Začíná to cenzurou. Moc, jež se uchyluje k cenzuře tím už jednoznačně přiznává, že je slabší než oponenti. Nejenže jí chybí argumenty, ale především to dokladují fakta, jejichž publicita proto musí být násilně umlčena. Celý proces pokračuje mediální kampaní, která názory mocných prohlašuje za jedině oprávněné z nějakých výsostných důvodů jako je například bezpečnost státu, zachování demokracie, či ochrana občanských práv a svobod. Následuje pak šikanování odpůrců, jejich vyhazování ze zaměstnání, mediální štvanice a jiné zhůvěřilosti. Nakonec mocným nezbývá než své oponenty umlčovat. V lepším případě uvěznit a v horším zlikvidovat. Naši současní mocnáři z pětikoalice už oponenty staví před soud a některé už úslužní soudcové odsoudili. Zatím jde o první případy. Ovšem nástup na skluzavku ztráty mocenského postavení už to podle mého přesvědčení je. Takže co dál? Majdanizace, alias barevná revoluce, či čekání na logický rozpad mocenské pětky?! Piráti na to už, alespoň podle mého, mají našlápnuto. Ačkoliv nakonec to budou asi tradičně Lidovci.

Kdysi byla v Praze exkluzivní vinárna sloužící jako tajný nevěstinec a nazývala se „Pět P“. Já hodlám od dnešního dne užívat zkratku P.P.P.P. čti pan prezident Petr Pavel. Jeho jméno totiž odmítám používat. A když náhodou budu komentovat nějaký jeho výrok, pak to bude rovných pět p, čti pan prezident Petr Pavel povídal. Ale asi to bude velice zřídka, protože mě ode dneška vůbec nezajímá, co P.P.P.P. mluví, ale jen to, co činí.

To není vůbec provokativní otázka. To je konstatování faktů. Putin ozbrojený konflikt začal, což ale z něho válečného zločince neudělalo. Stane se jím proto, že ho špatně vede. Taková supervelmoc byla povinována konflikt skončit do čtrnácti dnů čili než Ukrajina, a především tvůrci jejího antiruského režimu vzpamatují. Putin jim ovšem dal nebývalou příležitost k odporu. Teď už má jedinou šanci. Epizodu globální války, kterou celý ten boj na Ukrajině nyní je, musí vyhrát. Což už ale nezáleží jenom na Rusku. Tolik sil nemá, aby porazilo koalici USA-NATO-EU. Takže pokud ho nepodpoří všemi prostředky anti západní svět, pak Putin prohraje, půjde k soudu a celý svět se bohužel stane na dalších několik staletí opět otrokem Západu. Dokonce mnohem větším, než byl před vznikem SSSR. Pokud je si toho ovšem „nezápadní“ svět vědom, pak udělá všechno, aby Rusko neprohrálo. Pak se Putin vyhne mezinárodnímu válečnému odsouzení.

Roste počet aktivních psavců v USA, ať již novinářů, politiků, či jinak veřejně aktivních lidí, kteří hořekují nad tím, že „demokracie“ v jejich zemí se změnila na plutokracii. Otevřeně říkám, že je mi to k smíchu. Nikdy na světě totiž neexistovala demokracie, snad možná na tom Islandu kdysi v dávnověku. Již to opěvované Řecko, přesněji Athény ve starověku nebyly ničím jiným než plutokracií čili vládou bohatých. Každá novodobá demokracie byla jest a bude vždy zastupitelskou. A volba zastupitelů byla dána do rukou „lidu“ tehdy a teprve tehdy, až vrstva nejbohatších si vypracovala technologii, která zajišťuje, že zvoleni budou vždycky lidé prosazující jejich zájmy. Takže i když politici samotní nejsou příslušníky oné vrstvy superbohatých, či alespoň bohatých, tak určitě vždycky, ve všech zemích světa hájí jen a především jejich zájmy.

Čekal jsem tři týdny, až se vypíší znalci k výročí nedožitých sedmdesátých narozenin našeho skutečně geniálního myslitele, „Míly“, jak mu říkali kolegové. Mě doslova fascinoval jako polyglot. Ale stejně tak jsem obdivoval jeho znalosti Marxova díla, což se u nás vidělo velice málo, i když za nadvlády KSČ se to doslova hemžilo „marxisty“, tedy lidmi, kteří měli alespoň prolistovaný Manifest KS. Měl jsem to štěstí pozorovat jeho chování zblízka, sice po velice krátkou dobu, ale v prostředí skutečného vypětí, takže mě to leccos napovědělo. Základním mým poznatkem bylo, že je ho pro politiku škoda. Pro ono prostředí byl příliš čistý a otevřený, což je kombinace v politice smrtelná. V ní musíte být mnohostranným hovadem, jakým je třeba pseudovzdělanec Petr Fiala. Ta strašlivá kombinace chorobné ctižádostivosti, pýchy, prolhanosti a totální absence praktických znalostí. státnické profese, o kterou se tak rval. Kdyby Ransdorf nepodlehl výzvě doby a nezamotal se do politiky, tak by podle mého přesvědčení tady ještě byl a mohl se stát skutečným ideovým světlem celé levice. Bez něj je v teoretické oblasti levice strašidelná prázdnota, a to zdaleka ne jenom u nás, leč nejméně v celém postsovětském prostoru, ne-li v ještě širším měřítku. Nebyl to totiž ryze teoretický myslitel typu Michaela Hausera, ale Jako reálný znalec ekonomie, sociologie, politologie a především historie, pomocných to znalostí opravdového politika, mohl být i praktickým poradcem taktiky a strategie skutečných lídrů levicové politiky. Ransdorf totiž především vůbec nebyl salonním komunistou jako Slavoj Žižek, ba ani levicově smýšlejícím vědátorem jako byl Immanuel Wallerstein, či je Noam Chomsky. Všechny tři jmenované si na Západě, konkrétně v USA doslova pěstují jako důkaz své péče o svobodu slova, či pěstování názorové plurality v tom jejich kolabujícím systému zvrhle prohlašovanému za demokracii, podle jejich vládců oprávněné k šíření po celém světě všemi prostředky, tedy i válkami. Při tom jedinou pravdou je, že tito tři konkrétně, a i několik dalších, nejsou mocenským strukturám v žádném ohledu nebezpeční, protože mají vliv pouze na uzounkou skupinku podobně zaměřených učenců. Takže škoda Miloslava Ransdorfa, i když „věčnaja pamjať“.

Zaznamenal jsem už několik fundovaných hodnocení činnosti vlády Petra Fialy. Exprezident Klaus ji ocenil jako nejhorší v polistopadovém období. Několik jiných se shodlo, že je to nejhorší vláda od roku 1918, ba dokonce někdo tvrdil, že je horší než ta, spíše ty, protektorátní. Nemíním to posuzovat. Sleduji, že vláda jako celek lže, krade a dokonce zabíjí, i když zprostředkovaně dodávkou zbraní na Ukrajinu. Je to proto podle mého pohledu vláda lumpů, která si nezasluhuje nic jiného než kriminál. To v lepším případě. Spíše po prohrané válce soud v některém státě, kde není zrušen trest smrti.

I když horká fáze války na Ukrajině začala již v roce 2014, tak teprve rok 2022 se stal rokem začátku reálné přestavby světa. Napřed několik čísel. V říjnu 2022, přibližně osm měsíců po začátku války na Ukrajině, sjednotila University of Cambridge ve Spojeném království průzkumy ve 137 zemích o jejich postojích k Západu, Rusku a Číně. Výsledky studie, i když obsahují chyby, jsou dostatečně spolehlivé, aby je bylo možné brát vážně. Tyto jsou: Z 6,3 miliardy lidí žijících mimo Západ má 66 procent pozitivní vztah k Rusku a 70 procent k Číně. Z 66 procent pozitivních k Rusku je 75 procent v jižní Asii, 68 procent ve frankofonní Africe a 62 procent v jihovýchodní Asii. V Saúdské Arábii, Malajsii, Indii, Pákistánu a Vietnamu zůstává veřejné mínění o Rusku pozitivní. Pět století pýchy Západu a dvě století kolonialismu nese své ovoce. A to nehovořím o stupiditě chování USA prakticky od druhé světové války, ale hlavně za posledních třicet let, kdy už svět odkrývá lži jejího establishmentu. Přestavba světa se už podle mě začala. Výsledkem bude, že se napřed z Evropy, ale později i USA stane „Abendland“, jak jsem psal už před třiceti lety.

V OSN se nedávno schvalovala rezoluce žádající po Rusku stažení svých vojsk z Ukrajiny. Kdybych byl ruským zástupcem tak s tím vřele souhlasím pouze bych si dal jednu podmínku. Ať napřed svá vojska z celého světa stáhne USA. A bylo by vymalováno. Jenže svět se samozřejmě k něčemu takovému nikdy nezmůže. No…nikdy, snad už ta doba není zas tak daleko. Indie byla jednou ze zemí, které se zdržely souhlasit s produktem anglosaské pýchy. Servilní poskok ze země ochotných i statečných dostal befel aby do Indie ihned odcestoval a plédoval za zájmy lumpů z Deep State USA. Uctivý služebníček Lipavský s dychtivostí sobě vlastní jal se rozkaz plniti. Za prvé v Indii prohlásil, že v tomto kardinálním boji za demokracii, svobodu a…jedinou pravdu bohu rovného Západu nikdo nemůže být neutrální. Za druhé, pokud Indie pochopí, kde je pravda, dobro a,…zájmy nejmocnějších, pak by mohla převzít firmy, které v Rusku opustili Západní podnikatelé po zavedení sankcí na agresora. Toho eléva, čti hňupa v problematice mezinárodní politiky vůbec ani nenapadlo, že takové nabídce se správně říká sprostá korupce. Za třetí upozornil Indii, že pokud bude setrvávat na svém stanovisku, tak se zařadí mezi země „které nejdou s námi“. Čemuž se zase říká mezi slušnými lidmi sprosté vydírání, a z úst takového spratka drzé zastrašování. Ovšem to není všechno. Z Unie dostal tento ješitný trouba za úkol, zřídit v Bombaji konzulát ČR, ve skutečnosti detašované pracoviště CIA. Takže tolik asi k oné iniciativě našeho vyučence v zahraniční politice, který tímto v očích svých kmotrů složil tovaryšskou zkoušku. Mě jenom zajímá, jaký má naše vlast z toho idiotského chování prospěch!!?

První: Fanatické sebepoškozování celé EU ve prospěch antiruské nenávisti USA.

Druhý: Ubožácky zbabělé Německé nekladení odporu proti ničení svého hospodářství.

Třetí: Chorobná nenávist Polska k Rusku, vytvářející reálnou šanci ke svému totálnímu zničení.

Čtvrtý: Přitroublost Bukurešťské devítky, která nevidí, jak dopadla Amerikou štvaná Ukrajina.

Pátý: Šest statečných, kteří jsou ochotni chcípnout v jaderném ohni, jen aby se zalíbili strýčku Samovi.

Evropa je mateřským regionem Západu, ovšem její děti od Austrálie přes Nový Zéland, Kanadu až po USA se jí moc nevyvedly. Především ona Unie Amerických Států, Ta se sice chovala jako by pomáhala svému rodiči, ale čím dále, tím více pouze dostat se z problémů, které by neměl, pokud by je USA neiniciovala a mnohdy dokonce nezaplatila. Dneska tvoří zmíněné státy, alespoň podle svého tvrzení, tak zvanou Západní civilizaci, ačkoliv o žádnou extra civilizaci nejde, protože na této planetě existuje pouze jedna civilizace, všelidská. Západ v současnosti představuje z této všelidské civilizace pouze necelou miliard z osmi miliard lidí na Zeměkouli. Leč stále nemůže zapomenout, že půl tisíciletí parazitoval na zbytku světa. A proto a jenom proto, se mu vedlo tak výborně, a právě proto také bohatl nad všechny meze. Mohl si to dovolit, protože tvořil skoro polovinu obyvatel světa, s Jižní Amerikou a Japonskem.  Tato situace se zásadně změnila na přelomu tisíciletí. Po rozpadu SSSR se hegemon Západu cítil hegemonem celého glóbu. Ve své pýše ani nepostřehl, že se ve skrytu vytváří nový svět. Dneska Západ se svou ekonomickou silou už není v čele a v současnosti už probíhá testování, zda je ještě nejsilnější vojenskou silou. Jeho základní nevýhodou je individualismus. Místo aby se spojil, tak podle zásad ultraliberalismu se pouze staví do zákrytu za svým hegemonem. Ten se však chová rovněž podle ideologie liberální ortodoxie, čti, upřednostňuje své zájmy nad zájmy celého Západu čili se podle ideologických zásad chová podle ke svým partnerům. Evropa tak reálně degradovala nejen na lokaje Unie, ale dokonce ve vykořisťovaného a všeobecně zneužívaného otroka USA. Z tohoto postavení se může vyvázat pouze a jen tehdy, když Západ porazí Rusko tak, že bude rozčleněno na více států. Pravděpodobnost toho se za současného stavu věcí limitně blíží k nule. Ať konflikt na Ukrajině dopadne bez jaderné konfrontace reálně jakkoliv, tak Evropa bude jediným skutečně poraženým regionem a je pouze otázkou do jaké míry.