V polovině listopadu 2004 podepsal prezident Klaus svazek zákonů, jímž se zrušila presenční, povinná vojenská služba. Reagoval jsem tehdy na ten akt tvrzením, že si tímto způsobem nová vládnoucí vrstva pojišťuje svou nadvládu, protože bude vytvořena profesionální armáda, která v případě potřeby bude mocipány použita proti bouřícímu se „demos“. Mocipánům tehdy oslavované osvobození chlapů od drilu, a tedy určité konkrétní nesvobody, vydržela ani ne dvě desítky let. Dneska už čtu, že se názor věrchušky na problém začíná měnit. Manipulační sdělovadla upozorňují, že ve čtrnácti zemích Evropy pořád vojenská služba pro muže existuje a ve dvou dokonce i pro ženy, jako pamětník znám bojový pokřik: „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně“, kterým se lid dožadoval prostředků, které půjde velice lehce použít pro dosažení zájmů bezmocných, utlačovaných zneužívaných a z jiných důvodů nespokojených. A to se mi coby levičákovi náramně líbí. Proto vítám novou iniciativu pětikoalice v novelizaci zákonů o bezpečnosti státu, v nichž jsou už zakotveny základy budoucí vojenské povinnosti.