Každý účastník trhu pracuje s informacemi, které odráží nikoliv současný stav, ale minulost, tedy to co bylo. Záleží v prvé řadě na tom, jak rychle dokáže účastník trhu poznat změny, kterým se musí přizpůsobit. I když se mu to povede velice brzy, reálná ekonomika svou setrvačností ještě nějaký čas běží podle staraných pravidel. Fakt, že ekonomické rozhodování reaguje na podmínky, které už neexistují, je podle mého soudu základním nedostatkem tržní ekonomiky. Samotná setrvačnost v probíhání hospodářských jevů je pak prazákladem všech krizí. Zmíněná realita dráždí některé účastníky k „předvídání“ budoucího vývoje a vede je k rizikovému chování. Z takových subjektů se rodí nejúspěšnější. Ovšem zatím se nikdo nedopátral faktické úspěšnosti, čili kolik proher připadá na jednu výhru. Teprve tato analýza by naznačila, nakolik je „rizikový“ trh cestou k systému, který by co nejefektivněji zamezil krizím. Ovšem i kdyby se to povedlo, tak ho nelze v systému soukromého vlastnictví aplikovat. Tím vším je pro budoucno tržní ekonomika v prostředí soukromého vlastnictví limitována a ve stále se zvyšujícím tempu inovací a dalších změn se jednou stane takovou brzdou, že celý systém si vynutí změnu.