Evropa je překvapena tak enormním přílivem Syřanů do Evropy, jaký začal letos v létě. Za zdroj jejich prchání je považována válka v Sýrii. Válka za svržení „diktátora“ Asada. Jenže ta válka má jeden, dosud světové veřejnosti, neznámý kořen. Je jím rasistická politika Tureckého státu, který severní Sýrii již několik let, právě v době války, kterou pomohl rozpoutat, systematicky osídluje etnickými Turky. Ne však z Turecka. Dnes už je tam několik čistě Ujgurských vesnic. Erdogan již před občanskou válkou v Sýrii pozval do Turecka statisíce Turků z Turkestánu, ale i Ujgurů z Číny, což jsou také Turkmeni. Ty všechny vycvičil a vyzbrojil a poslal nyní bojovat do Sýrie, aby si tam vyválčili nový domov. Turecký fašistický vůdce si tak naplňuje svůj sen o obnovování Osmanské říše. Jen pro ilustraci poznamenvám, že Turecko kupříkladu dvou milionové Aleppo na severozápadě Sýrie považuje za své území, jež Turecku Sýrie ukradla. Putin tedy dobře věděl, když hovořil o teroristech z bývalých republik SSSR a o ohrožení kupříkladu Turkmenistánu. Mně z toho mimo jiné vychází, že válka v Sýrii tak brzy neskončí, ale především že Turecko nejenže nepatří do Evropy, ale že je další zradou Merkelové, když mu nabízí obrovské finanční prostředky k zastavení proudu uprchlíků do Evropy. Ty peníze budou nakonec použity na vyzbrojení dalších teroristů s cílem okupování severní Sýrie.

Opravdu dlouho se redakci Britských listů (BL) dařilo přesvědčovat čtenáře, ba i některé autory, že provozuje solidní internetový deník. Možná že pro mnohé až do konfliktu na Ukrajině. Do toho období byly sice některé texty už zatíženy příznaky špatně skrývané nenávisti k levici, Rusku, Zemanovy, ČSSD, k přesvědčení obyčejných lidí a především pak k odpůrcům světovládných tendencí „atlantismu“. Texty šéfredaktora Čulíka byla vždy zatíženy nemocí z učitelského povolání a komplexem emigranta. Díky prvému neustále texty jiných oblažoval svými poznámkami a div je někdy neznámkoval. Díky druhému nás, všechny Čechy, peskoval jako zabedněnce, xenofoby, naše vlastenectví vydával za nacionalismus a projev ubožácké absence světovosti. Od zmíněného momentu se ale antilevicová nenávist redaktora Dolejšího metamorfovala v duševní chorobu produkující zvrhle lživou antiruskou propagandu a ostatní nenávisti v útočné podněcování odporu po vzoru „barevných revolt“ všeho druhu. Čulíkovo neustálé peskování Čechů a češství se rovněž zostřovalo, až nyní, v souvislosti s utečeneckou anarchií v Evropě, se doslova a do písmene změnilo na zvrhlé až vlastizrádné projevy. Za vrchol sprosté žurnalistiky v provedení BL ovšem považuji text vydaný dne 19.10.2015 pod názvem „Výkvět českého národa vyjadřuje svůj názor na Novinkách“, vyvěšený na webu http://blisty.cz/art/79487.html . V tomto případě už redakce překročila všechny meze slušné žurnalistiky natolik, že se dopouští přestupku nejen proti dobrým mravům novinářů, ale dle mého soudu se ve své pokleslosti dostala do křížku se zákonem. Redaktoři a i mnozí autoři BL po celá desetiletí píší své texty se zaujetím nositelů jediné pravdy. Což mimo jiné dokladuje i fakt, že pod texty v BL není možné diskutovat. Pokud kdokoliv do redakce pošle následně text polemizující s některým publikovaným, není vůbec otištěn, aniž redakce autorovi pošle zdůvodnění odmítnutí. Pokud se milostivě přece jenom uráčí jej publikovat, tak s redakčním, mnohdy autora dehonostujícím komentářem. Nebo alespoň zároveň s ním uveřejní text některého „kmenového“ autora BL, který polemiku nejen až s fanatickou rozkoší strhá, ale především autora osočuje a podstrkuje mu názory, které vůbec ve svém textu neprezentoval. Ve vzpomínaném příspěvku z pondělka byly na webu BL vyvěšeny texty z diskusí na jiném webu, s uvedením plných jmen autorů, aniž se jich zeptala na souhlas, čímž se redakce dopustila porušení autorského práva. Navíc z celé plejády vyseparovala takové, které ve své známé nenávistí k Čechům, s podlostí sobě vlastní, nejen označila za „elitu“ Čechů, ale dokonce za reprezentaci většinového přesvědčení naší veřejnosti. Protičeský fanatismus šéfredaktora Čulíka mu, jak je vidět, úplně zatemnil rozum a zbavil ho nejen citu pro mravnost, ale dokonce i smyslu pro respektování práva.

Po rozvratu bipolární rovnováhy na konci minulého století to byla západní kultura, alias civilizace, kdo do světového veřejného prostoru doslova implantoval termín „válka civilizací“. Už to byla chyba, protože na planetě může být jen jedna civilizace, všelidská, sdružující nespočet kultur. Každý pokus o jinou metodu nezbytné planetizace člověčenstva musí být násilný a zákonitě musí skončit absolutní globální totalitou, kterou si dovedu představit spíše jako komplexní tyranii. Alespoň v první, konstituční fázi. Západ tím vypustil z láhve džina, aniž si uvědomil, že ten nejlépe odpovídá již jedné existující ideologii. Islámu. Přesněji jeho podobě „druhého“, čili Medinského Koránu. Koránu věčného džihádu, čili snahy až boje za úplné, konečné vítězství víry v Alláha na celé planetě. Zatímco Evropa se dopracovala až k maximálně atomizovanému společenství lidských jedinců s absolutní svobodou, čili volností až sobeckého jedince, vedle ní již staletí roste a počtem lidí mohutní komunita muslimů, pevného pouta spočívající ve vyznávání islámu. Evropa měla zatím štěstí, že islám při svém ohromném množství vyznavačů je rozdělen na sekty zaměstnané vzájemným bojem. Jakmile se ale najde autorita, k níž má islám sklony až předpoklady, která sjednotí nejméně tři hlavní proudy islámu v jednotnou akci, svět, nejméně pak světový ostrov (Asie, Evropa a sever Afriky) bude islamizován. A nemusí být k tomu použito dokonce ani moc velké násilí. Poměrně mírná, leč stálá, migrace Arabů do Evropy musí během pouhých dvou generací splnit patřičný úkol. „Demokratickou většinou“ pak bude ustaven v Evropě chalífát. Teritorium podřízené chalífovi, čili zástupci proroka na planetě.

Zvrhlé debaty kolem vystoupení Alexandrovců mne definitivně přesvědčily o tom, že jsme ve válce s Ruskem. Ne v nějaké nové studené, ale v opravdové válce, té novodobé, nazývané válkou hybridní. Údajně prý proto, že Rusko připojilo ke svému státu Krym, ho lidé v naší zemi považují za nepřítele. Jsem si víc jak jistý, že naprostou většinu našich občanů vůbec nezajímá, zda je Krym Ruský, Ukrajinský, či snad Tatarský. A jsem si ještě více jistý, že iniciátory naší války s Ruskem to zajímá ještě méně. Jelikož ale k válečným projevům a činům jistých aktivistů vláda i prezident mlčí, musím konstatovat, že ve válce s Ruskem už opravdu jsme, protože mlčení je vždycky souhlasem. Má to všechno pouze jednu vadu na kráse. Naši mocní jsou buďto tak zbabělí, že válku oficiálně nevyhlásili a svému lidu o tom pro jistotu ani neřekli, nebo s našimi lidmi někdo manipuluje a nutí je do aktivit, které mu nejsou vlastní. Je pak otázkou, kdo to s našimi občany, ba obyvateli hraje jakousi podivnou hru. Nechce se mi věřit, že válku s Ruskem našim jménem rozpoutalo pár deprivantů z „mejdanu“ na Staroměstském náměstí. A vůbec, kdo je tam vydržuje, tolik dlouhých měsíců. Že by gubernátor Schapiro? Alias právník Andrew H. Schapiro, jmenovaný Obamou za velvyslance USA v Praze. Kdo v naší zemi, mimo jmenovaného taškáře stojí za válečným štvaním proti Rusku s takovou vervou, že prakticky už rozpoutal válečný konflikt mezi ČR a Ruskem? Před vstupem do haly, v níž vystupovali Alexandrovci, se čeští bojovníci s Ruskem neomezili jen na slovní napadání, ale dokonce na materiální útoky. Takže nikoho nemohli nechat na pochybách, že válčí s Ruskem. Takže co my ostatní? Budeme mlčet jako Sobotkova pštrosárna? Osobně dávám na vědomí každému, kdo prohlašuje Rusko za nepřítele ČR, že jej považuji za svého osobního nepřítele a vyhrazuji si proto právo chovat se k němu adekvátně této situaci.

Do Bílého domu ve Washingtonu v těchto dnech prý dorazila petice s podpisy nesděleného počtu občanů USA, v níž vyzývají svého prezidenta, aby vrátil Nobelovu cenu míru. Ten fakt mne vůbec nepřekvapuje, ale za pozornost stojí dvě zprávy, které se v této souvislosti objevily na netu. První veřejnosti sdělil prý už v září bývalý ředitel Nobelova ústavu Geir Lundestad když prohlásil, že prezident USA Barack Obama, který dostal Nobelovu cenu míru v r. 2009, nesplnil naděje, které se do něho vkládaly. „Mnozí z Obamových stoupenců si myslí, že to byla chyba“, podotkl tehdy Lundestad. „Udělení ceny nemělo výsledek, s nímž členové výboru počítali“. Druhá informace je zase přímo z Bílého domu. Nejmenovaný mluvčí W.H. se nechal slyšet, že udělení Nobelovy ceny Obamu přivedlo do rozpaků. V dobách studené války jsem vždycky tvrdil, že by měla být Nobelova cena míru zrušena, protože slouží jen a jenom propagandě studenoválečnické politiky Západu. Po skončení bipolárního světa si podle mého soudu měl její výbor stanovit skutečná kriteria pro její udílení. Pokud ji totiž uděluje i lidem, od nichž teprve něco očekává, pak se dostává do pozice korumpovatele. A obdarovaný zase do pozice vydíraného. Obojí je fakticky trestným činem. Přikláním se k názoru, aby cena byla opravdu zrušena, nebo ji mohl obdržet pouze ten, kdo již definitivně odešel z veřejného života, nejlépe tedy in memoriam.

Dneska jenom zkratkovitě. Není pro mou dnešní úvahu vůbec důležité, zda příliv uprchlíků je proveden záměrně. Také mne nezajímá, zda je řízen, či alespoň nějakou vlivovou skupinou organizován. Pouze je v mých očích rozhodující, že vůbec existuje, že neslábne a především pak, že se v Evropě dokonce předpokládá jeho dlouhodobost. Za těchto okolností si troufám tvrdit, že současná invaze muslimů do Evropy je alternativou „barevných revolucí“, které organizovaly zpravodajské služby USA v posledních letech po celém arabském světě, když je měly vyzkoušené při likvidaci socialistického tábora. Jako vždycky i u tohoto společnostního jevu platí, že zatím všechno, co vědomě řídili vlivní lidé z USA, skončilo špatně. Obecně se tím potvrzuje, že každé sociální inženýrství, především pak vždycky takové, které se snaží o urychlování dějin, má vedlejší doprovodné jevy tak silné, že v konečném výsledku přehluší většinu původních záměrů, byť vyly sebepozitivnější, či motivovány tou nejvýsostnější morálkou. Zmíněné americké barevné revoluce byly jednoznačně vývozem demokracie a la made in USA. V co se zvrtne do Evropy nasměrovaný exodus muslimů žijících od Afghánistánu, přes Irák po Sýrii, doplněný o vítečníky z Balkánu, určitě nedovede předpokládat nikdo ani z Evropanů, ani z migrantů. S vysokou pravděpodobností ale bude určitými vlivovými silami zneužit proti obyvatelům Evropy. Přesněji těmi skupinami, jejichž ideologií je světovláda, k níž mimo jiné potřebují rozvrat konkurující jim Evropy. Jenže, jak jsem již poznamenal, všechno vždycky dopadne naprosto jinak. Takže očekávám naopak silnou Evropu, buďto pod vládou fašistické diktatury, nebo dokonce pod knutou muslimského náboženství. Nebylo by to totiž v dějinách poprvé, kdy hordy muslimů napadly a především vládly Evropou.

Jenom v Africe a na Blízkém Východě žije prý na sto milionů lidí, co by chtěli bydlet v Evropě. Jenom v Libyi je jich už k tomu nyní nachystáno asi dva miliony. V Turecku pak další tři. V Sýrii, Turecku a dalších zemí se prokazatelně propouštějí kriminálníci z vězení, jsou vybaveni finančními prostředky a pasy. Na převoz všech těchto lidí do Evropy se už v místech jejich koncentrace specializují celá sítě převaděčů, což v oblasti vytváří docela slušný zdroj obživy. Jelikož ale ani to nestačí zájmu, vytváří se převážecí gangy dokonce z příslušníků organizovaného zločinu USA a Británie, které používají celkem slušně vybavené lodě. Což je prokázáno. Určitě se ale přidávají i další podnikavci ze zemí okraje Evropy. Což se zatím na veřejnost neprovalilo. Rozvědky mnoha zemí mimo tato čísla hlásí, že v Evropě už je na čtyři tisíce teroristů různých islámských skupin. Upřímně řečeno nevím, na co ještě veřejnost v Evropě čeká. Díky liknavosti politiků EU jsem totiž bezvýhradně přesvědčen, že jde o dlouho připravovaný a velmi dobře promyšlený útok na svobodu států, majících vyspělý sociální systém. Globální třídě světapánů je právě on největším trnem v patě, protože jim brání, pro odpor veřejnosti, ještě více zvyšovat své zisky. EU je pro USA obrovskou konkurencí, takže je dlouhodobým záměrem politiků a dalších vlivových struktur ze severu „nového kontinentu“, svou stárnoucí rodnou krajinu zničit. Davy uprchlíků s naprostou jistotou rozvrátí sociální systémy jednotlivých zemí a zmínění teroristé s ještě větší jistotou vyprovokují násilné akce po celém starém kontinentě. To všechno dohromady způsobí, že veřejnost si bude přát, ba si vynutí, vlády až celoevropskou vládu silné ruky…takže… čau veškerá svobodo. A právě co nejširší likvidace občanských svobod v té podivné a poněkud výjimečné Evropě, je hlavním cílem globálních světapánů, oné mafie celoplanetárních lidských predátorů.

Saudi nejsou sami, kdo chápou, že Daeš je i pro ně smrtelným nebezpečím. Ovšem v žádném případě nechtějí přijít o dominantní postavení v regionu. To bylo právě letos ohroženo velice zásadně tím, že se Íránu podařilo zbavit sankcí a dokonce se dohodnout s USA na jakés, takés koexistenci. Tím si Írán zajistil ekonomickou spolupráci s širokou paletou technologicky a ekonomicky vyspělých zemí, jejichž zástupci si u tak bohaté nevěsty teď doslova podávají dveře. V neposlední řadě posílil i svou vojenskou pozici v regionu možností nákupu nejmodernějších zbraní od Ruska. Právě ty, sice Americké výroby, v dosud v nebývale velké míře, vlastnili Saudové a byli proto reálně nadřazenou vojenskou silou v celém regionu, vyjma Izraele, který s velkou pravděpodobností má i jaderné zbraně. Saudové chtějí bezpodmínečně hrát rozhodující úlohu v ropném kartelu OPEC a k tomu potřebují především vnitřní nestabilitu a všemožná oslabení možných konkurentů, jmenovitě pak Iráku a Íránu. V reálné politice to znamená udržet chaotickou situaci v Iráku a Libyi, hospodářskou slabost v Sýrii a především v Íránu a za žádnou cenu nedovolit vytvoření nového státu Kurdistánu na území Iráku, Sýrie a dokonce Turecka. Takový stát by totiž byl okamžitě nejbohatší zemí na Blízkém Východě. Nyní, kdy si Írán po dlouhé době konečně uvolnil ruce v jiných oblastech, tak se nyní může začít vlivněji angažovat i v oblasti ropné. Díky velikosti svých zásob, technické vyspělosti těžby a distribučním možnostem, může vážně ohrozit dosud dominantní postavení Saudů a tím jejich až diktátorskou pozici v tvorbě cen ropy na světových trzích. Manévrovací možnosti Saudů se velice zásadně zmenšily rovněž vstupem Ruska do občanské války v Sýrii. Nyní proto těmto finančním podporovatelům prakticky veškerého arabského terorismu nezbývá nic jiného, než válku v Sýrii přetransformovat v nelítostný boj sunnitů se šíity, čímž ji mohou prodloužit na tak dlouhou dobu, po kterou si Rusko nebude moci dovolit zde působit.

V poslední den měsíce září Rusko konečně zahájilo očekávané vojenské akce vůči bojovníkům Daeš na území Sýrie. Učinilo tak způsobem odpovídajícím mezinárodnímu právu, tedy na pozvání legální vlády Sýrie. Nikdo nemusí pochybovat o tom, že pozvání obdrželo tehdy, až teprve tehdy, když se s vůdcem Sýrie na něm dohodlo. USA naproti tomu onu vládu už delší čas nepovažuje za legitimní. Využívá ke svému tvrzení poněkud obehranou záminku o vládě diktátorské, hrubě nedemokratické, která státním terorem potlačuje opozici.    Prakticky bezprostředně po zahájení operací ruské armády na území Sýrie koalice šesti v čele s USA proti tomu protestovala. Bohužel nezůstala jen u protestů. Francie, v poslední době se chovající jako nejagresivnější člen proamerických koalic a nejposlušnější služebník válkychtivců USA, si vyzkoušela bojem, nakolik má Rusko vytvořenou bezletovou zónu nad celým územím Sýrie. Když dokonce dvakrát bombardovala cíle, které si po dohodě s USA vybrala, mohly přistoupit k mnohem významnější vojenské akci i samotné Spojené státy. Letecké síly US Army prokazatelně bombardovaly civilní cíle v takové oblasti, kde to citelně zasahuje zájmy Syrské vlády. Obě jmenované země své letecké útoky uskutečňují v rozporu s mezinárodním právem, na což je světová veřejnost už natolik zvyklá, že se neozval jediný hlas, který by proti tomu účinně, tedy minimálně na půdě OSN, zorganizoval protiakci. V mých očích jde o neklamný důkaz, že i samotná OSN nedodržuje své vlastní zásady mezinárodního práva, takže se aktivně podílí na jeho nedodržování, zřejmém porušování a tím se podílí na jeho naprosté nevymahatelnosti. Jestliže USA vstoupily do válčení v Sýrii i proti vůli Ruska, které je požádalo o zdrženlivost, pak je to pro mne jednoznačným sdělením. USA už jsou ochotné riskovat, alespoň okrajové, střetnutí i s Ruskem. Zatím co na Ukrajině ještě bojují vládci Spojených států zprostředkovaně, čili cizíma rukama, tady jim jde o víc, takže se rozhodli k vlastnímu angažmá. Dosud jim nebylo prokázáno, že v bojích vůči Rusku se angažují přímo na straně bojovníků Daeš, ale nikdo nemusí pochybovat o tom, že jim nadále pomáhají vyzbrojovat se. Obamově administrativě se nepovedlo ani po dlouhé době vojensky porazit Asáda. Zásahem Ruska se jí velmi ztížila šance na vytvoření takové vlády v Sýrii, jež by byla nakloněna ke spolupráci s USA minimálně v ekonomické oblasti. Aby zájmy amerických ropných korporací ještě zůstaly ve hře, musí se vládcům USA, za aktivit US Army, podařit dosáhnout toho, aby její příznivci se podíleli na vytváření nové vlády v Sýrii. Prakticky toho lze dosáhnout ku příkladu tak, že se na území Sýrie podaří udržet teritoria ovládaná odpůrci současné vlády. K tomu vedoucí chování vlády USA je za současné aktivity Ruska ale neobyčejně rizikové. Stačí velice málo a dojde ke střetu ruského a amerického letectva, což by mohlo mít těžce předvídatelné následky nejen pro tyto země.

V poslední době se situace v Evropě vyostřuje. Možná jsem si asi proto vzpomněl na rádoby bonmot jakési nedávné osmdesátnice Šiklové. Kdysi členky KSČ, později disidentky, prý socioložky a dodnes veřejně se angažující vědkyně, který zde pro jistotu přesně ocituji: „Raději se mýlit s USA, než mít pravdu s Ruskem“. Konec citace. Řekla ten nesmysl v pořadu pokleslého, protože lokajského, publicisty Moravce, v době vypjaté atmosféry v české veřejnosti, souvisící s umístěním radaru USArmy na našem území. Prý to zařízení považovala spíše za jakési symbolické vymezení si teritoria k němuž patříme. Pokud už se chtěla ve věci angažovat, měla se alespoň ta, rádoby humanitní vědkyně, informovat o tom čemu vůbec nerozumí. Že zařízení není žádným vymezováním si teritoria, ale sprostým fízlováním, jakési to první etapy každé okupace cizího území. Nejhorší na celé věci je, že díky své neznalosti technicko-vojenských záležitostí tato, ke všemu se ráda vyjadřující dáma, veřejnosti ve skutečnosti sprostě lhala. To je pro člověka jejího dnešního přesvědčení poněkud tristní. Ona totiž mimo jiné tvrdí, že i nevěřící Evropané fakticky žijí podle křesťanských hodnot. Nějak si nevzpomínám, že by lhaní bylo v souladu s křesťanskými hodnotami. Proto bych se jí v současnosti docela rád zeptal, jestli ten nesmysl ještě pořád obhajuje. Jestli už konečně pochopila, že Evropa je na kontinentě poněkud vzdálenějším od USA, než od Ruska a dokonce pro pěší poutníky je bližší, než ta daleká Čína. Takže podle mne si ta současná Evropa bude muset vyřešit zásadní dilema. Zda chce mít pravdu s Ruskem, nebo ztratit svou identitu s USA.