Zeman vedle svých velkohubých prohlášení i několika svými činy, včetně státnických, už stačil prokázat, že se řídí praxí preventivního předcházení rizikům, včetně užití preventivních válek. Lze přičíst jeho profesi údajného prognostika, že s obvyklou pýchou všech pseudoodborníků je přesvědčen, že dokáže budoucí rizika vždycky přesně vyhodnotit a tedy včas a především oprávněně zasáhnout proti, podle jeho názoru ovšem, nepochybnému budoucímu nebezpečí. Je to zvrácená teorie a ještě podlejší životní praxe, v případě politika fakticky zločin proti lidskosti, čti totální diskvalifikace. Především pak v mezinárodních vztazích, kde vždycky při preventivních válkách hynou v naprosté většině nevinní, ba i bezbranné děti, a to v tom největším možném počtu. Jsem osobně zastáncem toho názoru, že je zapotřebí vůči uživatelům, ba i pouhým propagátorům praxe preventivních válek užívat stejnou metodu. Naštěstí individuální, při které nebudou postihováni nevinní. Lidem Zemanova naturelu je proto bezpodmínečně nutné znemožňovat veřejné působení. Všemi možnými prostředky, což na tomto místě zdůrazňuji. To neznamená, že navrhuji jejich, v tomto jmenovitém případě jeho, fyzickou likvidaci, vždyť přece máme zákony zakazující i trest smrti, nadtož preventivní zabíjení, byť by bylo vrcholně prokázáno, že jde o jedinou možnost jak předejít větším budoucím škodám. Mezi námi řadovými občany, on ten zákaz trestu smrti si nejmocnější stejně prosadili proto, a jenom proto, že právě oni páchají ty největší zločiny, ať již prostřednictvím přímých vojenských agresí, či nejnověji vydáváním rozkazů k individuálním popravám bez soudu za pomocí kupříkladu bezpilotních letadélek. Takže by oni a jenom oni měli být odsuzováni k smrti, jak to naordinovali třeba Saddámu Husajnovi. Dávám k veřejné debatě, proč nepřistoupit k praxi individuální prevence znemožňování veřejné činnosti lidem s prokazatelně zločinnými předpoklady?! Nebylo kupříkladu pro lidstvo lepší zabít Hitlera už v době, kdy kandidoval na kancléře!? Jak jsem zdůraznil, dneska nemusí jít o zabití, stačí dostatečné „zinvalidnění“. V současnosti by se nemuselo provádět tak drasticky, jako kdysi, kdy se takovým nebezpečným osobám kupříkladu vytrhl jazyk. Dnes by stačila kupříkladu malá operace mozku, jež by způsobila například tak zřetelnou indispozici, že by veřejnost uznala nevhodnost osoby pro veřejné funkce. A nemuselo by to být hned například zdebilnění, či podobná duševní indisppzice, už také proto, že mezi politiky by se i takoví mohli ještě ztratit. Navrhovaná metoda by se mohla pro budoucno stát docela dobrou občanskou sebeobranou vůči moci. Jen pro ni vymyslet pravidla, dokonce tak zvaně demokratická, aby už jednou konečně měli opravdový strach mocní před bezmocnými, vládci před ovládanými.

Dne 15.10.12 SE v Hradci Králové konal galavečer v rámci Dnů pro Izrael. Ne náhodou se na něm sešli tři kandidáti na prezidenta. Miloš Zeman, Jan Fischer a Přemysl Sobotka. Přítomní novináři se samozřejmě zajímali o jejich názor na vztahy Íránu a Izraele. Zeman se podle iDnes opět projevil jako válečný zločinec, asi už byl zase pod parou. Podpořil totiž případný preventivní útok Izraele na Írán. Mimo jiné řekl: „Slova jsou krásná věc, ale někdy jsou daleko důležitější skutky. Evropská unie opakuje chybu appeasementu, usmiřovací taktiky, tehdy vůči Hitlerovi, dnes vůči islámským fundamentalistickým teroristům. Appeasement, a to souvisí s tím preventivním úderem, se dlouhodobě nikdy nevyplácí“. Jako vždycky velkohubě dodal něco v tom smyslu, že když bude mít Česko odvahu podporovat Izrael, zaplatí za to sice horšími vztahy se zeměmi, které na Izrael útočí, ale bude to správné řešení. Připomínám v té souvislosti, že Zeman v roce 2001 pomohl administrativě George Bushe při hledání důvodů pro válku proti Iráku, když během svého pobytu v USA hovořil o návštěvách teroristy Mohammada Atty v Praze. Později se ukázalo, že jeho slova byla nesmyslem jako památná aktovka dokumentů o korupci, kterou v televizním přenosu předával Havlovi. O rok později v rozhovoru pro izraelský deník Haarec zase nazval Jásira Arafata teroristou. Osobně zdůrazňuji, že Miloš Zeman jako předseda vlády zavlekl Českou republiku v roce 1999 do agrese proti bývalé Jugoslávii a nese spoluodpovědnost za lidské oběti a způsobené materiální škody. Mezinárodní skupina právníků potom M. Zemana zařadila na seznam odpovědných osob za tuto válku, které obvinila z porušování mezinárodního práva a mezinárodního válečného práva. Podnět ke stíhání před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii byl ovšem v souladu s celou činností a zaměřením onoho pseudotribunálu vítězů odmítnut. Spoluodpovědnost za zločin proti Jugoslávii je nejen pro mne, ale pro každého opravdového levicově smýšlejícího občana naprostou diskvalifikací Miloše Zemana na funkci českého prezidenta. Patří na hrad Mírov, jako jeho „krígskolega“ Klaus.

Totální vítězství levice, fakticky ale spíše katastrofální propad pravice, by nemělo levicové strany ukolébat. Ozval se totiž již nejeden přesvědčený pravičák, že tentokrát záměrně volil levici, přesněji dokonce komunisty. Argumentuje při tom celkem správně, že krajské volby nic nezmění na politice současné vlády, protože neovlivní celostátní poměr politických sil. Vláda a především její poslanci nemají v žádném případě zájem na nových volbách, takže na svých místech ještě ty skoro dva roky vydrží. Tito chytrolínští vyčihováci považují svou volbu jako vzkaz celé pravici, aby se konečně zmátořila. Zároveň jedním dechem potvrzují, že v parlamentních volbách v žádném případě nebudou už levici volit. Konec konců tuto tezi částečně prověří druhé kolo senátních voleb. I když komunisté do něho postupují v mnoha případech, mám obavy, že druhé kolo senátních voleb bude jednoznačně pod heslem, všichni proti KSČM. Levice není v dobré pozici, pokud ovládá pouze kraje, zatímco pravice stát. Centrální moc kraje mnohdy doslova šikanuje, a když ne, tak je určitě nepodporuje. Takže levice měla a bude mít i nadále pod pravicovou knutou z vlády i Hradu pořád problémy. Vedle tohoto problému volební matematiky číhá v krajích pro každou stranu obrovské riziko korupce. V krajích se proinvestovávají obrovské prostředky a osobní vztahy mezi podnikateli a politiky jsou zde mnohem častější. V tak velkém počtu funkcionářů se vždycky najde nějaká ta černá ovce, z níž pak média, jednoznačně pravicová, vytřískají maximum za účelem protilevicové propagandy. Navíc se zdá, že pravice má na politických postech lidi činorodější, nápaditější a s větším „tahem“ za své zájmy, takže se dá předpokládat, že do parlamentních voleb ještě vymyslí nějaké to překvapení a možná že nejen jedno. To všechno dohromady vytváří pro levici příliš nebezpečné prostředí.

Výsledek je v prvé řadě poslední výstrahou pro ČSSD. Čím dál tím více voličů ji nepovažuje za dostatečnou protiváhu polistopadových mocnářů. Proto ten rostoucí počet hlasů pro komunisty, což je pro mnohé poslední naděje, než se vzbouří. Za druhé opravdovým vítězem voleb je mlčící „ústavní většina“ – stále se zvětšující. Jde z toho až děs. Mám obavy, že ti všichni, nebo alespoň z velké části, čekají na nějakého charismatického populistu, za kterým pak slepě půjdou hlava nehlava. To by nebylo dobré.

Každý politik, který má po včera ukončených volbách odvahu tvrdit, že jeho strana či uskupení dosáhlo v krajských a senátních volbách úspěchu, je idiot, nebo grázl. Naopak. Při ubohé volební účasti něco víc jak třetiny občanů, by volby měly být vyhlášeny za neplatné. Docela mne zajímá, kdy v té posvátné demokracii, údajné to vládě lidu, budou konečně volby prohlášeny za neplatné. Teprve tehdy, když se ukáže, že volit přišli jenom kandidáti se svými rodinnými příslušníky?

Nedávno byl z moci mocných vzdušný přístav v Praze – Ruzyni přejmenován na Letiště Václava Havla. Prakticky okamžitě vznikla občanská iniciativa požadující, aby byl objekt opět přejmenován, tentokrát na „Letiště humanitárního bombardování“. V mých očích je občanský návrh velice poctivou iniciativou, kráčející ve stopách pravdy lásky daleko věrněji, než učinili iniciátoři přejmenování letiště z místního názvu na jméno osobností. Při tom právě v naší zemi máme dlouholeté zkušenosti s přejmenováváním všemožných objektů, připomínající dobově podmíněně „významné“ osobnosti. Nešlo jen o Gottwaldov, či Stalinovy závody v Litvínově. Ale třeba i důl generála Svobody, třídu maršála Koněva, či šachtu Jeremenko, důsledky to věčnosti „lidu“ za osvobození z Hitlerovy okupace. Takže už vůbec nemluvím o radikálním přejmenovávání po první světové válce, kdy každá víska musela mít školu TGM, protože neměla náměstí, které by se tak mohlo jmenovat, opět jako výraz díků „tatíčkovi Masaříkovi“. Což se hned po „Vítězném únoru“, opět všechno přejmenovávalo.

Celá desetiletí je klíčovým slovem politiků, ať již vládnoucích, ale především opozičních, pojem „udržitelnost“. Psal jsem o něm v září hned třikrát. V posledních letech se pak ještě frekventovanějším slovem stalo módně fascinující slůvko „změna“. U nás kupříkladu s ním šly do volebního klání jak Věci veřejné, tak TOP09. Po globálních hospodářských kotrmelcích ve formě finanční a následně v některých zemích i sociální krize, se prakticky v politice o ničem jiném už nehovoří, než o potřebě změny. Na můj vkus ale velice cudně. Jenom ti největší radikálové hovoří třeba o znárodnění bank, což je považováno za naprostý vrchol odboje vůči současné globální světovládě. Nikdo zatím se neodvažuje říci to nejpodstatnější. Že to chce opravdu změnu, ale tu nejzásadnější, kterou si lze vůbec představit. Dosud totiž po celé dějiny ovládala veškeré lidstvo malinkatá menšina. Vesměs tvořená těmi nejbohatšími. A právě to je třeba změnit. Měli příležitost celých dlouhých pět a více tisíc let. A zatím dovedli lidstvo tam kde dneska je, totiž na okraj konce jeho existence. Takže to je nutné změnit. Je zapotřebí vytvořit konečně skutečnou vládu většiny, té největší možné, obrovské většiny dělných, celou tu dlouhou dobu ovládaných, potlačovaných, ždímaných až týraných lidí. Kdo není ochoten akceptovat nutnost takovéto změny, nemá podle mého soudu vůbec oprávnění o nějaké změně hovořit. Žádná reforma není faktickou změnou, je pouze ubohou údržbou současné vlády celosvětového padoušství.