Převedení socialistického majetku patřícího všemu lidu, do rukou soukromníků, je natolik unikátním jevem, že pro něj odborníci zatím ani nemají přesný, hodnotící termín. Osobně si myslím, že se nejvíce podobá řádění vítězných hord na dobytém území. Což byl ještě v nedávné minulosti obvyklý rituál každého vítěze, který bojoval jen a jenom za účelem zmocnit se všeho jeho majetku nepřítele. Kdysi to bylo doslova podle taktické zásady, muže pozabíjet, ženy znásilnit a děti odvléct do své země, dívky jako budoucí sexuální otrokyně, hochy jako indoktrinované vojáky. Polistopadoví vítězové se chovali tak, jako každý, kdo je vítězstvím natolik opilý, že ho považuje za definitivní výsledek, jenž bude platit navěky. V každém takovém absolutním vítězství je ale už vždycky skryta budoucí prohra. Platí to nejen o našich privatizátorech a restituentech, ale dokonce pro celé Spojené státy Americké. Jejich mocnáři vítězství ve Studné válce považovali jako začátek své absolutní nadvlády nad planetou a začali se podle toho chovat. Tím si založili na svůj konec. Teď jde jenom o to, aby svět je nechtěl porazit tak, že tím vystaví c celé lidstvo riziku sebezničení.