Evidentní blbka na třetím nejvyšším postu mezi ústavními činiteli se opět projevila coby prohnaná čuba. Se svou známou nenávistí bez předsudků ta známá propagátorka svetrů napsala prý na svůj profil natěšenou ódu nad tím, že jsem se úplně odpojili od dodávek plynu z Ruska, cituji: „Jsem ráda, že se nám podařilo anulovat naši závislost na zločinném režimu. Jen připomínám, že zejména vláda Andreje Babiše nás učinila na ruském plynu zcela závislými, a ještě nedávno tvrdili, že se bez něj neobejdeme. Nevěřme obchodníkům se strachem.“ Ta bestie ovšem zamlčela, že cena plynu pro spotřebitele vzrostla o 231 procent. Zatímco v Polsku o 21 a na Slovensku dokonce jen o 18 procent. Současní političtí pohlaváři si skutečně nezaslouží nic jiného než Ceuausescův konec. Čtyři nejvyšší pak naprosto bez výjimky. A to není z mé strany žádná předsudečná nenávist. To je reálné ohodnocení jejich diktátorství ve smyslu Základní listiny, která je součástí Ústavy.

Nerad se vyjadřuji k událostem, o nichž nemáme skoro žádné informace. Přesto mi to nedá, abych se nepokusil srovnat si myšlenky k události kterou jsem nečekal, a když už, tak ne tak brzy. Je jí telefonát prezidenta ČLR s prezidentem Ukrajiny, který byl ze strany prvého dlouho odmítán. Dokonce ani nevím, kdo volal komu, zda Číňan Ukrajinci či naopak. Podle okamžité reakce Ruské strany mám dokonce mírné podezření, že ani Rusko jej neočekávalo tak brzy. ČLR měla podle mě k telefonátu jediný pádný důvod. Musí světu, především tomu svému prokázat, že opravdu má zájem o rychlé skončení bojů. Všichni totiž ví, že Číně vyhovuje, pokud se na Ukrajině bojuje, a především pokud tam USA utrácí své peníze a výzbroj. Čím déle to bude trvat, tím má ČLR delší čas připravit se na střetnutí s USA, jež je nevyhnutelné. Podle chování Zélandského to vypadá, že slova Siho jej nezasáhla. Okamžitě po rozhovoru totiž pokračoval ve svých magorských rozkazech. Ani se mu nedivím. Číňan totiž sdělil Zelenskému, že v zájmu urychlení jednání o zastavení bojů posílá na Ukrajinu svého mimořádného zplnomocněnce, který celou proceduru má připravit. Nepochybuji, že když prezident Ukrajiny uslyšel jeho jméno, tak musel zesinat vztekem. Jde totiž o muže, který byl víc jak deset let velvyslancem ČLR v Rusku. Když k tomu připočtu, že velvyslanec ČLR ve Francii před několika dny v rozhovoru pro tamější sdělovadlo třikrát opakoval, že Krym je historické území Ruska, tak i méně chápavému je jasné, jaké asi podmínky příměří bude ČLR prosazovat. Ovšem pravdu „povediac“ nejvíc by mně zajímalo, nakolik tento krok byl připraven v rámci balíku všech těch dohod, které byly uzavřeny na třídenní návštěvě Sia v Moskvě a upřesněny mezi ministry obrany Ruska a ČLR v minulém týdnu. Urychlení řešení je v mých očích opodstatněné pouze v jednom případě. Pokud je pravdou, že Britové už na Ukrajinu dodali munici s ochuzeným uranem. Jejím použitím by bylo vyvoláno tak velké zamoření nejen Ukrajiny, ale i blízkého okolí, že zastavit boje je opravdu naprosto nezbytné.

Ještě před inaugurací P.P.P.P. jsem přemýšlel, jaký dopis mu pošlu, abych dodržel tradici. Všem třem polistopadovým prezidentům jsem totiž v období sta dní poslal nějaký návrh, co by měl realizovat či kritiku jeho prvních kroků. Dneska jsem si na netu přečetl dopis, který plně odpovídá mému záměru a docela lituji, že jsem na něj nepřišel sám. Navíc má formu otevřeného dopisu čili zveřejněného. Což nebylo v mé tradici.

Pokud v dohledné době sám nenajdu téma, kterým bych „generála Gumu“ napnul na skřipec, pak se alespoň budu zajímat o jeho odpověď na druhý dotaz uvedený v dopise krajanky, paní Szczyrbové.  Celý její dopis proto vyvěšuji na svůj blog:

Pane prezidente České republiky,

ačkoliv jsme se před pár dny setkali tváří v tvář, a ačkoliv Vás neoslovím „vážený pane prezidente“, vzhledem k tomu, co o Vás vím, dovolím si Vás požádat o dvě odpovědi na mé otázky.

První otázka je banální – víte, resp. znáte osoby, se kterými jste se v Karviné po obědě na Zámečkusetkal a můžete zveřejnit, kdo to byl? Já už to vím, protože jsem obyvatelkou města Karviné. To, s kým se člověk setkává, vypovídá mnohé o jeho charakteru.

Má druhá otázka bude záludnější. Necítíte se spoluvinným z výtržnictví, poškození cizí věci čidokonce z krádeže a destrukce státního symbolu – prezidentské vlajky? Od počátku své prezidentské kampaně jste tvrdil, že víte, kde ukradená prezidentská standarta je – viz např. zde.

Dle mého názoru jsme měli mnoho různých prezidentů, o kterých jsme si mohli myslet cokoliv, ale nikdy jsme neměli prezidenta, který kryje zloděje a ničitele státních symbolů. Tito zloději dostali za zničení státního symbolu pouze podmínečný trest. Člověk, který takové zloděje a výtržníky nemající úctu k předním symbolům naší státnosti, kryje a poté s pompou při své inauguraci prezidentskou vlajku odhalí, je stejný jako oni – je to člověk, který nemá žádnou úctu k vlasti, ve které se narodil. Proto Vás nelze nazývat a uctívat jako českého prezidenta. Nejde zde o peněžníhodnotu prezidentské vlajky či poničení střechy, důležitá je úcta k českému státnímu symbolu, kterou Vy evidentně nemáte, proto nemůžete mít úctu ani k České republice a nemůžete jednat ani v její prospěch.

Budete však, prosím, tak laskav a dokážete se svým vybraným proslovem vyjádřit alespoň na tento můj e-mail, když už jste to pro mě (a pro veřejnost) neudělal osobně v Karviné?

Předem Vám děkuji,

Ing. Karin Szczyrbová

Karviná

Peklo je prázdné, všichni ďáblové jsou mezi námi.

Letos je to přesně tisíc let, co v Číně vládnoucí dynastie Song (960-1279) změnila historii peněz. Zavedla papírové. Je tedy symbolicky vhodný čas, aby se ČLR postarala o nový dějinný zásah do krve života lidského společenství. Rýsuje se možnost zavést celosvětovou digitální měnu, aniž by se to dotklo měn jednotlivých zemí či jejich aliancí. Šlo by pouze o peníze pro mezinárodní účtování a regionální, ba dokonce jiné měny by mohly fungovat vedle ní. Nejsem si jist, že se svět touto cestou vydá, ale sleduji, že větší polovina lidstva určitě začne dělat všechno proto, aby zlomila dominanci dolaru. Tedy USA dolaru.

Nevadí mě, že Annaleana Charlotte Alma Baerbocková, dnešní ministryně obrany Německa, byla v mládí štětkou. Ovšem enormně mě vadí, že dneska kurví mezinárodní vztahy. To nepíši jenom tak z rozmaru, leč proto, že jsem se dověděl, že prý za kritiku této exprostitutky dávají soudy v Německu tři roky na tvrdo.

Geniální Jan Werich několikrát opakoval, že společnosti jsou nejnebezpečnější pracovití blbci. On vůbec blbce doslova nenáviděl, i když pokud vím, nikdy nedefinoval, kdo to je vlastně ten blbec. Asi přepokládal, že je to všeobecně známé. Jenže podle mě za ně někdy vydával i ty, se kterými jen oprávněně nesouhlasil, což mě mnohdy zmátlo. Rozhodl jsem se proto místo pojmu blbec užívat termínu hlupák. Dělám tak proto, že ten byl přesně definován. Stalo se tak v známé teorii hlouposti, kterou poprvé publikoval už v roce 1976 slavný italský historik Carlo Cipolla ve své publikaci „Základní zákony lidské hlouposti”. Podle něj je hlupákem každý, kdo ve snaze škodit jiným přináší škodu i sobě, ne-li především sobě. Což mi připomíná současné jednání většiny představitelů nejen našeho pidistátu, ale i celé EU. Přesto si ale nemyslím, že pracovití hlupáci jsou největším nebezpečím svého společenství. Já jsem toho názoru, že mnohem nebezpečnější jsou mocichtivci mezi hlupáky. Kdo se chce dopracovat nejvyššího postavení až vůdcovství, ten musí být pracovitý z podstaty dění, a je-li právě on hlupákem, pak jde doslova o záruku kolapsu společenství do jehož čela se dorval, čili o její tragédii. V současnosti to podle mého soudu platí pro dvě figurky našeho státě. Jde o generála P.P.P.P. coby bílého koně Deep State USA, či o  a šprtounsky snaživého poskoka „hluboké moci“ mafie s firemní značkou EU.

Nedlouho po všeobecném rozšíření internetu, a především módě soukromých webových stránek jsem začal tvrdit, že čím více lidé píší, tím méně čtou. Po rozvoji blogerství jsem už byl o tom nezvratně přesvědčen. Neměl jsem ale pro své tvrzení žádný pádný důkaz. Ten jsem získal teprve v posledních dvou letech, kdy se začal uplatňovat tak zvaný „strojový překlad“ cizojazyčných textů. Považuji za abnormálně prospěšné, že vzniká strojové překládání a že se díky umělé inteligenci bude neustále zkvalitňovat. Jenže. Přinese to pouze a jen zvětšení záplavy psaného, leč nečteného. V současnosti, kdy je strojový překlad v plenkách, je totiž tak nedokonalý, že některé pasáže jsou naprosto nesrozumitelné a mnohdy významově úplným opakem originálu. Pro mě je to jednoznačný důkaz toho, že každý ten bloger si nechá text přeložit, a aniž si ho přečte, hned to vystaví na svůj web. Všichni píšou, ale nikdo nečte. Takže čím více lidí píše, tím méně jich čte. Klasický to příklad nepřímé úměry. To pro vysvětlení termínu těm, kdo neměli vůbec matematiku ve škole.

Letos v březnu k výročí smrti Stalina k jeho pomníku u Kremelské zdi donesli Rusové tisíce rudých růží. Zapomněl jsem přesné číslo, ale organizovalo to hnutí s názvem „Růži pro Stalina“, a mám dojem, že letos chtěli dosáhnout počtu dvaceti tisíc. A dosáhli.  Tvrdím už mnoho desetiletí, že tak jako Francie oslavuje „válečného zločince“ Napoleona, tak jednou budou Rusové oslavovat „diktátora“ Stalina a předvídám že Němci za několik generací si troufnou oslavovat „vůdce“ Hitlera. To všechno není a nebude přepisování historie, to je prostě a jednoduše nacionální pohled na minulost svého národa. Tečka.

Ukrajina se po rozpadu SSSR brzy vypracovala na nejzkorumpovanější zem Evropy, a před invazí Ruské armády byla podle světových agentur jednou z nejzkorumpovanějších zemí světa. Dále byla vyhlášeným dodavatelem prostitutek pro celou Evropu. A v neposlední řadě se dala charterovat velkou domácí sociální diferenciací, jejíž vrcholek pyramidy byl obsazen několika desítkami oligarchů, vesměs Židů. Ti jako první po zahájení bojů emigrovali, protože měli obvykle nejméně dva pasy. Samozřejmě sebou vzali nejen celé rodiny, ale tako početnou tlupu svých poskoků a jiných slouhů. Ukrajinští superboháči dneska mají většinou vily a paláce na pobřeží Středozemního moře, nebo dokonce v ještě luxusnějších světových destinacích, v nichž nejen žijí, ale i ubytovávají hosty. V první vlně migrantů byli rovněž mafiáni se svými děvami, které na ně vydělávaly. Další várkou pak byli mladí muži, kteří se za každou cenu chtěli vyhnout válce. Na počátku totiž stačil pro úplatek pohraničníků obnos v několika tisících dolarů. Velkolepé a nepromyšlené sociální nabídky zemí EU pak uměli využít korupcí a dalšími podvody vycvičení Ukrajinci včetně žen s dětmi, a tak si v drahých autech zajeli pro podporu uprchlíkům třeba napřed do Švýcarska, pak do Německa, a nakonec do Polska a za měsíc si takové kolečko dokázali zopakovat, aby pak na dovolenou mohli odletět kupříkladu na Ibizu, kam Ukrajinské cestovky pořádaly v loňském roce pobyty. A to nemluvím o tom, že naprostá většina uprchlíků v západních zemích se rekrutovala z oblastí, kde se neválčilo. Jako perličku připomínám, že známý bloger na hranicích se Slovenském zaznamenal za čtyři hodiny pětinásobný přejezd auta jedné Ukrajinské SPZ, které pašovalo zboží, z Ukrajiny pak především benzín. Osobně jenom doufám, že fanatičtí nacionalisté vycvičení k terorismu a válčení zatím do Evropy neemigrovali. I když bych za to krk nedal. Ale nepochybuji o tom, že po eventuální prohře ti zbývající antiruští pohrobci určitě obohatí kriminální živly na celém Západě. Což bude asi poslední dáreček díků Ukrajiny, který za svou přitroublou pomoc Evropa obdrží.