ODPOVĚĎ OD PŘEDSEDY KDU-ČSL. Nějaký čas jsem přemýšlel, zda mám uveřejnit odpověď předsedy Bělobrádka na můj text o lustračním zákonu. Nakonec jsem se rozhodl tak učinit, protože je dost poučný. Ovšem nedalo mi to, abych panu předsedovi KDU-ČSL  a místopředsedovi vlády na jeho e-mail neodpověděl. Už snad proto, že s ústavními činiteli zásadně nepolemizuji. Však ona to ani polemika není.

Odpověď pana Bělobrádka:

Pěkný den, děkuji za váš názor, který použiji v rámci sebereflexe. Jen podotýkám:

Byli jsme založeni jako Československá strana lidová – strana pro obyčejné, slušné a poctivé lidi, kteří vědí, že normální je nelhat, nezabíjet, nekrást, nepodvádět, mít v úctě starší apod. Že slušnost není slabost a poctivost není hloupost. ČSL v době 1. republiky byla stabilizujícím prvkem tehdejší parlamentní demokracie. Mons. Jan Šrámek byl exilovým předsedou vlády. Chybně jsme analyzovali politickou situaci a přistoupili jsme na Košický vládní program. Stali jsme se tak součástí Národní fronty, což vedlo k omezení demokracie v poválečné ČSR. Stejně se zachovali národní socialisté (ČS. strana socialistická) nebo sociální demokracie, která byla dokonce v roce 1948 sloučena s KSČ. ČSSD má svého Fierlingera, my Plojhara. Ten byl v roce 1948 pro spolupráci s KSČ vyloučen z ČSL, ale byl násilně KSČ dosazen zpět. Máme své kolaboranty, ale máme také svoje hrdiny a mučedníky, kteří byli zavražděni nebo dlouhodobě vězněni a šikanováni (ze 46 poslanců v roce 1948: 10 emigrovalo, 12 bylo uvězněno, z toho 4 umučeni nebo popraveni – S. Broj, R. Sochorec, J. Plesl, A. Janáček). Jistě málokterý novinář pro návrat demokracie do republiky udělal tolik jako naši Pavel Tigrid nebo Pavel Pecháček, pozdější ředitel Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa. Krev, utrpení, pot a odbojová práce tisíců lidovců jistě vykoupily členství strany v Národní frontě, která sdružovala všechny další politické strany a společenské organizace – odbory (ROH), sportovce (ČSTV), skauty (Pionýr, SSM), ale také myslivce, včelaře, dobrovolné hasiče, filatelisty, SČSP a VTS. Jen výjimečně někdo z tehdejších obyvatel v NF nebyl, jen ten má právo kritizovat.

Do ČSL chtěl vstoupit i Karel Kryl, kterému to raději, kvůli pokažení si budoucnosti, sami lidovci rozmluvili. Vždy jsme byli vlastenci, o čemž svědčí odboj a oběti v dobách nacismu a komunismu. Naším heslem bylo: Bůh, vlast, rodina! Po pádu nesvobody jsme se podíleli na znovuobnovení demokracie v republice. V letech 1990-2010 jsme nebyli ve čtyřech vládách, z toho v samostatné ČR ve třech (Zemanova, 1. Topolánkova a Fišerova). Snažili jsme se být sociálním svědomím středopravých vlád a zodpovědnými obránci konzervativních hodnot středolevých vlád. Ne vždy se nám to povedlo a máme podíl viny na chybách, jako byla nepovedená privatizace, při níž stát přišel o stovky miliard korun, nedotažené oddělení penzijního účtu od státního rozpočtu, nedostatečný tlak na vymahatelnost práva, nedotažení reformy zdravotnictví, chybějící zákon o státní službě, ale i chyby při vyjednávání přístupových podmínek před vstupem do EU. Chybou byla i účast ve 2. Topolánkově vládě, která byla závislá na přeběhlících a která díky zavedení rovné daňové sazby zrušila naši vlajkovou loď – společné zdanění manželů.

Umíme přijmout svoji historii jako poučení, jako zdroj sebereflexe a pokory. Jako jediná strana jsme dokázali dát najevo svůj názor a vzedmuli se k odporu, když M. Kalousek začal vyjednávat o vládě s Paroubkovou ČSSD za podpory KSČM. Omyly jsou pro nás varováním, stejně jako mnohé úspěchy a osobnosti jsou pro nás i další generace vzorem (František Nosek, Josef Lux a mnozí další). Pak můžeme mít odvahu a právo znovu usilovat o přízeň a důvěru voličů, abychom měli právo ovlivňovat tuto společnost.

A má reakce na ni:

Vážený pane předsedo.

Pokud se výjimečně odhodlávám k tomu, abych napsal svůj názor některému příslušníku politické elity, nedělám to proto, aby mi odpovídal, ale proto, abych mu sdělil jiný názor než ten, který on prosazuje. Z toho mimo jiné vyplývá, že Vám děkuji za odpověď, a dokonce tak obsáhlou a doslova okamžitou.

Bohužel jsem se z Vaší odpovědi za prvé nedověděl nic nového, kromě informace o Krylovi, která mne nejen poučila, ale dokonce vyděsila, protože pokud někdo z emigrace byl v polistopadovém období nejčestnějším, tak to byl, a zdaleka ne jenom v mých, očí právě on. Byl kromě toho klasickým příkladem občanů odpouštějících a je tedy pro mne doslova omračující, že jej právě Vaše, křesťanská strana, do svých řad nechtěla.

Za druhé já jsem Vám psal pouze a jen v souvislosti s Vaším osobním stanoviskem k lustračním zákonům. A této tématice jste se absolutně vyhnul. Takže se na mne nezlobte, když si Vás zařazuji mezi politiky, kteří podle “Churchillova zákona” řeknou sice pravdivé informace, ale nic se při tom nedovíte.

Přeji hodně úspěchů, čímž mám především na mysli setrvání KDU-ČSL ještě dlouho v parlamentě a v současné vládní koalici nevydírání partnerů, kterým je Vaše strana bohužel nadprůměrně zatížena.

Otevřený dopis nejen předsedovi KDU-ČSL

Vážený pane předsedo,

Vážení ústavní činitelé strany KDU-ČSL.

S nástupem nové generace do nejvyšších funkcí Vaší strany jsem očekával a vím, že zdaleka ne sám, alespoň částečně nový kurs její politiky a to nejen obsahem, ale i formou. Zatím se bohužel nic takového neprojevuje. Jak se zdá, vliv starých struktur i v nejvyšším vedení strany je pro ni zatím nepřekonatelný.

Vy osobně, pane předsedo jste v roce 1989 měl teprve 13 let, takže o realitě oné doby z vlastní zkušenosti nevíte vůbec nic. Proto se nedivím, že si musíte názory na tu dobu vytvářet zprostředkovaně. Dovolím si konstatovat, že jste asi informován poněkud jednostranně. Proto jsem se rozhodl poskytnout Vám a rovněž Vašim kolegům, poněkud jiný pohled.

Lidová strana, tedy předchůdkyně Vaší strany pane předsedo, byla po celé období nadvlády KSČ součástí tehdejší politické moci. A ne že ne. Na jejího hlavního reprezentanta Dr. Plojhara, prakticky trvalého ministra zdravotnictví, moje generace nezapomíná. A samozřejmě nejde zdaleka jen o něj. Lidová strana tedy spolupracovala, jak se dneska rádo říká kolaborovala s, i podle Vás, zločineckým režimem. Ale to není zdaleka pravdou. Ona nespolupracovala, ona se na něm spolupodílela. A co je ještě horší, již samou svou existencí mu dodávala zdání pluralitního politického a rádoby demokratického systému.

Nejhorší pak na celé situaci bylo, že velká většina nejvyšších funkcionářů KSČ opravdu věřila, že budují novou, pro naprostou většinu obyvatel země, spravedlivější společnost. Což o nejvyšších funkcionářích tehdejší strany Lidové nešlo říct v žádném případě. Ti totiž už tehdy byli instruováni a školeni v zahraničí, jako nedávno Vy sám, takže měli dostatečné informace o realitě bolševického vládnutí. A i přesto se mu zaprodali. Troufám si proto tvrdit, že všichni tehdejší funkcionáři Vaší strany, od obcí, přes okresy a kraje po stát, byly vědomými spolutvůrci tehdejšího systému.

Pokud se bývalí příslušníci Vaší strany dneska neustále domáhají po KSČM omluvy za minulost, měli by v prvé řadě se hluboce kát oni. Dokonce by podle mne měli jít příkladem a každý svůj veřejný projev by měli kupříkladu zahajovat větou: „Podílel jsem se aktivně na zločinné minulosti a právě pro odčinění svého podílu viny…“.

To nejlepší pane předsedo nakonec. Funkcionáři Vaší strany, od okresních po celostátní, byli vesměs rovněž funkcionáři Národní fronty. Ti všichni byli z titulu své funkce povinni spolupracovat s StB, aniž na ně musel být založen a veden svazek spolupracovníka. Není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti spolupracovali, nebo ne, protože i lustrační zákony o ničem takovém nehovoří. Takže, vážený pane předsedo, napřed si ve své straně udělejte v tom směru pořádek, než začnete ohrožovat koaliční vládu ještě před vyslovením důvěry sněmovnou. Jak říká Vaše učení: „Vidíš třísku v oku bratra svého a trámu v oku svém nedbáš“.

Prvním ministrem vnitra byl po listopadu 1989 příslušník Vaší strany. Bohužel ministerstvo přebíral skoro dva měsíce po mocenské změně. Na zasedání Čalfovy vlády někdy v dubnu 1990 jsem měl možnost položit mu tři otázky. Můžete prohlásit, že kopie alespoň některých svazků StB nejsou mimo naše území? Můžete tvrdit, že od vzniku nové moci z nich nebylo nic zlikvidováno? Jste si jist, že do nich od té doby nikdo nic nepřidal? Odpověď pana Richarda Sachera byla víc jak jasná a je určitě zaprotokolována v zápisech z jednání vlády. „Ani na jednu otázku nemohu odpovědět ano“. To je jenom maličká ilustrace k lustračnímu zákonu, který natolik podporujete, že jste kvůli němu ochoten nejen ohrozit tuto vládu, ale fakticky prodlužovat platnost až nelidských zákonů minulé vlády.

Lustrační zákon byl nejen revolučním aktem msty, ale především výrazem zbabělosti mstitelů a lenosti, či alespoň neschopnosti všech aktérů nové moci. Chyběla jim totiž odvaha, ale také schopnost, postihovat konkrétní osoby za skutečné trestné činy z období nadvlády KSČ. Šlo fakticky o analogii útěku před skutečným právem, jakým byla třeba „privatizace za právní tmy“. V žádném případě to nebyl akt demokratický a jeho zrušení absolutně neohrožuje současnou demokracii. Tu daleko víc ohrožují především ti privatizační zbohatlíci, často nomenklaturní kádry KSČ či vzpomínané NF, či jejich rodinní příslušníci, kteří neviditelní ze zákulisí tahají za nitky figurkami, jež jsou veřejnosti na očích.

Milý pane předsedo. Od změny politického režimu uplynulo už skoro čtvrt století. Žádní lidé aktivní v minulosti, ten dnešní už nemohou ohrozit. Což ale naopak mohou nepromyšlenostmi provést dneska aktivní občané a především ústavní činitelé. Nemýlím-li se, tak Vaše strana byla vždycky stranou založenou na křesťanské ideologii. Jednou z jejích nejvyšších hodnot je odpouštění. Nezapomeňte laskavě na ni, až se budete rozhodovat o pádu ještě fakticky nefungující vlády.

Stanislav A. Hošek

. Letošní první den začínajícího roku byl po mnoho desetiletí ve veřejnoprávní televizi neobyčejným. Nevysílal se totiž projev prezidenta republiky. Zeman ve své zoufalé snaze odlišovat se od všech svých předchůdců, se pokouší zavést jinou zvyklost. Promlouvá k obyvatelstvu země již na Vánoce. Zase tím ale šlápl vedle. Takovým aktem totiž v praxi preferuje jedno náboženství, jednu ideologii a jedno přesvědčení. Což je fakticky protiústavním činem, protože fakticky odporuje hned prvnímu odstavci Čl. 2 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí Ústavy ČR a který zní: „ Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. Konec citace. Zeman již mnohokrát dokázal, že stále ještě patří do zanikající doby. Zatímco v pokrokových zemích globalizujícího se světa se státní moc snaží být co nejméně neutrální vůči ideologiím a náboženství, tak u nás se asi budeme vracet k nadvládě katolicismu, jako se to děje v Polsku a jiných konzervativních společenstvích. Osobně se přikláním k chování těch zemí, které ruší kupříkladu kříže na veřejných místech, jako jsou vrcholy hor.

Bylo prakticky jisté, že Rusnokova parta nedostane důvěru. Což se taky stalo. Podle Ústavy je povinností prezidenta (leč časově nekodifikovanou) využít své druhé šance ke jmenování premiéra. Od počátku je to bývalá koalice, která chce dostat druhý pokus s Němcovou v čele. Zeman, který od samého počátku naopak za žádnou cenu nechce návrat této koalice k vládnutí, našel proti ní nový argument, který je vůči veřejnosti přesvědčivý, ač jde opět o čirou imperátorskou improvizaci. Dokud prý neskončí vyšetřování kauzy Nagyové, nechá vládnout Rusnoka jako záruku, že eventuální ministři vládní koalice nebude do kauzy zasahovat. Jenže co to je ukončení vyšetřování jakékoliv kauzy. Jde o policejní, či soudní šetření, či nějaký jiný, blíže neurčený akt orgánů činných v trestním řízení?!! Zeman si prostě něco vymyslel a teď bude jen a jenom protahovat dobu vládnutí „svého kabinetu“, tentokrát již jasně bez důvěry sněmovny, tedy neústavně. Už nikdy se nebude moci vymlouvat z obviňování, že parlamentní demokracii mění na prezidentskou. Do tohoto rozhodnutí mu může hodit vidle Sobotkovo křídlo v ČSSD, které již ohlásilo svou chuť dostat onu prezidentovu druhou šanci. Jsem opravdu zvědav, jaký argument proti tomuto ústavně čistému požadavku, což se vůbec nedá říci o Zemanově kovbojskému chování, najdou zemanovci ve vedení ČSSD.

…byla svého času populární divadelní hra Pavla Kohouta. Současný vládce Milo(u)š II. ji jaksi nechtěně realizuje. Rusnokovi nainstaloval do funkce vedoucího Úřadu vlády Augusta (Radka), který se tím pro ústavní politiky dostal do pozice opravdového „augusta“, protože nemá bezpečnostní prověrku, takže ve skutečnosti na svém novém postu je všem pro srandu. Pro veřejnost je pak Radek August do třetice augustem, čili loutkou v rukách nejvyššího principála, jelikož představuje učebnicovou ilustraci klientelismu. Zeman buďto ztrácí soudnost a nebo, já myslím že spíše, jakékoliv zábrany plebejce, který se dostal do situace všemocného vladaře. Takže si zbývá pouze odpovědět na otázku, kdo v takové situaci je tím skutečným augustem.

Z důvodů ochrany svého duševního zdraví nesleduji televizi a naprosto ne její zpravodajství. Tak se mi až dneska doneslo, že náš nový „Hradní Tatíček“ byl natolik ohromen pohledem na korunovační klenoty, že prý se doslova potácel, tuhly mu obličejové svaly a měl potíže se sebekontrolou. Už jednou prý se všechny české televize vyžívaly v tom, že Zeman málem spadl ze schodku, což tehdy Zemanovy lancknechti vysvětlovali veřejnosti zánětem palce na noze. Zmíněnou korunovační indispozici Hradní služebnictvo veřejnosti vylíčilo jako přechodnou virózu. Se svými malinkatými vědomostmi o medicíně si troufám tvrdit, že existuje choroba, která mnohem lépe vysvětluje Zemanovy somatické problémy. Nazývá se Menierova choroba, či Menierův syndrom. Všichni Zemanovy fandové by sami sebe měli přesvědčit, že jejich vůdce trpí jmenovanou chorobou, a samozřejmě všichni, kdo ho nesnáší, ať si dál o něm myslí co chtějí, třeba že je alkoholikem..

K jedněm z nejprimitivnějších, ale o to účinnějších manipulačních metod je odvedení pozornosti od závažného problému na vedlejší kolej. Je-li personifikovanější, tím lépe. Nejnovější spektákl toho typu nám připravují naši mocnáři kolem Klausovy amnestie na rozloučenou. Předscénu zahrál Hradní kancléř, když sev dlouhém rozhovoru v deníku Právo chlubil, že vypátral „tvůrce amnestie“, za něž to gentlemansky vzal Klaus pouze na sebe. Mynář sice nemá inteligenci svého vůdce, ale i mnohem větší primitiv musel vědě, že potrefení se ozvou, čti, že na sebe prozradí to, co dosud mafie kolem Zemana neví. Stalo se. Ozvali se všichni, někteří ihned, jiní trochu později a…zapletli do amnestie dokonce ministerstvo spravedlnosti. No a komedie je na světě. Klausův právník Hasenkopf vyhrožuje, že prozradí ještě víc, ministr se napřed dušuje, že jeho mančaft v tom nejede, aby na druhý den už „zvažoval soudní kroky“.  Včera dokonce formálnímu premiérovi ruply nervy a opět na adresu svých protivníků vytáhl svou primitivní munici o tom, že jsou kandidáty psychiatrie. Jak je vidno, i jemu chudákovi soukromé problémy v manželství zřejmě přerůstají přes hlavu, jinak by se vyjadřoval jako státník a ne jako podváděný manžílek. Účastníci se vzájemně napadají, plebs mající rád hry se baví a nějak úplně se vytratil hlavní problém celé amnestie, kterým je zastavení soudních procesů, ba i policejního vyšetřování mnoha obrovských tunelů, osvobození mnoha mafiánů a stranických kmotrů a zametení pod koberec mnoha kauz z doby právního šera Klausovy privatizace, čti, největší loupeže v naší zemi za celou její historii. A to přece od samého počátku jde. Současné osobní spory, předváděné veřejnosti daleko za hranou slušnosti, leč přece jenom soudně těžce stíhatelné, se jako dosud vždy ani před soudy nedostanou, nějaký čas budou čeřit veřejný prostor, aby se na ně po čase nejen zapomnělo, ale jejich aktéři si spolu za nějaký čas klidně zajdou na pivo. Hlavní zadání bude splněno. Nakradený majetek novým bohatcům zůstane.

Naše panstvo nám, prostým občanům, milostivě umožnilo zvolit si prezidenta. Jde samozřejmě o frašku, protože právě v tomto případě platí víc jak u jiných voleb, že mocní je povolují teprve tehdy, když fakticky nemohou nic změnit. Je nad slunce jasné, že tak zvaná přímá volba prezidenta v parlamentní demokracii nemůže totiž absolutně ovlivnit současnou politickou situaci nejen u nás, ale obecně nikde. Proto bychom se měli pokusit alespoň o nějakou jinou celostátně prospěšnou změnu. V prvé řadě bychom neměli volit kandidáty navržené stranami, ať již parlamentními (Sobotka), nebo neparlamentními (Zeman). Za druhé bychom konečně měli do čela státu zvolit ženu. Po tolika mužských, ať je desátým prezidentem konečně žena. Za třetí by to měla být osobnost převážně nepolitická, ale s velkou zkušeností s občanskými aktivitami v politickém prostoru. V neposlední řadě by mělo jít o člověka odmítajícího pompéznost panovníků, okázalost mužských ješitů a sebestřednou pýchu příslušníka formální elity.

„Sejdou se Čech, Žid, Rakušan, Japonec, Avatar a parta komunistů…Takhle nezačíná vtip, takhle začínají naše prezidentské volby…“ Jde o velice přesný popis situace první přímé prezidentské volby u nás. Přiznám se, že mi ani u jednoho z nepřímo jmenovaných nevadí vyřčená charakteristika. Přesto mi z těchto kandidátů absolutně nikdo nevyhovuje, což přesto není důvodem, proč jsem neměl v úmyslu jít vůbec volit. Zásadním zdrojem mé nechuti jít v prvním kole volit byl fakt, že KSČM nenavrhla svého kandidáta. Asi se vedení nepodařilo přesvědčit Remka, který se tím s vysokou pravděpodobností chtěl vyhnout praní soukromého prádla ze strany médií antikomunistické nenávisti, což jsou fakticky všechna působící u nás, včetně veřejnoprávních, ne-li právě těch především. Přesto asi nakonec půjdu v prvním kole volit. Ale jenom proto, abych vyjádřil svou vůli. Hodlám volit Táňu Fischerovou. Je to osobní protest vůči Zemanovi a nechuť volit nezasloužilého Dientsbiera, kterého navrhla nesoudná věrchuška ČSSD. Dokonce míním Dientsbierovi navrhnout, ať v poslední chvíli před volbami odstoupí a vyzve své příznivce k volbě Fischerové. Jinak se totiž ČSSD, s významnou pomocí KSČM, zaslouží o zvolení Zemana, což je pro mne z osobního hlediska naprosto nepřijatelné.

Eskamotérským trikem výměny rebelů z ODS za poslušné poslance, obnovila vládní koalice ve sněmovně svou většinu. Ne sice již ohromující, ale přesto dostatečnou, aby v den výročí Velké Říjnové Socialistické Revoluce a v předvečer porážky Husitů na Bílé hoře, symbolicky dokončila porážku obojího jmenovaného revolučního vzmachu „luzy“, v teritoriu ČR. Pokud ještě někdo dneska vidí nějaký rozdíl mezi údajnou diktaturou proletariátu a reálnou diktaturou koaliční většiny současné vládní kliky, tak si na tom může udělat doktorát z politologie. Já vidím jediný. Že až opět přijde čas, tak decimovaní, ubíjení, dneska zdánlivě bezmocní se zase zvednou, a že své dílo konečně dotáhnou tak daleko, že opravdu dosáhnou konce dějin, ukončí historii konfliktů mezi bohatými a zbytkem, protože definitivně už žádní bohatí nikdy nebudou moci existovat.