Západní lídři Evropy si byli nejpozději od druhé dekády tohoto století velmi dobře vědomi svého demokratického „deficitu“, nedostatku neformální autority a především upadající důvěry u svých voličů. S převelikou chutí se proto zapojili do válečného Amerického narativu, který z SVO na Ukrajině vytvořil Bidenovskou pohádku o hrdinném boji dobra se zlem. Konkrétně nevyprovokovaného agresora s trpící obětí. USA vědoma si rizika jaderného střetu při snaze porazit Rusko, neměla od počátku zájem porazit Rusko. Vládci USA jenom potřebovali, a dosud potřebují co největší oslabení vojenské síly Ruska.

Evropa naopak od počátku měla jiný cíl. Věřila a doposud věří ve vítězství Ukrajiny, které by jí nejen vrátilo Krym a separatistické oblasti, ale splnilo dávný sen evropských kolonizátorů, konečně rozdrobit to odporně velikánské Rusko, a následně jeho bezmocné pohrobky pak bez překážek vykrádat, jak to dělala na celé Zeměkouli v posledním půltisíciletí. Diktátorská komise EU běhen roku 2022 vytvořila k tomu cíli narativ, ba doslova konzistentní nenávistně nesmiřitelnou protiruskou ideologii. V ní vykreslila Rusko jako absolutního odpůrce „evropských“, pro jistotu raději blíže nedeklarovaných „hodnot“, čímž konflikt na Ukrajině povýšila na existenční střet dvou civilizací.

Speciální operace na Ukrajině byla vládou Bidena a Británie povýšena na válku „politického Západu“ s Ruskem. Ovšem EU ji transformovala v civilizační souboj, což je pro obě strany fakticky záležitost veskrze existenční. Zde je jediným řešením úplně vítězství jedné strany, Čti, ta nejvyšší možná sázka. Pod prapor nesmiřitelného nepřátelství se Euro byrokracii reálně podařilo získat solidní podporu obyvatel a především politiků ve všech členských zemích. Odborně řízená manipulace, ba až indoktrinace fungovala docela spolehlivě, protože se bez valných protestů dařilo posílat na Ukrajinu zbraně, ba i peněžní hotovost, kterážto podpora sumárně dosáhla několika stovek miliard.

Až začátkem letošního roku se něco zadrhlo. Trump napadl Venezuelu a fakticky ji ekonomicky okupuje. Primárně uváděný důvod k napadení se ukázal vylhaným a ty další jsou pouhou politickou kamufláží. Jasně řečeno, v porovnání s vojenskou intervencí Rusů na Ukrajině fakticky bezpředmětné. A koukejme se, Evropa, nadtož EU nějak zapomněla na ty své posvátné hodnoty a svého „kmotra“ tak, tak že nepochválila. Jinými slovy řečeno, nejde o dvojí metr. Jde o jeden metr. A ten se jmenuje vlastní prospěch. Útok na Ruska na Ukrajinu pomohl EU alespoň na nějaký čas ke zdánlivému sjednocení. Agrese proti Venezuele se jí tím pádem netýká, ba možná jí prospěje, protože z USA bude ropu kupovat za lacinější penízky.

Jo, a to zpropadené Grónsko, to bude další velký test pokrytectví papalášů EU.