Přiznám se, že nesleduji politiku v ČR. A tak teprve včera jsem se zevrubněji seznámil s problémem „Turek“. V současném stavu věci bych velice důrazně doporučoval, aby sněmovna taxativně stanovila důvody, pro které může prezident odmítnout jmenování ministra. V žádném případě nedopustit situaci, aby takovou možnost dostal Ústavní soud. Jedinou institucí ve státě která stanovuje zákony a veškerá jiná pravidla je totiž parlament, a v žádném případě ne nějaká „otalárovaná“ partička patnácti extra-právníků, byť údajně sebevzdělanějších. Ta totiž nikdy, v žádném případě nepředstavuje a ani nemůže představovat vůli voličů. Zůstane navždy pouze sborem mluvících loutek reálné moci, která je podle svého zájmu prohlásila za „neomylné“ pouze z titulu své skutečné nadvlády nad absolutní většinou občanů. Jinak bych doporučoval, aby každý politik vládní koalice při každém rozhovoru, či v jiných veřejných vystoupeních do svého vystoupení nějakým způsobem zamontoval poukázání na tuto svévoli ze strany prezidenta, aby na ni veřejnost nezapomněla, a při příštích volbách to agentovi IQ107 spočítala. Jako poslední poznámku si dovoluji navrhnout, aby předseda vlády prosadil v parlamentu funkci státního tajemníka v některých ministerstvech, kterou by mohl vytvářet svou kompetencí premiér. Doporučoval bych finance, obranu, zahraničí, zdravotnictví a sociální věci. S odůvodněním nutnosti zachovávání kontinuity činnosti těchto úřadů.