Bývalá členka ODS, liderka strany Věci Veřejné, předsedkyně legislativní rady vlády a místopředsedkyně vlády, nyní už ale ministryně obrany, stačila ještě v posledních dnech fungování na postu „legislativní císařovny“ prospět vrcholným politikům dalším zákonem, který u nás tvoří korupční systém. Korupce v naší zemi totiž od samého počátku není pouze nahodilá, čili živelná, která se prakticky nedá odstranit. Není dneska už ani pouze sektorová, vytvářející v určitém segmentu veřejného prostoru klientelistické sítě, ale je systémová a především vygenerovaná dokonce právním řádem. Osobně tvrdím, že tento stav zajišťují minimálně tři faktory. Financování politických stran, kterým právní řád nezakazuje jinou formu, než státní příspěvky. Za druhé je to existence anonymních akcií. A za třetí nemožností voličů politiky nejen volit, ale i odvolávat. Paní Peake je provládním tiskem označována za politika s nejstrmější kariérou. Ti pragmatičtější se netají tím, že ví, kam se zařadit. Není proto divu, že patřila mezi politiky, kteří se zasadili o to, aby sněmovna nezrušila anonymní akcie, i když tehdy ještě byla členkou klubu strany VV, která toto měla ve svém programu. V posledních dnech pak jako předsedkyně vládní legislativy navrhla doplněk zákona, kterým byly z kontrolní činnosti NKÚ vyřazeny státní firmy, jejichž akcie jsou obchodované na burze. Tím znemožnila, aby se mohl uplatnit návrh VV, který v novele zákona o NKÚ dával této nejvyšší kontrolní instituci šanci kontrolovat kupříkladu i ČEZ. Poslankyně Klasnová, které ono rozšíření kompetencí NKÚ za VV přednesla, dobře věděla, proč to dělá. Nakonec jí totiž nezbylo, než konstatovat, cituji: „… situace dokazuje, že jedinou skutečnou většinou v této sněmovně je ČEZ“, konec citace. Celou situaci dokresluje fakt, že projednávání zákona o NKÚ bylo díky vládní koalici skoro rok blokováno, právě do doby, než se prosadil návrh gerojky Peake. Ta tedy, oproti Klasnové, již dávno dobře ví, pro koho má úspěšný politiky dneška pracovat a čí zájmy hájit. Veřejně nekontrolovaným účetnictvím ČEZU totiž protékají stovky miliard, z nichž možná až pár set milionů zůstává mezi prsty sekretariátů všech politických stran, které se kdy kolem něho točily, především ODS a ČSSD. Tragického to souručenství odvíjejícího se od „opoziční smlouvy“ a prakticky znemožňujícího jakýkoliv reálný souboj s politickými mafiemi této už víc jak dvacet let devastované země. Zvolení Zemana za prezidenta by mimo jiné dávalo šanci, aby ten zvrácený stav v naší zemi ještě mnoho dalších let trvat.

Včera obdržela Evropská Unie v hlavním městě Norska zatím své nejvyšší ocenění, Nobelovu cenu míru. Celoplanetární standard ješitnosti o tom upšoukl, že si takové události nikdo ani nevšimne. Nemýlil by se, pokud za nikoho považuje česky píšící média, která jsou prakticky už bez výjimky všechna (kromě Haló Novin), dle světových měřítek bulvárem. Vztah Klause k EU jenom potvrzuje, že měli pravdu všichni, kdo jej hodlali zbavit prezidentské funkce pro duševní poruchu. Je už dávno skvělým exemplářem pro pokračování knihy Zpráva o nemocech mocných, sepsanou Ivanem Lesným. Nepochybuji rovněž o tom, že poskytne skvělý materiál pro další část knihy Podivné konce našich prezidentů, napsanou Vladimírem Kadlecem. Ale zpět k mírové ceně. Nelze vůbec pochybovat o tom, že o zastavení válčení v Evropě se ve vysoké míře zasloužili zakladatelé EHS. Velmi prozíravě k sjednocování Evropy využili společné obhospodařování surovinové základny průmyslu, místo připitomnělých politických, či dokonce ideologicko-moralistických řečiček. Nelze sice nikdy opomenout sílu evropského vlivu vojensky neporazitelného Sovětského svazu, který umravňoval jakékoliv choutky Západu na střední Evropu, ale po jeho rozpadu to už je skutečně jen snaha o integraci Evropy, která bojechtivým lumpům svazuje ruce. V budoucím víru chaosu globálního světa je mír pro Evropu zachovatelný pouze a jen v její jednotě, ve které je nejen síla, ale především příklad. Svět se jednou bude učit od Evropy a USA budou naopak v budoucnu jednoznačně odsouzeny coby ten skutečný satan. Arabové, a především muslimové, v tom mají od počátku jasno.

Pomalu se zase blíží konec roku a je tedy čas na různá bilancování. Jako první se, při současných událostech v Egyptě, nabízí zamyslet se nad kdysi Západní publicistikou proklamovaným, „Arabským jarem“. Letošní bilance toho fenoménu není vůbec příjemná. V Egyptě se, po obrovském vzepětí, fakticky nic nezměnilo a tak se jakoby začíná znova. Sýrie hoří. O Libyi škoda mluvit. Ostatní země Arabského světa na svém základu prakticky vůbec nic nezměnily. Řečeno jasně, Západ tady prohrál ne celé čáře. Nikdy se nedovíme, kolik peněz do podvratné činnosti v Arabském světě Západ investoval. Dneska víme, že mu vůbec nešlo o to proklamované šíření demokracie, ale jen a jenom o oslabení vlivu Arabů v globalizujícím se světě a především na Blízkém východě, kde si na hegemona pořád chce hrát Izrael. Takové oslabení bude Západu velice prospěšné především v konečné fázi vyčerpávání zásob ropy. Současná nestabilita v Arabském světě je tedy jednoznačně vyvolána Západem. Je to v podstatě křižácké tažení moderní doby, o které někteří mudrlanti hovoří dokonce už jako o postmoderní. Středověké křižácké výpravy katolíků v konečném výsledku propadly. Nejinak dopadnou i křižácké výpravy současných evangelíků, jako další kasty nepoučitelných křesťanů. Dá se tedy říci, že západní propaganda, označující Abendlandem vyprovokované rebelie v Arabských zemích, nejsou žádným Arabským jarem, ale spíše podzimem Západu, věštícím jeho konečný západ.

V ODS je naprostý nedostatek disidentů, těch „hrdinských“ anit-KSČovských. Situaci se alespoň nyní snaží vyspravit sám její předseda, kterému jeho věk neumožňoval být účinným, nadtož světoznámým disidentem před rokem 1989. Tak se stal disidentem dneška. A ne ledajakým, ale hned globálním. Je disidentem nejen v EU, jako jeho obstarožní stranický cvičitel, ale dokonce v celé OSN. Co mu záleží na tom, že se osobně zesměšňuje, či že nese punc nohsleda Židovských válečných fanatiků ať již v Izraeli, či v USA. Hlavně že prokazuje svobodnou vůli. Svobodnou, leč neodpovědnou, protože díky němu se pomalu, leč jistě vzdalujeme skutečné Evropě. Ve své egoistické a samozřejmě přitroublé pýše tím bohužel vystavuje celou naši zem velkému riziku. Pokud bychom se dostali do potíží, můžeme očekávat, že Evropa na jeho „aktivity“ nezapomene. Proamerická angažovanost, či přesněji otrocká servilnost v rámci OSN, nám pak tolik neuškodí. Máme přece vlivné spojence, několik ostrovů zapomenutých kdesi v Tichém oceánu, které mají obyvatel méně jak kterékoliv naše krajské město a při klimatickém výhledu stejně co nevidět zmizí z map. Pak se asi jejich obyvatelé budou dožadovat přistěhování k nám.

Synodní rada Českobratrské církve evangelické vydala 28.11.2012 „Vyjádření“ k současné politické situaci v zemi. Je pravdou, že jsem se po celou popřevratovou dobu o jmenovanou církev nezajímal, takže neznám její společenské aktivity. Ovšem jsem si skoro jist, že by se mi určitě donesly její „politické“ akce, jako ta současná, kdyby nějaké v minulosti Českobratrská církev vyvíjela. Předpokládám proto, že uvedená její angažovanost v politice je první. A jejím motivem není nic jiného, než antikomunismus. Církev, která by měla v prvé řadě brojit proti současné politické moci, jež porušuje všechny Ježíšovy ideje, se naopak vymezuje proti těm, kdo se v historii jeho myšlenky poprvé snažili naplňovat, včetně onoho starozákonního zabíjení vyznavačů zlatého telete. Rozhodl jsem se proto reagovat na jmenovanou licoměrnost potentátů chudičké církve. Tady je můj text, cituji: „Nesleduji společenskou angažovanost vaší církve. Ovšem zarazil mne projev politické agitace, vzešlé ze  synodní rady, datovaný dnem 28. listopad l.r. Svým ovečkám v jejich životních těžkostech neumíte pomoci jinak, než že je vyzýváte, aby se modlily. Tak se laskavě sami držte svých rad a modlete se, aby se zločinný komunismus nevrátil. Zasloužíte se tak možná o to, aby vznikl konečně „nezločinný“ komunismus, který si fakticky přáli i zakladatelé vaší církve. A vůbec, daleko lépe uděláte, když se budete starat o svého Boha a necháte ty, kdo se mají starat o světské problémy, aby je řešili. Pokud vám nevadí, jak současná politická moc, sloužící jednoznačně zájmům nejbohatších tohoto světa, deptá naprostou většinu ostatních lidi, tak raději buďte potichu. Občané jsou dost vyspělí, aby věděli, jak se mají chovat“. Konec citace.

Ministryně zahraničí předešlé Obamovy vlády včera navštívila Prahu. Byla to asi její poslední zahraniční návštěva ve funkci, ale určitě nepřehlédnutelná. Byla programována již delší čas a jejím jediným záměrem bylo lobování ve prospěch firmy Westinghouse, soutěžící o dostavbu Temelína. Jak je vidět, když lobují pro svou zem politici USA, tak je to nejen v pořádku, ale je to považováno za vrcholně demokratické jednání. Když lobuje kterýkoliv jiný politik, tak jde minimálně o neetické chování, ne-li dokonce o trestný čin. Ministryně poklesla až na úroveň podomních obchodníků, přechvalujících své problematické zboží, když řekla mimo jiné, cituji: Český národ si zaslouží tu nejlepší technologii a nejspolehlivější technologii. Právě záležitost bezpečnosti zařízení Westinghouse slibuje opravdu ty nejlepší záruky. Spojené státy stojí o takovou investici, která bude prospěšná pro české i americké spojence.“ Konec citace. Jak je vidět, když jde o dvě až tři sta miliard korun, tak se dovedou lísat i ti nejmocnější. Bývalá první dáma USA kromě toho označila Česko za jednoho z nejbližších amerických partnerů a přátel na evropském kontinentu. Sice v té souvislosti tlachala o spolupráci v Afghánistánu, ale všichni věděli, že tím osobně poděkovala Nečasově vládě za to, že jako jediná z EU byla proti zvláštnímu statutu Palestiny při OSN. Právě toto chování naší vlády ovšem nezvratně dokazuje víc jak cokoliv jiného, že jsme v zahraniční politice stejně nesvéprávní, jako za existence SSSR, čti, že fakticky nemáme žádnou svou vlastní zahraniční politiku a vystupujeme na mezinárodní scéně jako evropský stát Unie severoamerických států.

Třídní boj, pojem uznávaný především marxisty nebyl ničím jiným, než konkretizací všeobecně užívaného pojmu sociální boj. Ten se odehrával prakticky ve všech národních státech mezi vládnoucí menšinou a obrovskou většinou ovládaných. Podle politického klímatu měl formy většího, či menšího násilí, od demonstrací přes rebelie po občanské války. Podhoubí bylo prakticky vždycky sociální, čili spočívající na obrovském rozdílu v majetnosti a tím pádem politickém vlivu jednotlivých občanských slupin v zemi. Marxisté třídním pojem pojmenovali pak v kapitalismus střety proletariátu, čili dělnické třídy s jejich zaměstnavateli, čili kapitalisty. Od pádu bipolárního světa se poprvé na planetě zformovala celosvětová vládnoucí oligarchie. Rekrutuje se ze superbphatých lidí, kteří ovládají svět pomocí metod financializace globální ekonomiky. Nehodlám tady prezentovat definici této skupiny, ani její dominantní metodu chování, která se vyvinula z burzovních operací. Zmíněná miniaturní skupina finančníků, podle některých představující ani ne tisícovku rodin, vlastní bohatství nad všechny představy. I její jednotlivci jsou bohatší, než některé státy. Není proto divu, že jim za tučné prebendy a platy, slouží bezpočet, tedy až miliony lokajů, komorníků a drábů, včetně profesionálních žoldáků, zkrátka tak zvané obslužné elity, která pomáhá oné diskrétní elitě ovládat svět. Ten se, poměrně brzy po vytvoření tohoto nového světového hegemona, začíná povážlivě bortit do chaosu. Připomíná to chvíle, které kdysi v jednotlivých státech předcházely rebeliím a občanským válkám. Nadvláda finančníků nutí vlády jednotlivých států navíc k tak hlubokým škrtům rozpočtů ve veřejné sféře, že tím jsou ohroženy všechny výsledky, jichž dosáhli ovládaní ve všech sociálních bojích za minulá dvě staletí. V mých očích stojí proto světový „proletariát“ před globálním třídním střetem. Nebojím se jej označit za globální třídní válku. Jako vždy, bohatí mají i v ní náskok. Tak zvaná válka proti terorismu, kterou vyhlásil vrchní sluha globálních financiérů Bush, byl a je dosud tréninkem na očekávané třídní střetnutí financiérů se zbytkem populace v globálním měřítku.

Jak jsem předpokládal, pravičácký Ústavní soud se opozici fakticky vysmál. Další postup v tak zvaných reformách je proto už na ní samotné. Několikrát jsem již napsal, že současné vládní kroky může ohrozit pouze jasná, všem občanům a především kmotrům vládní koalice zřetelná, deklarace opozice o krocích, jež provede, až zvítězí. V ní by mělo především zaznít, že považuje schvalování všech protilidových zákonů od církevních restitucí přes zdravotní a penzijní reformu po rozpočtové škrty za nedemokratickými metodami prosazené a tedy fakticky nelegální a s ohledem na názor většinové veřejnosti za nezpochybnitelně nelegitimní. Z toho důvodu se cítí oprávněna již nyní prohlásit, že je všechny nejen změní, ale naprosto zruší, jakmile se dostane k moci. Následně by měla bez skrupulí oznámit, že nutné změny provede i tehdy, kdyby měla majetky znova vyvlastnit a to dokonce bez náhrady, pokud půjde prokazatelně o většinový názor veřejnost.  Dále by se neměla rozpakovat sdělit, že zruší tak zvané pilíře penzijního pojištění, ke kterým byli občané donuceni současnou vládou. A konečně by měla oznámit, že vytvoří jednu jedinou zdravotní pojišťovnu. Vyjmenovaná opatření považuji za naprosto minimální, která opozice bude muset skutečně provést po převzetí vlády, pokud chce získat nejen hlasy ve volbách, ale hlavně následnou důvěru naprosté většiny voličů pro dlouhodobější vládnutí. Zároveň takovou deklarací své jasné vůle sdělí všem právnickým osobám, které se chystají bohatnout na současných krocích vládní koalice, aby od toho upustily, protože v konečném důsledku tím ztratí. Opozice se nemusí bát tvrdosti svých názorů a už vůbec ne eventuálních výhružek soudy. Ono se totiž začíná měnit klíma nejen u nás, ale i v Evropě, ba dokonce v rozhodujících částech světa.

Poslední nález ÚS, týkající se stížnosti ČSSD na metody schvalování asociálních zákonů opět potvrdil, že náš ÚS je neochvějnou oporou polistopadové, jasně protilidové moci. Z celé hromady čtrnácti tak zvaných „reformních“ zákonů, které vládní koalice doslova diktátem propasírovala sněmovnou a na něž podala ČSSD stížnost, uznal za protiústavní pouze jediné vládní opatření o povinných veřejných pracích nezaměstnaných, že prý jde o porušování lidských práv. V mých očích je to naopak opatření velmi oprávněné pro lidi, kteří dlouhodobě berou sociální dávky a prokazatelně si nehledají práci, i když jsou schopni pracovat. Ústavnímu soudu vůbec nevadilo, jakými metodami vládní koalice prosazuje zákony ve sněmovně. Jmenovaným rozhodnutím tedy „povýšil“. Už není pouze nejvyšší zákonodárnou institucí, která potvrzuje protilidové právní normy, ale je nejvyšší antidemokratickou silou v zemi. Sice již po několikáté vytýká vládní moci chování v politickém prostoru, ale pořád z něho vůči ní nevyvozuje žádné sankce. Chová se tedy jako součást vládnoucí mafie. Jeho jednotliví členové pak jako nejvyšší kmotři politického klientelismu v naší zemi.

Napřed fakta. Za památný den šesti milionů, převážně židovských obětí nacistického holocaustu vyhlásilo v úterý 1. 11. 2005 Valné shromáždění OSN 27. leden, den výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi v roce 1945. Rezoluce byla schválena jednomyslně. Výročí se má jako DEN HOLOCAUSTU pravidelně připomínat každý rok na celém světě. „Je to velká historická chvíle, že tato rezoluce byla přijata zcela jednomyslně a s podporou všech členských zemí OSN,“ prohlásil před VS Dan Gilerman, stálý představitel Izraele, který rezoluci navrhl. A nyní jiné pohledy. Rezoluci sice podpořily i arabské země, ale již tehdy argumentovaly, že by tento den měl být památkou nejen obětí holocaustu, ale všech mimořádně velkých historických tragédií a etnických čistek ve světě. Hned 2. 11. 2005 jsem si napsal do svého deníku, cituji: „ Nejenže si myslím, že mají pravdu Arabové, ale je mi nějak proti srsti, že se má neustále připomínat pouze genocida jednoho národa, jakoby v dějinách nebyly vyvražděny desítky jiných. Ba dokonce tak „dokonale“, že po nich nezůstaly než stopy a tedy nikdo živý. Napsal jsem již mnohem dříve a jinde, že tlak Izraele na to, aby si celý svět neustále připomínal holocaust, je fakticky pokračováním tisícileté „politiky“ tohoto sebevyvoleného národa. Židé uvedeným aktem chtějí udržovat celé lidstvo v jakýchsi pocitech nedefinované viny za křivdy na nich spáchané. Jsem ale osobně hluboce přesvědčen, že by právě holocaust měl být mementem spíše pro Židy samotné. Více jak tisíc let se nedokázali srovnat s žádným jejich sousedským etnikem. V jejich knize knih – Tóře – je dokonce nejedenou výzva jejich Boha k zabíjení oněch jinověrců. Následně další dva tisíce let se nedokázali, pro pocity své výlučnosti, sžít s nikým z Evropských etnik, později národů. Měli by se tedy zamyslet sami nad sebou, proč tomu tak je. S vysokou pravděpodobností nejsou vinni všichni ostatní, ale asi oni samotní. Když ničím jiným, tak alespoň tím, že do této kultury přinesli vědomí své vyvolenosti, ba dokonce nadřazenosti, protože šlo o vyvolenost božího lidu k vládě nad světem. Takže v mém chápání čtení Starého zákona jsou zakladateli rasismu. Co zaseli do lidského vědomí, to sklidili. Kdyby byli skutečně pokorní dle svého rodáka Ježíše, pak by se všemu lidstvu za hlásání své vyvolenosti spíše omluvili“, konec tehdejšího mého názoru. Od té doby jsem jej ještě prohloubil. To, co jsem psal před léty o všech Židech, platí pouze o jejich elitě. Vždycky mne zajímalo, kolik v hitlerovské genocidě zahynulo příslušníků židovské elity. Nikdo nikdy mi na tu otázku neodpověděl. Takže si dodnes myslím, to, co mne pronásleduje celá desetiletí. Spekuluji. Realizaci holocaustu našeptali Hitlerovým sluhům samotní příslušníci židovské elity. Oni totiž, podle „Knihy“, konkrétně Janova proroctví ví, že vyvolených bude jen 144 tisíc. Nepotřebovali proto nikdy aby Židů bylo mnohonásobně víc. Měli proto vysoce existenční zájem ty obyčejné zlikvidovat, aby si oni samotní uchovali šanci na vyvolenost. A moc se jim hodila Hitlerova živelná nenávist k Židům. Když se stal diktátorem, zneužila židovská elita této situace k realizaci svého nejtajnějšího záměru. A od té doby už tři čtvrtě století dělají navíc z celého světa podílníky Hitlerova zločinu. Proč to píši právě dneska? Nějak je mi podezřelá česká forma medializace posledního konfliktu Palestinců s Izraelity.