Od počátku speciální operace jsem byl přesvědčen, že Rusové podniknou masivní vševojskový útok a konflikt skončí do 9. května. Po celou následující dobu kritizuji jakési gentlemanské bojování připomínající chirurgickou operaci realizovanou laparoskopicky. Vadilo mi především, že díky tomu je zabíjeno a doživotně invalidizováno obrovské množství lidí. Po událostech minulého týdne jsem dospěl k názoru, že je všechno jinak. A tím ještě svinštější. Rusko je dohodnuto s ČLR. Teď už mi to jen těžko někdo vyvrátí. Ona dohoda spočívá v získání času pro Čínu, aby se dozbrojila na mocnost, na níž si už nikdy nikdo netroufne. USA a NATO jsou přesvědčeni, že Rusko skočilo na špek jejich provokacím s rozšiřováním NATO a vyzbrojováním Ukrajiny. Opak je pravdou. USA, EU a NATO (kolektivní Západ) skočili na špek Ruskému „vlažnému“ bojování. Motali se víc jak půl roku po Ukrajině jako by ztratili mapy svého bývalého území. Západ nabyl přesvědčení, že Rusko nejen porazí, ale dokonce lehce. Tak se Rusku povedlo zatáhnout kolektivní Západ do vleklé a opotřebovávací války. Ač to tak nevypadá, ale USA přece jenom nemají neomezené kapacity, a především nemají potřebně rozvinutou zbrojní výrobu. Odborníci ukazují, že ČLR má v průměru až pětinásobnou reálnou výrobu těch moderních nejkvalitnějších zbraní. U námořních je to prý dokonce víc jako desetinásobek. Odborníci před asi pěti, šesti lety konstatovali, že USA musí začít válku s ČLR do deseti let, jinak už si to nikdy nebude moci dovolit. Podle mého sledování věcí to vypadá tak, že onu válku za svou hegemonii musí začít ihned, a i tak už má menší šance než Rusko s Čínou. Asi tak.

Napsal jsem tady nedávno, že tato vláda je prvou v dějinách této země, která si nezaslouží pád demokratickým způsobem. Dneska mě napadlo řešení. Ať už bude muset abdikovat z jakýchkoliv důvodů s ohledem na její militantnost by měla z ní být vytvořena vojenská jednotka, vyzbrojená pěchotními zbraněmi a odeslána do první linie na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že je tam životnost nevycvičených vojáků čtyři hodiny, měli bychom po starosti. A vůbec nejlepší by bylo, kdybychom donutili „jenerálského“, aby té četě velel, a především on, aby tam padl za tu jejich slávu Ukrajině, pitomec.

„Poté, co jsem viděl a poslouchal včerejší projevy prezidentů USA a Ruska si, myslím, že by vzájemným rozhovorem prokázali lidstvu mnohem větší službu.“ Peter Szijjarto, ministr zahraničí Maďarska. Ten mi mluví z duše. To je jiná postava než ten náš militant z Černína

…co Rusko zahájilo vojenskou intervenci na Ukrajině za uznání svého požadavku zajištění bezpečnosti vlastního národa a státu. Nazvalo ji Speciální vojenská operace Ruské armády na území Ukrajiny. Za rok se povedlo tento regionální ozbrojený konflikt povýšit na válku Západu proti Rusku a dohnat jej na hranu jaderného střetu. Samozřejmě, že největší škodu utrpěla Ukrajina, a pak Rusko. Ovšem prvním skutečně poraženým v té válce je západní část Evropy, především Německo, Francie a méně pak jih a sever. A to proto, že se celá EU stala novým typem kolonie USA. Osobně nevidím šanci na vyhnutí se omezené jaderné válce s použitím taktických jaderných zbraní. Pokud k ní skutečně dojde, určitě se omezí pouze na území bývalých satelitů SSSR, Američany vtipně vmanévrovaných do tak zvané Bukurešťské devítky. Za celý rok mě v této „kauze“ překvapily pouze dvě informace. První o podvodu s Minskými dohodami a druhá o tom, že ČR dodávala zbraně Ukrajině už před zahájením vstupu ruských vojsk na Ukrajinu. Dneska se samozřejmě vyrojily desítky superobsáhlých analýz, komentářů, úvah a jiných žánrů, ze kterých se soudný člověk, který sledoval po celý rok vývoj problému nedověděl nic nového.

Zásadní podstatou totiž je, že svět je rozdělen, na absolutně černé a bílé, kteří všichni mají jasno a nedovolí ve svých řadách promlouvat nikoho, kdo by jenom slovíčkem naznačoval náznaky poněkud alternativního pohledu. A co je nejstrašnějšího, že rovněž absolutně není schopna, nadtož ochotna poslouchat druhou stranu. Právě v tom je naprostá bezvýchodnost, která žene svět samospádem do katastrofy. Existují jen a pouze krajní pozice a mezi nimi nepřekonatelná zeď, vedle níž bývalá železná opona studené války byla selankou.

Krad starý Mates jako straka u bohatce i u žebráka. Potom nerozmýšleje se dvakrát, dal do truhly vše, co kde nakrad. A nápis zhotovil si na to, soukromé vlastnictví je Svato. Tato říkanka socialistického tvůrce Jiřího Haussmanna mě napadla, když jsem si začal včera sumírovat koncepci textu o jiném pohledu na Ukrajinskou krizi. Pokusím se to říct podobně, i když ne ve verších. Vyzabíjel Anglosas čtyřicet osm indiánských kmenů na severu Ameriky. Potom nerozmýšleje se ani den, prohlásil ji celou za svou zem. A aby se necítil ohrožený okupoval i jižní kontinent jinými indiány osídlený.

Tak se dá také popsat Monroeova doktrína z roku 1823. Druhého prosince toho roku pátý prezident USA James Monroe v kongresu vyhlásil novou doktrínu zahraniční politiky Unie. Sdělil světu, že celá západní polokoule patří výhradně do vlivu USA. Zaručoval v ní Evropě, že se Spojené státy nebudou plést do problémů Evropy a proto žádají, aby se nikdo z Evropy nesnažil realizovat jakékoliv vojenské aktivity na západní polovině glóbu. Každou takovou činnost bude Unie považovat za přímé ohrožení své bezpečnosti. Tuto posvátnou zásadu mezinárodního práva nakonec svět uznal a dodnes ji prakticky respektuje. Ovšem už ji skoro sto let nedodržují samotné Spojené státy. Řečeno přesněji, jednají tak, jak si sami nepřejí, aby jednali jiní. Tím nejenže porušují základní princip lidské morálky, deklarovaný jíž před několika tisíci lety: „Nečiň jinému to, co si nepřeješ aby bylo činěno tobě“. Ale si navíc uzurpují jakési privilegium, založené pouze na jejich síle, ba přesile nad ostatními. Tak se zmíněná doktrína, která letos „oslaví“ dvě stě let existence postupně změnila na institut nadvlády Anglosasů nad světem, globální to hegemonii USA. Slušný stát by při tomto vývoji alespoň uznával, že i jiné státy mají oprávnění žádat pro sebe obdobné zajištění své bezpečnosti. Řečeno současnými slovy, aby alespoň nikdo nevyvíjel na svém území takové činnosti, které jsou ohrožením bezpečnosti pro sousedy. Závěrem chci jenom zdůraznit, že každý, kdo považuje Monroeovu doktrínu za oprávněnou, by neměl ani náznakem se stavět proti tomu, že Rusko žádalo, aby se Aliance NATO po pádu SSSR udržovala v hranicích odpovídajících éře studené války. A zásadně by se neměl divit, když Rusko nyní dělá všechno, aby toho cíle dosáhlo.

Každý člověk umírá ve skutečnosti dvakrát. Poprvé když jeho tělo podlehne zániku a podruhé, když zemřou všichni, kdo ho znali. Jen opravdoví velikáni neumírají, dokud definitivně nevymizí z paměti lidstva. Takovým byl a zatím je Julius Fučík, který se narodil přesně před 120ti lety. Byl to skvělý novinář, jenže pro současné mocipány bohužel komunista. Zavražděn byl hitlerovci a po válce se stal národním hrdinou a symbolem antinacismu v celém světě díky své knize „Reportáž psaná na oprátce“, kterou po jeho životě dala z vězeňských motáků dohromady jeho manželka a byla přeložena do mnoha desítek jazyků světa. Takže hned několik důvodů pro současné mocnáře, aby jeho památku vymazali z vědomí našeho národa. Polistopadová mocenská kamarila dělá všechno proto, aby definitivně zemřel. Vyhodili bystu Národního hrdiny z Pantheonu Národního muzea a velice symbolicky ji nahradili sochou císaře pána, který zahájil první světovou válku, v níž mimo jiné zahynulo desítky tisíc Čechů, takže jej lze označit za největšího vraha našich lidí hned po Hitlerovi. Národ, který si neváží svých velikánů nemá nárok na přežití, což se asi pro nás v EU dokonale naplní.

S obludnou pravidelností se stává hitem vládnutí „penzijní reforma“. Upřímně nevím, proč se jí pořád říká důchodová. Je tomu víc třicet let, co jsem si ten problém musel jako odborářský funkcionář prostudovat. A posléze asi za pět let jsem své poznatky shrnul v několik článcích, které by dneska vydaly na docela slušnou semestrální práci a při trošce doplnění o grafy a výpočty by mohlo jít   dokonce o disertaci. Při tom ale již nejméně deset let bych tu „solidně“ tehdy vypadající práci doplnil následujícím odstavcem.

Budoucí vlády celého světa by si měly uvědomit jednu nezbytnou zásadou. Penzistům budou jakékoliv peníze naprosto k ničemu, pokud jim společnost nezajistí základní existenční materiální statky, tedy potraviny, léky, střechu nad hlavou, oblečení a nutnou obnovu bílé elektrotechniky, včetně TV, PC a mobilů či podobných přístrojů bezpodmínečně nutných ke komunikaci. To všechno mohou dostávat podle nepeněžních pravidel distribuce a pokud si každý z nich bude chtít naplňovat nějaké ty své koníčky, tak si musí v době aktivního života na ně vytvořit rezervy. Třeba nemovitost, kterou ve vhodný čas prodá. Podrobnosti takového „penzijního pojištění“ nerozepisuji, i když si je lehce dovedu vydedukovat.

Válka na Ukrajině při vší té své příšernosti má jeden zajímavý aspekt. Vypadá jako dobře naprogramovaná počítačová hra. Má doslova skvělý PR. Třeba ta včerejší tajně zorganizovaná návštěva dědouška u superhězdného herce. Byla zkonzultována dokonce i s Putinem, aby ji diváctvu světa nepokazil náhodně vystřelenou raketou na Kyjev či na trať po které utajovaný vlak pojede, když jimi tak bohapustě plýtvá. Osobně mě jenom zajímá, zda ten stařík dneska ráno, když se ve Varšavě probudil vůbec věděl, kde včera byl a co tam dělal?!!

„Nezáleží na tom, kdo to začal a z jakých důvodů, civilisté umírají, jejich domovy jsou zničeny, stávají se uprchlíky. Jsem zde, abych požádala Američany, aby vyvinuli tlak na své kongresmany, aby ukončili podporu posílání zbraní a zahájili jednání.“ Pronesla ve svém projevu diplomatka Anna Wright ve Washingtonu na nedělní několikatisícové demonstraci u Lincolnova památníku proti podpoře války na Ukrajině, kterou uspořádal exkongresman Ron Paul ve Washingtonu.

Mám již potvrzeno z více zdrojů, že Pavel vystoupil na Mnichovské konferenci tak, jak jsem psal včera ráno. Přesné citace neuvádím, lze si je dohledat. Výrazně nabádal Evropu, aby byla připravena i na takový výsledek, který by byl pro ni nejhorší. O Ukrajincích řekl, že možná sami časem změní svá stanoviska. Jasně také upozornil, že dosáhnutí cílů Ukrajiny bude stát obrovské ztráty především na životech. Ukrajinský ministr zahraničí byl prý dost nevrlý. Mně to dokazuje, že Pavel bude prioritně hájit zájmy USA. Přece se všeobecně ví, že šéf Ústřední zpravodajské služby USA byl koncem ledna poslán s americkým návrhem na ukončení bojů do Kyjeva i Moskvy. Obě strany návrh odmítly. Podrobnosti nebyly ventilovány v médiích, leč čistě spekulativně komentovány. Ovšem vedení Deep State USA od oné myšlenky neustoupilo. Veřejnost USA je totiž zpracovávána, že USA už dosáhly svých cílů. Je znemožněna hospodářská spolupráce Německa s Ruskem a Rusko je ekonomicky i vojensky oslabeno. Což média USA klidně mohou tvrdit, protože propaganda je tak důkladná, že veřejnost se o reálném stavu prakticky nic nedoví.

Takže čekám, co dneska Biden přečte z taháku od Deep Sttate v té Varšavě. Osobně mnohem víc jsem zvědavý na to, co mu odpoví zítra Putin a vůbec nejvíc m+ zajímá, jak oba bude krotit Si. Politici ČLR totiž jasně dali najevo, že bude prosazovat pouze a jedině mír.