Po rozvratu bipolární rovnováhy na konci minulého století to byla západní kultura, alias civilizace, kdo do světového veřejného prostoru doslova implantoval termín „válka civilizací“. Už to byla chyba, protože na planetě může být jen jedna civilizace, všelidská, sdružující nespočet kultur. Každý pokus o jinou metodu nezbytné planetizace člověčenstva musí být násilný a zákonitě musí skončit absolutní globální totalitou, kterou si dovedu představit spíše jako komplexní tyranii. Alespoň v první, konstituční fázi. Západ tím vypustil z láhve džina, aniž si uvědomil, že ten nejlépe odpovídá již jedné existující ideologii. Islámu. Přesněji jeho podobě „druhého“, čili Medinského Koránu. Koránu věčného džihádu, čili snahy až boje za úplné, konečné vítězství víry v Alláha na celé planetě. Zatímco Evropa se dopracovala až k maximálně atomizovanému společenství lidských jedinců s absolutní svobodou, čili volností až sobeckého jedince, vedle ní již staletí roste a počtem lidí mohutní komunita muslimů, pevného pouta spočívající ve vyznávání islámu. Evropa měla zatím štěstí, že islám při svém ohromném množství vyznavačů je rozdělen na sekty zaměstnané vzájemným bojem. Jakmile se ale najde autorita, k níž má islám sklony až předpoklady, která sjednotí nejméně tři hlavní proudy islámu v jednotnou akci, svět, nejméně pak světový ostrov (Asie, Evropa a sever Afriky) bude islamizován. A nemusí být k tomu použito dokonce ani moc velké násilí. Poměrně mírná, leč stálá, migrace Arabů do Evropy musí během pouhých dvou generací splnit patřičný úkol. „Demokratickou většinou“ pak bude ustaven v Evropě chalífát. Teritorium podřízené chalífovi, čili zástupci proroka na planetě.