Když je v těchto válečných časech řeč o obraně, myslí se tím obrana útokem. Mezi obranou a útokem je samozřejmě rozdíl. My se vždy bráníme, ať už obranou nebo útokem, a nepřítel vždy útočí, ať už útokem, nebo obranou. Konkrétní důsledky útoku jsou ve válce stejné jako důsledky obrany. U vojenských smluv není důležité, zda je nazýváme útočnými nebo obrannými. Vždy jsou to smlouvy válečné. Opakem válečné smlouvy je smlouva mírová, kterou ale, jak víme, uzavíráme s nepřítelem. Mírové smlouvě v praxi předchází válka, kdy si bojující strany vzájemně pozabíjejí množství vojáků a civilistů a zničí, co se dá. Mírové smlouvy jsou smlouvami z rozumu, na rozdíl od obranných, které se zvyknou končit válkou, protože politici vždy nakonec dospějí k názoru, že nepřítel rozumí pouze síle a mír zajistí jedině preventivní obrana útokem.
Takto začíná dnešní úvaha publicisty Ivana Hoffmana na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/ivan-hoffman-obrana-utokem/ , která je tak skvělá, že ji doporučuji přečíst si celou.