Otrokáři dali sice otrokům svobodu, ale ponechali si všechen majetek a bohatství, který jim otroci svou prací za celá staletí vytvořili. Především pak půdu. Osvobozeným otrokům proto nezbývalo nic jiného, než si „půjčovat“ od bývalých pánů, čti pronajímat půdu, aby se uživili. Za pronájem museli platit. Jelikož neměli čím, tak zase svou prací, anebo výsledky své práce. Šlo o první velký podvod mocných na zbytku lidstva v dějinách realizovaný pod korouhví svobody. Lidové masy dostaly svobodu a panské vrstvě zůstalo veškeré bohatství.

Povinnost roboty a odevzdávání části úrody „desátku“, to bylo podstatou poddanství v tak zvané feudální etapě lidské civilizace. Poddaní tedy opět vytvářeli panské vrstvě, tedy své vrchnosti další majetek, který šlechta nespotřebovala čili ve svém vlastnictví akumulovala jako další bohatství. A proces se zopakoval. Poddaní dostali svobodu, ale všechen majetek zůstal šlechtě. Lid byl podruhé v historii podveden jakoby potrestán za touhu po svobodě.

Ale to nebyl konec podvodů pod praporem svobody. Stejně dopadly kolonie. Po druhé světové válce získaly svobodu, leč majetek, který z nich za celé koloniální období kolonizátoři vyzískali, si mocnosti ponechaly. A nejen to, jelikož ekonomiky kolonií byly organicky propojeny s kolonizátorem, zůstaly svobodné státy na něm dále závislé. Aby mohly fungovat, musely si od svých pánů zase půjčovat. Říkalo se tomu neokolonialismus. Jeho dozvuky cítí kdysi porobené země doposud.

Podaří se znova panské vrstvě vymyslet nový trik pod standartou svobody, nebo bude muset konečně bojovat se zbytkem světa s otevřeným hledím?!!