Aktivisté v Kanadě vypustili pneumatiky třicet SUV. Majitelům napsali, že můžou chodit pěšky. Fakt divná doba. Vandalům říkají aktivisté. Těm, co odmítají válku teroristé. Když se distancuješ od propagandy a lhaní jsi dezinformátor. Pokud se politika slušně ptáš jsi provokatér. A když odmítáš zvrácenou, likvidační politiku Západu, tak jsi proruský šváb. A v tom všem příkoří a šikaně se údajně ukrývá demokratický systém, píše dneska madam Nela Lisková na https://t.me/s/cz24news . A já ještě přidávám že když demonstruješ jsi dezolát, když i jen sdílíš soustavně protisystémové myšlenky, tak ti znemožní přístup na digitální platformy, když dlouhodobě veřejně vystupuješ proti současným mocným, jsi policejně stíhán, a když projevíš aktivitu proti nim jsi pohnán před soud.

     Jiří Žáček je můj dlouholetý bavitel. Sice již mnoho let nemá ty skvělé nápady, jež ho zdobily na počátku, ale někdy se přece jenom jeho invence provalí. Tady je jeden z posledních výtvorů, kde se tento stav projevil.

Vyhořelým                                                  

Jste vyhořelí? Připojte se k síti!

Kdo se včas dobije, ten hřeje, topí, svítí.

Ten souboj s každou krizí vyhraje

a může pohánět i tramvaje!

Jen kdo je nabitý, ten stoprocentně žije,

budou z vás prostě živé baterie.

Ropa a plyn už budou navždy fuč,

budeme jezdit na svou vlastní žluč!

V polovině listopadu 2004 podepsal prezident Klaus svazek zákonů, jímž se zrušila presenční, povinná vojenská služba. Reagoval jsem tehdy na ten akt tvrzením, že si tímto způsobem nová vládnoucí vrstva pojišťuje svou nadvládu, protože bude vytvořena profesionální armáda, která v případě potřeby bude mocipány použita proti bouřícímu se „demos“. Mocipánům tehdy oslavované osvobození chlapů od drilu, a tedy určité konkrétní nesvobody, vydržela ani ne dvě desítky let. Dneska už čtu, že se názor věrchušky na problém začíná měnit. Manipulační sdělovadla upozorňují, že ve čtrnácti zemích Evropy pořád vojenská služba pro muže existuje a ve dvou dokonce i pro ženy, jako pamětník znám bojový pokřik: „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně“, kterým se lid dožadoval prostředků, které půjde velice lehce použít pro dosažení zájmů bezmocných, utlačovaných zneužívaných a z jiných důvodů nespokojených. A to se mi coby levičákovi náramně líbí. Proto vítám novou iniciativu pětikoalice v novelizaci zákonů o bezpečnosti státu, v nichž jsou už zakotveny základy budoucí vojenské povinnosti.

Díky televizi jsou nejviditelnějšími čti, nejznámějšími osobami veřejného života státníci, ústavní činitelé a politici vůbec. Předstihli v „popularitě“, třeba i negativně, zpěváky i filmové hvězdy. Jsou prakticky denně na očích obrovskému množství lidí. Díky novinářům, především bulvárním jim veřejnost často vidí hluboko pod kůži. Všeobecně se tvrdí, i v odborných kruzích, že v této společenské vrstvě, třídě profesionálních politiků, je relativně největší výskyt lidských bytostí s deficity člověčensky nutných atributů. U nás kupříkladu Němcová, Fiala, Černochová, Rakušan, Pekarová, či jak se vlastně jmenuje, ale také nedávno zde jmenovaný Pospíšil, či jeho eurokrysařský kolega Zdech(l)ovský, jsou toho skvělými příklady. Pokud ovlivňují život desítce milionů lidí, tak to ještě není ohrožení světa, či lidské civilizace. Ovšem když se takové pokleslé pseudolidské bytosti stanou krystalizačním jádrem všelidských dějů, je to malér. Lidstvo si buďto bude muset osvojit metody, jak oněm duchovním invalidům znemožní veřejné působení, nebo podstupuje riziko vážného ohrožení až zániku. Pokud nenajde způsoby, jak jejich veřejné angažmá znemožnit, bude nuceno je izolovat od rozhodování všemi možnými prostředky.

Dneska jsem se na netu dočetl, že, cituji: „Vědci nečekaně zjistili, že globální oteplování povede svět k novému globálnímu zamrznutí. Zastavené mořské proudy promění Evropu v mrazák a do konce století otevřou novou dobu ledovou, podobnou té před 12800 lety“. Konec citace. Pro mě to není novinkou. Problém jsem studoval již před mnoha lety, a právě zastavení Golfského proudu jsem si vyhodnotil jako absolutní konec soudobé Evropy. Takže ji nezničí migrace lidí z teplých krajin, ale voda, která naopak z teplých krajin nepřiteče. Prý. Protože nějaké přesvědčivé počítačové modely jsem ještě nikdy nikde nenašel.

Včera jsem tu psal o politické atmosféře v naší zemičce. Označil jsem ji jako stav antagonistických vztahů zhoršených patologickou nenávistí. Ta nenávist má mnoho rozměrů. Jedním z nich je anti ruský rasismus, který Rusové pojmenovali nacismem. Dneska jsem si přečetl jeden jeho konkrétní projev.

Světová veřejnost byla doslova omamována zprávami o obrovských požárech na ostrově Rhodos. Ohrozily životy tisíců lidí, především dovolenkářů z Evropy. Řecká vláda se tam dostala do naprosto nezvládnutelné situace. Neměla sil ani na hašení požárů, ale ani na zabezpečení odsunu lidí. Řecko je na periferii EU, a to nejen svou polohou, ale i významem. Instituce EU, i jejích ekonomicky silnějších států nejevily příliš velkou solidaritu a nevykazovaly prakticky žádnou účinnou pomoc zoufalé Řecké vládě. Ta se proto obrátila ve věci hašení na Rusko. Na to Rusko, jejíž vojáci jsou v současnosti zabíjeni na Ukrajině i granáty z Řecka. Rusko bez zaváhání poslalo svá hasičská letadla, která jsou špičkou v této technice. Ne, že by samo nabídlo pomoc, ale bylo požádáno. Tolik základní expozice dalšího příběhu, v jehož centru je europoslanec za ODS, JUDr. Jiří Pospíšil. Ten popisovaný děj okomentoval následovně, cituji: „Řecko trpí požáry a Rusko se toho snaží nechutným způsobem využít. Putinova propaganda tvrdí, že Západ selhává, přitom hasiči z Moskvy jsou připraveni Řecko nezištně zachránit. Myslím, že všichni moc dobře víme, jak taková ruská pomoc vypadá, A že Rusko nám nejvíce pomůže, když už nikdy zachraňovat nebude!!“, konec citace. Komentáře čtenářů jsem jenom přelétl. Hodnocení jako grázl, lump, svině jsou sice přiléhavé, leč nic nevystihující.

Konstatuji, že v naší společnosti v současnosti dominují tvorové nepozemští. Ne ovšem nějaké bytosti z cizích světů, to bychom uráželi jejich intelekt. Zmíněné stvůry jsou „podzemšťané“, klony samého ztělesnění absolutního zla. Takové zrůdy by se měly dočkat „karmického trestu“. To, co ordinují jiným, by mělo postihnout je samotné. Ať tedy v životě JUDr.zrůdě nikdy nikdo nepomůže, a na odchodu z bytí bez pomoci ať nad nim křepčí jemu podobní v orgiích děsivého výsměchu.

Dneska je tomu přesně devět let, co se stala tragédie, jejíž oběti by měly být zobrazeny na posvátné ikoně, která by měla v nadživotní velikosti zdobit velitelství NATO, jako Picassova Guernica krášlí budovu OSN. Co se tehdy vlastně stalo? Cituji podle autore Vlka: „Mladá maminka Kristina Žuk si vyšla na procházku a v kočárku vezla svou desetiměsíční dcerušku Kiru. V samém centru, v srdci jejich rodného města bez varování dopadl první granát ukrajinských teroristů…Sedmadvacetiletá Kristina Žuková se snažila zajistit bezpečí své desetiměsíční dceři. Zemřela spolu s dítětem, dceru už z náruče nepustila. Na tento barbarský zločin kyjevského režimu nikdy nezapomeneme a nikdy neodpustíme! Jak říkají Rusové, věčnaja pamjať. Ústavně nezvolený „prozatímní“, čti pučistický ukrajinský „prezident“ Turčynov, který se v roce 2014 dostal k moci díky krvavému protiústavnímu převratu v Kyjevě, tehdy poslal ukrajinskou armádu vraždit lidi na Donbasu jen proto, že se odmítli podrobit kyjevským nacistům!!!ů. Konec mírně upravené citace.

Za nadvlády KSČ jsme byli společenstvím, v němž většina akceptovala politickou moc do té doby, dokud ji západní propaganda nezlákala na kulisu svého konzumního nadbytku. Sice v ní byli jednotlivci pociťující osobní nesvobodu, ale těch nebylo o moc víc, než je tomu v každém politickém systému. Tak, jako se tuhý režim diktatury proletariátu po únoru 1948 do roku 1965 pomalu měnil v pouhou nadvládu byrokratiátu KSČ, tak i tuhý normalizační režim se od roku 1970 pomalu, leč neustále uvolňoval. Takže to byla jen a jenom netrpělivost, co dohnalo naši zem k tomu, kde je dneska. Musím konstatovat, že sice za nadvlády KSČ existoval tak zvaný třídní boj, ale ten se realizoval za celých těch čtyřicet let dvakrát skutečně pouze na necelé desetiletí celkově, a ještě k tomu vždycky vůči menšině populace.

Dneska je to naprosto jiné. Hned po listopadu v euforii zmanipulovaných nevědomců většina necítila útlak. Ovšem neuběhlo ani deset let a už byla situace jiná. Zatím co po deseti letech vlády KSČ bylo pro obrovskou většinu znatelně lépe než v roce 1948, tak po deseti letech od listopadu bylo naopak znatelně hůře pro většinu občanů. Začínalo se už pomalu hovořit o neodvratně rozdělené společnosti. Troufám si tvrdit, že v současnosti jsme nejen rozdělenou společností, ale doslova antagonisticky, čti nesmiřitelně rozdělenou, a v posledních dvou letech dokonce s dominancí nenávisti připomínající až krevní mstu, nebo, řekněme si to „na rovinu“, nacismus. Společenská atmosféra plná idiotismů jako jsou gender, klimašílenství, ekoterorismus, GLBT+, problémy migrace, terorismus, válka, prodělaná pandemie a další avizované, to už není ani zdaleka svět zvládnutelný dosavadními prostředky. To všechno signalizuje riziko diktatury, jakou svět ještě nezažil, ba si ani nedovede představit. Běžné nesmiřitelnosti se daly řešit jednoduše tak, že antagonisticky smýšlející a jednající se od sebe oddělili, což při té současné změti je nemožné. Takže vzhůru do bezvědomí.

Existují desítky charakteristik současné dějinné etapy lidstva. Minulý týden jsem narazil na mě doposud neznámou charakteristiku. Prý jde o prodlužování agónie Clintonovsko-Sorosovských loutek: Bidena se Zelenským, a jejich evropských nohsledů. Jenže oni i ten Clinton a jeho klan či Soros a jeho „neziskové“ mafie nevyly ničím víc než loutky obsluhující skutečné, anonymní vládce světa, jimiž není nikdo menší než fyzické osoby vlastnící nadnárodní finanční korporace. A ty zatím nejsou ani v nejmenším v agonii. A hlavně ony si vždycky dokážou uplatit jiné lokaje obsluhující jejich nesmírné bohatství, představující dnes asi tak 80 procent bohatství Západu a jeho přívrženců. Alespoň až dosud jsem jim to vždycky podařilo.

      Veškerá ta euforie rozhazování peněz na podporu Ukrajiny jde do stovek miliard dolarů a je financována dluhem. Slovutný Západ vsadil všechno na jedno číslo rulety. Na porážku Ruska, které by pak vydrancoval a své dluhy tím umořil. A ještě, jako vždycky na každé válce, vydělal. Jenže co když se porážka Ruska nebude konat? Kdo pak bude platit onen vražedný mejdan, který začal Majdanem, jehož konec zatím nevidět, takže i další mrhání peněz vesele pokračuje dál?

Už podle průběhu všeho toho válčení je to jasné. Evropa na celý ten krvavý karneval doplácí nejvíc, zatím co USA bohatne. Ovšem ani totální zmar Evropy nebude stačit na splacení onoho obrovského dluhu, nadtož nákladů na obnovu Ukrajiny, či toho, co z ní zbude. Zbývají země, které patří dosud do ranku satelitů moci Deep State USA. Všichni, kdo budou ve sféře dolarové opět zaplatí válečné náklady USA, jako tomu je od Nixonovi zlotřilosti z roku 1971. Diví se proto ještě někdo tomu, že tolik států utíká do sféry BRICS? Já ne!