Před třemi dny jsem tady psal o zbytnělém sebevědomí Západu. Tento nedostatek pokory je bohužel okupantem vědomí většiny vládců v Evropě a především Američanů, ač ani jeden už dneska nemá být na co pyšný. Jeden příklad za všechny. Jakýsi pseudoministr zahraničí EU Josep Borell, oficiálně Vysoký představitel Unie, jak je ta funkce především placena, se rozpovídal na jedné konferenci a přirovnal Evropu k zahradě a většinu zbytku světa k džungli. V mých očích to už není představitel EU, protože tím žvástem popudil proti ní sedm miliard obyvatel planety. Osel, typický příklad úpadku vysokých politiků současnosti. Jen by mě zajímalo, co z té zahrady bude po odchodu tohoto španělského „dona“ z uvedené vysoké funkce?

Tato moudrost, jež byla všeobecně přejata veškerým lidstvem jako prvořadá zásada chování mě vždycky napadne, když se zamýšlím nad zahraniční politikou USA. Za studené války byla tato prý původně Konfuciova mantra otestována v největší krizi oné doby zvané „karibská“, která se udála za panování Chruščova a politické vlády Kennedyho. Americká vláda tehdy tajně rozmístila jaderné zbraně v Turecku a sovětský vůdce jako odvetu na Kubě. USA sovětský tah prohlásila za existenční ohrožení své bezpečnosti a hrozil konflikt. Nakonec se sice dohodli, ale pachuť této provokace otrávila epochu studené války na dlouhou dobu. Později se hovořilo že karibská krize byl momentem, kdy měl svět nejblíže k jaderné konfrontaci. Považuji to dodnes za novinářský žvást, protože ani jedna z mocností na jaderné střetnutí ještě technologicky nedozrála.

Severoamerická Unie už v předminulém století, konkrétně za prezidenta Jamese Monroe se považovala za mocnost, takže 2. 12. 1823 vyhlásila doktrínu své zahraniční politiky. Její obsah se dá shrnout do jediné věty. Evropské mocnosti podle této doktríny nemají právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na území amerického kontinentu a USA bude jejich případné vojenské akce na území světadílu považovat za „ohrožení svého míru a bezpečnosti“ a „manifestaci nepřátelského postoje vůči USA“. Monroeová doktrína, jak byl dokument později nazván, zdůvodňovala nárok USA na celý západní kontinent prohlášením, že, cituji: „Spojené státy vyjadřují, že není a nikdy nebylo v jejich zájmu nějak zasahovat do válek mocností v Evropě, tedy pokud není vážně ohrožena bezpečnost Spojených států“. Nevím sice, jak evropské mocnosti ve rvačce mezi sebou mohly tehdy ohrožovat bezpečnost USA, nadtož vážně. Vnímám proto ono prohlášení za předzvěst světovládných choutek vládců USA, které Unie začala realizovat prakticky už od konce první světové války. Z uvedeného plyne, že USA už před dvěma stoletími přijala za základ své mezinárodní politiky uvedené Konfuciovo moto, ale už víc jak sto let ho porušuje. Od konce druhé světové války se USArmy dokonce chová naprosto opačně. Dělá zásadně to, co jiným nedovoluje, protože tím údajně ohrožují bezpečnost USA.

Petr Hampl připomíná termín Velký únik (Great Escape) poprvé použitý Angusem Deatonem, kterým je myšleno, že v první fázi průmyslové revoluce, tedy přibližně v letech 1750–1830 „lidstvo uniklo z hladu, bídy, nemocí a krátkého života“, což v předcházejících dějinách určovalo základní podobu lidského života. Profesor Budil s hrdostí připomíná, že ten skok provedla právě západní civilizace. Já si k tomu troufám dodat: Cudně oba zamlčují, že jej provedla jen pro své obyvatele, a za prvé zdaleka ne pro všechny. Především na počátku průmyslové revoluce totiž v „proletářských“ řadách, pracujících už od raného dětství až 15 hodin denně v hnusu prvních fabrik doba dožití naopak poklesla. Začala se zvyšovat teprve díky vynálezu nových léků, jako byl třeba aspirin, v roce 1896. To za druhé. A za třetí ani to vůbec do vynálezu antibiotik neplatilo pro zbytek světa. Teprve od roku 1750 jsou spolehlivější informace o počtu lidí na planetě a tehdy jich bylo skoro osm set milionů. No a teprve v roce 1927 miliarda. Tedy za jedno a půl století dvě stovky milionů. Což nějaké zásadní zlepšení nenaznačuješ. Hampl sám pak k tomu dodává, cituji: „Nelze popřít, že to byli Evropané, kdo z celého světa vymýtil otroctví a kdo jako první vytvořil společnost, kde všichni mohou žít v dostatku, bezpečí a relativní svobodě. Přínos Západu je nenahraditelný“. Tvrdí Hampl. Není to zase úplná pravda. Až do poloviny minulého století byla většina světa kolonizována Evropany, tedy Západní „civilizací“. Kolonialismus byl při tom faktickým otroctvím, pouze v jiné podobě. Šlo o zotročení celých národů, ba kdysi svobodných států, a ne jenom jednotlivých osob. Kolonialismus při tom nebyl Západem zrušen. Po druhé světové válce si jeho zánik doslova krvavě vybojovali mnohé země proti vůli západoevropského panstva. Šlo o typickou násilnou revoluci a na že ne. Co k tomu dodat? Snad jenom vyjádření prezidenta FIFA, Itala Gianni Infantina. Ten v průběhu letošního mistrovství světa ve fotbale těm pyšným nadlidem z Evropy jasně řekl, že by se za své chování v posledních třech tisíci letech měli celému světu neustále omlouvat.

Ministerstvo „agresí“, jak je všeobecně ve světě vnímán Department of Defense USA, v češtině ministerstvo obrany USA, má přesně 900 vojenských základen ve 174 zemích světa. Na nich působí víc jak 180 tisíc vojáků. Ročně to stojí celou pětinu válečného rozpočtu USA. Na území samotných Států má USArmy pak dalších 749 základen. V současnosti probíhá v dějinách pátý audit tohoto molocha, jehož aktiva jsou údajně ve výši 3,5 bilonu a pasiva údajně 3,7 bilionu USdolarů. Píši údajně proto, že ani za rok se nepovedlo auditorům v počtu tisíc šest set odborníků dohledat skoro čtvrtinu z uvedeného majetku Pentagonu. Takže. Slovo bordelář v titulku je ještě slušným označením pro ten nepořádek v účetnictví. Ten pouze dokazuje, že USArmy je největší černou dírou pro peníze daňových poplatníků. To v lepším případě. S ohledem na zvyklosti světa si spíše myslím, že jde o jednu z nejzkorumpovanějších institucí na planetě. Co k tomu dodat? Kupříkladu citát investigativního historika Erica Zuesse: „Na světě zbývá jediné impérium: impérium Spojených států a jejich spojenců. A je založeno na americké zkorumpované armádě. Spojenecká americká média tomu dobře slouží“. Konec citace. Howgh.

ŠKODA AUTO V R. 2022

Největší český průmyslový podnik, největší zaměstnavatel a pilíř celé ekonomiky Škoda Volkswagen oznámil, že zvažuje odchod z čínského trhu, kde se jeho prodeje drasticky propadají. Čína byla při tom po celé roky pro Škodu největším světovým odbytištěm, kam ještě před třemi lety vyvážela před 300 000 vozů a mnoho jich tam ve svém výrobním závodě také vyráběla. Letos prodala jen 70 000 aut. Evidentně je v Číně v nemilosti, protože jiné německé firmy o čínský trh ze všech sil bojují.
     Odchod největší naší firmy z jejího hlavního trhu není maličkost. A kdo že se o to zasloužil? Co jsme to slýchali od našich „tchajwanských hrdinů“ v čele s předsedou Senátu Vystrčilem a pražským primátorem Hřibem, že jejich protičínská sólo extempore v zahraniční politice nemají žádné náklady pro naši zemi? Kdo z „přátel“, kteří je za to plácají po zádech, odebere těch 300 000 vozů, které nepůjdou do Číny? Kdo bude hradit ušlé mzdy, daňové příjmy a podpory v nezaměstnanosti? Tchaj-wan to zřejmě nebude a pan Vystrčil také ne. Odpustit by se jim to ale nemělo.

Tyto dva odstavce uveřejnil dneska Jiří WEIGL na webu  https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jiri-weigl-vsechno-je-jinak/ Co k tomu dodat? Že by náš právní řád měl znát také trestné činy politiků, protože to vypadá, že jsou postižitelní pouze za korupce, ale mnohem rozsáhlejší škody, kterou způsobí jsou nestíhatelné.

Měl jsem v úmyslu dneska psát o rozhovoru exkancléřky s redaktorem zmíněného časopisu, leč se mi nepovedlo otevřít na netu jeho originál. To, co jsem totiž z rozhovoru našel, je jako vždycky manipulativní. Proruské zdroje vypichují, že bývalá kancléřka věděla, že Minské dohody jsou mrtvé a dávají jen čas pro vyzbrojení Ukrajiny na útok proti Rusku. Za druhé, že ještě před koncem svého mandátu chtěla společně s Macronem uskutečnit jednání s Putinem, ale nebylo jim to dovoleno na poradě Rady Evropy. A ona už neměla sil to prosadit. Proamerické zdroje přináší poněkud jiné pojetí celé informace. Většina se nese v duchu Putin rozumí jen moci a já už coby odcházející kancléřka prakticky žádnou neměla. Takže se mi nepodařilo dojednat setkání s Putinem. Už na poslední naše setkání v srpnu r. 2021 přišel z Lavrovem, ačkoliv vždycky před tím jsme hovořili mezi čtyřma očima. O dohodách z Minsku řekla, že byly zmařené a nefunkční. Vojenská eskalace podle ní byla možná.

Přiznám se, že mě na celé věci zajímá v prvé řadě, proč rozhovor vůbec vznikl. Zda to byla její či redakční iniciativa. Motivace by mě totiž hodně napověděla. Pokud její, pak je to opravdu pro sjednocený Západ nepříjemné ze dvou příčin. Dokazuje, že zdaleka neudělal vše, aby odvrátil Speciální operaci ruské armády na území Ukrajiny. Z čehož plyne, že je spoluviníkem všech následných událostí od materiálních škod po lidská utrpení. Za druhé pak, že už se Merkelová nedokáže na situaci nečinně dívat.

Pro mě osobně je tento rozhovor dalším důkazem pravdivosti mého učitele mezinárodního práva. S nímž jsem v šedesátých letech minulého věku uskutečnil následující rozhovor.

„Zdalipak víte, proč Československo nemá smlouvu o neútočení s Novým Zélandem“?

„Protože ji nepotřebuje pane profesore“.

„Správně. Takže s kým se vlastně uzavírají mezinárodní smlouvy o bezpečnosti státu“?

Jelikož jsem na chvíli zaváhal, odpověděl si sám: „S tím, komu nevěříme“!

Podle toho pravidla dávného mého učitele je pro mě daleko nejhorší, že Rusko bylo sjednoceným Západem opět doslova učebnicově podvedeno. Dokonce mnohem hruběji než SSSR za Gorbačova. Rusko je ve své naivitě, alespoň v mých očích nepoučitelné. Gorbačova nepoučil Vietnam (Provokace v Tonkinském zálivu) a Putina ani nedávný Irák (lži o ZHN).

A moje babička coby jedno ze svých pořekadel mě vštípila moudrost, cituji: „Kemu néni rady, temu néni pomoci“.

Z čehož pro můj způsob uvažování plyne závěr, že Rusko po Majdanu příliš dlouho čekalo.  Mělo začít vojensky jednat hned když nová moc v Kyjevě vyhlásila válku separatistům, a ne čekat předlouhých osm let, až už je fakticky pozdě, kdy problém konfliktu Ruska s Ukrajinou musel zákonitě být rozšířen na horkou epizodu globální války, která lidstvo sužuje už víc jak sto let.

Před několika dny jsem obdržel e-mail, v němž bylo mimo jiné toto sdělení, cituji: „Trapné a smutné připomenutí výročí narození generála Ludvíka Svobody dne 25. 11. 1895…o dnešní době a neúctě k dříve narozeným vypovídá mentální fracek z ČT….který by tu dnes asi (nebýt odvážných lidí jako gen. Svoboda)…v ČT řekl…jak pendlujete na náměstí Na Františku a mezi nábřežím, které se bůhví proč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi…“. Konec citace.

Nevzpomínám si už kdo to byl, co řekl, či napsal, že ČT je veřejnoprávní hnojiště. V mých očích jde o skvělé přirovnání. Z toho hnojiště jde totiž doslova toxický smrad, a ne jenom nějaký nezávadný puch. Každý, kdo v ní působí je hnojařem, protože opravdu slušný člověk by v takové instituci nedokázal působit. Většina redaktorů jsou pak hnojometi, a sám ředitel sedí v senkruvně toho rozsáhlého hnojiště.

A Jakub Železný?

Ten mi nestojí za komemtář.

Vždyť on je pouze výkonným hnojometem, který v tomto konkrétním případě dokonce striktně dodržel „revoluční právní řád“ vítězů, který komunismus přece označil za zločinný systém, takže jeho představitelé byli vlastně zločinci loutek řízených Západem. Každé „právo“ revoluce, převratu, či jiné násilné změny režimu totiž ze samotné své podstaty není skutečným právem, leč sbírkou emotivních výstřelků vítězů opilých získanou mocí. Soud dějin je nakonec semele, ať dříve, nebo později. Je totiž omylem oblíbené tvrzení, že se dějiny neopakují. Naopak musí se opakovat, ač obvykle na poněkud vyšší, nebo alespoň jiné úrovni. Musí se opakovat, protože lidé jsou pořád stejní, takže se historie nemusí opakovat, až o ní nebudou rozhodovat oni, leč třeba umělá inteligence, transhomo, čili jak já rád říkám „posthomo“

Doplněno večer.

Nedalo mi to, abych přece jenom tento text nedoplnil o myšlenku, která se mi dopoledne zdála poněkud unfair. On totiž ten Kuba z rodiny Železných je nýmandem, který při své inteligenci dobře ví, že osobnost jménem Ludvík Svoboda, generál a prezident Československa má v dějinách světa své trvalé místo, takže už z nich nezmizí. Zatím co Jakoubek ví, že po něm jednou ani pes neštěkne, pokud se nestane nějaký zázrak a on se nevyšvihne do ranku panovníků. A ten pocit bývá u některých ctižádostivců psychickou deformací, jež je nutí okopávat kotníky opravdovým velikánům. Ono nutkání je mnohem horší než běžná závist. Asi tolik.

     Je opsán z elektronického magazínu Britské listy, který nelze řadit mezi odpůrce Západu, nadtož USA. A je z roku 2015 přesné datum se mi nepovedlo zjistit. Takže cituji:

My, představitelé USA, jsme spolu se svými evropskými spojenci mistři světa v boji za lidská práva a snažíme se rozšířit demokracii po celém světě.

Pokud jsme ovšem v minulosti

• v Íránu svrhli Mosadeka a dosadili tam tyrana Rézu Páhlávího,
• vyzbrojili Saudy do boje proti pokrokovým Arabům,
• podporovali fašistického diktátora Franka ve Španělsku,
• podporovali fašistického diktátora Salazara v Portugalsku,
• využili po druhé světové válce západoevropských fašistů k vytvoření tajné sítě Gladio—Meč,
• podporovali kubánského tyrana Batistu a později se pokoušeli zavraždit Castra,
• podporovali jihoafrický apartheid,
• podporovali jihorhodeský rasistický režim (v pozdějším Zimbabwe),
• zavraždili Lumumbu a dosadili v Kongu tyrana Mobutua,
• zavraždili půl milionu Indonézanů a ustavili tam Suhartovu diktaturu,
• zavedli vojenskou diktaturu ve Vietnamu,
• zavedli vojenskou diktaturu v Řecku,
• podporovali fašistu Pinocheta při svržení prezidenta Allendeho,
• vyzbrojili teroristy a destabilizovali tím Angolu a Mozambik,
• nechali zavraždit dva ekvádorské prezidenty a instalovali tam diktátory,
• nahradili brazilského prezidenta Gularta vojenskou diktaturou,
• totéž učinili s Boschem v Dominikánské republice,
• totéž učinili se Zelayou v Hondurasu,
• podporovali diktátora Duvaliera na Haiti a pak jeho syna,
• vyzbrojili Usámu bin Ládina, aby svrhl pokrokovou vládu v Afghánistánu,
• podporovali Tálibán v Afghánistánu,
• vyzbrojili a finančně podpořili teroristické „kontras“ v Nikaragui,
• zavraždili Bishopa a vojensky obsadili Grenadu,
• podporovali vraždící plukovníky v Argentině,
• podporovali nacistu Stroessnera v Paraguayi,
• podporovali diktátora generála Banzera v Bolivii,
• podporovali feudální diktatury v Nepálu a v Tibetu,
• podporovali Islámskou frontu spásy v Alžírsku, aby se destabilizovaly poměry v zemi,
• financovali Mubaraka v Egyptě,
• vyzbrojovali různé teroristické skupiny destabilizující nepohodlné africké státy,
• podporovali napalmové bombardovaní etiopského režimu v Somálsku,
• podporovali antisemitský, protimuslimský a protisrbský režim Tuđmana v Chorvatsku,
• pokoušeli se zavraždit Cháveze, Moralese a Correu a zavést v jejich zemích diktatury,
• podporovali bombové atentáty v hotelích a letadlech v Latinské Americe,
• využili Al Kájdu v Libyii,
• využili Al Kájdu v Sýrii,
• využili protižidovské a nacistické síly Svoboda a Pravý sektor při puči na Ukrajině
• a podporovali a omlouvali zločiny Izraele proti Palestincům

… tak to vše bylo jen náhodou a už to nikdy neuděláme!

Komentáře netřeba, alespoň si to myslím.

Vzájemným zabíjením se dvou kmenů Rusů.

Ekonomickým ruinováním Evropy.

Snížením životní úrovně devadesáti procent obyvatel Západu.

Likvidací zbraní z dob studené války.

Hrůzným divadlem pro víc jak tři čtvrtiny lidstva.

Šancí na rétorické předváděčky všech politiků světa.

Černou dírou, v níž mizí peníze daňových poplatníků celého Západu

Nepředstavitelně vysokým ziskem zbrojařů USA.

Jednou z metod, jíž Deep State USA si hodlá prodloužit nadvládu nad celým světem.

Od doby, kdy jsem se začal zajímat o Evropskou unii jako možný státní útvar sjednocující Evropu mi pořád něco vadilo na jednom z jeho vrcholných orgánů, jímž byla Evropská komise. Nebyla totiž výsledkem žádných přímých, ani zprostředkovaných voleb. Orgánům EU chyběla totiž základní politická struktura, existence evropských politických stran coby reprezentantů skupinových zájmů. Od počátku proto chyběl skutečný parlament Evropy čili stěžejní pilíř tvorby politického rozhodování. Doslova zmatečnou pak byla tak zvaná Rada Evropy. Sice nemá kodifikovaný vztah k EU, ale je diskusní platformou jednotlivých rezortů, kde se ve skutečnosti vytváří podhoubí společných akcí Unie. Na Radě Evropy mi vadí, že o strategii, taktice ba dokonce koncepci EU fakticky diskutují „poučení laici“ a ne experti. Na EK mi zase enormně vadí, že je to prakticky diktátorská instituce, pro niž je Evropský parlament, (ve skutečnosti jenom soubor parlamentářů jednotlivých zemí) pouze jakýmsi pseudoomezením. Nemá kodifikovanou ani zákonodárnou funkčnost, ba ani přísně kontrolní. Před několika dny se mi můj nespecifikovaný dojem ujasnil. Tvůrcem systému EU, a specificky pozice EK v ní byl právník, který vyznával fašistický právní systém. Šlo o Waltera Hallsteina, který se stal za Hitlera děkanem právnické fakulty v Rostocku. V problematice práva nacistů se vlivně angažoval. Po válce pak za Německo podpisoval první smlouvu EHS, předchůdce to EU a stal se i prvním předsedou EK, pro niž vytvořil fakticky statut. Takže ono je EK opravdu prvkem fašistického, čti diktátorského politického systému. Tím se mi mnoho věcí objasnilo. Více o Hallsteinovi je na webu: https://cz24.news/europsku-komisiu-riadia-uz-od-jej-vzniku-nacisti-prvy-bol-walter-hallstein-ziadna-nahoda/