Předesílám, že velice nerad píši o mezistátních problémech, protože ve velkém množství případů nemohu znát konkrétní situaci v konfliktním regionu dostatečně objektivně, pokud nemohu sledovat zpravodajství v jazycích všech zúčastněných. Nemluvě o tom, že v případě ostrých konfliktů všichni zúčastnění „lžou“. První zprávu o vyostření situace mezi Tureckem a Sýrií jsem zaznamenal až 3. října, kdy Turci oznámili světu útok na území Sýrie jako odvetu za ostřelování jejich území. Myslím si, že takový začátek konfliktů, až dokonce válek už přece dávno vyšel z módy, přesněji řečeno, už se dávno ví, že mu veřejnost nevěří. Pokud přece jenom Turci vypustili takové sdělení, bude za tím docela něco jiného. Turecko je členem NATO již od roku 1952, čili jenom tři roky od založení vojenského světovládného klubu. Z nejvyšších míst Aliance se už dlouho ozývá nejeden hlas, netající se tím, že má choutky vojensky zasáhnout do vnitřní situace Sýrie, samozřejmě na straně vzbouřenců, bojujících za „svobodu“ -, jak také jinak. Holt přece NATO bylo vždy ozbrojenou paží světových misionářů demokracie a svobody. Je jenom potřeba najít nějaký důvod k vojenské agresi. Nyní jsou k tomu doslova jedinečné podmínky. Občanská války proti Assádovi zuří doslova na hranici s Tureckem, takže „zatoulaných“ střel ,i,o Sýrii může být habaděj. Aby velení NATO mohlo vydat rozkaz na jakoukoliv vojenskou angažovanost ve prospěch „ochrany trpících nevinných civilistů“ před zběsilostí Assáda, může se dobře hodit i profláklá provokace. Zvláště když povstalci mají od samého počátku zájem o to, aby Západ Assáda odstranil. Už několikrát žádali dokonce OSN, aby vyhlásila nad Sýrií bezletovou zónu, čti hlídkování letadel NATO na celém území Sýrie a angažování se na straně povstalců. Syrská vláda nemá naprosto žádný zájem o napadení Turecka, či o jakékoliv rozšíření vnitrostátního konfliktu. Na Západě je ale dost světovládných chamtivců, kteří jsou pod rouškou bajek o svobodě schopni všeho.