Evropská Unie vznikla na základě ideje, vzešlé z protrpění děsivé, válečné zkušenosti. Především pováleční představitelé Německa a Francie se rozpomenuli na politickou konstrukci, kterou si Evropané vypracovali už po dlouhodobém řádění náboženských válek v minulosti svého kontinentu. Založili si podobně jako kdysi jejich předchůdci organizaci, která by byla opět předpokladem míru v Západní části Evropy. Pod hrozbou dokonce jaderné konfrontace SSSR a USA se zmíněná část Evropy za třetinu století dokázala dopracovat nejen k pravidlům udržování míru na své části kontinentu, ale i mezinárodního právu a právního, ba dokonce sociálního státu, kooperaci namísto konfrontace, vyvážené diplomacii namísto hrozeb, k řešení konfliktů jednáním, namísto vojenskou silou. Což všechno je dodnes považováno za zakladatelské ideje EU a její nejvyšší hodnoty. Ovšem od bombardování Srbska už bohužel pouze proklamované, v očích většiny světa stále méně důvěryhodné. Evropští politici se totiž nechali zatáhnout do vlivu USA. Po pádu SSSR přijali iluzi, že ho zničily jen a jenom USA, čehož určité kruhy Spojených států zneužily k morálnímu vydírání Evropy, která by prý jim měla být za to vděčná. Zatímco si Evropa budovala fundamenty míru, v USA se naopak vytvořil agresivní propletenec s Izraelem, založený doslova na otrocké podpoře nenávistně protiarabské politiky Izraele. Tím si Američané znepřátelili celý muslimský, ale především arabský svět, s výjimkou nepočetně, leč vlivné, vrstvy jejich feudálů. Po pádu SSSR se antikomunistická propaganda USA, pod vlivem zbrojařských koncernů, přetransformovala ve výrobu nového nepřítele. A tak za čtvrt století tu máme nejen propletenec USA a Izraele, ale především jeho spojení s EU, který je doslova zastřešen NATO, plně ovládaným zájmy zbrojařů celého Západu. Vytvořilo se tak vojensky nejsilnější agresivní souručenství v dějinách lidstva, vydávající se bohužel za vzor, který musí být kopírován ostáními, pokud se nechtějí stát jeho nepřáteli. Dneska je kvarteto USA – Izrael – EU – NATO aspirantem na celosvětového totalitaristického hegemona od politiky, kultury až dokonce po náboženství. Pro svět pak je jednoznačně agresivním Západem. Novým tažením v tradicích středověkých křižáků. Aby svou roli ospravedlnil, musel si Západ vytvořit konstituční doktrínu, nebo alespoň soubor tezí, zdůvodňujících svou existenci. Jeho propaganda vytvořila jedinečného nepřítele, bohužel nikterak nového. Islám. A tak je to Západ, který dělá vše proto, aby z muslimů, mohamedánů, islámistů a já nevím, jak je všechny označuje, nesmiřitelné nepřátele své „civilizace“. Už jen toto označení je lživé. Je lží pýchy a nenávisti. Na světě je totiž jen jedna a to všelidská civilizace, humanitní. Má sice více tváří, čti kultur, ale je to pořád jen a jenom lidská civilizace. Pokud se Západ považuje za diktátora v takové mnohakulturní struktuře, pak nejenže nastoluje globální tyranii, ale je nesporně negativním prvkem lidské civilizace, jejím rizikovým faktorem a tedy možným vrahem celé existence lidstva. Nejde tedy o jím proklamovanou válku civilizací, ale o válku o přežití lidské civilizace, navzdory Západní „kultuře“.