Včera zemřel jeden z mála geniálních Čechů. Zemřel příliš brzy. Neměl ještě ani 63 let. Pokud jsou lidé, kteří nesouhlasí s mým hodnocením jeho duchovní úrovně, pak v žádném případě nemohou popřít, že to byl polyglot a většina mu jistě přiznává, že byl jedním z mála polyhistorů. Od roku 1990 se podílel i na politice v naší zemi. Přestože patřil ke komunistům, byl po celou dobu uznáván celým spektrem politiků, což okamžitě po jeho smrti veřejně vyhlašovali. Byl víc jak dvě období europoslancem a i v Evropském parlamentu si získal uznání až obdiv. Napsal řadu vědeckých knih, které nejsou snadným počtením. Jen za ně ceká díla a ne fantasmagorické bláboly, či poněkud myšlenkově placaté eseje. Přesto se našel mladý novinářský blbeček, který na svůj web, ihned po oznámení o úmrtí napsal: „Mrtvý komunista, dobrý komunista“. Nic na tom nemění, že pod tíhou ohlasů tu zvrhlost vymazal a rodině se omluvil. Pro mne je jeho chování jasným průkazem, že současná doba, víc než kterákoliv předešlá, pod vlivem zvráceného pojetí liberalismu plodí všechny druhy psychopatů až po ty zločinné. A nejenže plodí zhovadilé lidi, vytváří i pro většinový lid zvrácené systémy. Osobně jsem rád, že jsem se s Ransdrorfem znal a nějaký čas si s ním mohl vyměňovat názory. Když Zeman o něm včera řekl, cituji: „Byl to jeden z nejbystřejších intelektuálů, kterého jsem poznal“, tak to už skutečně něco znamená.