Na Mikuláše jsem dostal e-mailem upozornění na poslední text Ladislava Kašuky, který jen za letošní rok napsal na stopadesát textů, vesměs obhajujících ideály komunismu, popisujících dějiny protosocialismu očima sympatizanta a v neposlední řadě vyprávějících příběh o konfliktu na Ukrajině v opačném gardu, než ho líčí dnešní, globální moci sloužící média a reprezentanti nejvyšší vrstvy vládnoucí politické třídy. Ve zmíněném textu píše tentokrát o sobě u příležitosti svých 44 narozenin, cituji: „…marně přemýšlím o tom kdy jsem se stal vlastně tím agentem, kam vlastně dávám všechny ty peníze, co mi ty Rusové za ty mé články platí a proč trávím v práci minimálně 240 hodin měsíčně, když mám spoustu peněz od Putina za to, jak zrazuji Českou republiku a naše hodné, milé a mírumilovné přátele z Evropské unie, NATO a USA“. Konec citace. Není to zdaleka jediný člověk, který se veřejně angažuje podobně, jako Kašuka a je mu proto spíláno do zrádců a především je obviňován, že je za to dobře placen. Taková obvinění ovšem svědčí spíše o naturelu obviňujících, než o obviňovaných. Za celou historii bojů dělnické třídy totiž bylo pravidlem, že její aktivisté vykonávali svou činnost zdarma, ze svého nejhlubšího životního přesvědčení. Což aktivisté opačného politického tábora nejsou schopni ani pochopit. Oni totiž patří mentálně do naprosto odlišné skupiny lidí, osob, která naopak nic nedokáží dělat zadarmo, protože je jejich jediným přesvědčením, že se za všechno musí platit. Takže i své politické angažmá si nechávají dobře zaplatit. Proto se kupříkladu vůbec nedivme, že naši poslanci, kteří jsou fakticky zaměstnanci svých voličů, si nechávají svou pseudopráci tak skvěle honorovat a jsou navíc jedinými zaměstnanci v dějinách této země, kteří mají to privilegium, že si své „mzdy“ stanovují sami.