Díky televizi jsou nejviditelnějšími čti, nejznámějšími osobami veřejného života státníci, ústavní činitelé a politici vůbec. Předstihli v „popularitě“, třeba i negativně, zpěváky i filmové hvězdy. Jsou prakticky denně na očích obrovskému množství lidí. Díky novinářům, především bulvárním jim veřejnost často vidí hluboko pod kůži. Všeobecně se tvrdí, i v odborných kruzích, že v této společenské vrstvě, třídě profesionálních politiků, je relativně největší výskyt lidských bytostí s deficity člověčensky nutných atributů. U nás kupříkladu Němcová, Fiala, Černochová, Rakušan, Pekarová, či jak se vlastně jmenuje, ale také nedávno zde jmenovaný Pospíšil, či jeho eurokrysařský kolega Zdech(l)ovský, jsou toho skvělými příklady. Pokud ovlivňují život desítce milionů lidí, tak to ještě není ohrožení světa, či lidské civilizace. Ovšem když se takové pokleslé pseudolidské bytosti stanou krystalizačním jádrem všelidských dějů, je to malér. Lidstvo si buďto bude muset osvojit metody, jak oněm duchovním invalidům znemožní veřejné působení, nebo podstupuje riziko vážného ohrožení až zániku. Pokud nenajde způsoby, jak jejich veřejné angažmá znemožnit, bude nuceno je izolovat od rozhodování všemi možnými prostředky.