„Evropané by však raději riskovali válku za Putinových podmínek než mír za Trumpových… Evropané jsou pacifisté´, kteří chtějí válku prodloužit, ´válečníci´, kteří nemají meče, ´stratégové, kteří ničemu nerozumí, a ´spojenci´, kteří kují pikle“, píše redakce The New York Post.

     „Žádný soud ani jiný orgán veřejné moci není oprávněn prohlásit rozhodnutí Nejvyššího soudu za neplatné a ignorovat jeho účinky. I kdyby tak činil s odvoláním na právo Evropské unie,“ uvádí se v novém rozhodnutí Nejvyššího soudu v Polsku.

     „Prezident Trump a jeho administrativa usilují o stabilní mír, spravedlivý obchod a respektující vztahy s Čínou. Spojené státy budou zachovávat politiku respektu k historickému budování vojenské síly Číny,“ řekl Hegseth na Reaganově obranném fóru.

„Pokud dovolíme Rusku vyjít z tohoto konfliktu jako vítěz, všichni prohrajeme,“ vztekal se symbol velezrady z Pražského hradu.

     „Masová migrace je krádež ´amerického snu´…Vždycky to tak bylo a každý politický dokument, text z think-tanku či ekonometrická studie, která naznačuje opak, je placena lidmi, kteří z toho systému bohatnou,“ řekl a později i napsal viceprezident James David VANCE

     „Ursula von der Leyenová během působení na svém postu způsobila Evropě více škody než kdokoli jiný…A víte, korupce, která existuje v Bruselu, vysvětluje, proč Brusel neotevřel otázku korupce v Kyjevě“, prohlásil ministr zahraničí Maďarska Péter SZIJJÁRTÓ, rodák z Komárna v rozhovoru pro RT.

„Na rozdíl od Západu, kde trh vládne státu, v Číně stát vládne trhu ´v národním zájmu´“, nechal se slyšet bývalý britský diplomat Alastair CROOKE.

     „Kauza Turek je hrozně jednoduchá. Z hlediska zákona pan Filip Turek je buď odsouzený nebo není. Myslím, že dokonce ani snad není obžalovaný z ničeho…Mně vůbec česká politika přijde jako bizár. Naši politici nejvíc věří vždycky nějakému Frantovi, kterému je 22, je bakalář a umí to s tím instáčem, protože ty politici neumí ani ten Instagram ovládat“, vysmívá se politikům docent Roman ŠMUCLER.

     „Řešením pašování během prohibice alkoholu nebylo začít bombardovat pašeráky. Bylo to smířit se se základními ekonomickými principy: nelze zabít poptávku zabíjením nabídky“, napsal poslanec Ronald Ernest PAUL v souvislosti s potápěním rybářských bárek ve vodách Karibiku.

„Trump by měl Merzovi připomenout, že USA mají v Německu stále 35 000 ozbrojených mužů, aby zabránily jeho vládě dělat hlouposti, jakou je například zahájení další války s Ruskem“. Zapomněl jsem si zapsat jméno novináře citované rady.

Jestliže předseda vlády navrhuje a prezident jmenuje členy vlády vzniká velká šance že se jejich názory na konkrétní osoby budou lišit natolik, že kompromis nebude možný a jeden či druhý bude muset prosadí jen svou vůli. Což zákonitě vede ke konfliktům, ale především velmi zdržuje proces vzniku vlády a vytváří i jiné komplikace.  Odstranit tento problém, při dvou centrech moci je velice obtížné a proto bych navrhoval úplně jiný procedurální postup pro vytváření vlády.

V prvé řadě by měl být změněn přístup k výsledku voleb. Vítěz voleb by měl získat všechny propadlé hlasy.  A vstup do sněmovny umožněn jen pro ty subjekty, které dosáhnou 10. procent. Čti, konec pidistran, čili rozbíječů konsensů a kompromisů.

Za druhé. Aktérům státní moci jednajícím při sestavování vlády musí legislativa určit povinné termíny jednání. Prezident musí pověřit sestavováním vlády předsedu vítězné strany a nikoho jiného a to ihned po vyhlášení výsledků voleb, maximálně do deseti dnů. Nejmenuje jej předsedou vlády, aby nevznikla duplicita. Pokud se vítězi voleb nepovede do 50. dnů vládu sestavit, dostane příležitost druhá strana v pořadí výsledků voleb. Třetí pokus by mohl být dohadováním trojic ze všech stran ve sněmovně, který by s největší pravděpodobností navrhl prezidentovi menšinovou vládu. Žádná úřednická vláda by neměla být možná.

Prezident by mohl nesouhlasit pouze s nominantem na ministra zahraničí a obrany, kteří jsou v nějaké vazbě na jeho kompetence. Vládu by při tom vždycky musel jmenovat a problém jmenovaných ministrů by vyřešila sněmovna většinovým hlasováním všech jejích členů a zase do doby určené zákonem. Do té doby by ministerstvo spravoval, ale nevládl, státní tajemník, čili stálý úřadník ministerstva. právě tato dvě ministerstva by musela mít povinně státní tajemníky. Prezident před jmenováním nové, by vyzval dosavadní vládu k demisi, která by musela proběhnout bez prodlení.

Aby vznikalo co nejméně důvodů ve zdržování vytvoření nové vlády, doporučoval bych celý nový systém výběru kandidátů. Jako příklad uvádím. Do sněmovny by mohly kandidovat pouze lidé starší 35. let Do senátu 45. Poslanci by mohli kandidovat pouze tři krát po sobě, senátoři pouze jednou a na delší období, minimálně sedm let. Na prezidenta by mohl kandidovat občan pouze při dovršení 50. let. Navrhoval bych rovněž vrchní věkovou hranici. U všech ústavních činitel ne vyšší než sedmdesát let. Výjimky by byly možné u senátorů a prezidenta ale pouze za zákonem definovaných podmínek. Za hlavní ale považuji, aby do ústavní funkce mohl kandidovat občan jen tehdy, má-li v profesní politice nějaké zkušenosti. Za poslance alespoň dva roky v obci, za senátora alespoň pět let v krajské, celostátní či jiné širší než obecní. Za prezidenta pouze bývalá osoba, která už měla nějakou ústavní funkci alespoň čtyři roky. Tyto prvky „politické odbornosti“ považuji za obzvlášť důležité, i když samozřejmě zákon může určovat úplně jiné lhůty as limity. Důležité je prosadit princip.

Od vstupu Trumpa do konfliktu na Ukrajině tvrdím, že mu nejde o mír, ale jen o skončení bojů a tom jenom proto, aby se mohl chlubit ukončením další války. Konec válčení navíc musí pro veřejnost vypadat jednoznačně jako vítězství Deep State USA, jemuž na dovršení všeho zla musí dávat šanci, ba jistotu, že po odchodu Trumpa se může válka rozhořet a dokonce ještě v intenzivnějším stylu. Západ Trumpovým mírem, který je reálně pouhým oddechovým příměřím, dostane šanci přezbrojit Ukrajinu, vyzbrojit sám sebe a po celou dobu může oslabovat Rusko sankcemi a dalšími protivenstvími hybridního nepřátelství. Řečeno bez obalu. Trumpových 28 bodů nikdy nebylo mírovým návrhem, ale předložením Rusku kapitulačních podmínek. Kdyby se tak choval kdokoliv jiný než USA, tak bych byl stoprocentně přesvědčen, že jde o návrh, jehož autor vůbec nepochybuje o jeho odmítnutí, což na adresáta svalí vinu za pokračování zabíjení. Jelikož jej ale podává nejznámější globální „ignorant“ mám dojem, že to není prvoplánový účel „návrhu na mír“. Vypadá to spíše na pokus, jakýsi test, na co Putin a jeho tým jsou ochotni přistoupit. No a když to nakonec Rusko odmítne, tak to bude potřebný závěrečný bonus umožňující ho dále a více sankcionovat, podrážet a jinak šikanovat. V žádném případě nevidím návrh jako poctivý, čestný a upřímný úmysl. A že jde reálně opravdu jen o Trumpův návrh mě dosvědčuje skutečnost, že poslíčky jeho projednávání jsou dlouholetý Trumpův kolega a druhým dokonce jeho rodinný příslušník, tedy emisaři „panovníka“ a ne oficiální reprezentanti státu. Pro Rusko nemá cenu ani toho papíru, nadtož nákladů za pendlování „vyjednavačů“ mezi Trumpem, Zelenskym, trojicí zdivočelých lídrů Evropských ex-velmocí a Ruskem.

Trumpova administrativa zveřejnila dokument s titulem Strategie bezpečnosti USA. Má prý 33 stran textu. Nehledal jsem ji, protože jsem se dověděl, že kromě toho má tajné dodatky, které podle mých zkušeností budou důležitější než celý veřejný text. Když ale sám přemýšlím o bezpečnosti Západu, tak pro USA vidím největší problém v extrémně vyostřeném stranickém rozdělení ve Spojených státech mezi demokraty (levicovými liberály) a republikány (pravicovými konzervativci), což u mnoha Američanů vyvolává dokonce „předtuchu občanské války“. V mém vědomí evokuje myšlenky o třídním boji. Začátek tohoto procesu vidím v prvním volebním vítězství Trumpa, které v řadách elitářských demokratů vybudilo tak nesmiřitelnou nenávist, že vyústila až v atentát na Trumpa. Tento problém zesílený hispanizací USA je podle mého úsudky největším rizikem pro vnitřní stabilitu v zemi.

Problém bezpečnosti Evropy vidím jednoznačně v migraci. Její důsledky jsou již v Británii, Francii a Německu tak obrovské, že vytváří podmínky k etnokonfesním povstáním ze strany přistěhovalců z Blízkého východu a Afriky. Přidám-li k tomu sebedestrukční politiku pohlavárů, a především nikým nezvolených funkcionářů EK, tak Evropa má zaděláno až na zánik. Jedinou záchranou pro střední, východní a jižní Evropu je včas opustit onu Evropu, kterou představují lídři Západních zemí hýčkající klimatickou, genderovou a především válečnickou chobotnici čím dál více svírající zbytek Evropy.

Známý ekonom Miroslav Ševčík to spočítal. Vláda „sebechvalně“ nejúspěšnějšího premiéra všech dob na planetě Země okradla důchodce v průměru o 36 tisíc korun. Jsem velice zvědavý, co všechno vyjde na veřejnost, jakmile se nová vláda dostane k originálním dokumentům o činnosti vlády dosud vládnoucí v demisi. Už celých 75 dnů či kolik, díky onomu profesionálnímu zrádci P.P.P.P. Petr Fiala byl skoro po dva roky v mezinárodním hodnocení nejhorším premiérem mezi sledovanými zeměmi. Ovšem sám sebe hodnotil naopak za nejúspěšnějšího v polistopadové historii ČR. A dokonce se drze z tohoto důvodu dožadoval nového zvolení. Asi aby dokončil zadání, které mu uložili sudetští Němci, a to úplné zruinování našeho státu. Kdyby vyhrál volby, tak by mu příštím rokem bylo možná už předem za to uděleno nejvyšší možné ocenění této bandy předsudečné nenávisti vůči Čechům. I tak předpokládám, že pokud se plánované setkání této zločinecké organizace v roce 2026 v Brně uskuteční, tak Fiala tam bude čestným hostem a jejími činovníky dekorován.

Naše Ústava kodifikuje dvě instituce výkonné moci, což nikdy není dobré, protože lidé jsou různí, zvláště někteří, politici obzvlášť. Život nejednou ukázal, že mezi zmíněnými dvěma centry moci dochází ke kolizi. Jedinou cestou k nápravě je, jednu z nich zrušit. A kterou, to je jasné na první pohled. Stát musí mít vládu, čili jejího předsedu, ovšem lehce se obejde bez prezidenta. Viz Švýcarsko. Od schválení Ústavy ČR tvrdím, že je v ní naprosto zbytečná funkce prezidenta. Považuji ji pouze za jakýsi přežitek z bývalé monarchie. Tvrdím a volám z plna hrdla už víc jak třicet let; Státy které mají ve svém názvu slovo republika, jsou jen ty, které nemají prezidenta jako samostatnou funkci. Buď ať mají prezidenta coby předsedu vlády, jako v USA, nebo nechť ji vykonává při své jiné funkci, pouze jako ceremoniální kompetence, některý jiný ústavní činitel, jako je tomu ve vzpomínaném Švýcarsku.

Na tomto místě jen vzpomínám, že Ústava ČR byla zkoncipována záměrně jedním autorem, aby byla konzistentní. Byl to ovšem pouze návrh k obšírné debatě, k níž v časové tísni způsobené autoritářským rozdělením státu nedošlo. Stačilo se k ní vyjádřit a ji upravit jen několik odborníků na stát a právo a výjimečně malému počtu politiků. Byla ale v zásadě koncipována podle zadání tehdejšího „federálního“ prezidenta Havla. Ten na jedné straně nebyl schopen vykonávat funkci předsedy vlády, ale na druhé měl ambice považovat se za centrum nové moci, takže po roli prezidenta prosazoval, aby jeho kompetence a pravomoci byli kodifikovány vágně a tím dovolovaly široké interpretace. Toť původ a dominantní důvod vzniku dvou center moci v ČR.

Británii, vlastně Angličanům nelze upřít významnou historickou roli. Zahájili průmyslovou revoluci, položili základy moderního produkčního kapitalismus a v konečném výsledku vytvořili nejrozlehlejší říši lidských dějin. O všechno je díky dvěma velkým válkám připravila jejich „dcera“ USA. Ze ztráty statusu super velmoci v Britech vyrostla zakomplexovanost a z ní plynoucí zrůdné touhy po pomstě celému světu. Také v reálu právě jejich zpravodajské služby jsou v současnosti naprostými mistry v iniciování sporů mezi státy včetně vnitrostátních po celé planetě, a v rozdmýchávání z nich vzešlých konfliktů. Éra růstu Britského vlivu a moci ve světě byla samozřejmě plná násilí, podvodů a jiných zlotřilostí. Ovšem snad největším je povýšení pirátství na korzárství, čili loupežnictví pod záštitou státu. Z této neblahé tradice Británii zůstal v současnosti ještě jeden primát. Tato zem není schopná válčit, pouze podnikat teroristické akce.

Současná Británie se nachází na úpadkové větvi vývoje, charakterizované dvěma základními jevy. Prvním je výměna obyvatelstva způsobovaná zdánlivou živelností migrace, leč dle mého úsudku řízena vlivem globalistů v Deep State Británie. Druhým je pak absolutní ztráta produkčního národohospodářství. Ekonomiku a teoreticky většinu HDP tvoří bankovní domy. A bez materiálních zdrojů není existence možná.

Napsal jsem před nedávnem, že Trump podle mě trpí stařeckou demencí. A dodal, že budu sbírat jeho projevy, abych to dokazoval. Od té doby mám několik neucelených rozhovorů, které dokumentují formu jeho bezprostředního reagovaní na otázky nepřipraveného rozhovoru. Dneska jsem ale na webu https://cz24.news/je-konec-zadne-ohledy-na-zelenskeho-musi-se-sebrat-a-pochopit-ze-rusko-ma-navrch-rekl-trump-pro-politico-a-k-evrope-dodal-bude-brzy-zlikvidovana-migraci-bruselske-bestie-mezitim-potvrd/ objevil rozhovor, který je v tom směru naprosto učebnicovým důkazem pro mé tvrzení. Jeho mysl je zatemněna jakousi zvrácenou fixní ideou že je zachráncem životů „mladých krásných muž“, před molochem věčného válčení. Z ní pak mu vyplývá několik myšlenek, které opakuje v jakékoliv „nesouvislosti“. Pro moderátora, který s ním vede rozhovor to je viditelné utrpení. Biden byl tělesně zchátralý, zatímco Trump je duchovně chátrající. Ptám se, proč právě takové figurky se staly v USA nejvyššími představiteli politické moci? Náhoda to není, osobně totiž v náhody v politice, a nejen v ní nevěřím. A ten záměr? Asi proto, že Deep State v internetové době ještě nezvládl realizovat svou nadvládu nad politickou mocí reprezentovanou silnou osobností. Proto volby zmanipuluje tak, aby politik byl loutkou doslova bez vlastní vůle.

Jako rodilý Hanák jsem po celý život oceňoval lihovar v Prostějově jako jeden ze symbolů úrodné Hané. A jeho Starorežnou, jako její životodárnou mízu. Včera jsem si uvědomil, že s mými vrstevníky tento symbol Hané zanikne. Na enzínu Parlamentní Listy jsem totiž natrefil na článek, který mnou doslova otřásl. Byla to spíše reklama než připomínka starobylé, půl tisíce věků staré palírny, založené 4. července 1518. Za celý dlouhý text jsem se vůbec nedočetl, že lihovar, dnes likérka U Zeleného stromu, pálí proslavenou anýzovka „Starorežnou“ se 40. procenty alkoholu a s esencí z jedenácti bylin a její mladší sestru „Režnou“ poněkud jemnější s 35. procenty a výluhem ze šesti bylin. Místo toho jsem se dověděl, že likérka sice pořád pálí ve výrobně, která už víc jak pět set let nezměnila svou polohu, a je prokazatelně nejstarší palírnou na světě, která pálí pořád na původním místě svého vzniku, leč její vlastnící sídlí na druhém konci republiky, kdesi v Ústí nad Labem, čili už určitě není českou, ale nejspíš německou firmou.

Logicky proto článek opěvuje úplně jiné výrobky než ty, které jí dělaly jméno po celá staletí. Tvrdí, že se tam pálí údajně „tradiční“ Stará Myslivecká, jakýsi třtinový rum a dokonce vodka. Má paměť však říká, že ještě nedávno, konkrétně kolem jubilejního roku jsem jezdil do Prostějova a každým rokem si dovezl minimálně pět litrovek Jubilejní Starorežné, která byla všemi pracovníky lihovaru považována za ten nejlepší výrobek, který tehdy dodávala na trh. Ona ta myslivecká „česká whisky“ je možná také starodávný český výrobek, ovšem nemá původ na Hané, zemi obilí, jmenovitě rži.

Včera jsem si zafantazíroval o Evropě. Dneska budu pokračovat spekulacemi o světě.

Za studené války byly státy rozčleněny na tři skupiny. Dva nesmiřitelně „třídně“, čti nepřátelské bloky reprezentované především vojenskými pakty, a zbytek. Ten se sice dělil na dva celky, ale oba byly politicky málo významné. Prvním byla skupina nezúčastněných, obvykle programově pro mír a jednoznačně proti oběma vojenským blokům. Ostatní státy byly v mých očích lavírující, tedy takové, které v určité době, nebo situacích podporovaly jednoho z hegemonů vojenských bloků, jindy zase druhého, samozřejmě vždy pro vlastní prospěch. O státech mimo bloky se celkově hovořilo jako o rozvojovém či třetím světě,

První dekádu po rozpadu SSSR svět měl pouze jednoho hegemona a…šance. Hegemon zpitý euforií vítěze svou promrhal, leč zbytek světa v počtu větším než se dalo očekávat „nelenil“, až lidstvo dospělo do dnešní situace, kdy je víc jak zřejmé, že se musí vytvořit nový světový pořádek. Rýsují se dvě jeho krajní podoby. Opět jakási obdoba blokového rozdělení, nebo mnohem složitější struktura, prozatím pojmenovaná slovem multipolární.

Blokové uspořádání je zřejmé. Na jedné straně politický Západ a ne druhé BRICS+ s užším jádrem tvořeným Ruskem a ČLR. Jelikož Západ má svůj mocenský výkonný orgán tvořený spojenectvím NATO, druhý z bloků si asi bude muset takový vytvořit, protože jej zatím neformálně supluje zmíněné jádro. Tento model odpovídá zájmům USA a pro Rusko je rovněž přijatelný.

Ovšem představy ČLR jsou naprosto jiné. Odmítá blokovost a v něm konkrétního hegemona. Prosazuje alternativu rovnosti a respektu všech subjektů mezinárodního práva. Jejich vzájemnou spolupráci v naplňování svých zájmů. Řešení všech kolizí jednáním a eventuální spojenectví pro něco a ne proti někomu. Myslím si, že je to ideální představa, ke které lidstvo ještě není dostatečně zralé.

Představuji si proto pomalý vznik multipolárního řádu světa začínající tvořením regionálních svazků kolem početnějších, rozlehlejších, či vlivnějších států. Vidím kupříkladu Turkistický svět, středoasijský, islámský, arabský, Íránský, Indočínský, a podobné. Na Americkém kontinentě vidím samostatnou Brazílii, už proto, že se tam hovoří jiným jazykem než ve zbytku Latinské Ameriky. Sever toho kontinentu vidím ve společenství Kanady, USA a Grónska. Mexiko jako kondenzační jádro střední Ameriky a celého Karibiku a tak dál.

Nějaký konečný cíl ve formě sjednoceného „planetárního“ lidstva, jak jsem si ho představoval v době svého politického idealismu, dneska nevidím. Snad posthomo, transhumanité s inteligencí všelidské paměti s možností jejího okamžitého vybavení možná najdou způsob, jak spravovat lidský svět jako komplex, aniž bude totalitní, či jinak jedince usurpovat.