V poslední době se situace v Evropě vyostřuje. Možná jsem si asi proto vzpomněl na rádoby bonmot jakési nedávné osmdesátnice Šiklové. Kdysi členky KSČ, později disidentky, prý socioložky a dodnes veřejně se angažující vědkyně, který zde pro jistotu přesně ocituji: „Raději se mýlit s USA, než mít pravdu s Ruskem“. Konec citace. Řekla ten nesmysl v pořadu pokleslého, protože lokajského, publicisty Moravce, v době vypjaté atmosféry v české veřejnosti, souvisící s umístěním radaru USArmy na našem území. Prý to zařízení považovala spíše za jakési symbolické vymezení si teritoria k němuž patříme. Pokud už se chtěla ve věci angažovat, měla se alespoň ta, rádoby humanitní vědkyně, informovat o tom čemu vůbec nerozumí. Že zařízení není žádným vymezováním si teritoria, ale sprostým fízlováním, jakési to první etapy každé okupace cizího území. Nejhorší na celé věci je, že díky své neznalosti technicko-vojenských záležitostí tato, ke všemu se ráda vyjadřující dáma, veřejnosti ve skutečnosti sprostě lhala. To je pro člověka jejího dnešního přesvědčení poněkud tristní. Ona totiž mimo jiné tvrdí, že i nevěřící Evropané fakticky žijí podle křesťanských hodnot. Nějak si nevzpomínám, že by lhaní bylo v souladu s křesťanskými hodnotami. Proto bych se jí v současnosti docela rád zeptal, jestli ten nesmysl ještě pořád obhajuje. Jestli už konečně pochopila, že Evropa je na kontinentě poněkud vzdálenějším od USA, než od Ruska a dokonce pro pěší poutníky je bližší, než ta daleká Čína. Takže podle mne si ta současná Evropa bude muset vyřešit zásadní dilema. Zda chce mít pravdu s Ruskem, nebo ztratit svou identitu s USA.