Reagan kdysi označil Sovětský svaz za říši zla. On totiž dobře vědě, co je opravdové zlo, protože byl zplozencem satanovy říše, jako většina poválečných prezidentů USA. Reagan si z uvedeného důvodu proto nemohl dovolit označit USA za říši dobra. Ale jako dítku satana se mu velice snadno povedlo doslova oblbnout nejnaivnějšího vůdce nového světového režimu na této planetě, jaký se poprvé na ní objevil. Pozdější vůdce USA, Bush jr. označil některé státy za darebácké. Bush byl politické trdlo, takže si nemohl dovolit tvrdší označení pro země, které se Deep State USA rozhodl považovat za svého nového nepřítele. Světová veřejnost přijala označení jak pro říši zla, tak i pro darebácké státy a hlásné trouby satanské říše si je osvojily. Ovšem tatáž globální veřejnost stále hledá adekvátní pojmenování pro samotnou USA. Navrhuji tuto Unii nazývat Říší zločinu proti lidskosti. Vedou mne k tomu nejméně tři důvody. USA v poslední velké válce masivním bombardováním likvidovala civilní obyvatelstvo a jeho životně důležité podniky, což završila prvním použitím zbraně hromadného ničení v dějinách lidstva. V dalších svých velkých válkách proti Koreji a Vietnamu, USArmy používala chemických zakázaných zbraní a především zase pročti civilistům.V obou realizovala válečnou strategii totálního zničení životního prostředí pro lidstvo. Za druhé. Unie po celou svou poválečnou existenci systémem sankcí znemožňovala mnohým státům využívat vědeckého a technologického pokroku, čímž bránila většině obyvatel světa, aby mohli zlepšovat kvalitu svého života. Za třetí a nejhorší pak považuji zákaz rozšiřování nových léků a léčebných prostředků, ba dokonce i prodeje již existujících. Což je v mých očích zločin genocidy, obzvláště když šlo o léky pro děti. Viz vyjádření satanovy družky Albrightové vůči dětem Iráku. I po zničení SSSR se na politice USA nic nezměnilo. Naopak jejich zločinná sobeckost je stále považována za základní rys veškerého konání. Pro ilustraci tohoto tvrzení dvě zprávy z dnešních dnů, cituji: „Trump se prý pokouší přetáhnout německé vědce z renomovaných laboratoří CureVac, kteří pracují na vývoji vakcíny proti koronaviru, stěžuje si Berlín…Washington prý nabízí velké peníze expertům, aby se se svým výzkumem buď rovnou přesunuli do USA, nebo aby vakcínu vytvořili výlučně k použití v USA…USA nehodlají rušit sankce, které zakazují dovoz léků a zdravotních potřeb do Íránu, neboť šíření epidemii koronaviru považují za vhodný nátlakový nástroj…“, konec citace. Zná někdo zločinnější stát na této planetě?!! Já určitě ne.

V minulém tisíciletí, za prezidentování Havla, jsem napsal text se stejným titulkem. Týkal se trojice mužů, kteří se do dnešních dnů vystřídali na prezidentském stolci naší země. Dneska si onen text troufám shrnout do základního tvrzení. Všichni tři mají několik společných rysů. Prvním je chorobná ctižádostivost, kterou u nich rozpoznali už funkcionáři vládnoucí KSČ, takže jim nedovolili vstoupit do své strany. Nezřízená dychtivost po moci se po listopadu 1989 u nich zkonkretizovala až do děsivé touhy po nejvyšších postech ve státě, při čemž ani jeden k takovému postavení neměl předpoklady. Druhým společným, dominantním rysem jejich charakteru byla a zůstala sebevědomá pýcha, považující své přesvědčení za jediné správné. Z toho zvráceného předpokladu pak vyplývalo veškeré jejich chování v politickém prostoru. Zásadně nikoho neposlouchali, nedovedli diskutovat, pouze povýšenecky prosazovat své názory a nesouhlas se svým přesvědčením označovali za lež, zlo, či nepřátelství vůči společnosti. Dnes mohu směle tvrdit, že tito tři rádoby velikáni se nikdy neměli dostat tam, kam je pseudorevoluce jako kalnou pěnu vynesla. Havel byl člověkem, který celé zmíněné období byl marionetou ovládanou cizími loutkovodiči. Veřejně se prezentoval jako neustále pochybující tvůrce „dějin“, čímž promyšleně maskoval, že o jeho činech rozhodují jiní. Klaus byl a je člověk jednoho rozměru. Je fakticky šťastný, protože nikdy nepochopí, že se stal největším vlastizrádcem našich dějin. Havel a Klaus se stali vášnivými sběrateli titulů, ke kterým se nedokázali ve svém profesním životě dopracovat. Klaus se navíc stal bez habilitace profesorem v oboru financí. Při tom jeho jediným přínosem pro světové finančnictví je památná věta, cituji: „Neznám špinavé peníze“. Konec citace. Zeman ještě svůj úděl nedokončil. Ovšem při jeho neschopnosti uznávat autority se dá předpokládat, že dovrší tragedii polistopadového vývoje Česka. Po něm zákonitě přijde osoba, která nebyla v centru Listopadového převratu. Takže nastane šance pro revizi té zvrácené události.

Každý účastník trhu pracuje s informacemi, které odráží nikoliv současný stav, ale minulost, tedy to co bylo. Záleží v prvé řadě na tom, jak rychle dokáže účastník trhu poznat změny, kterým se musí přizpůsobit. I když se mu to povede velice brzy, reálná ekonomika svou setrvačností ještě nějaký čas běží podle staraných pravidel. Fakt, že ekonomické rozhodování reaguje na podmínky, které už neexistují, je podle mého soudu základním nedostatkem tržní ekonomiky. Samotná setrvačnost v probíhání hospodářských jevů je pak prazákladem všech krizí. Zmíněná realita dráždí některé účastníky k „předvídání“ budoucího vývoje a vede je k rizikovému chování. Z takových subjektů se rodí nejúspěšnější. Ovšem zatím se nikdo nedopátral faktické úspěšnosti, čili kolik proher připadá na jednu výhru. Teprve tato analýza by naznačila, nakolik je „rizikový“ trh cestou k systému, který by co nejefektivněji zamezil krizím. Ovšem i kdyby se to povedlo, tak ho nelze v systému soukromého vlastnictví aplikovat. Tím vším je pro budoucno tržní ekonomika v prostředí soukromého vlastnictví limitována a ve stále se zvyšujícím tempu inovací a dalších změn se jednou stane takovou brzdou, že celý systém si vynutí změnu.

Převedení socialistického majetku patřícího všemu lidu, do rukou soukromníků, je natolik unikátním jevem, že pro něj odborníci zatím ani nemají přesný, hodnotící termín. Osobně si myslím, že se nejvíce podobá řádění vítězných hord na dobytém území. Což byl ještě v nedávné minulosti obvyklý rituál každého vítěze, který bojoval jen a jenom za účelem zmocnit se všeho jeho majetku nepřítele. Kdysi to bylo doslova podle taktické zásady, muže pozabíjet, ženy znásilnit a děti odvléct do své země, dívky jako budoucí sexuální otrokyně, hochy jako indoktrinované vojáky. Polistopadoví vítězové se chovali tak, jako každý, kdo je vítězstvím natolik opilý, že ho považuje za definitivní výsledek, jenž bude platit navěky. V každém takovém absolutním vítězství je ale už vždycky skryta budoucí prohra. Platí to nejen o našich privatizátorech a restituentech, ale dokonce pro celé Spojené státy Americké. Jejich mocnáři vítězství ve Studné válce považovali jako začátek své absolutní nadvlády nad planetou a začali se podle toho chovat. Tím si založili na svůj konec. Teď jde jenom o to, aby svět je nechtěl porazit tak, že tím vystaví c celé lidstvo riziku sebezničení.

Taková otázka by mne nikdy ani nenapadla. Leč jeho superskeptický vztah k Evropské Unii v některých zapomětlivých, či ještě si nepamatujících, budí dojem, že tento staroch je vlastenec. Není většího omylu. Za prvé. Tento pán hned v prvních polistopadových dnech zavítal na velvyslanectví USA v Praze a tam sepsal jakési memorandum, o němž se hovoří jako o zápise, který do dnešních dnů není celý odtajněn. Ovšem ví se, že v něm slíbil, převedení Československého hospodářství na tržní, čti ze sféry Sovětského svazu pod hegemonii USA. Tedy žádné osvobození země, leč její převedení do podřízenosti jiného velkopanstva. Vlastizrádné to uvržení do područí dokonce mnohem bohatšího a tím i bezohlednějšího supa. Za druhé, pod jeho vůdcovskou taktovkou byla provedena celá privatizace hospodářství země, ve které tři čtvrtiny všeho hodnotného majetku získala cizina. Což je v dějinách našeho národa ten nejzrádnější počin vůbec. V každé opravdu slušné zemi by do konce života seděl v kriminále za každý z těchto zmíněných dvou činů. U nás ovšem, asi „za odměnu“, taky seděl a to celých osm let, na prezidentském trůnu. K dovršení své vlastizrádné činnosti pak, při odchodu z nejvyšší státní funkce, vyhlásil amnestii. Tedy především všem, kteří za své počínání při největším zločinu tisíciletí přece jenom uvízli v sítích práva. Ve třech zásadních krocích tak dokonal své velezrádné dílo. To není ani zdánlivě životopis vlastence, ale spíše kmotra všech mafií u nás, jak já jej nazývám.

. Každá vláda sestavuje komisi, která má připravit reformu penzí. Žádný politik si nechce připustit, že tento problém je v současné ekonomice neřešitelný. Už by si všichni měli konečně uvědomit, že vůbec nezáleží na tom, zda stát jednou bude mít finanční prostředky na vyplácení penzí. Peníze mu budou k ničemu, pokud nebude mít dostatek zdrojů pro staré, neaktivní osoby. Pokud nebude mít dostatek potravin, vody, energií, oblečení a ubytovacích prostor, tak penězi může tak topit. Pro lidi v penzijním věku musí mít každý stát materiální zdroje a ne finance. To by měla být zásada. Na další, zbytné potřeby, by si měli lidé šetřit celý život. Ale zase v nemovitostech a ne v penězích. Pokud bude chtít penzista kupříkladu cestovat po světě, bude za tím účelem třeba prodat třeba svůj les, či nějakou stavbu, chatu atd. Od státu dostanou staří jen prostředky k přežití a to v naturální formě. Na své záliby si budou muset vytvořit materiální zdroje během svého aktivního života. Z toho úhlu pohledu je doslova katastrofou, že dneska náš stát kryje spotřebu potravin jen ze 40ti až 50ti procent. Textilie a obuv fakticky nevyrábí a malometrážní, bezbariérové byty prakticky nemá také. Zato má zbraně, které nejsou potřebné k obraně naší země a vojáky, kteří jsou sluhy globálních agresorů. Čili Absurdistán se od Havlova převratu jen a jenom dále prohlubuje-.

7.10.2020 to bude 19 let od chvíle, kdy USA napadla Afghánistán. Záminkou bylo tvrzení, že jim dvojvěží Světového obchodního centra zbourali teroristé pod velením Usámy bin Ládina, který prý byl tehdy na území Afghánistánu. Většinu té země v roce 2001 ovládali náboženští radikálové z hnutí Tálibán, které Američané chtěli zničit coby teroristy. Včera naopak s tímto hnutím podepsali „mírovou dohodu“. Podle ní USArmy má ze země pod Hindúkušem odejít do května 2021. Což je v mých očích jasný důkaz, že to mocnáři USA nemyslí s ukončením svého působeni v zemi vážně. Patřím k těm, kdotvrdí, že smlouvy, hlavně ty o neútočení, či o míru, se sepisují jen a jenom na dobu dočasnou, čili dokud se nezmění situace natolik, že by pro jednu stranu vzrostla šance na vítězství. Američané v Afghánistánu vedli nejdelší válku ve své historii. A výsledkem je naprostá nula, protože i toho Ládina museli nakonec zabít, dokonce pro veřejnost neprokazatelně, v Pákistánu. Což je pro jejich válkychtivé potentáty možná větší ostuda a trauma, než prohra ve Vietnamu. Pokud Trump prohraje volby, tak smlouva naprosto jistě ze strany USA nebude dodržena. A pokud vyhraje?? Tak si možná konečně najde lepší způsob k ovládnutí této nepokořitelné země, která je ovšem významná pro vytváření chaosu v této části Asie. Vytvářet chaos ve světě je přece hlavním smyslem všech těch nevítězných válek USArmy.

Nevnímal jsem demonstrace spolku Milion chvilek za demokracii, jako a priori odpor vůči výsledkům všeobčanských voleb. Snad tu první na Letné ještě ano. Ale další už určitě ne. Vyjádřil jsem se tehdy, že v mých očích jde o manifestaci vlastního přesvědčení a především prezentaci vlivu a síly své aktivity. Milionáři totiž odporem vůči Babišovi, či Benešové jasně odmítali závěry, v jaké nejvyšší vrstva našich politiků, čti ústavních činitelů, výsledek všeobecných voleb zpracovala. Tím se v mých očích Milionáři jednoznačně povýšili na roveň samotného Ústavního soudu. To je totiž jediná instituce, která může zrušit jakékoliv rozhodnutí, usnesení, ba i zákony kterékoliv ústavní instituce včetně prezidenta. Je totiž, podle naší Ústavy,nadána vyšší pravomocí, než měla v dobách nejtemnějšího středověku hlava římské církve v Evropě. Ústavní soud by, podle mého pojetí, mohl dokonce zrušit i výsledek voleb, které proběhly v Parlamentu ČR, či některé z jeho komor. Takže mne napadá, že by mohl zrušit i volbu prezidenta republiky, pokud by nebyla puskutečněna všemi občany. Takže pokud Milionáři nesouhlasí s tím, že Sněmovna zvolila Křečka ombudsmanem, měli by raději podat Ústavnímu soudu patřičný podnět. Což mohl udělat také anarchistický environmentalista Patočka a jiní jimž Křeček v té funkci nevoní. Závěrem tohoto odstavce pouze zdůrazňuji, že hnutí Milionářů tím, že neuznává výsledky volby, kterou provedla Sněmovna, se povyšuje na instituci nadřazenou poslancům. Tak jako odporem proti Benešové se povyšovali nad vládu ČR. Na závěr tohoto odstavce bych Minářovým knechtům doporučoval, aby demonstrovali proti nezřízeně pyšné kompetenci samotného Ústavního soudu.

Činnost Milionu chvilek je v mých očích od samotného prvopočátku zrůdnou realizací Havlovy umanuté představy jakéhosi vyššího typu demokracie. Tu, s puncem svého absurdního způsobu myšlení, nazýval nepolitickou politikou. Její realizaci viděl v občanských spolcích, jež by kontrolovaly výkon moci. Všeobecnými volbami zvolení zástupci vůle lidu měli být pod kontrolou samozvaných spolků všemožných, představitelných i třeba fantasmagorických zájmů. Což je v současném politickém světě, s dominancí zastupitelské demokracie, naprostý nesmysl. Dokonce i v mnohem rozvinutějších typech přímé demokracie by šlo o stejnou politickou nekompetentnost a naivitu, jakou byl Havlův návrh žádající zrušení vojenského spolčování států. Závěr k tomuto odstavci si udělá jistě každý sám.

Aktivity Milionu chvilek ve mně od počátku ale budí rovněž podezření. Něco mi říká, že ti, kdo jej rozhodnými částkami sponzorují a s vysokou pravděpodobností ovlivňují i jeho agendu, mají s ním nekalý úmysl. Podezírám je, že chtějí akce Mináře a spol přehánět natolik, aby tím způsobem zdiskreditovali každou snahu o zkvalitnění zastupitelské demokracie alespoň některými prvky demokracie přímé. V mých očích jsou proto aktivity milionu chvilek jednoznačně podrýváním jakýchkoliv snah o zavádění principů přímé demokracie. Takže nejde o hnutí prosazující demokracii, ale ochromující demokracii v zájmu těch, kdo v zastupitelské demokracii mají už dávno zajištěnou nadvládu nad celou společností. Toť můj závěr třetího odstavce.