V posledním svém textu jsem zde psal o vulgaritě v našem veřejném, ba dokonce politickém prostoru. Je to v mých očích jenom špička ledovce, naznačující mnohem komplexnější a především globální problém. Za zdroj vulgárnosti jsem označil nezvladatelnou nenávist. Vojenský analytik Miloš Balabán nazval před necelým měsícem současnou dobu érou nenávisti. To je podle mne onen toxický pramen, otravující svět a tedy i naši společnost. Nevím, jakou to má souvislost s koncem studené války. Jsou autoři, kteří již léta tvrdí, že v epoše studené války všechny ostatní rozpory světa byly přehlušeny střetem dvou supervelmocí. Přesněji civilizaci tehdy ovládal fundamentální konflikt mezi celosvětovými superboháči a říší znárodnění výrobních prostředků. Sovětský tábor hovořil o třídním boji s celosvětovým imperialismem a vládci USA zase o zadržování komunismu s cílem jeho likvidace. Po rozpadu dvou protikladných bloků zbylo na Zeměkouli obrovské množství zbraní. Ale především ještě větší kapacity na jejich výrobu, které přinášely nejvyšší představitelnou míru zisku. Bylo proto naivní předpokládat, či dokonce požadovat, aby byly zbraně postupně ničeny a zbrojní průmysl transformován na mírovou výrobu. Ta by totiž v žádném případě nebyla schopna přinášet vlastníkům tak obrovské zisky. Z životní zkušenosti každý z nás ví, že vytvořit si nepřítele je poměrně snadné. Což podle mne platí i pro celá společenství. Z této zkušenosti vznikající globální vládci vycházeli. Navíc celkem uznávaný učenec začal hovořit o válce civilizací. V lidské společnosti vždycky platilo, že co je jednou vysloveno, to se neztratí, a ve většině případů je i inspirací k jednání. Konec studené války asi opravdu vytvořil šanci k hypertrofii utlumovaných problémů. Především oživil nenávist vůči bývalým kolonizátorům a nebývale posílil odpor vůči současnému vykrádání rozvojových zemí státy bohatého Západu. Jsem zapřisáhlý materialista, proto i ve všech současných náboženských střetech, především v islámské agresivitě, vidím sociální podhoubí. V mých očích je toho migrace jasným důkazem. Migranti z jihu i východu se netlačí do Evropy proto, aby zde vytvořili chalífát, ale aby se především zmocnili blahobytu Západu. Toto skupinové násilí je pouze kryto náboženskou ideologií. Individuální násilnosti jsou pak projevem fanatiků, kteří se vždycky objeví jako paraziti na jakémkoliv společenském pohybu. Stále ještě jsem přesvědčen, že prapůvodcem prakticky všeho současného násilí je touha především, ne-li pouze, po plně saturovaném životě. Zmíněný Balabán je především voják, a tak jeho text v deníku Právo ze dne 22. 2. 2020 vyznívá skepticky. Přijmout jeho skepsi znamená nejen to, co on ze svého názoru vyvozuje. Tedy že se budou v Evropě opakovat tragické události způsobené individuálním terorismem. Přijmeme-li, ba dokonce propadneme-li jeho skepsi, vývoj bude mnohem horší. Zákonitě se musí roztočit na Západě kola „rasové“ nenávisti, pomsty až všeobecné mstivosti, která přeroste v globální válku. A od ní by pak nebylo daleko k sebezničení lidské civilizace. Jak se zdá, éra třídního boje byla přece jenom výsledkem rozumu, navíc kolektivního rozumu a proto nepropadala primitivismu individuálních emocí, které jsou pro veřejnost nejcitelněji vnímaným rizikem současné éry nenávisti. I když pravé zdroje veškeré této nenávisti jsou už dneska indikovatelné především v jednání supervelmocí, ba i některých regionálních mocností. Toto tvrzení ovšem potřebuje mnohem preciznější analýzu.

Se státní podporou se rozbujela cenzura sítí. Fízlové, nebo jen sledovací programy hledají Fake News, taxty šířící obecnou nenávist či konkrétní obdiv k Číně nebo Rusku. Osobně mi ovšem nejvíc vadí rozbujelá vulgárnost ve veřejném prostoru. Tolik sprostoty jsem nikdy v politické části veřejného prostoru nevnímal. Jejím zdrojem je neovladatelná nenávist určité společenské vrstvy, kterou proto považuji za duševně postižené osoby. V podstatě mne nezajímá předmět jejich nenávisti, pouze to, že ho nedovedou ovládat. Čímž se silně podobají našim zvířecím bratrancům, šimpanzům. Jejich jedinci se totiž také nedokáží ovládat a své stresy, vztek vůči silnějším, na něž si nedovolí zaútočit a další problémy, jež nezvládají, si vybíjejí v záchvatech vzteku. Amok nezvladatelného vzteku postihuje častěji osoby s dominancí emocí nad rozumem. Proto právě z řad herců slyším v posledních letech nejvíc vulgárních projevů vůči představitelům moci, vůči nimž jsou herci naprosto bezmocní. Jejich slovní vulgarity jsou svou odporností jednoznačným důkazem, že jim chybí základní dimenze lidství, tedy rozumové zvládané emocí, jako je tomu u vzpomínaných šimpanzů. Tito jedinci šíří ve společnosti velice nebezpečnou atmosféru. Klíma nezvládnuté nenávisti, totiž byla, je a vždycky bude velkým rizikem, rizikem nepředvídatelných činů na obou stranách konfliktu.

Už na základních školách by se proto děti měly učit, jak rozpoznají člověka, který je duševně postižen nezvládnutelnou nenávistí, aby věděly, že se mu mají bezpodmínečně vyhýbat. Nestačí jenom nevést s ním debaty, či jakékoliv jiné komunikace. Jde totiž o vysoce nakažlivý jev, který častějším působením postihuje každého, kdo se sníží ke komunikaci s postiženým. Při tom poznávací znamení, takto deklasovaných osob je Jednoznačné. Znakem nezvládnuté nenávisti totiž je, že o předmětu své nenávisti se postižený nedovede vyjadřovat jinak než vulgárně. Jsem toho názoru, že takový člověk by měl být v každém případě léčen. Třeba i soudním rozhodnutím. Právě proto, že jeho chování je pro okolí silně toxické. Pokud se takto vyjadřuje ve veřejném prostoru, musí být před jeho slovními „výkaly“, které, jak jsem řekl, jsou vysoce nakažlivé, veřejný prosto spolehlivě chráněn. Cenzura v takovýchto případech je nejen oprávněná, ale povinná, protože ochraňuje zdraví nás všech. Vulgární vyjadřování o osobách veřejně činných by mělo být bezvýjimečně  trestné. Dopustí-li se ho dokonce veřejně aktivní osoba, pak zcela automaticky. Je doslova katastrofou, že herci si navykli mluvit vulgárně. Jako osoby vesměs rozumu mdlého si bláhově myslí, že nedostatek argumentů nahradí drzostí a její údernost že zvyšují vulgárností. Herec, který mluví na veřejnosti vulgárně, by měl být zbaven možnosti veřejně vystupovat a to nejen jako herec. Šmytec.

Není to rak dávno, co jmenované chovní mělo být v našem právním systému kriminalizováno. Škoda, že se tak už nestalo. Alespoň bychom se na chvíli zbavili placatě myslících fanatiků, kterým jejich jednostranná nenávist už dokonale zatemnila mozky. Před víkendem partička podobně postižených blábolistů vykadila tvrzení, že ČLR zneužívá situace a proto nemáme chválit, ba někdy vůbec přijímat její pomoc v boji s epidemií. Čína prý to všechno dělá nikoliv z humánních důvodů, ale že chce světu ukázat, že jejich státní systém je lepší, ba nejlepší. Když jsem zběžně proletěl jména zmíněných pseudomudrců, viděl jsem v nich všechno vysokoškolsky vzdělané absolventy humanitních obor. Takže všichni určitě prošli studiem historie. A ta na příkladu mnoha minulých říší ukazuje, že v kritických situacích je diktatura vždycky nejúčinnější metodou řízení. O tom nás nemusí přesvědčovat až současné vedení ČLR. Je jenom otázkou, zda v současnosti i bez koronoviru není svět v tak kritické situaci, že by se mělo zvážit, zda „zavřít“ hubu všem rádoby demokratům a do nastolení nového světového řádu přikročit ke krizovému řízení alespoň rozhodujících států. Dnes by se asi už lidstvu vyplatilo, kdyby existovala jakási centrální světovláda. Když sleduji jednání jednotlivých vlád, sám sebe se ptám, jakápak asi katastrofa musí naši planetu postihnout, aby všechny, alespoň zmíněné mocné, začaly spolupracovat.

Trump se nechal slyšet, že USA bude soudně po ČLR vymáhat náhradu škody způsobené rozšířením nákazy koronaviru. Prý to nechtěl původně hrotit, ale reaguje tak až na útoky z Číny. Pokud si vzpomínám, tak Trump od samého začátku výskytu onemocnění v USA tvrdil, že virus je cizího původu. Samozřejmě, že ČT už od samého počátku měla jasno. O koronaviru hovořila pouze jako o „viru z Wu-chanu“, nebo o čínském viru. Docela se těším na tu řež u mezinárodního soudu, před nímž se bude muset s opravou ven. A právě proto předpokládám, že se nic dít nebude. Prozradilo by se příliš. Je víc jak jisté, že oba partneři se v zájmu klidu velmi rychle dohodnou, protože nesporně mají oba máslo na hlavě a jejich odborníci budou mít víc jak pádné důvody postarat se o to, aby se veřejně o problému nemluvilo.

Jan Kadubec na webu https://outsidermedia.cz/vyzobano-z-webu-za-unor-2020/ publikoval už 1.3.20 citát, u něhož neuvedl zdroj, opakuji jej: „Málo lidí si uvědomuje, jak hospodářsky a technologicky vyspělá byla Říše středu ve středověku. Před pěti sty lety měla námořní flotilu čítající 317 lodí se sto dvacet metrů dlouhými koráby (Kolumbova Santa Maria byla kocábka, měřila jen devatenáct metrů). Každý čínský koráb měl několik palub, až devět stěžňů, dvanáct plachet, pohodlné kabiny pro velitele i posádku. Pod velením admirála Ženg Hi (Čeng Che nebo také Zheng He) (1371-1433) se Číňané plavili do Afriky a zpět, ale možnost ji dobýt a obsadit nevyužili. V roce 1470 vláda dynastie Ming zničila všechny admirálovy mapy a lodní deníky, aby se námořní výpravy nemohly opakovat. O půl století později dala příkaz spálit tlející koráby v přístavu a uzavřela Říši středu za Velkou zdí. O důvodech, které vedly dynastii Ming k pomýlené politice izolacionismu, se historici nepřestávají bavit“. Konec citítu.

Historik, politik a publicista Jaroslav Bašta publikoval dne 22.3.20 na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jaroslav-basta-pandemie-meni-svet/ zase následující text, cituji: „My všichni jsme potomky lidí, kteří před staletími přežili vlny zhoubných nemocí. Asi nejčastěji zmiňovaný případ představuje epidemie Černé smrti ve 14. století. Jared Diamond, americký polyhistor (spisovatel, lékař, evoluční biolog, ornitolog) si dokonce myslí, že morová nákaza, která poprvé zasáhla Evropu v letech 1347/48 spolu se znalostí výroby střelného prachu stvořila moderní evropskou civilizaci. Jeho teorie vychází z toho, že vzhledem k nakažlivosti Černé smrti v drtivé většině zemřeli všichni altruisté, kteří se snažili nemocným pomáhat. Naopak většinou přežili sobci, kteří se uchýlili do izolace a počkali, až se epidemie přežene. Proto se z Evropanů stali tak suroví a bezohlední dobyvatelé celého světa. Již tenkrát platilo, že racionální (což tehdy znamenalo bezohledné) chování zvyšovalo šanci na přežití. Minimální úmrtnost na mor tehdy vykazovala také židovská ghetta kvůli obecně vyšší úrovni hygieny, jenže pověrčiví středověcí měšťané usoudili, že to ukazuje na původce epidemie. Přišla vlna pogromů na bezbranné obyvatele ghett, která ve svých důsledcích zmařila více životů než mor v majoritní populaci“. Konec citace. Já jsem skutečně přesvědčen, že citované nepotřebuje komentář.

Reagan kdysi označil Sovětský svaz za říši zla. On totiž dobře vědě, co je opravdové zlo, protože byl zplozencem satanovy říše, jako většina poválečných prezidentů USA. Reagan si z uvedeného důvodu proto nemohl dovolit označit USA za říši dobra. Ale jako dítku satana se mu velice snadno povedlo doslova oblbnout nejnaivnějšího vůdce nového světového režimu na této planetě, jaký se poprvé na ní objevil. Pozdější vůdce USA, Bush jr. označil některé státy za darebácké. Bush byl politické trdlo, takže si nemohl dovolit tvrdší označení pro země, které se Deep State USA rozhodl považovat za svého nového nepřítele. Světová veřejnost přijala označení jak pro říši zla, tak i pro darebácké státy a hlásné trouby satanské říše si je osvojily. Ovšem tatáž globální veřejnost stále hledá adekvátní pojmenování pro samotnou USA. Navrhuji tuto Unii nazývat Říší zločinu proti lidskosti. Vedou mne k tomu nejméně tři důvody. USA v poslední velké válce masivním bombardováním likvidovala civilní obyvatelstvo a jeho životně důležité podniky, což završila prvním použitím zbraně hromadného ničení v dějinách lidstva. V dalších svých velkých válkách proti Koreji a Vietnamu, USArmy používala chemických zakázaných zbraní a především zase pročti civilistům.V obou realizovala válečnou strategii totálního zničení životního prostředí pro lidstvo. Za druhé. Unie po celou svou poválečnou existenci systémem sankcí znemožňovala mnohým státům využívat vědeckého a technologického pokroku, čímž bránila většině obyvatel světa, aby mohli zlepšovat kvalitu svého života. Za třetí a nejhorší pak považuji zákaz rozšiřování nových léků a léčebných prostředků, ba dokonce i prodeje již existujících. Což je v mých očích zločin genocidy, obzvláště když šlo o léky pro děti. Viz vyjádření satanovy družky Albrightové vůči dětem Iráku. I po zničení SSSR se na politice USA nic nezměnilo. Naopak jejich zločinná sobeckost je stále považována za základní rys veškerého konání. Pro ilustraci tohoto tvrzení dvě zprávy z dnešních dnů, cituji: „Trump se prý pokouší přetáhnout německé vědce z renomovaných laboratoří CureVac, kteří pracují na vývoji vakcíny proti koronaviru, stěžuje si Berlín…Washington prý nabízí velké peníze expertům, aby se se svým výzkumem buď rovnou přesunuli do USA, nebo aby vakcínu vytvořili výlučně k použití v USA…USA nehodlají rušit sankce, které zakazují dovoz léků a zdravotních potřeb do Íránu, neboť šíření epidemii koronaviru považují za vhodný nátlakový nástroj…“, konec citace. Zná někdo zločinnější stát na této planetě?!! Já určitě ne.

V minulém tisíciletí, za prezidentování Havla, jsem napsal text se stejným titulkem. Týkal se trojice mužů, kteří se do dnešních dnů vystřídali na prezidentském stolci naší země. Dneska si onen text troufám shrnout do základního tvrzení. Všichni tři mají několik společných rysů. Prvním je chorobná ctižádostivost, kterou u nich rozpoznali už funkcionáři vládnoucí KSČ, takže jim nedovolili vstoupit do své strany. Nezřízená dychtivost po moci se po listopadu 1989 u nich zkonkretizovala až do děsivé touhy po nejvyšších postech ve státě, při čemž ani jeden k takovému postavení neměl předpoklady. Druhým společným, dominantním rysem jejich charakteru byla a zůstala sebevědomá pýcha, považující své přesvědčení za jediné správné. Z toho zvráceného předpokladu pak vyplývalo veškeré jejich chování v politickém prostoru. Zásadně nikoho neposlouchali, nedovedli diskutovat, pouze povýšenecky prosazovat své názory a nesouhlas se svým přesvědčením označovali za lež, zlo, či nepřátelství vůči společnosti. Dnes mohu směle tvrdit, že tito tři rádoby velikáni se nikdy neměli dostat tam, kam je pseudorevoluce jako kalnou pěnu vynesla. Havel byl člověkem, který celé zmíněné období byl marionetou ovládanou cizími loutkovodiči. Veřejně se prezentoval jako neustále pochybující tvůrce „dějin“, čímž promyšleně maskoval, že o jeho činech rozhodují jiní. Klaus byl a je člověk jednoho rozměru. Je fakticky šťastný, protože nikdy nepochopí, že se stal největším vlastizrádcem našich dějin. Havel a Klaus se stali vášnivými sběrateli titulů, ke kterým se nedokázali ve svém profesním životě dopracovat. Klaus se navíc stal bez habilitace profesorem v oboru financí. Při tom jeho jediným přínosem pro světové finančnictví je památná věta, cituji: „Neznám špinavé peníze“. Konec citace. Zeman ještě svůj úděl nedokončil. Ovšem při jeho neschopnosti uznávat autority se dá předpokládat, že dovrší tragedii polistopadového vývoje Česka. Po něm zákonitě přijde osoba, která nebyla v centru Listopadového převratu. Takže nastane šance pro revizi té zvrácené události.

Každý účastník trhu pracuje s informacemi, které odráží nikoliv současný stav, ale minulost, tedy to co bylo. Záleží v prvé řadě na tom, jak rychle dokáže účastník trhu poznat změny, kterým se musí přizpůsobit. I když se mu to povede velice brzy, reálná ekonomika svou setrvačností ještě nějaký čas běží podle staraných pravidel. Fakt, že ekonomické rozhodování reaguje na podmínky, které už neexistují, je podle mého soudu základním nedostatkem tržní ekonomiky. Samotná setrvačnost v probíhání hospodářských jevů je pak prazákladem všech krizí. Zmíněná realita dráždí některé účastníky k „předvídání“ budoucího vývoje a vede je k rizikovému chování. Z takových subjektů se rodí nejúspěšnější. Ovšem zatím se nikdo nedopátral faktické úspěšnosti, čili kolik proher připadá na jednu výhru. Teprve tato analýza by naznačila, nakolik je „rizikový“ trh cestou k systému, který by co nejefektivněji zamezil krizím. Ovšem i kdyby se to povedlo, tak ho nelze v systému soukromého vlastnictví aplikovat. Tím vším je pro budoucno tržní ekonomika v prostředí soukromého vlastnictví limitována a ve stále se zvyšujícím tempu inovací a dalších změn se jednou stane takovou brzdou, že celý systém si vynutí změnu.

Převedení socialistického majetku patřícího všemu lidu, do rukou soukromníků, je natolik unikátním jevem, že pro něj odborníci zatím ani nemají přesný, hodnotící termín. Osobně si myslím, že se nejvíce podobá řádění vítězných hord na dobytém území. Což byl ještě v nedávné minulosti obvyklý rituál každého vítěze, který bojoval jen a jenom za účelem zmocnit se všeho jeho majetku nepřítele. Kdysi to bylo doslova podle taktické zásady, muže pozabíjet, ženy znásilnit a děti odvléct do své země, dívky jako budoucí sexuální otrokyně, hochy jako indoktrinované vojáky. Polistopadoví vítězové se chovali tak, jako každý, kdo je vítězstvím natolik opilý, že ho považuje za definitivní výsledek, jenž bude platit navěky. V každém takovém absolutním vítězství je ale už vždycky skryta budoucí prohra. Platí to nejen o našich privatizátorech a restituentech, ale dokonce pro celé Spojené státy Americké. Jejich mocnáři vítězství ve Studné válce považovali jako začátek své absolutní nadvlády nad planetou a začali se podle toho chovat. Tím si založili na svůj konec. Teď jde jenom o to, aby svět je nechtěl porazit tak, že tím vystaví c celé lidstvo riziku sebezničení.