Havel za jásotu dlouhodobou stagnací otrávených davů převedl Československo z politického vlivu SSSR do „svobodného područí“ Západu. Bezprostředně následující Klausova uhlířská, spíše ale kreténská, víra ve svobodný obchod mezi státy zaniklého sovětského bloku a západem, pak v průběhu divokých privatizací ukončila praktickou suverenitu naší země. Česká republika samostatná pak definitivně svou suverenitu ztratila díky vládě údajného sociálního demokrata Zemana, když oddlužila banky částkou blížící se polovině bilionu korun, aby je mohla prodat do zahraničí. Tím aktem byla v národohospodářském smyslu reálně ukončena suverenita České republika, čili naše zem pozbyla „de facto“svou svrchovanost. Suverenitu „de jure„ pak ztratila vstupem do EU, ke kterému se dokonce formálně rozhodl zmanipulovaný„lid“ a především pak do NATO, kam jsme byli vstoupeni cizími zájmy, aniž jsme ještě splňovali podmínky k rovnoprávnému začlenění. Od té doby mne vůbec nezajímá, co se děje na politické scéně naší země, protože žádná její politická moc nemůže rozhodovat svobodně. Žádná budoucí vláda tedy, mimo jiné, už nemůže uškodit této zemi více, i kdyby vládal celá dlouhá desetiletí. Naopak. Pokud se vlády chopí schopný a bezvýhradně český oligarcha, může už jenom pouze svým osobním zájmem o ještě větší své zbohatnutí prospět i naší zemi. Pokud se Babiš ukáže být takovým oligarchou, je pořád lepším vládcem této země než všichni její polistopadoví politici zhlouplí liberální ideologií, antisocialistickou demagogií a především dogmatickým posluhováním zdánlivě nejsilnějšm tohoto světa. Vůbec se proto nedivím, že všichni stoupenci předešlých vládců k smrti Babiše nenávidí. Zeman není výjimkou, jenom si to prostě nemůže veřejně dovolit, protože by sám byl ihned smeten.

Nedávným nezvolením Aleše Gerlocha za člena ústavního soudu se Senát už stal doslovně semeništěm zrůdné politické praxe, nejen nechutné politické kultury. Většině českých politiků, zvláště těch délesloužících zombií, ve skutečnosti nešlo, nejde a nikdy nepůjde o zájmy společnosti, nadtož řadových občanů, ale pouze o své soukromé zisky a sem tam i o potřeby vedení a sekretariátů partají, které jim umožnily dostat se na kandidátky. Ovšem zatím se v naší polistopadové době nestalo, aby se celá jedna ústavní instituce přeměnila ve sbor politických hyen, tak viditelně až drze pohrdajících veřejným míněním, jako je to u současného Senátu. Obrovská většina odborníků všech právních profesí veřejně deklarovala, že profesor Gerloch je v současnosti nejrespektovanější veličinou v oboru státu a ústavního práva. To ovšem pro samolibé politické lumpy sedící v Senátu nebyl žádný argument. V očích občanských zmetků vyčnívala nad veškerou jeho odbornost epizoda, že dotyčný byl kdysi kandidátem členství KSČ. K tomu ironicky napsala novinářka Irena Ryšánková doslova, cituji: „Jo aha, Gerloch byl kandidátem vstupu do strany. Jistě, to je strašné. Soudruh generál Petr Pavel, idol všech demokraticky smýšlejících jedinců, byl důstojník v Československé lidové armádě, přísahal Varšavské smlouvě a na rozdíl od Gerlocha reálně byl v KSČ. Je to taky strašné? Nebo jen u toho, u koho se ‚nám‘ to hodí?“ konec citace. Když už jsem u těch názorů jiných, vtipnějších pisatelů než já, tak ještě jeden podobný. Ozval se též glosátor Petr Paulczyňski:. „Gerloch neprošel? Už se těším, až jim tam Miloš nanominuje Koudelku.“ Zdeněk Koudelka je též učitelem ústavního práva, taktéž bývalý poslanec ČSSD, který se mimo jiné v rozhovoru pro Parlamentní Listy opřel do soudce Baxy, který Zemana obvinil z pokusů o ovlivňování justice. A pokračuje „Gerloch, málo pokrokový – chápu. Představte si, že ten blázen si myslí, že matka je žena a otec je muž! No šílenec… Naštěstí ho náš pokrokový senát zastavil – si představte tu hrůzu, kdyby tam nebyl Fischer, Hilšer, Drahoš ,Bek…“ ironizuje dále Paulczyňski. Předseda dolní komory nezvolení komentovat nejlakoničtěji: „Kdyby Zeman navrhl na ústavního soudce Ježíše Krista, tak v tomto Senátu by neprošel“. A právě ve Vondáčkově prohlášení je celá pravda. Pravda strašlivá, až nejstrašnější, protože jde o pravdu o smrtelné nenávisti. V současném Senátu totiž zasedají všichni politicky ambiciózní soupeři Zemana z posledních prezidentských voleb. Pan profesor Gerloch je zkrátka vysoce inteligentní člověk, nezpochybnitelná odborná autorita, která je však národně a konzervativně smýšlející a nejde proto na ruku kulturně-mediální frontě pražské kavárny. To senátorským bafuňářům z TOP 09, STAN a Lidovců k odmítnutí stačilo. Senát se tak pomalu transformuje v mafii zakomplexovaných, protože prakticky od řídících pozic v politice odstavených, ba až odložených figurek, které jsou proto až všehoschopnými mstivými politickými vyvrheli. Ta ústavní instituce nemůže být z této nemoci vyléčena. Proto musí být Senát každopádně zrušen.

Když jsem včera na televizní obrazovce uviděl plameny nad katedrálou, nevím proč, ale ihned jsem si vzpomněl na 11té září 2001. Tehdy jsem v přímém přenosu také sledoval nejen pád obou dvojčat, ale stihnul jsem ještě náraz letadla do druhého mrakodrapu. První, co mne při tom napadlo, byla věta: „To se zase CIA cosi nepovedlo“. I včera jsem nabyl přesvědčení, že jde o teroristický akt. Vycházím z předpokladu, že Francouzští odborníci přece nejsou nezodpovědní hlupáci. A hlavně ze svých zkušeností, které jsem získal jako báňský inženýr při rekonstrukcí jam uhelných dolů. Takže vyvozuji. Kdybych já dostal za úkol provést takovou rekonstrukci, tak bych mimo jiná bezpečnostní opaření provedl především to základní – protipožární. Až do výše budoucích prací bych nainstaloval dostatečně kapacitní vodovodní potrubí, které by po celou dobu rekonstrukce bylo napojeno na dostatečně silná čerpadla se sacími koši přímo v Seině. V době rekonstrukce by bylo stále natlakováno a na ně by byly napojeny hadice se vším potřebným osazením a nářadím pro hasební zásah. Při práci by byla na staveništi alespoň jedna četa hasičů a z nich minimálně dva přímo na výškovém pracovišti. Každý den po skončení prací by alespoň pětice hasičů hlídala přímo pracoviště pod střechou a byla připravena k okamžitému zásahu i u čerpadel. Určitý počet policistů by pak hlídal celé stavební prostranství a všechny prostory katedrály celých 24  hodin denně. Už jenom proto, že je teď éra teroristických útoků, měli vedoucí oprav předpokládat, že mimořádné situace, kdy je v celém prostoru podstatně větší riziko, může být zneužito.

První článek Severoatlantické smlouvy zní v češtině doslova, cituji: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“ Konec citace. Zvýrazňuji, že se vlády zemí, začleněných do NATO samy zavázaly, že budou všechny mezinárodní spory řešit vyjednáváním absolutně bez používání zbraní. Navíc se dokonce zavázaly, že v zahraniční politice nebudou nikomu vyhrožovat silou, nadtož aby sílu zbraní použily. Ať se na to dívám jak chci, tak podle mne byla celá studená válka fakticky porušením těchto až rytířsky čestných slibů, ke kterým příslušníky NATO přece nikdo nenutil. Po rozpadu SSSR je pozice NATO ještě mnohem černější. Už nejenže odstrašuje silou, jako za existence Sovětského svazu, ale vědomě sílu používá a to zdaleka nejen ke své obraně, ale k prosazování zájmů mocipánů nejsilnějších členů NATO. Tento trend považuji už za doslova zhovadilé porušování „ustavujících“ základů Aliance. Člověk, který se stane členem nějakého spolku a v průběhu svého členství zjistí, že spolek porušuje své vlastní stanovy, či dokonce zakládací listinu, je povinen udělat co je v jeho silách, aby takovou praxi zastavil. Pokud se mu to nepovede, tak – pokud je poctivý, čestný, nebo alespoň slušný, musí odejít. Dovoluji si proto tvrdit, že vlády zemí NATO lze všechny označit za neslušné, nepoctivé a nečestné. To minimálně. Podle mne jsou dokonce zločinné, protože se dopouštějí trestného činu proti míru. Kdyby OSN byla opravdově vlivnou nadstátní organizací, tak by ustanovila „Zákon o zachování míru“ jako nejvyšší mezinárodní normu a každé její porušení by sankcionovala doživotním uvězněním, jako to kdysi postihlo Napoleona.

Kdo pozoruje chování současného vedení ČLR na mezinárodním poli, musí souhlasit s dávným názorem Petra Uhla, který už v roce 2002 konstatoval, že USA jsou mladým, neustáleným politickým národem. Cituji dále z deníku Právo vydaného dne 14.1.202: „Fakticky prožívají radikalismus puberty. Jejich chování je proto v mezinárodním měřítku jen projevem síly. Takže z civilizačního hlediska jsou v etapě politických divochů, ne-li dokonce v předcivilizační až předlidské etapě pozemských bytostí. Antehomo“. Konec citace. Nemyslím si, že to platí o všech příslušnících politicky aktivních občanů Unie, ale s naprostou jistotou to pořád ještě platí o většině současných představitelů obou jejích rozhodných politických stran. Nejméně sto let, což je v dnešní pádící době už dost dlouhá doba nato, aby svět pochopil, že po celou tu dobu Unie jenom sekýrovala každého. Mám proto tušení, že Trumpovo motto „America first“ bude její konečná. Všechny důležité státy světa se nakonec spojí proti ní a ona nejenže nebude jedinou mocností světa, ale možná ani ne tou, kterou budou ostatní plně respektovat jako rovnocennou. USA se pořád ještě tváří, že jejím národním zájmem je celá planeta, jenže tomu už na světě opravdu, ale opravdu nikdo nevěří. A zahájit planetární válku? To by byl sice konec civilizovaného lidství, ale také USA. Takže v tomto směru s vysokou pravděpodobností riziko není. Vedení ČLR jedná v mezinárodním prostředí s moudrostí dospělého člověka. K tomu navíc Rusko vstává jako fénix z popela. Za existence SSSR muselo ze svého nadbytku nerostných zdrojů dotovat zaostalé zemědělství na Ukrajině, sociální podporu středoasijských republik i chaotického věčně znesvářeného Kavkazu. Pokud zamezí vnitřně svému rozkrádání, stane se poměrně rychle nejbohatší zemí světa. A to nemluvím o gigantickém tempu subtropických zemí jihovýchodní Asie a Jižná Ameriky. Tady se rýsuje budoucnost lidstva.

První životopis si Zeman napsal sám na zadní stranu obálky brožurky s názvem „Naše posttotalitní krize a její možná východiska, která vyšla v r. 1991. Celý jej tady doslova opisuji: „Dne 28.9.1944 se narodil Ing. Miloš Zeman. Po absolvování Střední ekonomické školy v Kolíně nemohl pokračovat ve studiu na vysoké škole v důsledku referátu o T. G. Masarykovi. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze vstoupil v roce 1968 do KSČ, odkud byl vyloučen v roce 1970 v důsledku textu srovnávajícího komunismus s fašismem. Po roce nezaměstnanosti nastoupil do malého tělovýchovného podniku, kde vybudoval prognostické oddělení. To bylo zrušeno v roce 1984 v důsledku sborníku kritizujícího totalitární praxi ve společenských vědách. Byl přijat do rezortního zemědělského ústavu, odkud byl propuštěn v říjnu 1989 v důsledku článku “Prognostika a přestavba“. V současné době se Profesionálně zabývá simulačním prognostickým modelováním společenských systémů s více než dvacetiletou specializací na problematiku varovné prognostiky. Miloš Zeman je spoluautor metody komplexního prognostického modelování, autor asi 150 prognostických studií, vydaných většinou interně nebo v zahraničí, člen Světové prognostické společnosti, od roku 1990 pracovník Prognostického ústavu ČSAV, poslanec Federálního shromáždění, v současnosti předseda výboru pro plán a rozpočet Sněmovny národů“. Konec citace. Jak je psáno, byl od mládí postihován, alespoň podle svého přesvědčení, za svou tvůrčí práci. A hned čtyřikrát. Poprvé dokonce ve věku nezralosti a mladické nerozvážnosti, tedy když mu bylo 19 let. Střední ekonomickou školu dokončil v roce 1963. Musel totiž již chodit na devítiletku a ne na osmiletku padesátých let. Ekonomka trvala tehdy čtyři roky, pokud vím. Vysoká škola ekonomická v Praze se pak studovala pět let. Sám jsem ji v letech 1968 a 1969 dálkově studoval. Zeman při tom píše, že ji dokončil v roce 1968, takže ještě neměl 24 let. Takže podle mého počítání, šel po studiu na střední škole ihned na vysokou školu. O žádné diskriminaci by nemohlo být řeči ani kdyby na VŠ se dostal s ročním odkladem, protože ten mohl být také z jiných důvodů. Ta léta byla ve školství již velice tolerantní, dokonce až moc, protože šlo o jakousi reakci kyvadla po dobách přísné ideologické masáže. Vždyť já už v roce 1956 jsem u maturity dostal z češtiny otázku o Karlu Čapkovi, který byl na počátku padesátých let ještě na indexu a v roce 1959 jsme se na Vysoké škole báňské v předmětu Vědecký komunismus už seznamovali s moderními reformami socialismu, které nakonec vyústili v v roce 1968 v pseudorevoluční „obrodný proces“. Takže podle mého soudu se Zeman ve své první polistopadové autobiografii poněkud hloupě stylizuje do pozice celoživotního odpůrce socialismu a KSČ. Jelikož zpochybňuji jeho persekuci v mladistvém věku, nevěřím moc ani v ty pozdější postihy. Naopak v celém jeho životě vidím spíše chování intelektuála, který se pod rouškou „vědecké“ práce vyhýbal jakékoliv odpovědnosti za řízení, vedení, či správu, ke které byl celým svým vyškolením systematicky připravován.

Chilský a Kolumbijský prezident iniciovali vznik nového mocenského bloku zemí „podkontinentu“ Jižní Amerika. A tak se 22.3.19 se sešel v Santigo de Chile summit lídrů Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Chile, Ekvádoru, Paraguay a Peru, na němž ustavili novou regionální mezinárodní organizaci s označením PROSUR. Důvodem je jejich prohlášení, že v řešení Venezuelské krize prý selhala organizace UNASUR, která byla v Jižní Americe založena v roce 2008 z iniciativy Hugo Chavéze. Hlavní iniciátor Sebastian Piñera, prezident Chile při té příležitosti vyhlásil, že nový blok bude, cituji: „…pevně oddán demokracii, svobodě a respektování lidských práv“, konec citace. Asi právě z toho důvodu nebyl na jejich setkání pozván právoplatný venezuelský prezident Maduro, ale jeho samozvaný odpůrce Guaidó, který bohužel pro ně nepřijel. Umínění potentáti nemusel vůbec nic prohlašovat, už ten „pozvánkový“ fakt totiž jasně říkal o jakou interpretaci oněch „posvátných“ ideálů jim jde. V mých očích se jednoznačně prezentovali jako prachsprostí slouhové jestřábí politiky USA. Ona floskule o svobodě, demokracii a lidských právech je už jenom potvrzením, že představitelé jmenovaných sedmi zemí Jižní části Amerického kontinentu jsou jakýmisi gubernátory Severoamerického impéria, v údajně samostatných státech. Pod korouhví lidských práv, svobody a demokracie (LSD – pardon LpSD), se podařilo USA iniciovat rozpad SSSR a zruinování Ruska většího, než jakého dosáhl Hitler. Mocnáři USA doslova opilí oním vítězstvím poněkud natvrdle pořád ještě používají jmenovanou korouhev, aniž pochopili, že svět ji už dávno považuje za jakousi roušku, burku, která má skrývat pravou tvář rádoby světovládné America First.

Trump uznal Golanské výšiny za součást Izraele. Jednak je prý Izrael již „vlastní“ dost dlouho, ale především bez nich si Izrael nemůže zajistit svou bezpečnost. V Rusku otvírají láhve šampaňského. Přesně tytéž argumenty totiž mají pro svůj Krym. Jenže. Zatímco Rusové si vzali Krym, čili je v nejhorším případě Ukrajině uzmuli, USA Golany Izraeli věnují, což je sakra rozdíl. Na ten upozorňuje prezident Sýrie, když vzkázal Spojeným státům: „Darujte Židovskému státu třeba celé dva státy své Unie, ale ne naše území“. Izrael Sýrii Golany ukradl a USA nemají žádné oprávnění tuto krádež legalizovat, i kdyby třeba celý svět uznával, že jsou celoplanetárními četníky. Což už dneska vyloženě nejsou. Putin zase vyhrál. Sice s konečnou platností bylo v USA vyšetřeno, že se Rusko nezasloužilo o zvolení Trumpa prezidentem, leč zmíněný krok prezidenta USA můře být chápán něco jako vděčnost. Otazník z titulku je tedy oprávněným.

Erik Best, narozený v roce 1962 v Severní Karolíně, už od února roku 1991 žije v Praze a provozuje tam své vydavatelství. Dneska umí perfektně česky a platí za významného znalce české politické scény. Prezident Zeman jej loni dokonce vyznamenal. Podle toho, jak na to několikrát upozornil, tak mimo jiné, ne-li jenom proto, že chtěl ještě více naštvat v Česku působící české novináře, kterými vesměs pohrdá, jak se opět několikrát vyjádřil. Best nedávno napsal o Zemanovi, že má sloní paměť. Zeman má skutečně velmi dobrou paměť a hlavně ještě pořád mu v tom věku funguje. Podle mne ale i k jeho škodě. Díky oné paměti totiž Zeman často argumentuje a bohužel i jedná spíše jako tvrdohlavý stařec, opírající se o své dávno nabyté vědomosti. Dneska se ale svět mění takovou rychlostí, že je bezpodmínečně nutné si své vědomosti inovovat stálým studiem a nežít z toho, co si člověk přečetl kdysi před léty, dokonce ještě v minulém století. Osobně jsem se už v roce 1992 přesvědčil, že Zeman neumí systematicky studovat a analyzovat problémy. Potvrdil mi to o pár let později, ale ještě v minulém tisíciletí jeho tehdejší zástupce, první místopředseda ČSSD Pavel Novák. Zeman je sice hodně sečtělý a stále hodně čte a má tu „sloní“ paměť, ale to je všechno. Takže ve většině problémů pouze pochopí některé základní informace a z nich si pak složí jakousi síť svých názorů, na nichž sveřepě trvá a neustále je opkuje. Nejtristněji je to v současnosti vidět na jeho působení ve složitějších situacích mezinárodní politiky. Jeho názory na Izrael, Palestinská hnutí odporu, Arabský svět, Islám, muslimy, terorismus a konec konců i na EU, NATO a politiky mimoevropských zemí (viz jeho nedávné lavírování kolem Venezuely) jsou beznadějně povrchní, neználkovské a nejednou spíše úsměvné, jako ono „lobování“ za kanál Labe – Odra – Dunaj. Čti, naivně utopické. Tento týden povrchnost Zemanových znalostí o Blízkém Východě kupříkladu ohodnotila odbornice na onu oblast Tereza Spencerová. V jednom rozhovoru o nich řekla, že je pro jejich povrchnost nemá vůbec smysl ani komentovat. Zeman prostě již žije ze své podstaty, není schopen už vůbec zvyšovat své vědomosti, takže stále více spoléhá na „nápovědu“ svých poradců. Jenže si je bohužel neumí vybrat a navíc je jako tvrdohlavý stařec dokonce cenzuruje podle svých zabetonovaných stereotypů.

Původním povoláním geolog, který se veřejně prezentuje v široké paletě vědomostí od klimatologie po zen buddhismus. V mých očích jde o člobrdíka,který se rád poslouchá, jakýsi Tomáš Halík historické geologie. Snesl jsem jeho pindání, pokud mluvil alespoň trochu o problémech z oboru, který vystudoval. Doslova se ale v mých očích shodil, když musel klábosit v televizi o nedávné havárii na dole ČSM. Jestli všemu, o čem píše a štěbetá, rozumí tak katastrofálně málo, jako o hlubinném uhelném hornictví, tak to už jej nemá smysl vůbec sledovat. Vrcholu svého zesměšnění ale asi ještě nedosáhl. I když jeho nedávné vyjádření k aktivistce, či spíš psychicky pomatené autistce ze Švédka, kterou přirovnal k Johance z Arků a slibuje si, že určitě se také zapíše do dějin světa. K tomu poněkud zmatenému hodnocení připojuji čtyři přípodotky

1. Ve slušných společnostech se tomu jevu říkalo „chodit za školu“ a tato činnost byla oceňována sníženou známkou z chování.
2. Dospělým se nic nezdá, pane Cílku. Je to prostý fakt, že se, jako školáci všude a vždy, rádi „ulívají“ z vyučování.
3. Když jim to klima opravdu tak leží na srdci, pak ať demonstrují třeba celé víkendy a po vyučování po všechny dny v roce. Mohou protestovat kupříkladu vsedě, psát si při tom úkoly a dokonce se navzájem i učit a tak v sobě pěstovat kooperaci a solidaritu a další potřebné kolektivní vlastnosti.
4. Ekologická aktivistka Greta Thunbergová ze Švédska je Bernadettou Soubirousovou onoho postmoderního náboženství. Stejně naivní, stejně fanatická a stejně zneužívaná skrytými vládci světa, coby postavička sloužící k manipulováni s davy a odvádění jejich pozornosti od mnohem podstatnějších problémů.