tisknout další a další dolary, protože ví, že tím jejich obrovský dluh v konečném účtování zaplatí celý svět. Rusko má největší území a jedny z největších zásob skoro všech surovin, s ohledem na počet obyvatel dokonce vůbec největší. ČLR je nejlidnatější zemí světa a její ekonomika vykazuje již skoro dvě desetiletí největší růst. Nerostné bohatství absolutně nestačí na pokračování takového rozvoje. Evropská unie má nepatrné energetické a surovinové zdroje, vysokou zadluženost a stále se zmenšující pocit spojenectví nejen mezi svými členy, tedy státy, ale i jejich občany. Indie má tak katastrofální rozdíly v distribuci majetku a bohatství, že prakticky žije ve středověku a její mladá elita proto odchází do světa. Jižní Amerika se pořád nedovede spojit alespoň v jeden ekonomický, nadtož politický celek. Arabové si díky svému ropnému bohatství hrají každý na svém písečku. V tomto světě již od roku 1994 se USA řídí Wolfowitzovou doktrínou, která ve zkratce je vyjádřena slovy, cituji: „Naším prvním cílem je zabránit tomu, aby se před našimi zraky znovu vynořil soupeř, ať už na území dřívějšího Sovětského svazu, či kdekoli jinde, který by představoval hrozbu, podobnou té, jakou představoval Sovětský svaz. Toto je dominantní ohled, podtrhující naši novou obrannou strategii, která od nás vyžaduje nasadit všechny síly k tomu, abychom zabránili kterékoli nepřátelské mocnosti ovládnout oblast, jejíž zdroje by ji pod konsolidovaným řízením umožnily vytvořit sílu globální“. Konec citace. Už celých dvacet let se USA drží této praxe. Základním nástrojem je produkce chaosu všude tam, kde vyrůstá potenciální globální hráč.

Evropská Unie vznikla na základě ideje, vzešlé z protrpění děsivé, válečné zkušenosti. Především pováleční představitelé Německa a Francie se rozpomenuli na politickou konstrukci, kterou si Evropané vypracovali už po dlouhodobém řádění náboženských válek v minulosti svého kontinentu. Založili si podobně jako kdysi jejich předchůdci organizaci, která by byla opět předpokladem míru v Západní části Evropy. Pod hrozbou dokonce jaderné konfrontace SSSR a USA se zmíněná část Evropy za třetinu století dokázala dopracovat nejen k pravidlům udržování míru na své části kontinentu, ale i mezinárodního právu a právního, ba dokonce sociálního státu, kooperaci namísto konfrontace, vyvážené diplomacii namísto hrozeb, k řešení konfliktů jednáním, namísto vojenskou silou. Což všechno je dodnes považováno za zakladatelské ideje EU a její nejvyšší hodnoty. Ovšem od bombardování Srbska už bohužel pouze proklamované, v očích většiny světa stále méně důvěryhodné. Evropští politici se totiž nechali zatáhnout do vlivu USA. Po pádu SSSR přijali iluzi, že ho zničily jen a jenom USA, čehož určité kruhy Spojených států zneužily k morálnímu vydírání Evropy, která by prý jim měla být za to vděčná. Zatímco si Evropa budovala fundamenty míru, v USA se naopak vytvořil agresivní propletenec s Izraelem, založený doslova na otrocké podpoře nenávistně protiarabské politiky Izraele. Tím si Američané znepřátelili celý muslimský, ale především arabský svět, s výjimkou nepočetně, leč vlivné, vrstvy jejich feudálů. Po pádu SSSR se antikomunistická propaganda USA, pod vlivem zbrojařských koncernů, přetransformovala ve výrobu nového nepřítele. A tak za čtvrt století tu máme nejen propletenec USA a Izraele, ale především jeho spojení s EU, který je doslova zastřešen NATO, plně ovládaným zájmy zbrojařů celého Západu. Vytvořilo se tak vojensky nejsilnější agresivní souručenství v dějinách lidstva, vydávající se bohužel za vzor, který musí být kopírován ostáními, pokud se nechtějí stát jeho nepřáteli. Dneska je kvarteto USA – Izrael – EU – NATO aspirantem na celosvětového totalitaristického hegemona od politiky, kultury až dokonce po náboženství. Pro svět pak je jednoznačně agresivním Západem. Novým tažením v tradicích středověkých křižáků. Aby svou roli ospravedlnil, musel si Západ vytvořit konstituční doktrínu, nebo alespoň soubor tezí, zdůvodňujících svou existenci. Jeho propaganda vytvořila jedinečného nepřítele, bohužel nikterak nového. Islám. A tak je to Západ, který dělá vše proto, aby z muslimů, mohamedánů, islámistů a já nevím, jak je všechny označuje, nesmiřitelné nepřátele své „civilizace“. Už jen toto označení je lživé. Je lží pýchy a nenávisti. Na světě je totiž jen jedna a to všelidská civilizace, humanitní. Má sice více tváří, čti kultur, ale je to pořád jen a jenom lidská civilizace. Pokud se Západ považuje za diktátora v takové mnohakulturní struktuře, pak nejenže nastoluje globální tyranii, ale je nesporně negativním prvkem lidské civilizace, jejím rizikovým faktorem a tedy možným vrahem celé existence lidstva. Nejde tedy o jím proklamovanou válku civilizací, ale o válku o přežití lidské civilizace, navzdory Západní „kultuře“.