Sovětská propaganda od padesátých let minulého století nemluvila o USA jinak než o imperialistech, či válečných štváčích. Nikdy v dějinách nebylo ale druhé z uvedených pojmenování pro označení skutečné politiky USA výstižnější, než právě nyní. Samotní Američané, alespoň ti přemýšlivější, sice o svém státě hovoří především jako o šmírovacím. Politiky osočují z likvidace politického procesu v zemi. Hodně je těch, kdo volby prohlašují za frašku, především od zvolení Bushe ml., když tehdejší soudní manipulaci dokonce posuzují jako zločin. Souhlasím s tím, že za zločiny samotní Američané považují únosy a mučení lidí, především pak skoro neustálé válčení svého státu v globálním rozsahu. Pokud jsou USA vůči svým obyvatelům státem šmírovacím, pak vůči zbytku světa přešly od válečného štváčství k vyšší fázi. Staly se státem válčení provokujícím. Typickým, či nejviditelnějším jeho reprezentantem jsou kupříkladu senátor John McCain, či odcházející vrchní velitel NATO Philip M. Breedlove. Již nejméně dvacet let napadá USArmy jiné státy a to dokonce bez vyhlášení vílky. Politická třída USA po celou tu dobu už nejen štve do války, ale na celé planetě podněcuje, ba přímo organizuje ozbrojené konflikty, vyprovokovává v jiných státech velké „lidové“ vzpoury, barevné revolty, či kupříkladu v celém arabském světě „jaro“. Do dění kdekoliv a kdykoliv se cítí oprávněna neustále šťourat a jiné provokovat. Domýšlivě v poslední době provokuje dokonce vládce ČLR v Jihočínském moři. Dalším příkladem pak mohou být včerejší parlamentní volby v Sýrii. Už druhé od začátku ozbrojené vzpoury tak zvané opozice. Asad volby vyhlásil 22. února a američtí, čti, globální mocichtivci, je okamžitě vyhlásili za neplatné. S drzostí sobě vlastní nezapomněli, šťouralové, hned včera oznámit světu, že výsledky hlasování neuznají. Napadlo je vůbec, v jejich zaslepené pýše, že to někoho, ba možná až nikoho dneska, nemusí už zajímat? Myslím si, že svět by konečně měl srazit hřebínek nezdravým sebevědomým ohloupených mocnářů USA a například, s ohledem na průběh volební kampaně, už nyní oznámit, že neuzná výsledky prezidentských voleb, které proběhnou 8. listopadu 2016 v USA. Americký stát od antikomunistického válečného štvaní už jednoznačně přešel k válčícímu provokování po celé zeměkouli. Válčení podněcuje a kde to jen trochu jde, tak ho sám začíná.

V Hirošimě, jak příznačné, se sešli političtí reprezentanti G7, jakési partičky samozvaných rádoby „vládců“ nad lidstvem. Mimo jiné se zabývali problematikou Sýrie a přijali dokument, v němž vedle jiných zásahů do vnitřních věcí Sýrie prohlásili že, cituji: „Sýrie nezbytně potřebuje novou vládu, zastupující všechny komunity v Sýrii, vládu, která by byla s to bránit svůj lid, bojovat s terorismem a přebudovat Sýrii“, konec citace. Po svévolné „transformaci“ G8 na dávno již přežité G7, spočívající ve vyloučení Ruska, jsou USA už zase jednoznačným diktátorem v tomto sdružení vlezdoanálistů zbrojařským a financiérským korporacím, sídlícím převážně v USA. Čímž se pyšně pasují do role diktátorů nad celou planetou. Nehodlám vystopovávat, od kdy si zmíněná grupa domýšlivě zhlouplých příslušníků lidstva usurpuje nejen radit, ale mnohdy nutit jiné státy k činům vyhovujícím zemím G7. Jednoznačně ale tvrdím, že si G7 přisvojuje právo, které prakticky nemá samotná OSN, ba ani její Rada bezpečnosti. Jejich zhůvěřilé povýšenectví je v mých očích dneska už příliš směšné. Napadá mne, co by si tak asi mysleli a jak by se asi zachovali občané USA, kdyby se kupříkladu po zvolení Clintonové prezidentkou jejich státu sešli představitelé ČLR, Ruska a Indie (dohromady zastupující 3 mld. lidí) a prohlásili by, že ona musí odejít z politiky, což by odůvodnili třeba tím, že ona dáma je ve zmíněné funkci ohrožením bezpečnosti jejich zemí. V čemž by podle mne měli dokonce pravdu. Světová mocenská situace se v poslední době poměrně rychle mění. Bohužel ne tak jako si přeje dosud vševládný Západ. Měli by si proto především jeho politici už opravdu začínat uvědomovat, že se Západu jednou, a možná dřív než se naděje, přihodí zrovna to, co jsem uvedl jako příklad, ba dokonce něco mnohem horšího. Současný stav v Sýrii je klasickým příkladem blížící se změny v mocenské struktuře světa. Užvaněný dokument G7 je proto v mých očích trapným až trucovitým chováním ze strany USA i EU a oni, pokus si zachovali alespoň zbytek soudnosti, to doufám chápou už jenom jako zoufalý pokus neztratit tvář před celosvětovou veřejností.

Podle světových sdělovadel se údajně Obama přiznal k největšímu omylu svého prezidentování. Bylo prý jím napadení Libye. Lež jako věž. Obama zmíněným prohlášením se pouze vydává za jakéhosi kajícníka, leč tím chce pouze zakrýt skutečný mezinárodní zločin, kterého se navíc, ani po pěti letech, dosud nevzdal. Stále totiž jako trucovité děcko trvá na tom, že Bašár al-Asad musí odejít z politiky Sýrie. Obamovo přání je skutečně zločinem, protože to dokazují reálné činy, které provedl k jeho dosažení. Mezi ně patří faktické povýšení islamistických banditů do pozice státu. Obama v r. 2012 totiž zamítl všechny návrhy CIA na svržení Asada a dal přednost výcviku a vyzbrojení jakési „umírněné opozice“ vůči Asadově vládě. Tato aktivita se ve svém výsledku nakonec zvrhla na masivní vyzbrojení a výcvik podstatných sil islamistických fanatiků, kteří pak v polovině roku vyhlásili islámský chalífát, čili Islámský stát (ISIS). A to už není nějaký hříšný počin, to je prokazatelný mezinárodní zločin proti míru, absurdně provedený pod taktovkou nositele Nobelovy ceny míru. Aktivity bojovníků ISIS nejenže samy o sobě jsou zločinné, ale dopad jejich existence a působení zavinil navíc doslova uprchlickou invazi do zemí Evropy, čímž byl Obamův zločin, alespoň prozatím, dovršen. Nevíme totiž, co nás ještě čeká.

Jestliže se, podle právního systému, může původní dluh řádově v milionech zvýšit za desetiletí na stamiliony, pak je cosi doslova shnilého v zemi s takovým právním řádem. Nejenže je takovéto „právo“ nemorální a nemravné, je podle mého myšlení doslova zločinné. Zločinným neřádem především proto, že by v žádné bance toho státu, za stejné období stejná částka úspor, nevynesla na úrocích takový obrovský výnos. V mých očích zase jeden ze zákonů, který je jednoznačně vytvořen pouze v zájmu a k prospěchu superbohatých. Jestliže dneska v žádné bance naší republiky není úrok z úspor větší, než inflace, takže každý střadatel fakticky prodělává díky tomu že spoří, pak by naprosto zásadně neměl být žádný dluh vzniklý z podnikatelské, mimobankovní činnosti úročen víc než je inflace v daném období.

Letos to bude už pět let, co byl brutálním způsobem zlynčován vůdce Libye Muammar Kaddáfí. Tak měl skončit i jiný arabský vůdce, Syrský Asád. Zatímco válka v Afghánistánu byla největším válečným debaklem USA, Libye to, byla pro Francii, Británii a Itálii pod dozorem USA největší loupež v tomto století. Italský web http://www.voltairenet.org/article191128.html mimo jiné dne 5.4.2016 k celé věci napsal, cituji: „Libye vlastní skoro 40 % africké ropy, ceněné pro svoji vysokou kvalitu a nízké těžební náklady, a také velké zásoby přírodního plynu. Jeho využitím mohou americké a evropské nadnárodní společnosti dosáhnout mnohonásobně vyšších zisků, než jakých dosahovaly předtím od libyjského státu. Odstraněním národního státu a separátními jednáními s mocenskými skupinami v Tripolsku a Cyrenaice navíc mohou dosáhnout privatizace státních energetických rezerv a přímo je tak kontrolovat.
Kromě černého zlata se americké a evropské nadnárodní společnosti chtějí zmocnit i zlata bílého: obrovských zásob fosilní vody z núbijské akvatické vrstvy, která se rozkládá pod Libyí, Egyptem, Súdánem a Čadem. Jaké možnosti nabízí, jasně ukázal libyjský stát za Kaddáfího. Vystavěl akvadukty, které přepravovaly pitnou a zavlažovací vodu (miliony krychlových metrů za den, čerpaných ze 1300 vrtů do pouště) celkem 1600 km až k městům na pobřeží a také zúrodňovaly pouštní půdu.
Zásahem v Libyi s oficiálním odůvodněním, že jí pomáhají osvobodit se od přítomnosti ISIL, mohou Spojené státy a největší evropské mocnosti také znovu otevřít své Kaddáfím v roce 1970 uzavřené vojenské základny, jež se nacházejí v důležitém strategickém místě na průsečíku Středomoří, Afriky a Středního východu.
A konečně, díky „misi pomoci Libyi“ si USA a velké evropské mocnosti rozdělí kořist z největší loupeže století: 150 miliard dolarů svrchovaných libyjských fondů zkonfiskovaných v roce 2011. Ty by se mohly zčtyřnásobit, pokud by se libyjský energetický export vrátil na předchozí úroveň. Svrchované fondy, investované v Kaddáfího éře za účelem vzniku autonomní měny a finančních orgánů Africké unie. To byl důvod pro rozhodnutí svrhnout Kaddáfího, jak vyplývá z mailů tehdejší americké ministryně zahraničí Clintonové“. Konec předlouhé citace, k níž není třeba komentářů.

Včera večer mne zaujaly dvě zprávy. V první varují USA před zvýšením terorismu v Turecku. Ve druhé zase, že Pentagon z Turecka evakuuje 670 rodinných příslušníků svých pracovníků. Především ta druhá je už příliš profláklá. Jakmile Pentagon totiž odněkud odvolává své civilisty, pak to znamená jediné. V oné zemi dojde k převratu. Není asi náhodou, že před několika dny jsem četl komentář, ani si nevzpomínám kdo ho psal, že v Turecku je doba zralá na armádní puč. Je velice malá pravděpodobnost, alespoň podle mne, že by šlo o převrat podporující Erdogana. Otázkou pouze je, zda puč bude proruský, či proamerický a jakou roli v něm sehrají Kurdové. Což je příliš hodně faktorů a navíc protichůdných.

Politická reprezentace naší země pozvala na návštěvu prezidenta Čínské lidové republiky. Přijede dnes odpoledne. Prahu vláda a především prezident nechali vyzdobit již před velikonočními svátky vlajkami ČR a ČLR. Vlajky Číny byly strhávány, nebo ničeny, takže byly z ulic odstraněny. Jako obvykle část politiků, ale především intelektuálů považujících se za elitu oprávněnou mluvit za národ, tento vandalismus nejen omlouvala, ale vítala jako projev oprávněného odporu, údajně vůči „diktatuře“. Pražská intelektuálská luza se tedy chová podle svého velkého vzoru, amerických mocipánů, jejichž jedním z hlavních politických pravidel je vyjádřeno heslem: „je to sice vandal, ale náš vandal“. Vůbec nepochybuji, že v Praze bude zorganizováno několik provokací při návštěvě hlavy nejlidnatějšího státu světa. Zpozdile antikomunističtí hrdinové, zvrácení bojovníci za selektivně vybraná občanská práva a především političtí exhibicionisté všeho druhu se zase budou prostřednictvím, především jim dlouhodobě již sloužící České Televize, zviditelňovat. Už by si konečně zbytek republiky měl uvědomit, že pražská intelektuálská luza je už víc jak bezpečnostním rizikem naší vlasti. Je doslova existenčním nebezpečím pro tuto zem a její většinové obyvatelstvo. Měli bychom se my, všichni ostatní, ke různým těm havlistům, sluníčkářům, příslušníkům pražské kavárny, či jak jsou různě označováni, chovat jako ke svým úhlavním nepřátelům, protože prokazatelně svou činností ohrožují naše životy.

Jestliže hon na Babiše pořádají takové politické kreatury jako Kalousek, Němcová, Benda a další inventáře polistopadové politiky, pak, aniž se budu zajímat o konkrétní obsah důvodu štvanice, budu vždy na straně Babiše. Když se k té stíhačce přidají i mediální poskoci sloužící lumpům typu Bakala, pak jsem přesvědčen, že by si Babišových lovců mělo velice dobře všímat státní zastupitelství. Snad poprvé v životě jsem si přečetl nějaký projev v parlamentu přímo ze sněmovního  protokolu, což jsem nedělal ani u svých vystoupení. Včera večer jsem si k něčemu takovému našel čas. Velmi pozorně jsem si pročetl Babišovo úvodní slovo na mimořádné schůzi sněmovny ke kauze Čapí hnízdo. Sám fakt, že k takové prkotině se svolala mimořádná schůze sněmovny dokazuje víc než co jiného, než Babiš se zajídá všem politikům od zvrácené ČSSD po zvrhlou TOP09. Je naprosto jiný. Mluví lidskou řečí, není ideolog, jeho zbraněmi jsou fakta a navíc je zatím i jako politik úspěšný. Je doslova existenčním ohrožením pro všechny polistopadové politické figurky. Troufám si tvrdit, že je na dobré cestě vyhrát jednou volby do absolutní většiny.

. Ať už to bylo v Paříži, před tím v Madridu či nyní v Bruselu, nikdy podle mého názoru nešlo o profesionální terorismus. Zatím vždycky útok provedli jednotlivci až malé, skoro rodinné skupinky, vůči okolí urážející jejich víru či v jejich očích rozmařilou až rozežranou a především neznabožskou společnost. Nakolik je k jejich konání motivuje vyloučenost, život v ghettu či pocit nepotřebnosti, nikdo zatím odpovědně nestudoval, takže podobná tvrzení jsou jen spekulativní teze intelektuálů. Jsem přesvědčen, že kupříkladu Daeš, al-Kajda, či an-Nusrá, nadtož Talibán, v Evropě neoperují. Zatím. Jestliže kupříkladu Daeš má až světovládné ambice, pak by se doslova nezahazoval riskováním, ba dokonce osobním obětováním někde na letišti, či v metru. Každý světovládný válečník by šel na klíčové objekty. Zdroje pitné vody, elektrárny, především jaderné, centrální komunikační zařízení, železniční uzly, mosty atd. Mám vážné obavy, že to všechno Evropu teprve čeká. Migrační vlna je jenom začátkem, prakticky zdrojem budoucí síly v boji s naší společností.

. Složená slova začínající předponou „multi-“ znamenají mnoho, až mnohonásobný. Hovořit proto o multikulturalismu jako o negativním jevu globalizace lidstva je nonsens. Naopak lidstvo musí zůstat i třeba při globální světovládě multikulturním, čili jeho jednotlivé skupiny musí žít v rozdílných tradicích, kulturách, náboženstvích a idejích. Pokud by se díky globalizaci lidstvo „zglajchšaltovalo“ na jakousi stejnost, ať už konzumerskou, americko-masmediální, islámskou, či jinou, tak zanikne. I lidstvo totiž ke svému přežití a další evoluci nezbytně potřebuje druhovou pestrost. Stejnost všech lidí na planetě by znamenala stagnaci a neodvratný pozdější zánik. Multikulturalismus na planetě je proto naprosto nezbytný. Naopak ovšem, míšení zmíněných růzností na omezených teritoriích v jakémsi „tavícím tyglíku“, jak se často popisuje současná mezirasová situace v USA, je cestou do hrobu lidstva. Nejen novináři, ale všichni veřejně činní lidé by si měli uvědomit, o čem to vlastně hovoří, když hovoří o multikulturalismu. Lidstvo sice jednou neodvratně zanikne, ale není žádný důvod, aby se o to přičinilo svou aktivitou.