Již mnoho let znám zprávu generála KGB Michaila Ljubimova o tak zvané „Operaci Golgota“, jejímž iniciátorem byl dlouhodobý šéf KGB Andropov, jakmile se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS. Když byl ještě v čele KGB, tak nechal zpracovat studii o dalším vývoji SSSR, který v té době prožíval úděsnou stagnaci pod víc jak patnáctiletým vedením Brežněva. Po mnohaměsíční práci s pomocí nejvyspělejších počítačů ze Západu, se zpracovatelské týmy dopracovaly výsledků a vybraly z nich deset nejpravděpodobnějších trendů vývoje. Ve všech jim vycházelo, že stav Sovětského svazu je neudržitelný. Andropov s výsledky neseznámil vedení KSSS a SSSR. Nechal si je jen pro sebe, náčelníka zpracovatelského týmu dokonce poslal do důchodu a dělal všechno možné, aby se stal nejvyšším šéfem Sovětského svazu. Jakmile se mu to podařilo, zahájil svůj, podle mne naprosto fantasmagorický projekt s oním drsným názvem – Operace Golgota. Ze znalostí mentality ruských lidí a zmíněných analýz dospěl k názoru, že Sovětský svaz musí být řízeně zničen, v zemi nastolen ten nejdivočejší kapitalismus, aby lidé konečně procitli, vzbouřili se a začali pod vedením nových vůdců opravdově a zaníceně budovat skutečný komunismus, protože jsou národem přirozeně vysoce kooperativním a kolektivistickým, nezničeným sobeckým egoismem. Se svými poradci vypracoval čtyři fáze uskutečnění tohoto záměru. Bohužel brzy zemřel, takže stačil realizovat jen první fázi, na níž vytipoval Gorbačova. Ten sice skutečně rozvrátil socialismus, ale bohužel též SSSR. Jako vždy se opět ukázalo, že sebepromyšlenější záměr vyprodukuje vedlejší účinky, se kterými se nepočítalo a které nakonec zvrátí celý promyšlený plán. Ze Sovětského bloku proto zůstalo alespoň trochu akceschopným jen Rusko, které se ale pod vedením Jelcina změnilo na personální unii oligarchů. Přeskočím nyní dvacet let až do dneška, kdy se ukazuje na Ukrajinském oligarchátu zrádnost jeho zbohatlických vládců, kteří zemi vlečou do Západního zotročení. Putin již v prvním svém prezidentském období si oligarchy v Rusku otestoval. Ti, kdo se rozhodli k němu připojit, najmenoval do funkcí gubernátorů, leč jim naznačil, že v nich musí vládnout „za své, kdysi lehce nabyté peníze“. S ostatními vstoupil do souboje, který neutuchá dodnes. Posledním případem je kupříkladu zatčení Vladimira Jevtušenkova, které se některá ruská média nebojí označit za další krok „velké protioligarchické revoluce“. Pokud Putin půjde touto cestou promyšleně, tedy tak chytře, aby se oligarchové proti němu nespojli a především aby se jim nepovedlo získat takovou podporu ze Západu, která by zlomila vlastnický prvek celého tažení proti superzbohatlíkům, může se Putin dokonce stát světovým lídrem sociálního, a nebojme se to nazvat třídního, boje proti finanční globální oligarchii. Naplnil by tak fakticky odkaz Andropova, pokud vůbec byl tento superkonspirátor skutečně oním tvůrcem Operace Golgota. Putin přece byl významným pracovníkem KGB i v době Andropovově!