Pomalu se zase blíží konec roku a je tedy čas na různá bilancování. Jako první se, při současných událostech v Egyptě, nabízí zamyslet se nad kdysi Západní publicistikou proklamovaným, „Arabským jarem“. Letošní bilance toho fenoménu není vůbec příjemná. V Egyptě se, po obrovském vzepětí, fakticky nic nezměnilo a tak se jakoby začíná znova. Sýrie hoří. O Libyi škoda mluvit. Ostatní země Arabského světa na svém základu prakticky vůbec nic nezměnily. Řečeno jasně, Západ tady prohrál ne celé čáře. Nikdy se nedovíme, kolik peněz do podvratné činnosti v Arabském světě Západ investoval. Dneska víme, že mu vůbec nešlo o to proklamované šíření demokracie, ale jen a jenom o oslabení vlivu Arabů v globalizujícím se světě a především na Blízkém východě, kde si na hegemona pořád chce hrát Izrael. Takové oslabení bude Západu velice prospěšné především v konečné fázi vyčerpávání zásob ropy. Současná nestabilita v Arabském světě je tedy jednoznačně vyvolána Západem. Je to v podstatě křižácké tažení moderní doby, o které někteří mudrlanti hovoří dokonce už jako o postmoderní. Středověké křižácké výpravy katolíků v konečném výsledku propadly. Nejinak dopadnou i křižácké výpravy současných evangelíků, jako další kasty nepoučitelných křesťanů. Dá se tedy říci, že západní propaganda, označující Abendlandem vyprovokované rebelie v Arabských zemích, nejsou žádným Arabským jarem, ale spíše podzimem Západu, věštícím jeho konečný západ.