C o byla Ukrajina ještě před několika lety? Poslední Slovanský velkostát v Evropě. Když se povedlo rozbít největší stát světa pod Slovanským komandem, podařilo se rozbít Jugoslávii a Československo se raději rozpadlo samo, zůstala Ukrajina posledním Slovanským vředem na těle Německým živlem ovládané Evropy. Pochybuji, že některý domácí iniciátor vzpoury vůči Janukovyčovi měl zájem na rozpadu Ukrajiny. Ovšem nemám žádných pochyb o tom, že nejeden zahraniční podporovatel Majdanských rebelů mohl tajně kalkulovat s takovou alternativou dalšího vývoje. Čím dál se nyní ukazuje, že dění k oné alternativě spěje. Haličané ve Lvově, Rusíni v Zakarpatsku mohou nakonec být tou poslední rozhodující silou, kdo roztrhá Ukrajinu. Nedivím se, že skuteční ukrajinští patrioti nechtějí ani slyšet o federalizaci svého státu. Ta je totiž vždy předstupněm rozpadu. Zvláště když federace nevznikla přirozeným spojením menších celků, ale naopak odstředivými tendencemi víceetnického státu. Rusko je v současnosti snad jediným státem, který nemá eminentní zájem na rozpadu Ukrajiny, kterou považuje za historicky svou součást, ne-li dokonce kolébku. Jsem proto zvědav, jak se zachová při případné reálné snaze o její roztrhání.

JE TOMU DNESKA 70 LET, CO MOCNÁŘI USA VE VÁLCE POUŽILI „ATOMOVOU BOMBU“. HNUSNÉ NA TOM JE, ŽE JEN A JENOM PROTI CIVILNÍMU OBYVATELSTVU, COBY JAKOUSI VÝSTRAHU JAPONSKÝM VÁLEČNÍKŮM. NEZNÁM VĚTŠÍHO ZNEUŽITÍ VĚDY V DĚJINÁCH LIDSTVA. NEZNÁM OČIVIDNĚJŠÍHO POHRDÁNÍ NEAMERICKÝMI LIDMI. NEZNÁM ZBABĚLEJŠÍHO ČINU VOJÁKŮ V CELÉ HISTORII SVĚTA. NEZNÁM BEZOHLEDNĚJŠÍHO ZABÍJENÍ LIDÍ.

Již v dětství, brzy po skončení války jsem tvrdil, že si Truman tenkrát zahrál roli Boha, když způsobil doslova vypaření mnoha lidí, čili že je „zduchovnil“, když se ani nenašly jejich mrtvoly. Celý život jsem přesvědčen, že šlo o největší válečný zločin v dějinách, vedle něhož bledne i nacistické vybíjení Židů. Zabití jadernou zbraní bylo aktem šílenců, protože jeho oběti nic netušily a tak se ani nemohly bránit, zatímco každý Žid, vedený do plynové komory, se mohl třeba vrhnout na své věznitele a alespoň některého zranit, než by ho zastřelili. Ta bezmoc proti osudu, to byl v mých očích vždycky další důkaz Trumanovy podlé hry na Boha, důkazem jeho šílenství.

Je mi výsostně podezřelé, že za celou dobu od převratu se dostali před soud z předních politiků pouze členové ČSSD. Když se rval o premiérský post prognostik a hřímal cosi o akci čisté ruce, jež měla zatočit se zloději národního majetku, tak prvním, kdo byl zatčen, obviněn a odsouzen za privatizační podvod, byl ministr financí jeho vlády Svoboda. Toto varování zafungovalo. Celá akce pod taktovkou neschopnosti Bašty šla do kytek. Když se v klubu ČSSD Sněmovny parlamentu ČR konečně vyprofiloval nadmíru schopný rétor, dobře informovaný a tedy všem nebezpečný politik, tak se stal obětí jednorázové protikorupční akce. Na soud čekal roky a tento týden se konečně povedlo jej odsoudit. Nemíním se zabývat všemi peripetiemi práce policie, soudu, státního zastupitelství a především tisku, pro něhož byl Rath vinen ještě před tím, než nesl „krabici s vínem“. Stačí mi prohlášení žalobce středočeského krajského zastupitelství Petra Jiráta, abych se utvrdil v přesvědčení, že nešlo o náhodu, ale mocenskými kruhy připravovanou estrádu pro dosud stále zhlouple věřící veřejnost. Po vynesení rozsudku se pan žalobce na můj vkus až příliš rozkecal, když mimo jiné řekl, cituji: „Já si nemyslím, že by utekl hned, ale v okamžiku, kdy by došlo k pravomocnému odsuzujícímu rozsudku. Pak jsem přesvědčen o tom, a vycházím z povahy doktora Ratha a z určitých indicií z přípravného řízení z odposlechu, kde on hovořil o tom, kde všude má mít nějaký majetek ukrytý, že skutečně není v povaze doktora Ratha, aby nastoupil výkon trestu … myslím si, že si hlavního líčení užíval a bude si užívat i to odvolací, protože mu ještě nehrozí nástup výkonu trestu … Doktor Rath tam, předpokládám, bude říkat to, co už opakoval u soudu prvního stupně, tedy že všechno bylo nezákonné, takže na to se ani nebude muset (státní zástupce odvolacího soudu) moc připravovat …“. Konec citace z deníku Právo ze dne 25.7.15. Jednoznačně z prosloveného cítím zaujatost, ba co víc, dokonce profesní selhání, které označuji za osobní nenávist. Ten člobrdík má totiž indicie, díky nimž ví nejen to, co Rath udělal, ale dokonce i to čeho se teprve dopustí. O konečném přesvědčení, že kauza Rath není náhodou v politickém temnu dnešní doby, mne pak definitivně přesvědčilo závěrečné tvrzení Jiráka, které je v Právu popisováno následovně, cituji: „Rathovy výroky o politickém procesu, který proti němu zkonstruovala skupina „nové justice“, pak Jirát označil ´za blábol´ a jakoukoliv objednávku nebo tlaky v tomto směru vyloučil. „Je to naprosto jednoduché, to není o politice, ale o politikovi, který zkrátka páchal obrovskou korupci bez skrupulí,“ shrnul Jirát. Můj závěr spočívá nejen v přesvědčení, že nejde o náhodu, ale hlavně v tvrzení že ulití pár milionů ze společného vlastnictví je zločinem korupce. Zprivatizovat ale miliardy z vlastnictví země, to je právně v pořádku. To je ten skutečný pohled na současnou politiku, ale především hodnocení jejího právního řádu.

Začněme samým začátkem problémů. Bankovní dům Goldman Sachs (GS) pomohl vládě zakamuflovat dluhy země, aby jakoby splňovala kriteria EU pro přijetí do Eurozóny. Dnes může každý jenom spekulovat, jaké měli banksteři z Manhattanu vedlejší úmysly, ale je nesporné, že hlavním jejich zájmem bylo, na celé operaci vydělat. Což se jim skutečně povedlo. Ovšem to nebyl zdaleka jediný důvod celé operace. Mnohem zásadnějším bylo podrazit Euro a podpořit tak dominanci dolaru v globální ekonomice. Což se nakonec povedlo ještě úspěšněji. Prozatím. Je totiž nasnadě, že kolotoč kolem Řecka je pouhým prvním kolem, či spíše modelovým pokusem na menším subjektu, podle něhož má následovat Itálie, Španělsko a dokonce Francie. Pravici od pádu SSSR vychází každý záměr a levice jenom hledí a ta radikální se vzteká, pokud to nedělá pouze jako divadélko pro veřejnost. Řecko bylo donuceno nejen dále zbídačovat své obyvatele, ale dokonce prodávat svůj majetek. Dá se tedy tvrdit, že se banksterům z USA daří za „zelené papírky“ bez jakékoliv reálné hodnoty získávat reálný majetek. Dolar nejenže se tím zachraňuje, ale navíc zhodnocuje, protože je víc a více podložen opravdovými majetkovými hodnotami, čili nemovitostmi. Salámová metoda útoku na majetek celých států, provázená zhoršováním životní situace desítek milionů jejich obyvatel pomalu, leč jistě rozvrací Evropu, která opustila základní princip existence EU, ale i Eura. Ve snaze zachránit se, jednotlivé země, ať již více, či méně ohrožené, absolutně ztratily pocit solidarity a smysl pro jednotu, která jediná je může zachránit. Jako osamocené je pak snadno spolknou globální banksteři. Hloupost jejich politiků podléhá panice lidu, který je zpracováván americkými médii. Vždyť i ty vlny emigrantů jsou spuštěny uměle, aby dorazily Evropu. Pokud to všechno Němci nepochopili, pak nakonec dojde i na ně. Za nejmenší problém vidím tak zvané ohrožení údajné demokracie, o kterém neustále píší někteří potrhlí levičáci, ba dokonce i manipulátoři středu. Vždyť demokracie se z Evropy už dávno vytratila. Přesněji řečeno, po pádu SSSR už jí nebylo, jako kulisy, k ovládání veřejnosti vůbec zapotřebí.

Když čtu doslova průtrž textů, mnohdy i významných odborníků ve svých oborech, o migraci muslimů do Evropy, je mi čím dál víc smutno. Vždycky jsem byl přesvědčen, že by nikdy nebylo Ježíše, kdyby nebylo starozákonních proroků. Oni ho ve skutečnosti vytvořili. Ne sice jeho osobně, o to se zasloužil on sám a jeho nejbližší okolí, ale jenom díky jejich fantazmagorii se jednou taková osobnost hold musela zrodit. Tak je to totiž s každou předpovědí. Její nebezpečnost spočívá v tom, že se dříve či později prakticky vždycky najdou aktivní osobnosti, které se konkrétního proroctví chopí, jako své pracovní vize a snaží se ji naplnit. Takže již dávno tvrdím, že proroci by měli být umlčováni. Ti přesvědčiví totiž skutečně tvoří dějiny, čili ovlivňují budoucnost. Vytváří minimálně myšlenkové koleje, po nichž pak ti méně přemýšliví, ale o to víc aktivní, pak mohou svádět davy k činům. Za největšího zločince lidské civilizace poslední doby proto považuji Samuela P. Huntingtona, tvůrce ideologie střetu civilizací. Doslova zneužil zdánlivého zániku třídního boje v globálním měřítku tedy střetu půl století existujícího bipolárního střetu bohatých s nemajetnými, aby lidstvu vsugeroval boj konkrétnější, viditelnější a tedy zdánlivě „přirozenější“, válčení mezi kulturami současné doby. Taková prognóza byla na první pohled uskutečnitelnější, než dosud pořád abstraktní souboj majetných a jejich opaku. S tím autor předpovědi střetu civilizací počítal a tak fakticky svedl zmíněné méně uvážlivé lidi k současnému chování. Řečeno lapidárně, teorie o střetu civilizací byla od počátku svůdnější, než jakýsi třídní boj v globálním měřítku a tak vzniklo nejnebezpečnější a v mých očích nejhnusnější sebenaplňující proroctví naší doby.

Dneska dopoledne na přejezdu u Studénky vletělo Pendolino do nákladního auta. Záměrně používám slovo vletělo, protože považuji rychlost vlaku kolem 160ti kilometrů za hodinu spíše srovnatelnou s letem, než s jízdou. Jsem toho náhledu, že trať, po které se nejen jeden vlak, ale prakticky všechny rychlíky řítí uvedenou rychlostí, ba i osobní vlaky tam jezdí mnohdy rychleji než 120 kilometrů za hodinu, v žádném případě nemá mít úrovňové silniční přejezdy. Je totiž z pouhého počtu pravděpodobnosti jisté, že dříve, či později na nich dojde ke střetu silničního vozidla s vlakem. Lidé jsou totiž jednak nenapravitelní, takže nedodržují pravidla a mnohdy se prostě dopouští chyb. Náš stát oprávněně není nejvyspělejšími zeměmi považován za srovnatelný s nimi. O bezpečnost svých občanů totiž nepečujeme v nejvyšší možné míře. Já být osobně železničním inspektorem, tak nikdy nepovolím provoz vlaků s rychlostí nad sto kilometrů v hodně na trati, která má úrovňové přejezdy. To je pro mne prostě bezpečnostní standart dokazující celkovou kulturu země a basta.

Média se, jako vždycky, shodují v odpovědi na danou otázku, aniž jejich zaměstnanci nějak investigativně hledají, nebo alespoň kriticky přemýšlejí. Zmíněný region je totiž již dlouhodobě, tedy nejméně dvacet let, střediskem pašování cigaret, takže se doslova nabízí tvrzení, že zbojníci z Pravého sektoru se na takovém výnosném byznysu chtěli rovněž přiživit. Jenže všechno bude asi jinak. Mukačevo je jenom 40 kilometrů od hranic hned čtyř států slabé, tedy postsocialistické Evropy. Ozbrojenci Pravého sektoru byli sice neprodleně po incidentu obklíčeni vládním vojskem a policií, ale odmítli se jim vzdát s prohlášením, že se vzdají jen a pouze velení SBU. Ti, kdo se alespoň trochu zajímají o situaci na Ukrajině při tom dobře vědí, že vedení SBU je přímo řízeno vládními zmocněnci USA. Tento orgán bezpečnosti země je tedy vykonavatelem vůle mocnářů USA, prakticky nezávislým na rozhodování mocenských struktur prezidenta či premiéra Ukrajiny. Pravý sektor je touto paralelní vojenskou mocí v zemi udržován jako oddíl ozbrojených provokatérů v zemi. Na první pohled vypadá, díky svému vrchnímu veliteli Jarošovi, jako neovladatelný batalion, ale ve skutečnosti plní nejvyšší rizikové úkoly nařizované z USA. Amerika je totiž jedinou zemí, která nemá žádný zájem na ukončení konfliktu na Ukrajině, ba má jasně deklarovaný zájem na přenesení konfliktu mimo území Ukrajiny. Když se již rok a půl nedaří rozpoutat v Evropě válku zatažením do konfliktu Ruskou federaci, zkouší se vtáhnout do něj některý ze států na západě Ukrajiny. Tento nebezpečný, alespoň pro celou Evropu, krok se nyní snažil iniciovat Pravý sektor, možná že aniž o tom ve skutečnosti věděl.

Vždycky jsem považoval EU za mrakodrap, stavěný od střechy. A co je nejhorší, stavěný bez plánů a ve zmatečném kvaltu, jakoby pod cizím nátlakem. Vadilo mi to v aktivním plédování pro EU, přestože jsem hluboce přesvědčen, že Evropa musí vytvořit jakési své „spojené státy“, jinak se stane bezvýznamnou. Kdyby se EU budovala od základů a ne od střechy, je docela možné, že dneska už by, alespoň její jádro, skutečně tvořilo jeden akceschopný stát a netahal by skoro každý její člen káru společných zájmů na stranu zájmů především svých. Je to nejlépe vidět při každém řešení složitějších, až krizových problémů. Přesněji řečeno, pomalu, leč jistě je každý sebemenší problém rizikem velké krize pro EU, protože každý stát dává přednost zájmům svým, čemuž pokrytecky říká svrchovanost, před zájmem celku. Zadlužení Řecka sice není malým problémem, ale přece jenom není tak strašným, že by se kvůli němu měla rozpadnout EU, ba dokonce eurozóna. Evropští političtí lídři pracují zmatečně. Neměli by se snažit vytvářet z EU byrokraticky sjednocované teritorium s normováním kupříkladu velikosti okurek a jiných nesmyslů, ale především by měli alespoň z eurozóny vytvořit silný stát. Komplexní stát se vším všudy, čili s mocí zákonodárnou, exekutivní i soudní a samozřejmě s patřičnými regulačními institucemi. EU potřebuje jakýsi parlament a komise mnohem méně, než potřebuje eurozóna svůj parlament, vládu, ústavní a další soudy a hlavně centrální banku, neoddělenou od státu a v žádném případě ne v rukou soukromých banksterů. Současný prezident Francie to vyjádřil předevčeremjako první. Je jenom škoda, že teprve tehdy, když v boji o svrchovanost Francie vidí, že Německo se chová jako vláda eurozóny, ba dokonce jako diktátor EU.

Po skončení „Balkánské války“, čti, po ukončení bombardování Srbska, se stalo Kosovo prvým státem světa spravovaným mezinárodní vojenskou juntou, čili se stalo gubernií spravovanou NATO. Na počátku se jevilo, že takový stát je přechodným jevem, jako všechny vojenské diktatury. Jenže od té doby se s ním nic podstatného nezměnilo, takže je to stát, který je uznán jen některými zeměmi a existuje jen a pouze díky vojenské moci NATO. V právě skončeném týdnu na území Evropy vznikl další typ státu, jakýsi „Bankystán“, čili země v područí světových bank. Nebo přesněji globální bankéřská mafie. Je jím Řecko. V Jižní Americe se ještě nemuseli bankéři stát bezprostředními správci států, jako je Venezuela, Brazílie, či Argentina, leč v Evropě už museli ze stínu trezorů na světlo politického prostoru. Jsem zvědav, jak se jim bude dařit.

Ve Španělsku je před volbami a sílí v něm vliv socialisticky se tvářícího hnutí PODEMOS. Nejen proti jeho aktivitám, ale všeobecně proti jakékoliv politické opozici si vládci schválili zákon, který platí od 1.7. Mocnáři v zemi prohlašují, že zákon je namířen proti terorismu, ale podle jeho obsahu jde jasně o zákon protiopoziční. Stačí si přečíst některá jeho opatření, která zveřejnila v Literárních Novinách známá investigativka, novinářka Tereza Spencerová. Tady jsou, cituji:

1) Pokud vyfotografujete příslušníky policie nebo jiných bezpečnostních složek (natož pokud je vyfotografujete při násilném zásahu proti civilistům) a vystavíte snímek na sociálních sítích, následuje pokuta až 30 tisíci eur, přičemž její výše může záviset na tom, kolik lidí vás na sítích sleduje.
2) Tvítovat nebo přeposílat „lokaci organizovaného protestu“ nyní může být vykládáno jako akt terorismu, neboť podněcuje ostatní ke „spáchání zločinu“, což současně znamená, že i demonstrace jako taková se ve Španělsku stává zločinem.
3) Za teroristický čin je nově považováno i jakékoli vyzrazování neveřejných informací ve snowdenovském duchu.
4) Za teroristický čin může být považována návštěva teroristických webů, a to i čistě kvůli rešerši.
5) Zločinem se nově staly jakékoli komentáře na adresu královské rodiny, které úřady shledají satirickými natožpak rovnou urážlivými.
6) Zločinem se nově stává i obtěžování volených zástupců lidu, ať už v centrální vládě nebo v místních správách, přičemž za obtěžování se považuje například i kritika směřující k neplnění volebních slibů.
7) Ekologické protesty kvůli znečištění životního prostředí se nově pokutují v rozmezí od 601 eur do 30 tisíc eur.
8) Zakázány jsou rovněž veškeré protestní akce před budovou parlamentu. Bez ohledu na to, jak drastický zákon jeho poslanci přijmou, se pokuty pohybují ve stejném rozmezí jako u ekologů.
9) A tytéž pokuty se mohou uplatňovat také na všechny, kdo budou bránit policii ve výkonu její činnosti, ať už je řeč o účasti na nepovolené demonstraci nebo o neuhnutí policejnímu obušku.
10) Jakýkoli projev neúcty k policistům počítá s pokutami v rozmezí 100 až 600 eur.
11) Okupační stávky, squatting nebo odmítnutí výzvy k opuštění kanceláře, banky nebo jiného prostoru stojí rovněž 100 až 600 eur.
12) A za zločin jsou nově považovány například i texty na internetu, které mohou „narušit pořádek a mír“… aniž by bylo řečeno, čí.

Takový zákon už není pouze nedemokratický, ale vyloženě fašizující. V mých očích představuje doslova „Konec demokracie ve Španělsku“. Jenom škoda, že se toho nedožil Biĺak, asi by blednul závistí nad tím, jak jiní umí dneska vládnout.