Nevím, kolikrát to Putin za dobu SVO řekl, ale pokud se pamatuji, tak já od něj nejméně dvakrát slyšel, že „Rusko ještě nezačalo válčit“. Jednou s přídomkem „vlastně“ a po druhé „doopravdy“. Připomenul, jsem si to včera, kdy se v Rusku pořádala tisková „veleakce“, kterou oni nazývají „Putinova přímá linka“. Ta letošní byla na téma „výsledků roku“. Podle zpráv organizátorů přišlo na adresu Putina více jak dva miliony dotazů, které se oni vždycky pokoušejí co nejvíce zkompletovat a zobecnit, aby prezident uspokojil odpověďmi co největší počet tazatelů. Nestačil jsem včera sledovat celou akci, ale jsem si skoro jistý, že prezident vší Rusi nedostal otázku, kterou bych mu velice rád položil já. Již delší čas mám totiž nutkání doslova ji vykřičet, cituji: „Vážený Gosudare, tak proč už konečně nezačnete naplno válčit, sakra. Vždyť v současném stavu konfliktu už je nejvyšší čas, aby Ukrajina byla totálně zničena. Což znamená dřív, než se Západ zkonsoliduje tak, že konvenčními zbraněmi se mu Rusko neubrání. Takže bude muset použít prostředky, které neblaze pocítí veškeré lidstvo, což si v žádném případě nezaslouží, dvakrát sakra.“ Konec citace.

Od počátku SVO se netajím tím, že se způsobem boje ze strany Ruska zásadně nesouhlasím, a s přibývajícím časem jsem o tom přesvědčen čím dál víc. Se zvyšujícím se angažmá Západu je válka pro něj už skoro stejně intenzivně existenční problém jako pro Rusko, i když mu zatím nejde o holou existenci, jako Rusku. Ovšem sázka už jen opravdu vysoká a hlavně zoufalství lídrů Západu nepřehlédnutelné. Což všechno volá po urychlení konečného řešení. A jiné, než zničení Ukrajiny přece už není, neboť sebemenší její zbytek bude vždy ohrožením bezpečnosti Ruska.

Perex

Umělou inteligencí jsem byl poučen že, cituji: „Lidové rčení ´fialový hnus´ vzniklo po 2. světové válce a odkazuje na nechutný fialový prášek na přípravu nápoje (šumák), který byl součástí humanitárních balíčků organizace UNRRA (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu) a lidé si ho pamatují pro jeho nepříjemnou chuť a vzhled. Rčení se používá pro cokoliv odporného, znechucujícího nebo nechutného, a je spojeno s traumatickými vzpomínkami na poválečnou realitu“, konec citace. Já jsem se s tím hnusem v balíčcích UNRRA nesetkal. Naopak byly v nich pro mě dobroty které jsem ještě nikdy nejedl, ba ani neznal.

A teď k věci.

Dneska jsem zaznamenal zprávu, v níž expremiér Petr Fiala se prezentuje v nové, zásadní opoziční roli, když české i „světové“ veřejnosti signalizuje, cituji: „Nový premiér nastavuje nový směr zahraniční politiky. Kurz, ve kterém Česko ztratí důstojnost, respekt a nakonec i peníze. A bohužel míří směrem na východ„.

Bývalý premiér, který měl nespočet přezdívek mě zaujal pouze svými gesty, díky nimž jsem ho nenazýval jinak než „signalista“. Teď se asi zmutuje na „Fialový hnus“. Když už jsem u těch přezdívek, tak si na některé příslušníky minulé vládní koalice ještě zavzpomínám v přezdívkách.

Rakušan – dozimetr, mafián, funebrák

Lipavský – bakalář, nedouk, sem tele*

Stanjura – iluzionista, svrchní účetní

Juračka – hnojař, penzoměnec

Černochová – kabelková tankistka, neplodnice

Válek – nemakačenko, odkladač

Pekarová – hňupomluvka

Vysvětlivka:

*Takto jsem si ho otituloval já. V mém dětství na prvního dubna jsme totiž mladší hochy posílali s pětikorunou do drogerie pro semínka „semtele“

Ale zpět k nové české opozici. Očekávám, že Babišova vláda bude na tom stejně, ne-li hůř, jako vláda Ficova. Stojí proti ní totiž semknuté šiky lokajů nejen českého Deep State, ale celá plejáda globalisty vydržovaných neziskovek, rakovinových to buněk rozesetých na těle všeho lidství, sloužící globálním predátorům, kteří si je vydržují, v korektní mluvě řečeno „je sponzorují“. Především miliardářským vlastníkům bank, médií, zbrojařských komplexů, a farmaceutických korporací. Proti nové vládě ČR v neposlední řadě budou operovat všemožné zpravodajské služby. A nakonec kout pikle příslušníci tak zvaných diskusních klubů privilegovaných hlav, jakými jsou Trilaterální komise, Davoské fórum, či Bilderberg a další. Veřejnost se proto má na co těšit. Bude to horší, než býval ten „zločinecký“ třídní boj, prostě a jednoduše, bude to „fialový hnus“. Předjímám přezdívku opozice vlády premiéra Babiše.

Jakmile se celý politický Západ postavil na stranu Ukrajiny, tak jsem nabyl přesvědčení, že tuto epizodu globální války nerozhodne ani Rusko, ani USA+EU+NATO. Měl by v ní už zvítězit tak zvaný „globální jih“, tedy ty státy, které se zatím aktivně nezúčastňují konfliktu. Vládnoucí vrstvy některých z nich si velmi rychle uvědomily, že v té krvavé hře jde fakticky o ně, o jejich další osud. Zmíněné státy totiž tvoří ve velké většině území, která byla po půl tisíciletí kolonizována právě státy tvořícími v současnosti jádro NATO. Západ Evropy tu neblahou činnost provozoval od Kolumbových cest a spojené státy severní Ameriky v ní, tak zvanou formou neokolonialismu, začaly dominovat ve dvacátém století a hodlají v tom pokračovat i nadále. Po rozpadu SSSR mezi kolonizované země spadlo i Rusko. To se ale začalo úspěšně vzpírat Západem mu připravovanému osudu. A nejen to. Ruské vedení se rozhodlo získat zpět status velmoci, kterou mělo za carů a především v éře Sovětského svazu.

Dlouholetý spor vládců Ruska s odrodilými Rusy na „okraji“ jejich říše, čili s dnešními Ukrajinci do současného stavu eskaloval živelný rozpad SSSR. Díky němu totiž za hranicemi postsovětského Ruska zůstaly skoro dvě desítky milionů Rusů, z nichž většina právě na Ukrajině. A jak to v dějinách vždycky bylo, odrodilci nějakého kmene jsou vždycky mnohem zuřivějšímu nepřáteli svých bývalých rodných bratří, než jejich jiní soupeři. Vládci dnešního Ruska měli k zásahu na Ukrajině pouze dva důvody. Nehodlali trpět, aby Ukrajina se stala členem spolku jehož smyslem je zničení Ruska a hodlali získat zpět území osídlená Rusy, která Rusku zašantročil opilec Jelcin.

Vedení i velení Ruska jistě počítalo s tím, že „Západ“ bude Ukrajině pomáhat. Ovšem určitě ani okrajově netušili, že se s Ukrajinou proti Rusku zformuje „kolektivní Západ“. Byli si naprosto jisti, že Ukrajinu porazí. Ovšem ví až příliš dobře, že naplno bojující „spojený Západ“ neporazí. Že dosáhnou s ním maximálně plichty, čti, konce většiny lidstva na planetě. A především lidské civilizace. Ovšem také vědí, že Ruský národ na těch širokých pláních, ač zdevastován, přežije. Což Západ o sobě předpokládat nemůže.

A tady je jádro pudla.

V konfliktu na Ukrajině se angažuje menší část světové populace, leč když by došlo až k plnohodnotnému střetu Západu s Ruskem, tak na to nejvíc doplatí ona nezúčastněná většina. Současný stav konfliktu na Ukrajině je proto stále víc a víc jeho doslova existenčním problémem. A to hned dvojnásobným. Pokud bude Rusko poraženo, tak celý svět bude po další staletí ovládat Západ, čti, parazitovat na něm a doslova ho spotřebovávat. A pokud se Rusko odhodlá neprohrát, tak globální jih utrpí největší lidské ztráty. Země globálního jihu zachrání svou existenci, ale především nedávno nabytou svrchovanost tehdy a jenom tehdy, když se otevřeně přidají na stranu Ruska, jako se globální tyranové jako jeden muž postavili za Ukrajinu. Pro zatím nezúčastněné jde v prvé rovině o sociální boj, dle Marxe doslova o globální rozměr třídního boje a v krajním případě dokonce o holou existenci.

Na první pohled je zjevné, že Zelenskyho parta v žádném případě nehodlá vyklidit Donbas a doslova zuřivě se na politickém Západu domáhá záruk své bezpečnosti. Rusové naopak trvají na získání celé bývalé Doněcké „óblasti“ a jsou přesvědčeni, že jenom oni jsou schopni zajistit Ukrajině bezpečnost. Ovšem za předpokladu, že Ukrajina nebude způsobilá ohrožovat bezpečnost Ruska. To znamená nejen její neutralitu, ale faktické odzbrojení, což je pro nacionalisty Ukrajiny naprosto nepřijatelné. Takže vyjednávání se reálně nehýbe z místa. Lakonicky ho ve včerejších zprávách popsal analytik Rostislav Iščenko slovy, cituji: „Ukrajina není připravena ustoupit Rusku v takovém rozsahu, v jakém by bylo třeba. Rusko není připraveno ustoupit Ukrajině v takovém rozsahu, v jakém by bylo třeba. Evropa chce porazit Rusko, jiná alternativa pro ni neexistuje. USA potřebují dočasné příměří, aby se pak mohly vrátit k válce a také porazit Rusko“.

Záruka bezpečnosti ze strany Ruska by při tom nemusela být pro Ukrajinu tak tvrdá, pokud by Ukrajina byla schopná Rusko přesvědčit, že ho nehodlá ohrožovat. Ukrajinci by se k takovému postoji mohli dopracovat realistickým zhodnocením svého postavení, založeného mimo jiné i na historické zkušenosti. Měli by si připustit minimálně čtyři následující sfakta. V prvé řadě že Rusko nelze porazit a to nejen proto, že má jaderné zbraně. Z čehož za druhé plyne, že Ukrajinu před Ruskem nikdo nedokáže ochránit. Takže Ukrajincům, nezbývá nic jiného, než se k Rusku „chovat slušně“. A za čtvrté by Ukrajinci měli konečně pochopit, že není zájmem Západu Ukrajinu chránit, ale zneužívat ji k ohrožování Ruska. Ukrajinci doposud vyjmenované prvky reality nehodlají uznat, protože je považuji za subjektivní Ruský názor a ne vůči nim za tvrdý, až krutý osud. Sousedy si totiž nikdo nevybírá, ale musí se s nimi shodnout, jinak zahyne.

Rusko však na tom není o mnoho lépe. Je odsouzeno k vítězství. Což znamená, žádné příměří, čili oddech, ale bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny jejíž dosažení je reálně v jeho silách. Pokud se však Západ rozhodne že současnou epizodu globální války musí vyhrát on, hrozí zahynutí Rusku. A to znamená riziko záhuby většině lidstva. Také poněkud tvrdý až krutý osud, není-liž pravda!

Za dobu války na Ukrajině si všímám, že mezi politiky chtivými válčení hrají nepřekonatelný prim žvásty představitelů pobaltských, tedy postsovětských zemí. Klasický příklad uvedu jen jeden, protože je z dnešních zpráv. Cituji: „Musíme se soustředit na to, co může Evropa udělat. Musíme zvýšit tlak na Rusko. Musíme připravit 20. balíček sankcí. Stejně jako Finsko a Švédsko jsme navrhli Komisi zavést cla na dovoz zboží z Ruska a Běloruska do Evropské unie. A to je cesta k posílení našich pozic. Dnes budeme také diskutovat o Číně na zasedání Rady…Byl jsem v Číně před měsícem a velmi jasně prohlásil, že ruská agrese vůči Ukrajině představuje existenční problém i pro Evropu. Můžeme diskutovat o vztazích mezi Evropskou unií a Čínou, ale pokud existuje existenční hrozba a Čína je hlavním komplicem Ruska ve vedení války, pak se s tím musíme nejprve vypořádat. A to je velmi jasné poselství“. Prsatil se ministr zahraničních věcí Estonska Margus TSAHKNA. Představitelé zmíněných pidistátů své provokace a další válečné aktivity prezentují jen proto, že se považují za rovnocenné s obry v NATO či v EU. Jenže nepochopili, že nestonají na ramenou těchto obrů, ale za jejích zadky. Takže stačí jediný obří pšouk a…udusí se.

Rád čtu texty publicisty Františka Ročka, publikované na e-magazínu První zprávy. Ještě nikdy jsem ho ale na tomto blogu nevzpomněl. Takže dnes mu dělám premiérovou reklamu. Napsal totiž text, který je pro něj poněkud nezvyklý. Snad právě proto, že si asi prodělal nějakou zdravotní indispozici. Ale právě proto má působivou hloubku. A o čem je? O životní zkušenosti jako kompasu při rozhodování komu dát ve volbách svůj hlas. Při tom mě napadlo, že výsledek letošních voleb je vítězstvím těch občanů, kteří v roce 1989 měli už alespoň ona Kristova léta. Takže už pouze identifikace zmíněného textu. Vyvěšen je na e-adrese https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/okamuru-dostala-do-cela-snemovny-fialova-ultrapravicova-vlada

Na netu jsem dneska našel fotografii s jmenovkou „Gang čtyř“. Na ní jsou z leva Zelenskyj, Starmer, Macron a Merz.  Pro znalce hned dvě chyby. Gang čtyř byla skupina čtyř členů byra Ústředního výboru KSČíny, která se v boji o moc po Maově smrti v roce 1976 přiklonila ke vdově po zakladateli ČLR, mimochodem už jeho čtvrté manželce jménem Ťiang Čching. Takže onen čínský gang čtyř sestával ve skutečnosti z pěti osob, a tou pátou byla jeho vůdkyně – žena. Takže gang čtyř současné Evropy by měl být ve složení Ursula von der Leyne – vůdkyně, a ti čtyři přicmrdálkové. A já bych si moc a moc přál, aby i následná historie obou gangů byla paralelní, jak se konec konců jeví doposud. Čínský gang byl totiž poražen, souzen a jím skončila „Kulturní revoluce“ v ČLR a zahájena reformní éra pokračující dodnes. Kéž by ten evropský gang skončil stejně a s ním i celá ta progresivistická revoluce v EU, zahrnující pandemický teror, klimaalarmismus se zeleným údělem, zbláznění se do Ukrajiny, nesmiřitelná nenávist k Rusku s následnou militarizací a všechny ty duhové zvrácenosti, dále pak šmírování internetu, digitální identita a další a další výplody byrokratických mozků.

Od zrušení svého archivu pociťuji, že mě něco chybí. Nedávno jsem na to přišel a proto si do tohoto blogu zařazuji nepravidelnou rubriku „aktuální zprávy jednou větou“. Dneska si sem vyvěšuji první z ní.

Podnikatelé z Macronovy delegace v ČLR si prohlédli nový druh továrny, bez tepla, světla a…bez lidí.

Letadlo MU745 společnosti China Eastern Airlines odstartovalo z mezinárodního letiště Shanghai Pudong na svůj první let na mezinárodní letiště Ministro Pistarini v Buenos Aires a strávilo ve vzduchu 25 a půl hodiny, což je nejdelší komerční let v historii.

63 až 66 % školáků v městech Británie nehovoří doma anglicky, píše o výzkumu list Expres

Experimentální čínská jaderná elektrárna úspěšně uvedla do provozu první thoriový reaktor s tavenou solí (TMSR) na světě, čímž Šanghajský ústav aplikované fyziky Čínské akademie věd prolomil zásadní vědeckou bariéru, jelikož poprvé v historii úspěšně přeměnil thorium na uran.

Obchodní přebytek Číny na konci listopadu přesáhl 1 bilion dolarů, což znamená že poprvé v historii bylo v jediném roce dosaženo tohoto limitu.

Americká armáda pod velením „holubice míru“ jménem Donald Trump od začátku září vyhodila do vzduchu 23 lodí ve vodách u pobřeží Latinské Ameriky – většinu z nich poblíž Venezuely – a zabila téměř 100 osob.

Proč by měli mladí Němci umírat pro ambice neschopných staříků, jakým je například Merz?!!

Ruská centrální banka žaluje Euroclear kvůli zmrazeným aktivům.

V Oděse byl zlikvidován organizátor masakru v Domě odborů.

V Holandsku migrant na cyklistickém pruhu zabil autem dceru, matku a otce jednoho muže…Jeho trest: 120 hodin veřejně prospěšné práce…Když muž uslyšel rozsudek, hodil po soudkyni židličku – za což dostal 140 hodin veřejně prospěšné práce.

Více než 42 000 Palestinců v Gaze žije s trvalým postižením.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu schválil ruskou žalobu proti Ukrajině za genocidu.

Fanatický boss EK, „Uršulinka přítulná“, oblažila 25. 11. poslance EP ve Štrasburku svým zásadním projevem. Teprve včera jsem se odhodlal k jeho vyhledání. Asi jsem nikdy nečetl nic tak manipulativního a potvrzuji, že šlo o nejnesmyslnější projev v dějinách Evropa, jak jej ohodnotil komentátor agentury The Focal Points.

Vůdkyně Evropy v něm mimo jiné, cituji: „…nastínila některé z klíčových priorit pro Evropu při naší spolupráci s Ukrajinou, Spojenými státy a Koalicí ochotných na cestě vpřed“. Již tato věta musí každému pamětníkovi připomínat bombastické projevy z oslav v režii komunistických papalášů, kteří také za všech okolností hleděli „vpřed“. Vyjmenovala pak konkrétně pět priorit:

Prvořadou prioritou je, aby jakákoli dohoda přinesla spravedlivý a trvalý mír.

Druhá priorita – zachování suverenity Ukrajiny.

Třetí priorita – zajištění finančních potřeb Ukrajiny.

Čtvrtá priorita – bez ohledu na podobu budoucí mírové smlouvy je jasné, že velká část jejího provádění bude záviset na Evropské unii a partnerech NATO.

Poslední priorita, na kterou bych se chtěla zaměřit, je ta, na kterou nelze zapomenout – a to je návrat každého jednoho ukrajinského dítěte uneseného Ruskem.

Kdyby je jenom vyjmenovala, tak by s malými výhradami snad šlo s nimi i souhlasit. Já bych měl kupříkladu zásadní výhradu pouze ke čtvrté. Zeptal bych se rádoby diktátorky proč by mělo být „jasné“, že velká část provádění mírové smlouvy bude záviset na EU a dokonce na NATO, když jde o smlouvu mezi USA a Ruskem, která je v boji poražené Ukrajině nadekretována! Jde snad o přiznání, že v onom boji jsou EU a NATO těmi poraženými?

Von der „lejnová“ ovšem každou prioritu rozvedla, takže z jejího přednesu jasné vyplývá že vítězem války je především EU, pak NATO a následně USA. Jediným poraženým je samozřejmě Rusko. Ukrajina je bezesporu morálním vítězem, navíc ochráncem Evropy, který z a to musí být bohatě odměněn.

Takové pojetí výsledků konfliktu na Ukrajině s tím Ruským není jen názorová rozdílnost, různost, různoběžnost. Ty se totiž mohou, i když třeba někdy někde v dáli, setkat. Ovšem to, co předvádí EU, NATO, či ti vzpomínaní „všehoschopní“, to jsou náhledy, názory a jednání mimoběžné, nejen mimo realitu. Mezi takovými jakýkoliv mír nikdy nebude trvalým, záruky bezpečnosti jsou nedůvěryhodné a mezi sousedy takové vztahy nepřijatelné. Proto musí být jednou pro vždy vyřešeny.

V neděli 21. 12. v 16:02 bude zimní slunovrat, čili slunce bude nad obratníkem který nese jméno znamení zvěrokruhu mého narození. Noc z neděle tohoto týdne na pondělí příštího bude tedy tou nejdelší v letošním roce. Jelikož dneska ráno bylo bezoblačno, stopnul jsem si čas východu Slunce pozorovaný z okna mého pokoje. Zjistil jsem že Slunce, které jsem slušně pozdravil, vyšlo přesně v 7:53:21 hodin. A při tom astronomové udávají pro Český Těšín čas východu Slunce 07:36. To je skoro půl hodiny rozdíl. V čem asi spočívá? Když jsem napsal, že jsem Slunce slušně pozdravil, tak to neznamená, že tím způsobem, jako v dobách kdy jsem provozoval jógu. Přiznám se totiž, že si už vůbec nevzpomínám na onu celou sestavu cviků, kterými každé ráno jogíni začínají den. Což nemohou lidé, kteří každý den vstávají v půl páté ráno, aby stihli autobus a mohli fárat do dolu nejpozději v šest. To byla poněkud jiná „jóga“, kterou jsem provozoval 17 let. Což všechno píšu pro ty lumpen inteligenty, kteří se propůjčili k šmírování internetu.