Můj strýc za poslední války bojoval v Africe, takže mi často vyprávěl o životě Arabů. Pamatuji si, že jednou mimo jiné řekl. Arabští chlapi se mají jak prasata v žitě. Mají několik žen. Každá z nich žije v domku, na jehož dvorku roste palma, která uživí ji i její děcka. On se o ně vůbec nestará, jenom sem tam za robkou přijde a postará se, aby se narodilo další děcko. Nechtělo se mi tomu věřit, především proto, že se mi nezdálo, že jeden datlovník uživí rodinu, ale nakonec jsem si zjistil, že vyprávění mého strýce nebylo zas tak od věci. Mnohé pozdější filmy, či televizní zeměpisné pořady mne jenom utvrzovaly v přesvědčení, že Arabky nesou na svých bedrech absolutně celou tíhu starostí o uživení rodiny. Podstatou vztahu mužů k ženám v arabském světě, na venkově naprosto bez výjimek, bylo a pořád je, že se žena o sebe musí postarat sama. On má pak dost času nejen na to aby se modlil pětkrát denně v mešitě, ale především na svůj čaj, vodní dýmku a domino v kavárnách, či jak těm kvelbům říkají a poflakování se po tržišti či vysedávání před domem. Pokud vůbec něco dělá, tak nějaké řemeslo, kterým i vydělává na zmíněné poflakování,nebo obchoduje. Dnešní migranti do Evropy jsou převážně, či z některých území jenom, asi muži této a jenom takovéto tradicí, podle níž se nestarají o ženy ani své děti. To je pro nás nepochopitelná realita. I když uznávám, že střední třída, především v městech Iráku a Sýrie, už mnoho desítek let uvedeným stylem života nežije. Ovšem kolik procent příslušníci zmíněné vrstvy tvoří z celkové populace jmenovaných zemí, to nevím ani přibližně.

Až dneska jsem si přečetl celý text na webu http://www.novarepublika.cz/2015/10/syrie-20.html?showComment=1444379762305#c1652267951326730670 a dovoluji si k němu připodotknout. Je to bezkonkurenčně nejlepší text, který jsem o situaci v současné Sýrii četl. Je vysoce pravděpodobné, že se nepodaří úplně naplnit předpokládané cíle spojované s aktivitou ruského letectva, protože hodně bude záležet na operačních schopnost pozemních proasádovských vojsk. Především je navíc jisté, že druhá strana zase cosi vymyslí a možná se více, či méně bude i vojensky angažovat. Mám na mysli především Saudskou Arábii, které jde v nynější bitvě prakticky o moc v regionu a potažmo možná i o existenci monarchistické despocie. Je sice vidět, že mezinárodní antiasádovská koalice, kterou bych nazval spíše uskupením mocichtivé touhy o podmanění si celé Levanty, Blízkého Východu a celého Arabského světa, se poněkud přepočítala. Její předáci předpokládali, že Rusko je příliš zahleděno a tím zaměstnáno Ukrajinou a tak v Sýrii vojensky nezasáhne. Obrovskou výhodou ruského angažmá je, že přímá podpora IS a dalších divočejších, či „umírněnějších“ teroristů na území Sýrie, je na nějaký čas prakticky znemožněna. Jestli se jejich příslušníky podaří dokonce v tomto čase porazit v pozemním boji, bude Rusko rozhodovat o tom, kdo „vyhraje“ budoucí volby v Sýrii. Nás se to týká alespoň tím, že by se nejen zastavil proud uprchlíků do Evropy, ale jasně by se ukázalo, že ti, co by se odmítali vrátit, by mohli být v jednotlivých zemích obviněni jako teroristé. A navíc vlády, které by je za teroristy nepokládaly, by se jednoznačně prozradily, že terorismus v Arabském světě přiživují. Američtí vykonavatelé zájmů globální predátorské mafie jsou nyní nuceni zase se poněkud odkopat a před veřejností odhalit alespoň kousek své skutečné podstaty.

Od období, kdy Marx definoval kapitál, sociální třídy a především jejich střet v boji o vládu nad veřejným prostorem, celé štáby odborníků, učenců a jiných mudrců vyvrací všechny jeho teze, a především hlavní hypotézu o nutnosti třídního boje proti třídě vlastníků majetků, bohatství a hlavně kapitálu, jako jediné cesty vedoucí k osvobození člověka. Nepřítelem celého lidstva dneska není ani Rusko, ani nejsou USA. Taková myšlenka je stejnou chybou, jakou udělali už Lenin či Hitler. Už v boji jejich doby skutečným nepřítelem lidstva totiž nebyla buržoasie, nebyli Židé, jak oni tvrdili. Byli jimi mocichtiví mezi buržousty, stejně jako mocichtiví Židé, ba dokonce mocichtivci ve všech společenských vrstvách a všech národech. A to je sakra rozdíl. Dneska na první pohled jsou jediným nepřítelem celého lidstva globální financiéři, čili peněžní spekulanti a jejich „obslužné elity“, jak ony poskoky superkapitálu označují sociologové. Ovšem to je opět jen povrchní pohled. Skutečně jedinými nepřáteli lidstva je vrstva predátorských mafiánů, což jsou právě ti mocichtivci, jedinci závislí na touze po světovládě. Ti sice mohou pocházet ze všech sociálních tříd, ale jejich jedinou reálnou základnou je světová třída bankéřů. Dnešní lidstvo stojí před zatím nejkomplexnější formou třídního střetu. Lidstvo roztříštěné etnicky, nábožensky, uměle politicky a citelně pak sociální diferencovaností, stojí před nebetyčnou pevností maličkého počtu pevně sjednocených mocichivců. Buďto oni zotročí celý svět, nebo budou smeteni. V obou případech se opět na planetě, na relativně velmi dlouhou dobu, ustaví stabilní systém, jak se to povedlo při dávné neolitické revoluci, jejíž výsledky, nadvláda panstva nad raby platí ještě dodnes.

Vždycky jsem tvrdil, že za jediné oprávněné zpravodajství považuji sdělení o faktech a kratičké, až jednověté informace o událostech. V žádném případě mne proto nezajímají názory komentátorů a už vůbec ne hlasatelů zpravodajství, ať už v rozhlase, či televizi. Za klasický příklad správné zpravodajské informace proto tady cituji včerejší oznámení zodpovědných funkcionářů Finska o migraci. „ Podle jejich sdělení do Finska letos dorazilo 19.932 uprchlíků. Mezi nimi je víc jak patnáct tisíc dospělých mužů. Žen je jenom 2816 a dětí, vesměs cestujících s dospělými, je asi dva tisíce. Samostatně cestujících nezletilců je jenom zhruba tisíc. Jen 409 uprchlíků je ze Sýrie, naprostá většina, téměř čtrnáct tisíc, je z Iráku. Rezort očekává, že letos do země přicestuje na padesát tisíc utečenců“. Tak by podle mne mělo vypadat jediné, veřejnosti potřebné, zpravodajství o migraci a ne ty emotivní, radikalistické a jinak motivované žvásty, které jsou vesměs hnusnou propagandou, nebo dokonce prosazováním ziskuchtivých, ba ještě hůře motivovaných zájmů. V té souvislosti se přikláním k názoru, že bychom se měli postupně zbavovat strachu z přílivu utečenců z Iráku a Sýrie, protože v těchto zemích celá desetiletí vládly režimy světské, náboženské právo tam nesmělo být uplatňováno a obyvatelé těchto arabských států mají po Turcích k Evropanům opravdu nejblíže.

Nejpozději od druhé kadence Putinova prezidentování jsem zaznamenával nárůst jevů, připomínajících mi dobu studené války. Od konfliktu na Ukrajině je pak jednoznačné, že svět je už zase rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. Tak nesmiřitelné, že mnozí představitelé jednoho či druhého, už nejsou ani ochotni vyjednávat s tím opačným. Ozbrojené boje na Ukrajině mne poprvé přesvědčily, že reálně dokonce začíná třetí velká válka. Vstup Ruské armády do konfliktu v Sýrii mne v tom jenom utvrdil. Ne proto, že se k boji proti terorismu ISIL (Daeš) k Rusku nepřidala armáda USA, ale že dokonce její jestřábi koketují s myšlenkou střetu svých pilotů s Ruským letectvem nad územím Sýrie. Američané po čtyři roky vedli i cizíma rukama realizovanou vojenskou kampaň za údajné svržení Asáda, čti, za ustavení nové vlády v Sýrii, která by byla jejich protektorátem, nebo alespoň jejich loutkami. Vůbec jim nevadilo, když mezi jejich spolubojovníky byli i extrémisté „státu“ Daeš. Po vstupu Ruska do konfliktu se musí američtí „světapáni“ před světovou veřejností plně odhalit a svým činy dát jí najevo, zda jim víc vadí extrémní islámští teroristé všeho druhu, nebo diktátor Bašár al-Asád. Jelikož nejméně poslední dva roky démonizovali Putina jako nového Hitlera a Rusko jednoznačně označili za největší nebezpečí své bezpečnosti, tak si přirozeně znemožnili jakoukoliv vojenskou spolupráci s Ruskem. Jestliže je Putin ještě před nálety Rusů v Sýrii pozval ke společné akci, jistě nebyl tak naivní, aby doufal, že se postoj mocipánů USA změní. Jenom jim tím suše oznámil, že teď bude pro změnu zase Rusko bojovat s islámským extremismem. Bylo samozřejmé, že od prvního okamžiku letů Ruských letadel nad Sýrií velení Ruska oznámilo vůdcům USA, ať jim nezavazí. Pýcha dosavadních vládců světa nedovoluje lídrům USA podvolit se vůli Ruska, takže zbaběle ponechávají vývoj zdánlivě náhodě. Větší riziko možného bojového střetu si nelze už představit. Američané už vystupují jako vyslovení provokatéři třetí světové války. Projevem její existence je i válka informační, která probíhá od prvních bojových akcí Ruska. Američany ovládaná, čili fakticky světová média, jsou zaplavena snímky o obětech žen a dětí skoro dřív, než ruská letadla doletěla nad cíl. Na netu probíhá doslova internetová válka. Sám jsem právě před chvílí shlédl video proruské produkce, údajně natočené bezprostředně po prvním ruském bombardování „hlavního města“ Daeš. Na něm jsem nejenže neviděl ani jednu ženu, či dítě, ale ani starší muže, pouze samé mladé a středního věku, ať již mezi zachránci, či postiženými. Zatím mají Rusové štěstí. Válčí nejen se souhlasem Sýrie, ale v koalici s Íránem, Irákem a už nyní do prostorů bojů dorazily i příslušné vojenské jednotky ČLR. Pokud se nepřátelům Ruska nepovede vyprovokovat akce muslimů na území Ruska, nic nebrání poměrně rychlému ukončení vojenských akcí proti Daeš. Jeho bojovníci od prvního dne totiž pochopili, že proti nim stojí skutečně schopný, nekompromisní, navýsost silný a především pro tento boj velice zkušený protivník. Čím dříve Rusové uspějí, tím víc se sníží riziko světového střetu.

V mezinárodní politice byli pro mne dlouhou dobu hlavními nositeli kombinace těchto vlastností vůdčí postavy politiky Polska, především pak Lech Kaczyńsky. V posledních letech je naprosto jednoznačnou jedničkou v tomto směru premiér Jaceňuk, těsně následovaný prezidentem Porošenkem. Ti dva měli tak obrovský náskok, že se mi zdála jejich pozice v této souvislosti neotřesitelná. Až do posledních týdnů, kdy je začal rychle dohánět prezident Francie Hollande. Jeho poslední výrok obhajující bombardování území Sýrie za akt francouzské sebeobrany, je podle mne v žebříčku blbosti, drzosti a zoufalství, naprostou jedničkou. Jenom Porošenko se svým tvrzením že vojenské angažmá Ruska v Sýrii je porušením Minských dohod, mu snad může trochu konkurovat.

Během tohoto týdne jsem narazil na rozhovor s poslancem EP Ransdorfem. Mimo jiné se vyjadřoval k projednávání smlouvy TTIP, čili obsáhlé soustavě připravovaných dokumentů pod společným názvem Transatlantické obchodní a investiční partnerství, o jejichž přípravě řekl, cituji: „Jako místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v EP se o chystané dohodě snažím získat co nejvíce informací. Když jsem si chtěl prostudovat podkladové materiály, co měli k dispozici vyjednavači za Evropskou unii, tak jsem musel podepsat závazek mlčenlivosti, abych se s nimi mohl vůbec seznámit. Dopředu jsem musel říct, co přesně chci, a to mi připravili. Měl jsem to k dispozici hodinu, ale předtím jsem musel odevzdat mobil, abych si to náhodou nevyfotil. Navíc po celou dobu tam se mnou seděla jako dohled úřednice Evropského parlamentu“. Konec citace. Jestliže ani funkcionáři Evropského parlamentu nemohou pracovat s materiály, které má jeho plénum schvalovat, tak jde podle mého posouzení o jev, který je už prvkem politického režimu, který není jen diktaturou, ba ani onou proklínanou totalitou, je něco mnohem horšího pro normální občany. Podle mého posouzení se konsoliduje globální politický režim mnohem komplexnější, než zatím kdy v dějinách lidstva existoval. Pro tento jev ještě ani není termín. Kdo si k tomu kupříkladu ještě přečte text politologa Robejška na webu http://institut2080.cz/publikujeme/totalitarni-tendence-zapad-pred-zrusenim-bankovek , ten musí dospět k názoru, že příslušníci mafie globálních predátorů konsolidují, prostřednictvím své obslužné elity, systém novodobého zotročení veškeré světové populace. A kdopakže jsou ti mafiáni? Mocichtivci mezi špičkami bankovní, politické, mediální, vojenské a podnikatelské vrstvy. Klan snažící se ustavit globální vrchnost ovládající svět. Oni dobře ví, že současný lidský svět je v krizi, která musí najít řešení pro další existenci lidského rodu. Že se už nahromadilo tolik nerovnováhy v globalizující se společnosti, že musí dojít v blízké budoucnosti k nutnému zlomovému bodu, který bude začátkem nové rovnováhy, jež pak může trvat možná až několik staletí, pokud bude dobře připravena. A oni na očekávaný zlom budou dobře, ba nejlépe připraveni.

„Těžké váhy“, jak je prezentovala především americká média, promluvily v jeden den na víceméně slavnostním zasedání VS OSN. Putina jsem poslouchal pozorně, včetně sledování jeho nonverbálního projevování, Obamu jenom zběžně, protože byl příliš emotivní, a až rozvláčný. Putin mluvil velice krátce a se svými dobře skrývanými emocemi. Dovolil si jen jedinou emotivní otázku, kterou položil politikům Západu: „Uvědomujete si , co jste udělali?“. Obama naopak naprosto nediplomaticky přímo napadl Rusko. Putin vystoupil velice tvrdě, ovšem státnicky korektně a nikoho nejmenoval. Podle mne ani nemusel, protože hovořil tak jasně, že o jménech nebylo vůbec pochyb. Obamu fakticky už nemá ani smysl poslouchat, protože i když učiní i nějaké závažné kroky v mezinárodní politice, je už nyní ve své zemi vnímán jako dosluhující persona a obě hlavní strany kandidující své osobnosti na funkci prezidenta mají už připravenu další strategii pro mezinárodní prosazování zájmů USA. Vzhledem k tomu, že Putin naopak přechází do ofenzivy, roste ve mně velká obava. Vůbec nepochybuji o tom, že síly, které mají zájem obnovit pozici USA ve světě, připraví určitě opět nějakou provokaci typu „pádu dvojčat“, aby zase na nějaký čas strhly světovou veřejnost k souhlasu se svými dryáčnicemi činy státního teroru.

. Ještě za bývalého SSSR existovala na pobřeží Sýrie v městě Latákiji vojenská námořní základna sovětské armáda. Po rozpadu SSSR byla ale v roce 1991 rozpuštěna 5. operativní eskadra, ruští námořníci opustili Středozemní moře, kotviště v Tartusu rychle osiřela a osud této materiálně-technické základny doslova visel na vlásku. Po čase se stalo jasným, že bez základny v oblasti Tartusu se Rusko nebude moci vrátit do Středozemního moře. Nyní proto ruská vláda řeší přeměnu 720. materiálně-technické základny na první plnohodnotnou ruskou vojenskou námořní základnu ve Středozemním moři. Je již známo, že se má osazenstvo základny zvýšit na 1700 osob. Nedávnou vojenskou angažovaností Ruska v Sýrii, veřejnosti prezentovanou jako pomoc legální vládě s v boji s islámským státem, si Rusko plní tři úlohy. Vrací se do Středozemního moře a buduje zde strukturu schopnou odolávat 6té flotile USA, která v něm operuje v přípravách na třetí světovou válku. Hodlá v boji s islámskými teroristickými skupinami a za spolupráce s vládním vojskem Sýrie, co nejvíce eliminovat rozšíření teroristických bojůvek na území Kavkazu, především toho svého. A v neposlední řadě dává tím opět najevo, že nedovolí nikomu, aby v bezprostředním okolí Ruska se roztahoval bez odezvy. I já si myslím, že Putina ve skutečnosti politický osud Asáda vůbec nezajímá. Jde mu výhradně o to, aby v Sýrii vládla mocenská skupina, která by nebyla natolik nepřátelská k Rusku, že by vykazovala jeho základnu. A pokud bude ochotna s Ruskem dokonce spolupracovat, bude to jen bonus navíc.