Nedávno byl z moci mocných vzdušný přístav v Praze – Ruzyni přejmenován na Letiště Václava Havla. Prakticky okamžitě vznikla občanská iniciativa požadující, aby byl objekt opět přejmenován, tentokrát na „Letiště humanitárního bombardování“. V mých očích je občanský návrh velice poctivou iniciativou, kráčející ve stopách pravdy lásky daleko věrněji, než učinili iniciátoři přejmenování letiště z místního názvu na jméno osobností. Při tom právě v naší zemi máme dlouholeté zkušenosti s přejmenováváním všemožných objektů, připomínající dobově podmíněně „významné“ osobnosti. Nešlo jen o Gottwaldov, či Stalinovy závody v Litvínově. Ale třeba i důl generála Svobody, třídu maršála Koněva, či šachtu Jeremenko, důsledky to věčnosti „lidu“ za osvobození z Hitlerovy okupace. Takže už vůbec nemluvím o radikálním přejmenovávání po první světové válce, kdy každá víska musela mít školu TGM, protože neměla náměstí, které by se tak mohlo jmenovat, opět jako výraz díků „tatíčkovi Masaříkovi“. Což se hned po „Vítězném únoru“, opět všechno přejmenovávalo.