Včera jsem poslal e-poštou tento dopis

Vážená paní předsedkyně Sněmovny Parlamentu ČR,

paní Miroslavo Němcová

Vysoce oceňuji, že jste se vzdala klání o prezidentský stolec, i když spolu s Vámi plně věřím, že Váš pan manžel by roli prvního „pána“ zvládl, jak jste uvedla v médiích. Samozřejmě, že to není důvod, proč jsem se rozhodl Vám psát právě nyní. Tím skutečným důvodem je žádost. Žádám Vás – a to docela vážně – abyste z pozice své funkce a pěkně veřejně ze své tribuny, přečetla mým nástupcům, následující osobní poděkování.

Vážení poslanci,

zastupitelé svrchovaného lidu, především všichni ti, kteří jste hlasovali pro snížení valorizace penzí.

Nejeden klasik politologie již před mnoha lety vybádal, že každý politik od obecního po státního a dneska již i nadstátního působení, se při hlasování o věcech veřejných rozhoduje jen a jenom podle toho, jak přijímané pravidlo, zákon, či směrnice ovlivní jeho vlastní život.

Na první pohled se proto většina občanů diví, že existují poslanci, kteří hlasují pro faktické zmrazení valorizace penzí. Vždyť se to přece týká i jich samotných, či alespoň životního standardu jejich nejbližších.

Právě, že netýká. Každý, kdo jen jedno volební období vykonává ústavní funkci, zvýší si svůj celoživotní příjem natolik, že bude mít penzi mnohem a mnohem vyšší, než naprostá většina ostatních obyvatel našeho státu. Ne nadarmo si proto i Ústavní soud svým rozhodnutím o výpočtu penzí, „nediskriminujícím“ osoby s vysokými příjmy, prakticky sám pro sebe zajistil vysoké penze, jež tím rozhodnutím doslova daroval i Vám osobně a všem ostatním ústavním činitelům.

Vy všichni, kteří jste ve funcích dokonce mnohá volební období, jste navíc již dávno mimo realitu všedního života zdrcující většiny obyvatel, o nichž suverénně rozhodujete. Především nemáte a nikdy už ani mít nebudete, jejich každodenní starosti, což vás dle mého náhledu, každého jednotlivě, fakticky diskvalifikuje pro rozhodování o jejich životě.

Já osobně mám před sebou už jen zbytek života. Navíc, jak řekla jedna z „chytrých“ Vašich kolegyň, patřím k těm, kteří zažili i válečný nedostatek, takže jsem si již dávno „zvyknul“. Dovolte mně proto, abych prostřednictvím Vaší třetí nejvyšší ústavní funkce, všem poslancům, kteří vědomě zvyšují laťku dosažitelnosti životních potřeb, u velké většiny starých lidí dokonce těch naprosto nezbytných, upřímně poděkoval. Poděkoval za odhození jejich masek lidskosti, či alespoň oněch slabošských citů solidarity, čili za odhalení reálné tváře politického systému, který i Vy sama osobně již mnoho let celému státu vnucujete.

Pokud Vám nějaká, mně neznámá pravidla jednacího řádu PS PČR nedovolují můj dopis přečíst Sněmovně, buďte tak laskavá a alespoň jej nechejte svým sekretariátem přidělit v této elektronické formě všem poslancům, kteří pro poslední úpravu valorizace penzí hlasovali.

Považujte jej navíc za věc veřejnou, protože jej vyvěšuji na svůj blog a dám k disposici některým elektronickým médiím.

S pozdravem