V něm bloudící stařík opět potrápil svou senilitu. Podle vlastních slov to prý bylo velice těžké rozhodování. Ale nakonec tu kazetovou munici přece jenom na onu Ukraválku poslal, protože jiné granáty té ráže už jeho supermocnost nemá. Že takovou munici OSN zakázalo ho nemusí zajímat, vždyť ten zákaz byl vydán teprve tehdy, když už dva nejmírumilovnější státy světa jich měly nahromaděno ve skladech stovky tisíc. Takže co teď s nimi. No přece neratifikovat mezinárodní smlouvu a při nejvhodnějším okamžiku ten ohňostroj použít, když už je skladem. Plýtvat se přece nemá. Všechno se musí zužitkovat. Vždyť jednou i na ty jaderné pumy dojde, tolik se do nich nainvestovalo, takže to by byl črt, aby se nenašla vhodná chvíle k použití. A nějaké mezinárodní smlouvy, pardon cáry počmáraného papíru přece tomu nemnohou zabráni. Vždyť to už je teď zásadní rys mezinárodních vztahů. Kdo neporušuje smlouvy, tak to už je přece debil. Ví to už i takový Erdogan, kliďánko propustí válečné zločince, které se zavázal internovat, dokud neskončí válka na Ukrajině. Smlouvy Minsk, jimiž to rodeo začalo, je už zbytečné připomínat. Vždyť smlouvy byly pro určitý typ vládců přece vždycky na dvě věci. Na to, aby se porušovaly čili za druhé na vytření zadku.