V jednom ze včerejších textů jsem použil slovo elita. Zásadně se mu vyhýbám a užívám ho prakticky jen tehdy, když doslovně cituji, či je z textu naprosto zřejmé, že jde o cizí názor. Jeho užívání v textech o politice považuji za naprosto nepřijatelné. Žádný politik podle mě nepatřil, nepatři a nikdy nebude patřit mezi elitu. Ti tak zvaně demokratičtí pak už absolutně ne. Jsou totiž výplodem většiny a ta ze své podstaty nemůže být elitní. Nepatřím ani mezi tu sortu lidí, kteří vnímají pojem elita jako každou výjimečnost, takže ho třeba používají i ve spojení elitní zloděj, elitní snajpr, čti zabiják a podobně. Jsou dále autoři, kteří za elitu uznávají lidi s vlivem. I to nepovažuji za adekvátní význam tohoto slova. Původně totiž ono slovo mělo především význam hodnotící. Představovalo výkvět, naprostou exkluzivitu. Dokonce se ho kdysi dávno užívalo jen a pouze k označování ojedinělých řemeslných výrobků, které nikdo jiný nedovedl ani napodobit. Tedy skutečně něco unikátního, a především kladně vnímaného. Teprve na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se začal rozmáhat nešvar označovat za elitní také osoby. A za naprosto stupidní považuji, označovat tímto pojmem celé skupiny osob, jako třeba ústavní činitele, či politickou vrstvu vůbec. Nelze za elitu považovat ani ty z nich, kteří tvoří skutečný vrcholek rozhodující pyramidy. Jsou totiž mezi nimi skoro vždycky i takoví, jako byl Hitler, či jiní zločinci proti lidství. Vydávat celou vládnoucí vrstvu za elitu společnosti pak už pouvažuji doslova za šíření nenávisti, či rasismus. A odůvodňovat to tím, že nejsme biologicky a psychicky stejní, ještě nedává žádný důvod k vyvozování názoru, že existují jakési skupiny elitních lidí. Dávat rovnítko mezi slovo elita a vládci, či mocní je v mém pojetí společnostním sadismem. Pokud se příslušníci vládců, či mocných samotní takto označují, pak jde navíc o určitou formu deviace čili psychosociální chorobu. Je pro můj způsob myšlení je nepřijatelné i to, že uznávaný sociolog Jan Keller všeobecně hovoří o vládnoucí elitě a obslužné elitě. Přikláním se spíše k názoru sociologa Hampla, který hovoří v tom případě o nové aristokracii, a jejích lokajích, což k tomu přidávám já.