K událostem kolem redakce satirického časopisu Charlie Hebdo v Paříži jenom dvě poznámky. Za prvé se divím, proč se pořád hovoří o terorismu. Přece jsme – tedy celý Západ – v regulérní válce, která žádný terorismus nezná. Jsme ve válce, kterou nejen vyhlásil, ale svou armádou započal Bush mladší po incidentu z 11. 9. 2001. Zmíněný, poněkud méně inteligentní muž v roli prezidenta USA, v té době jediné to supemocnosti, sice plkal cosi o tom, že nevyhlašuje válku islámu ani muslimům, ale při tom armádou své země napadl jen a jenom islámské státy. Takže Západ, ať se mu to líbí, či ne, je opravdu ve válce s muslimy, ve válce, kterou započal Západ z poměrně malicherné příčiny. Tečka. Za druhé je mi celý incident kolem jedné obskurní redakce nějak podezřelý. A zdaleka nejsem sám. Jen pro zajímavost cituji z webu http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/358364-vrahy-z-redakce-charlie-hebdo-zastrelili-pri-uteku-zemrel-i-utocnik-z-koser-obchodu.html prakticky stejné pochybnosti, vyjádřené na něm včera Ivo Krieshoferem, které si dovoluji ocitovat: „Co to je za profesionály, kteří zapomenou v autě občanku, musí vykrást benzínku, aby mohli pokračovat v jízdě a najíst se. Náhoda? Byli to zfanatizování islámští primitivové pod vlivem drog? Nebo je to akce nějaké domácí či zahraniční vlivové skupiny organizovaná za pomoci tajné služby? Komu to prospěje?  A jsou vůbec ti dva hledaní skutečnými pachateli, nebo jen krycím manévrem? Je vůbec žádoucí, aby pachatelé přežili? V tomto světě lží a mediálních válek už není radno věřit nikomu a ničemu…“. Konec citace. Jak je zřejmé, autor svůj text publikoval ještě v době, kdy policie oba bratry ještě nezabila. A ptal se podle mého soudu naprosto oprávněně, zda je žádoucí, aby pachatelé atentátu přežili. I mne to na celém incidentu zajímalo nejvíc, ne-li dokonce jedině. Když jsem se proto dneska dověděl, že byli zabiti na útěku, vůbec nepochybuji, že byli zabiti proto a jen proto, aby u soudu nemohli mluvit, stejně jako to bylo s Usámou bin Ládinem. Také bylo nejdůležitějším zájmem vůdců sil vedoucích války Západu s islámem, aby nemohl u soudu promluvit. Copak je vůbec představitelné, aby doslova celý pluk policajtů nebyl schopen dostat živé dva lidi, kteří měli jen omezené zásoby střeliva? Na to ať si odpoví laskavě každý sám. Stejně jako na otázku, kterou jsem v textu pana Krieshofera zvýraznil já. Incident totiž v žádném případě neprospěje muslimům, arabům a všem lidem, kteří utíkají před válkamn, které v jejich zemích rozpoutal Západ. Prospěje jen a jenom politické reprezentaci EU, politikům, kteří nepromyšlenou migrační politikou již celá desetiletí zadělávají v Evropě na problém. Ten právě v současné době doslova volá po okamžitém řešení, které si vyžaduje citelně se zvyšující tlak veřejného mínění. Samozřejmě že takové v žádném případě nebude provedeno ve prospěch obětí našeho násilí, doslova státního teroru v islámských zemích – a řekněme to přesně, státního teroru USA a jeho poskoka – EU. Pokud odpor k migrantům v Evropě pouze generoval vznik xenofobních až rasistických a jinak fundamentalistických politických stran, tak to současným mocným nijak nevadilo. Asi proto, že byly zálohou při prosazování ultrapravicových opatření ze strany byrokracie EU. K čemuž budou určitě využity i v současném praktickém zákazu migrace z islámského světa do Evropy. Takže Evropa je opět na nejlepší cestě popřít své nejvyšší hodnoty, pro něž její Unie fakticky vznikla.

Již v loňském roce jsem měl období nechuti psát. Na začátku letošního roku se ta nechuť ještě více prohloubila. Jediným důvodem je vědomí, že už přišla doba, kdy je potřebí přestat žvanit a začít činit. Bohužel k tomu už nemám věk, ale asi právě proto mám čím dál větší chuť dát mnoha lidem přes hubu a dokonce některé zastřelit. Nedivím se proto posledním událostem v Paříži. Již dávno jsem přesvědčen, že nebýt starozákonních proroků, nebylo by ani Ježíše. A následně stovek milionů mrtvých ve jménu kříže. Vyslovené přání totiž bývá velmi často otcem dění a i dnešní proroctví, čili prognózy, zase matkou reálných událostí. Tak se dívám i na počin politologa Samuela P. Huntingtona s jeho teorií o střetu civilizací. I když jsem si jist, že nepatří do vrstvy světovládné elity, jako správný příslušník její obslužné elity pro ni sehrál roli víc jak užitečného idiota. Svým proroctvím střetu civilizací dal totiž globálním světapánům základní motivaci k dalšímu chování po rozpadu SSSR. Zatímco jiný výtečník ze služebníků mocných hovořil tehdy o konci dějin a tím mocné poněkud dezorientoval, Huntington dokonce určil kulturní „zlomové linie“, čili naznačil, kdo s kým by se měl v budoucnu rvát. Reálným světovládcům tím dal do ruky doslova příručku, jak zprostředkovaně, tedy nepřímo řídit svět. Stačilo, se smečkou mediálních poskoků, živit především ve veřejném mínění Západu animozity vůči některým odlišným. Dalo se předpokládat, že to u těch jiných vyvolá odezvu a bude na konflikt zaděláno. Dosud světovládný Západ si po zdánlivém zániku nebezpečí komunismu vybral za protivníka nejslabší, neboť roztříštěnou „civilizaci“ – islámskou. Aby věc urychlili, tak netrpěliví neocon z tehdy jediné supervelmoci za dvě desetiletí dokonce vojensky napadli hned dva z jejích států. Při tom oba ze lživých důvodů. Teprve za víc jak deset let po napadení Afghánistánu se totiž prokázalo, že tamější Tálibán, ba ani Al-Káida neměli nic společného s teroristickým útokem v USA ze dne 11. 9. 2001. Při napadení Iráku bylo od samého počátku jasné, že jeho vlastnění zbraní hromadného ničení je uboze lživou burkou, nepříliš přesvědčivě zahalující skutečný důvod vojenské agrese prováděné „Fašingtonem“. Ani padesát let bezvýhradné podpory Izraele ze strany USA proti Palestincům a vlastně většině Arabů, nevytvořilo naději na střet s muslimy, jakousi novou křížovou výpravu. Ani sprosté zavlečení islámu do dělení Jugoslávie, nevyprovokovalo Evropu k nové válce. Proto došlo k otevřenému útoku na již jmenované islámské země. Američané budou pokračovat na Huntingtonem narýsované a neocony nastoupené cestě, dokud se jim nepovede na euroasijském kontinentu vyprovokovat takovou válku, která prodlouží jejich nadvládu nad planetou. Vzhledem k tomu, že je jich na Zeměkouli všeho všudy jenom asi pět procent, ale spotřebovávají skoro polovinu všech jejích zdrojů, je tato cesta pro ně naprosto nezbytná. Nejpozději od 11. září 2001, ale podle mne dokonce od vzniku teorie „proroka“ Huntingtona už začala válka civilizací, přesněji kultur uvnitř jediné všelidské civilizace. Už jenom vědomí, že jde o všelidskou společnost by mělo stačit oněm 95ti procentům neameričanů k tomu, aby pochopili, kdo je jejich smrtelný nepřítel. Bojovat s ním přinese celému světu velké utrpení s rizikem zániku lidstva a při tom možná stačilo včas ukamenovat proroka té zrůdné hypotézy.

Kdo chce vědět trochu víc o souvislostech válek v Sýrii, proti údajnému islámskému chalífátu a na Ukrajině, ať zabrousí na web hovořící o dolarovém imperialismu: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/12/6249-obrana-dolaroveho-imperialismu.htm . Každý, kdo se ukolébává představou, že konflikt na Ukrajině se ho netýká, ať se pro změnu začte kupříkladu do webu http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1370-valka-mezi-zapadem-a-ruskem-na-dohled-zbabeli-americane-doufaji-ze-v-ni-budou-krvacet-hlavne-evropane-cekani-na-zaminku-posledni-tydny-ticha-pred-bouri.htm . A kdo chce opravdu vědět o dnešním světě něco, co v ČT neuslyší, ať si přečte kupříkladu názory bezpečnostního analytika Martina Kollera. Ty nejnovější třeba na webu http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Privandrovala-mensina-zvasty-ze-zfasizovane-Ukrajiny-rise-zla-USA-nove-otroctvi-Analytik-Martin-Koller-k-budoucnosti-351187

Poslední kroky politické elity USA už jsou víc jak jednoznačné. Rusko je nejen prohlášeno za největší nebezpečí pro svět, čtěme, pro světovládu USA, ale Amíci přijali několik zákonů, jimiž minimálně kodifikovali novou studenou válku a podle mého soudu jasně připravili cestu k otevřené válce proti Rusku. Nejenže zavedli další sankce proti Rusku, ale především Obama podepsal zákon č. 5859 „O podpoře svobodné Ukrajiny“. Podle něj budou USA masivně vyzbrojovat Ukrajinu „nevražednými prostředky“, zavádět všechny druhy ovlivňování veřejného mínění v Rusku a okolí a nejen podporovat, ale přímo organizovat občanská hnutí proti Putinově vládě. Obama navíc ještě podepsal ekonomickou blokádu Krymu. Putin a jeho poradci se podle mého rozumu dopustili chyby, když od počátku problémů na Ukrajině předpokládali, že USA mají zájem na mírovém řešení konfliktu. To neplatilo ani chviličku. USA přece rozdmýchaly celý konflikt proto a jen proto, aby zatáhly Rusko do válčení. Druhé chyby se dopustili Rusové s Krymem. Referendum a celé připojení k RF neměli tak uspěchat. Stejně by jim připojení neuteklo. Pokud by jeho statut kupříkladu předem prokonzultovali s EU, tak se nemuseli dostat pod tlak a naopak by se jim povedlo vrazit klín mezi USA a EU. Dneska je Rusko ve velice nevýhodné situaci. Oblasti východní Ukrajiny, které se vzbouřily proti Kyjevu, nemohou dlouhodobě vydržet válčení s mohutně Američany vyzbrojovanou armádou Ukrajiny. Utrpení rusky mluvících a cítících obyvatel v Ukrajině bude vláda Kyjeva záměrně zvyšovat, k čemuž výhodně využije různé nacionalistické, až fašistické bojůvky, údajně vládou neřízené. Rusové ve federaci to nebudou libě snášet a hrozí, že Rusko bude nejen hmotně podporovat dvě republiky vytvořené na východě Ukrajiny, ale bude se muset angažovat i vojensky, aby zabránilo nejhorším zločinům vůči svým krajanům. A o to Americe jde. Nejhorší je, že pokud Rusko účinně nepomůže svým národním souputníkům, vláda v Kyjevě nebude váhat a ve své nenávisti napadne Krym. Ten je v očích všech Rusů součástí RF a tak se tímto aktem dostane Rusko do války s Ukrajinou i proti své vůli. Jsem přesvědčen, že Rusko by už dále nemělo váhat a mělo by přejít k vlastní iniciativě, řečeno šachisticky, mělo by začít určovat tempo dalších událostí. Mělo by kupříkladu požádat Evropu o neutralitu v konfliktu, jinak okamžitě přehodnotí své dodávky energetických surovin. Mělo by vyhlásit území obou nově vzniklých republik za bezletovou zónu a možná i obě, pro větší jistotu, připojit k RF. Jestliže bude pořád jenom reagovat na kroky válkychtivců z Ukrajiny a USA, dostane se do situace, kdy bude muset zahájit třetí světovou válku. Řečeno bez obalu, bude muset použít jaderné zbraně na obranu svého území před nepřítelem, který již bude příliš silný. Po přivtělení Krymu neměli Rusové na Ukrajině v žádném případě přistupovat na příměří, protože to jenom poskytlo vládním vojskům Ukrajiny oddechový čas na masivní přesuny sil. Měli dokončit porážku vládního vojska, které již bylo prakticky na lopatkách, měli následně vyhlásit připojení k RF a dneska by všechno vypadalo jinak, i když by s vysokou pravděpodobností USA i EU ječely daleko víc, než dosud. Zůstala by jim totiž už jenom ekonomická zbraň, cenou ropy počínaje a útoky na rubl konče, kterážto ovšem má vždycky dvě strany, jako každá mince.

Až dneska jsem se dověděl, že 5. 12. poslanci, po schválení zvýšení svých platů, zamítli zvýšení sociálních stipendií, pro chudé studenty. Z téhož zdroje jsem také získal další dvě informace. První, že sociální stipendia nebyla valorizována od roku 2007, o což se zasloužily předešlé pravičácké vládní koalice. Druhá informace je ještě hnusnější. Současná vládní koalice pod taktovkou oligarchy Babiše, nedovolila ministerstvu školství v letošním roce vyplatit vyšší sociální stipendia, i když je ministerstvo mělo v rozpočtu. Takovými metodami tedy šetří vláda premiéra z řad ČSSD, pokud je tento parazit pouhou loutkou v rukách nejmocnějších. Sociální stipendia jsou pro mne osobně velice důležitým, sociálně-politickým citlivým tématem. Vždy mne velice zajímala, protože jsem jenom díky nim mohl studovat nejen na vysoké, ale už i na střední škole. A to jsem studoval v dobách, kdy si každý student, jako brigádník, mohl přivydělávat prakticky kdykoliv měl zájem. Existoval totiž doslova hlad po takových pracovnících. Dnešní studenti jsou na tom mnohem hůře, protože sehnat nějakou, i když velmi špatně honorovanou práci, je takřka nemožné, protože se o ni musí mezi sebou rvát i živitelé rodin.

Včera večer jsem se prostřednictvím TV24, z úst expolitika Luboše Dobrovského, na dotaz diváka dověděl, že Putin není jako Hitler, ale je daleko horší. Jelikož jsem v zájmu zachování provozuschopnosti našeho televizoru okamžitě přepnul na jiný kanál, nevím, zda velice již špatně vypadající staroch, Havlův to exvyslanec v Rusku z let 1996 až 2000, nějak svůj názor dokazoval. Řečeno po pravdě, vůbec mně to nezajímá. Již jen ta věta mi postačuje k tomu, abych si Dobrovského zařadil poněkud přesněji. Vím již z jeho dřívějšího chování, ať už jako ministra obrany, či šéfa Havlovy prezidentské kanceláře a v neposlední řadě z jeho publicistiky, že je kovaným antikomunistou. Že byl dávno před převratem dobrovolným agentem cizí mocnosti jménem USA a že nenávidí vše Slovanské. Dneska navíc vím, že patří k té globální smečce obslužné elity, která považuje fašismus, nacismus, ba dokonce i hitlerismus za přijatelnější, než komunismus. Dobrovský je tedy v mých očích nutně fandou rasismu, holocaustu a všech těch „dobrot“, které hitlerismus přinesl světu. Jinak to vidět nedokážu. Připomenu-li si v té souvislosti, že současným největším problémem Evropy, EU a všech jejích institucí je vyřešení migrace z Východu, jihovýchodu a především z muslimského světa, nějak se nemohu zbavit dojmu, že Hitlerovy ideje a možná i praxe přijdou současným světapánům, poměrně v dohledné době, vhod.

Zalíbil se mi závěr přednášky Luboše Blahy na nedávném Vratimovském semináři. Cituji: „Ukončím svou přednášku tím, že člověk v politice potřebuje především nekonečný optimismus, jinak by tam nevydržel. Proto mě velice zaujal výrok Slavoje Žižeka, který reagoval na jeden článek, který napsal britský marxistický historik Eric Hobsbawm. Tento článek zněl, Socialismus skončil (v roce 1989), kapitalismus selhal (díky krizi), co přijde dál?. A Žižek říká: No to je přece jasné – komunismus. Možná i proto jsem dnes tady, mezi komunisty, protože tady je budoucnost“. Konec citace. Já si pouze dovoluji k tomu přidat, že to zdaleka není přesvědčení pouze dneska ve světě nejpopulárnějšího marxistického myslitele Žižeka. Jsou si toho vědomi všichni přemýšliví lidé. Jelikož jsou takoví i mezi fundamentálně antikomunistickými politiky a především jejich mocenskými vodiči, začíná být jejich počínání v současnosti už hysterické. Cítí svůj konec a při tom si byli tak sebejistí, že po pádu SSSR už na věky budou vládnout jen a jenom oni. To vystřízlivění je žene k zoufalým nepředloženostem. Budou se za každou cenu chtít ubránit svému nevyhnutelnému osudu. Obrovská většina zbývajícího lidstva by si to měla nejen uvědomit, ale včas zabránit tomu, aby zánik zuřivých antikomunistů nebyl zánikem člověčenstva na této planetě.

Konflikt na Ukrajině a strašení válkou v této oblasti, která by se mohla dokonce rozrůst až do obludných rozměrů, je mimo jiné i krycím manévrem pro mnohem závažnější politický čin globálních rozměrů. Politické elity světa totiž již delší čas jednají o třech smlouvách, jež by měly stanovit celosvětová pravidla světového obchodu podle mustru nejvyšší celosvětové moci. Smlouvy jsou známy všeobecně pod zkratkami TTIP, jež má platit především pro obchod USA a Evropy, TPP pro obchod USA a Asii a TISA pro obchodování se službami. Základním rozměrem všech tří smluv je právní podřízenost států podnikatelským subjektům, tedy především, ne-li výhradně nadnárodním korporacím. Ty by díky smlouvám získaly pravomoc pohnat státy k soudům, pokud by jim jakýmkoliv způsobem chtěly regulovat jejich zisky, či je jinak ohrožovat  v jejich podnikání. Smlouvy fakticky konstituují celosvětovou oligarchii, nadřazenou všemu, včetně demokratického práva občanů planety na rozhodování o svém osudu. V brzké době se tedy odehraje zásadní boj o dovršení neokonzervativní revoluce, započaté ideologicky už dávno před pádem Sovětské svazu, ale politicky realizované až po jeho reálném konci. Pokud jsem kdy hovořil o blížícím se dějinném zlomu, který má bohužel charakter bifurkace, tak ten se reálně velmi přiblížil, protože o smlouvách se už v nejvyšších patrech politiky začíná jednat. Jak teorie evoluce učí, nelze absolutně předpokládat, kam se vývoj od bifurkačního bodu nasměruje. Ovšem se stejnou jistotou se ví, že směr, který zvítězí, bude platit opět relativně dlouho. Pokud budou jmenované smlouvy nakonec uváděny v život, bude na planetě nastolena reálná nadvláda novověké šlechty, představovaná souborem několika stovek, možná že tisícovek rodin. Vznikne tak poprvé v dějinách lidstva skutečná celosvětová vláda. Ať už nějaké figurky na politických postech budou vypadat jakkoliv, budou vždy pouhou obslužnou elitou nadnárodních korporací, vlastněných zmíněnými supermiliardáři, jako kdysi byli správcové šlechtických majetků. Tehdejší dráby pak nahradí profesionální armády nejsilnějších zemí světa. Jak se asi bude nazývat tento neofeudalismus?!

Na Mikuláše jsem dostal e-mailem upozornění na poslední text Ladislava Kašuky, který jen za letošní rok napsal na stopadesát textů, vesměs obhajujících ideály komunismu, popisujících dějiny protosocialismu očima sympatizanta a v neposlední řadě vyprávějících příběh o konfliktu na Ukrajině v opačném gardu, než ho líčí dnešní, globální moci sloužící média a reprezentanti nejvyšší vrstvy vládnoucí politické třídy. Ve zmíněném textu píše tentokrát o sobě u příležitosti svých 44 narozenin, cituji: „…marně přemýšlím o tom kdy jsem se stal vlastně tím agentem, kam vlastně dávám všechny ty peníze, co mi ty Rusové za ty mé články platí a proč trávím v práci minimálně 240 hodin měsíčně, když mám spoustu peněz od Putina za to, jak zrazuji Českou republiku a naše hodné, milé a mírumilovné přátele z Evropské unie, NATO a USA“. Konec citace. Není to zdaleka jediný člověk, který se veřejně angažuje podobně, jako Kašuka a je mu proto spíláno do zrádců a především je obviňován, že je za to dobře placen. Taková obvinění ovšem svědčí spíše o naturelu obviňujících, než o obviňovaných. Za celou historii bojů dělnické třídy totiž bylo pravidlem, že její aktivisté vykonávali svou činnost zdarma, ze svého nejhlubšího životního přesvědčení. Což aktivisté opačného politického tábora nejsou schopni ani pochopit. Oni totiž patří mentálně do naprosto odlišné skupiny lidí, osob, která naopak nic nedokáží dělat zadarmo, protože je jejich jediným přesvědčením, že se za všechno musí platit. Takže i své politické angažmá si nechávají dobře zaplatit. Proto se kupříkladu vůbec nedivme, že naši poslanci, kteří jsou fakticky zaměstnanci svých voličů, si nechávají svou pseudopráci tak skvěle honorovat a jsou navíc jedinými zaměstnanci v dějinách této země, kteří mají to privilegium, že si své „mzdy“ stanovují sami.