ÉRA NENÁVISTI

V posledním svém textu jsem zde psal o vulgaritě v našem veřejném, ba dokonce politickém prostoru. Je to v mých očích jenom špička ledovce, naznačující mnohem komplexnější a především globální problém. Za zdroj vulgárnosti jsem označil nezvladatelnou nenávist. Vojenský analytik Miloš Balabán nazval před necelým měsícem současnou dobu érou nenávisti. To je podle mne onen toxický pramen, otravující svět a tedy i naši společnost. Nevím, jakou to má souvislost s koncem studené války. Jsou autoři, kteří již léta tvrdí, že v epoše studené války všechny ostatní rozpory světa byly přehlušeny střetem dvou supervelmocí. Přesněji civilizaci tehdy ovládal fundamentální konflikt mezi celosvětovými superboháči a říší znárodnění výrobních prostředků. Sovětský tábor hovořil o třídním boji s celosvětovým imperialismem a vládci USA zase o zadržování komunismu s cílem jeho likvidace. Po rozpadu dvou protikladných bloků zbylo na Zeměkouli obrovské množství zbraní. Ale především ještě větší kapacity na jejich výrobu, které přinášely nejvyšší představitelnou míru zisku. Bylo proto naivní předpokládat, či dokonce požadovat, aby byly zbraně postupně ničeny a zbrojní průmysl transformován na mírovou výrobu. Ta by totiž v žádném případě nebyla schopna přinášet vlastníkům tak obrovské zisky. Z životní zkušenosti každý z nás ví, že vytvořit si nepřítele je poměrně snadné. Což podle mne platí i pro celá společenství. Z této zkušenosti vznikající globální vládci vycházeli. Navíc celkem uznávaný učenec začal hovořit o válce civilizací. V lidské společnosti vždycky platilo, že co je jednou vysloveno, to se neztratí, a ve většině případů je i inspirací k jednání. Konec studené války asi opravdu vytvořil šanci k hypertrofii utlumovaných problémů. Především oživil nenávist vůči bývalým kolonizátorům a nebývale posílil odpor vůči současnému vykrádání rozvojových zemí státy bohatého Západu. Jsem zapřisáhlý materialista, proto i ve všech současných náboženských střetech, především v islámské agresivitě, vidím sociální podhoubí. V mých očích je toho migrace jasným důkazem. Migranti z jihu i východu se netlačí do Evropy proto, aby zde vytvořili chalífát, ale aby se především zmocnili blahobytu Západu. Toto skupinové násilí je pouze kryto náboženskou ideologií. Individuální násilnosti jsou pak projevem fanatiků, kteří se vždycky objeví jako paraziti na jakémkoliv společenském pohybu. Stále ještě jsem přesvědčen, že prapůvodcem prakticky všeho současného násilí je touha především, ne-li pouze, po plně saturovaném životě. Zmíněný Balabán je především voják, a tak jeho text v deníku Právo ze dne 22. 2. 2020 vyznívá skepticky. Přijmout jeho skepsi znamená nejen to, co on ze svého názoru vyvozuje. Tedy že se budou v Evropě opakovat tragické události způsobené individuálním terorismem. Přijmeme-li, ba dokonce propadneme-li jeho skepsi, vývoj bude mnohem horší. Zákonitě se musí roztočit na Západě kola „rasové“ nenávisti, pomsty až všeobecné mstivosti, která přeroste v globální válku. A od ní by pak nebylo daleko k sebezničení lidské civilizace. Jak se zdá, éra třídního boje byla přece jenom výsledkem rozumu, navíc kolektivního rozumu a proto nepropadala primitivismu individuálních emocí, které jsou pro veřejnost nejcitelněji vnímaným rizikem současné éry nenávisti. I když pravé zdroje veškeré této nenávisti jsou už dneska indikovatelné především v jednání supervelmocí, ba i některých regionálních mocností. Toto tvrzení ovšem potřebuje mnohem preciznější analýzu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *