Werich to sice tak přesně neřekl, ale mnohokrát se v podobném duchu vyjadřoval. Už třeba tak, že boj s blbostí nemůže nikdy skončit, takže je nekonečný. Právě dneska se ke mně po netu dostal citát o blbosti z duchovní dílny Zbyńka Fišera, tvořícího pod pseudonymem Egon Bondy. Cituji: „Jedna taková věc mě skutečně zaskočila, a to poznání, jehož se mi dostalo až v roce 1990: že lidi jsou blbí. To jsem skutečně nevěděl a pro mě to nebylo triviální konstatování, který každej z nás denně opakuje pětkrát – já jsem to najednou pochopil jako filosofema! Pro mě jakožto marxistu to byl dost velkej otřes. Říkám znovu: já jsem toto poznání prožil jako filosof, který prožil filosofickou hloubku toho poznání…My marxisti jsme totiž byli vždycky jako idioti přesvědčeni, že člověk je v první řadě bytost racionální, rozumná – rozhodně né blbec. A teď jsem zjistil, že v zásadě blbej je!“, konec citace. Já jsem k trochu podobnému přesvědčení dospěl ještě později, přesněji tehdy, když jsem na netu začal sledovat diskuse k textům. Tehdy jsem se zbavil iluze o přímé demokracii. Nyní už sice diskuse nečtu, maximálně výběrově, leč na podstatě věci to nic nemění. Diskuse pod texty jsou většinou prezentací blbosti lidí, kteří naštěstí nemohou mít vliv na širší veřejnost. Leč doslova blbá rozhodnutí jiných, mohou zásadně manipulovat s veřejným míněním. Příkladem takové blbosti je v mých očích web z 16.11.20015 http://czechfreepress.cz/dalsi-blogy/mirumilovni-muslimove-pry-po-svete-oslavuji-vitezstvi-islamu-v-parizi-a-videa-se-mazou.html . Jsou na něm videa dokazující radost muslimů nad atentátem v Paříži. Přesněji nejsou na něm. Pokud je totiž chcete otevřít, objeví se sdělení, že, cituji: „Video bylo odstraněno z důvodů porušení zásad YouTube, které zakazují projevy nenávisti“, konec citace. Takové chování považuji za nekonečnou blbost. Neinformovat veřejnost o skutečných projevech nenávisti vůči jakékoliv skupině lidí, je fakticky zločinem utajování pravdy. Každý má právo, ne-li dokonce povinnost, seznamovat se s názory svých protivníků. To je přece naprostý axiom jeho vlastní bezpečnosti.

„Byls zvážen a shledán lehkým. Tvé království bude rozděleno“. Kdybych věřil v Boha, tak bych se vůbec nedivil, kdyby se tato slova objevila, třeba v té původní hebrejštině מְנֵא מְנֵא תְּקֵל וּפַרְסִין někde na obloze tak, aby je viděli všichni obyvatelé Abendlandu, tedy podle mne upadajícího Západu. U kolébky Abendlandu stála zásadní událost – zánik SSSR, čili Svazu sovětských socialistických republik. Nad kolébkou pak stály dvě sudičky, hypotéza pýchy vítěze, vyjádřená sloganem o konci dějin, čili o definitivním vítězství tak zvané liberální demokracie. Druhá byla spíše smrtkou, než sudičkou, protože tehdy ještě Západu prorokovala válku civilizací. Byl to tedy vznikající Abendland, kdo do globalizované vesnice přinesl myšlenku o válce mezilidských skupin. Bohužel tím vyprovokoval smršť, se kterou, jak tomu bylo u všech proroků, vůbec nepočítal. Hozenou rukavici boje zvedla obrovská skupina obyvatel naší planety, která je roztroušena po všech kontinentech, tedy i v Abendlandu – muslimové. Ať už teroristický útok z 11. září 2001 zorganizoval a provedl kdokoliv, lze ho považovat za počátek prorokované války civilizací, ať se političtí reprezentanti Abendlandu sebevíc dušují, že tomu tak není. Dosud nejbohatší část planetární vesnice je ve válce se zbytkem světa, vycházejícím Orientem. K jeho předním bojovníkům patří muslimové. Nejeden moudrý člověk po zahájení války „civilizací“, já tvrdím, že pouze kultur, protože v mých očích je na Zemi jen jedna civilizace, všelidská, řekl doslova: „Muslimy nelze porazit, protože nelze porazit žádnou komunitu, jejíž příslušníci ve smrti v boji za své přesvědčení proti jiným vidí osobní spásu. Takoví lidé budou dokonce vždy smrt vyhledávat, takže proti nim nemá nikdo šanci“. Navíc nejméně půl tisíciletí neměl Západ při svém stoupání vzhůru dost pokory, nemůže proto očekávat, že při cestě dolů, ve formě Abendlandu, bude k němu kdokoliv z Orientu ohleduplnější. Globalizující svět zvážil staletí trvající bezohledné chování Západu a shledal, že je bezpodmínečně nutné, aby po své transformaci v Abendland „přišel o své království“.

Hned v prvních dnech po 17. listopadu 1989 jsem pochopil, že se zásadně mění průběh lidských dějin. Během roku 1990 jsem nezpochybnitelně poznal, že se realizace alternativy ke zločinnému řádu zneužívajícího všechny lidi ve prospěch nejbohatších, oddálila o celá staletí. Nejpozději v roce 1991 jsem již odmítal všechno, co vítězní vládcové mně, zemi, lidstvu ba světu diktovali. V mých očích je zmíněný den symbolem zrady, mezníkem odhalování skutečných charakterů, počátkem návratu společnosti minimálně do předminulého století, vstupem do éry bezbřehé nadvlády nejbohatší minority světa, absolutním vítězstvím panské vrstvy nad vším člověčenstvem, nástupem globálního zotročení miliard lidských bytostí hrstkou superbohatých a začátkem fungování peněz jako nejstrašnější totality v historii.

Pařížský masakr z pátku třináctého byl proveden profesionálně, což moc neodpovídá rukopisu amatérských islámistických bojovníků. Sice se po několika hodinách k teroru přihlásili jacísi příslušníci Daeše, ale to se mohla jenom určitá parta fanatiků chtít zviditelnit před svými kumpány. Mne zaujalo hned několik průvodních jevů, které poněkud rychle následovaly po zločinech. Za prvé, že Francie hned vyhlásila uzavření hranic, což znamená roztržku v EU, v kritické době uprchlické krize. Komu asi prospívá nejednotnost EU, to není potřebné příliš dlouho zkoumat. Za druhé Francie ihned vyhlásila krutou odvetu. Což nemůže být nic jiného, než zintenzivnění útoků vůči Sýrii, zvláště když jeden z ministrů prakticky ihned vyslal do světa sdělení, že syrská stopa v incidentu je nesporná. Takové chování ozbrojených sil Francie ale jenom zvyšuje riziko střetu s letadly Ruska. Komu to asi vyhovuje? Nejvíce mne ale zaujalo, že reprezentanti politiky Západu ani v jednom případě nevyslovili názor, že nyní je potřeba v boji proti Daeši spojit síly s Ruskem. Naopak poměrně brzy se světová veřejnost dověděla, že útoky jsou vážným impulsem k pozemním operacím NATO v Sýrii. Už jenom tyto tři vyjmenované okolnosti jsou v mých očích docela slušným ziskem pro USA, takže bych se vůbec nedivil, kdyby se ukázalo, že sice málo účinnou část pařížského svinstva provedli sebevražední muslimové, ale jeho hlavní část, vraždění v klubu, bylo v režii profesionálnějších zabijáků.

Teď jsem si právě na netu přečetl následující sdělení, cituji: „Francouzský premiér Manuel Valls nedávno uvedl, že celkem 1300 Francouzů bylo nebo je členem džihádistických skupin. Dalších zhruba 500 našich občanů je nyní v Sýrii nebo v Iráku. Počet Francouzů, kteří jsou nějakým způsobem spjati s Islámnským státem se tak meziročně zdvojnásobil. Celkem 110 Francouzů už v řadách IS našlo smrt, z toho devět při sebevražedných útocích…“, konec citace. Být rodinným příslušníkem některé z obětí útoků z pátku třináctého, tak okamžitě podám žalobu na stání moc Francie. Považuji totiž za naprosto neúnosné, že v jakékoliv zemi EU ví policie či tajné služby o džihádistech, ba dokonce celých jejich skupinách a při tom jsou necháváni na svobodě. Jsem toho názoru, že každý, jen podezřelý z příslušnosti k džihádu by měl být ve všech zemích EU okamžitě internován do speciálních zajateckých táborů. Je to totiž náš nepřítel, příslušník „jednotek“, které vyhlásily válku dokonce nejen EU, ale celému Západu. Je proto nejvyšší povinností všech složek a institucí moci našeho souručenství, každého džihádistu izolovat od zbytku společnosti, podrobit tvrdému vyšetřování, v případě prokázání jakékoliv trestné činnosti, třeba i drobné krádeže, ho obvinit a eventuálně odsoudit nejméně k trojnásobnému trestu. Což by mělo být neprodleně uzákoněno. Jsme přece v reálné válce s džihádisty, tak se podle toho už začněme chovat.

Nemám chuť hledat, který Americký státník pronesl onen památný slogan: „On je sice zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn“. Podstatné pro mne totiž je, že to takhle naostro řekl a že to proniklo do celosvětového vědomí. Ještě důležitější ale je, že celá mezinárodní politika USA je podle tohoto principu neustále, až do dneška, vedena. Na jediném příkladě si to připomeňme. Pro vládnoucí mocipány USA je již několik let naprosto nepřijatelné, aby byl Asad dále prezidentem Sýrie, údajně proto, že ozbrojenou silou napadl opozici, přesněji podvratné živly vyučené a dokonce vyzbrojen agenty CIA. Asad musí odejít. S Asadem nelze dosáhnout míru v Sýrii. Asad musí být odstraněn třeba i silou. Nedivím se, když takováto prohlášení šíří do světa samotní Američané. Mají to v popisu práce v rámci politické protiruskosti. Ovšem za vrcholnou drzost považuji, když takové silácké řeči vede příslušník královského rodu Saudů. Je-li totiž Asad diktátor, pak v mých očích jsou Saudové tyrani. A mezinárodní deklarace o lidských právech právě v boji s tyranem dovoluje použití všech prostředků, včetně ozbrojeného násilí, což o diktatuře říci nelze. Osvojil jsem si Putinem nedávno pronesenou tezi: „Je-li rvačka nevyhnutelná, začni ji sám“. Podle ní bychom tedy měli do globálního světa vnést jasný požadavek. Saudové musí odejít. Jenom bez Saudů bude Arábie svobodná. Blízký Východ může žít v míru jen bez Saudů. Nelze porazit Daeš bez odstranění Saudů. Pod takovými hesly bychom měli přinést do „prozatím“ Saudské Arábie vítr Arabského jara, který je smete. Neboť Saudové jsou zkurvysini, a nejsou to naši zkurvysyni.

. Posledních pět let, kdy jsem omezil chození po horách, na něž pomalu ztrácím síly, jsem o to víc začal navštěvovat města a obce, kde jsem nikdy nebyl. Za tím účelem podstatně víc jezdím vlakem. A doslova zírám. Asi není jediný den, kdy při svém cestování neslyším hlášení: „Vážení cestující, omlouváme se za zpoždění vlaku…“. Podle mých zkušeností na čas jezdí pouze první ranní vlaky. Většina dalších už mívá zpoždění, i když třeba jen deset minut. Když jsem začal pracovat, jezdil jsem z Vratimova autobusem do Ostravy-Kunčic a odtud vlakem do Horní Suché. Autobus jezdil přesně, ale vlak jen výjimečně na čas. Tehdy byl ministrem dopravy nějaký Alois Indra, který se později „proslavil“ jako odpůrce změn v roce 1968 a následně jako vrcholný normalizátor. Všeobecně se říkalo, že „bordel“, jaký tehdy panoval na dráze, nemůže už být překonán. Současná zkušenost mi ale říká…, že může. Za důvod zpoždění zmíněný rozhlas vesměs uvádí frázi, že je zpoždění způsobeno výlukou na trati. A nikdy nezapomene dodat, že se cestujícím za zpoždění omlouvají. Za což si nikdo nic nekoupí, zvláště když třeba zmešká rychlík na letiště. Nejvíc mne na věci irituje tušení, že až se všude trati dají do pořádku, tak se všechno zprivatizuje. Nový vlastník bude třicet roků jenom dopravu provozovat, nic neopravovat, aby potom všechno vrátil státu, který to zase bude deset roků za peníze z daní opravovat. Tak jak to proběhlo docela nedávno v Británii. Dneska měl ku příkladu po šesté hodině vlak ze Svinova do Těšína zpoždění 45 minut.

Mystici, duchovně nejvytrénovanější lidská kasta, se zásadně staví proti prorokům. Jsou přesvědčeni, že každý, kdo hovoří o budoucnosti, ji ovlivňuje. Souhlasím s tím bez výhrad a tvrdím, že Ježíš by nebyl bez starozákonních proroků. Po pádu SSSR se západ rozhodl místo hledání třetí cesty vrátit svět do divokého kapitalismu, s výhledem až do nevolnictví. Navíc pyšný Západ zplodil a šířil ve svém veřejném prostoru morovou nákazu proroctví o střetu civilizací. Jak se zdá, ti jiní zvedli námi vhozenou rukavici. Chcete boj civilizací, pak ho máte mít. A jak před týdnem řekl Putin, má-li dojít ke rvačce, pak je dobré když ji začnu sám. My jsme chtěli střet civilizací, muslimové ho proto sami začali proti nám. Rýsuje se z toho třetí, tentokrát skutečně světová válka. Válka severu proti jihu, ovšem ne pouze na Americkém kontinentu, ale na celé planetě. A já si nejsem jist, zda tu novou válku opět vyhraje sever.

Nikdy nedovedu pochopit a nikdy proto ani nemíním akceptovat situaci, že k nějaké vnitrostátní záležitosti určité země se na mezinárodní scéně vytvoří skupina samozvaných zemí, které si osobují právo rozhodovat o řešení zmíněného problému. V mých očích vždycky nese takové chování odporný zápach Mnichovského podrazu na Československo. Proto nejsem v současnosti ani ochoten uznávat názory na řešení situace v Sýrii nikoho jiného, než Syřanů samotných a pak těch zemí, které si Syřané na pomoc pro jednání sami pozvou. Nechápu proto, proč kupříkladu do připravovaných jednání o mírovém procesu v Sýrii žvaní nějaký ministr zahraničí Británie, země která celá staletí kolonizovala, čti, vykrádala skoro všechny země Orientu, včetně samotné Sýrie. Základním faktem je, že v Sýrii probíhá už čtyři roky občanská válka. To v žádném případě není běžným projevem chování politické opozice. Proto ani nelze počítat s tím, že vzniklá situace bude řešena standardními politickými prostředky. Pokud občanská vzpoura nedokáže svrhnout stávající moc, musí počítat s tím, že se s ní nebude jednat v rukavičkách, nebo dokonce vůbec. Pokud na druhé straně nedovede stávající moc porazit vzbouřence v přijatelném čase, nelze jí upřít oprávnění na žádost o pomoc. Nevím, zda vzbouřenci proti Asadovi požádali někoho oficielně o pomoc. Pokud ano, pak musím konstatovat, že ona pomoc věci naprosto neprospěla. Pokud ale na druhé straně pomoc Ruska Asadovi bude úspěšná, pak se nedá nic dělat a diktovat podmínky alespoň klidu zbraní bude vítěz, ne poražený. Považuji proto v současné situaci za drzost nejvyššího stupně, když již zmíněný Philip Hammond před mírovým jednáním vypouští do světa názory typu, cituji: „Nevěříme, že bude možné přivést opoziční skupiny do politického procesu a najít efektivní příměří, pokud nebudeme mít jasný bod, ve kterém by byl prezident Asad ze hry“, konec citace. Vnímám jeho drzost jako návod, ne-li dokonce rozkaz, jak se mají chovat příslušníci opozice vůči jakémukoliv návrhu druhé strany. Svůj diktátorský požadavek před jakýmkoliv jednáním zdůvodňuje ještě stupidněji, cituji: „Jak můžeme přinést mír do země, která prošla komplikovanou občanskou válkou, v níž zemřelo až 300 tisíc lidí, aniž bychom odstranili příčiny této války?“ Konec citace. Tento demagogický úlet má hned dvě roviny lživost. Kdyby Británie vůbec někdy chtěla přinést mír do Sýrie, tak by celou situaci v průběhu minulých čtyř let už dávno vyřešila. Pokud tak neudělala, tak prostě na to nemá sil, nebo jí o mír nikdy nešlo. V obou případech nechť teď laskavě drží jazyk za zuby. Druhou lží je nepřímé označení Asada za příčinu občanské války. Příčinou není, nikdy nebyl, ba ani nemohl být Asad, protože byl zvolen v přímých volbách, ale naopak jen a pouze vzbouřenci neochotní respektovat výsledek voleb. Je to jakoby „bitevníci“ z Pražské kavárny, neuznávající výsledek prezidentské volby v ČR, zvedli své zbabělé zadky a chopili se zbraní.

Od dob jaderného zastrašování, čili ve skutečnosti celý svůj dospělácký život, jsem byl klidný. Nevěřil jsem ve vypuknutí velké války. Vždycky jsem tvrdil, že dokud světapanstvo nebude mít šanci přežít, kupříkladu na nějaké vesmírné stanici, tak nerozpoutá na Zemi konečnou apokalypsu. Po celou tu dobu jsem především doufal, že státníci rozhodujících zemí jsou přece jenom natolik rozumní, že nespustí řež, která by se dotkla nějak i mne osobně. V těchto dnech jsem ale ztratil svou jistotu. Poprvé v životě mám neodbytný pocit obavy ze světového konfliktu. Sice již od vlády Bushe mladšího, kterému sekundovali viceprezident Dick Cheney a šéf Pentagonu Donald Rumsfeld, jsem začínal pochybovat o duševním zdraví těchto válkychtivců, ale přece jenom jsem pořád neviděl skutečné důvody k zahájení jaderné katastrofy. Teprve nyní podléhám takovým obavám. Když došlo minulý týden nad Sinajským poloostrovem k havárii ruského civilního letadla, letícího z Egypta do Sankt Peterburku, bez rozmýšlení jsem tvrdil, že v tom má prsty ISIL a jako obvykle rovněž CIA. Jak to dneska vypadá, je už nepochybné, že letadlo sestřelil ISIL pomocí rakety, vyrobené v Británii. Jenže zmíněné rakety nemají dostřel do takové výše, v níž letadlo mělo letět. Vypadá to proto, že CIA na dálku ovlivnila přístroje letadla, takže letělo ve skutečnosti níže, než ukazovaly jeho přístroje. O tom systému vím již několik let. Je založen na určitém „hecknutí“ palubních přístrojů, takže piloti ani neví, že letí v letové hladině nižší, než vidí na palubních snímačích.Dneska jsem se dověděl, že Rusové v Jemenu zatkli a do Ruska odvezli dva agenty CIA i s aparátem, který se umí na dálku nabourat do řídícího systému letadla. Očekávám, že v nejbližších dnech oznámí světu své obvinění. Pak už nebude cesty zpět. Putin prý v té souvislosti vydal své skupině poradců příkaz zjistit, jaké má Rusko šanci pro přežití jaderné války. Pokud to všechno není pouhý hoax, pak už lidstvu nezbývá, než se začít modlit.