Začnu citátem. „Nepleťme si prosím ´duchovní cit´, tedy vnitřní touhu po Jednotě s Celkem, po sebe-poznání, Lásce (s velkým L), štěstí a harmonii, k čemuž lze dojít pouze duchovní praxí, s ´nábožností´ (vírou v ideologii) a ´náboženstvím´ (ideologií na ovládání ovcí). Duchovní cit je právě to, co muselo být náboženstvím těmi co chápou více zlikvidováno a to tak, že nad těmito přirozenými lidskými potřebami převzali pomocí svých ideologií kontrolu a institucionalizovali je“. Konec citace. Je to trochu kostrbatě řečeno, ale docela přesně.

Byl jsem vychován v přísné katolické víře. Postarala se o to moje babička. Její dcera, má matka už ale v té době náboženskou víru ztratila. Takže když jsem měl dvanáct let a začínal si budovat svůj světonázor, dva mí strýcové mě přeorientovali ve víru v komunismus. V době vysokoškolského studia jsem komunistickou víru změnil na komunistický světonázor opřený o evoluční výklad světa, tedy materiálního vesmíru, lidských dějin i duchovna. Nacházel jsem v tom systému, především v jeho praxi hodně rozporů, a tak jsem kolem svého třicátého věku začal své dlouhé hledání, které neskončilo dodneška. Dopracoval jsem se pouze do stavu, kdy mi víra už není potřebná, pokud mohu své přesvědčení materiálně doložit. Víru používám tehdy, když na vysvětlení jevů nestačí rozum můj, ani takový, který se mi podaří najít ve veřejném prostoru přemýšlivých, a proto znalých lidí. O co se pak má víra opírá? O přesvědčivost argumentů. Tedy zase fakticky o rozum. Věřím v sílu všelidského rozumu, který zahrnuje chytrost i moudrost. Když jsem se věnoval studiu jógy, tak mně zaujala pouze Pataňdžaliho rádžajoga. Uznávám, že víru v Boha, božstva, nadpřirozeno vítají lidé, které frustruje stav, který nedokáží změnit. Tím já netrpím. Nejsem tak netrpělivý. Věřím proto, že si lidstvo stejně vybuduje svět podle svých potřeb. A i když se to našemu druhu nepodaří, jelikož kupříkladu spáchá sebevraždu, tak se zase tak moc nestane. Život jako princip našeho vesmíru je věčný a tak má ještě nesčetně pokusů o dokonalejší formu než jsme my se svým zatím známým vrcholem – lidským mozkem.

Jo, a ještě dlužím zdroj úvodního citátu. Je jím web https://cz24.news/crha-a-strachota-aneb-ti-co-nam-prinesli-jed-z-judeje/ .