O UKONČENÍ OBČANSKÉ VÁLKY V SÝRII SE ZAČÍNÁ JEDNAT

Nikdy nedovedu pochopit a nikdy proto ani nemíním akceptovat situaci, že k nějaké vnitrostátní záležitosti určité země se na mezinárodní scéně vytvoří skupina samozvaných zemí, které si osobují právo rozhodovat o řešení zmíněného problému. V mých očích vždycky nese takové chování odporný zápach Mnichovského podrazu na Československo. Proto nejsem v současnosti ani ochoten uznávat názory na řešení situace v Sýrii nikoho jiného, než Syřanů samotných a pak těch zemí, které si Syřané na pomoc pro jednání sami pozvou. Nechápu proto, proč kupříkladu do připravovaných jednání o mírovém procesu v Sýrii žvaní nějaký ministr zahraničí Británie, země která celá staletí kolonizovala, čti, vykrádala skoro všechny země Orientu, včetně samotné Sýrie. Základním faktem je, že v Sýrii probíhá už čtyři roky občanská válka. To v žádném případě není běžným projevem chování politické opozice. Proto ani nelze počítat s tím, že vzniklá situace bude řešena standardními politickými prostředky. Pokud občanská vzpoura nedokáže svrhnout stávající moc, musí počítat s tím, že se s ní nebude jednat v rukavičkách, nebo dokonce vůbec. Pokud na druhé straně nedovede stávající moc porazit vzbouřence v přijatelném čase, nelze jí upřít oprávnění na žádost o pomoc. Nevím, zda vzbouřenci proti Asadovi požádali někoho oficielně o pomoc. Pokud ano, pak musím konstatovat, že ona pomoc věci naprosto neprospěla. Pokud ale na druhé straně pomoc Ruska Asadovi bude úspěšná, pak se nedá nic dělat a diktovat podmínky alespoň klidu zbraní bude vítěz, ne poražený. Považuji proto v současné situaci za drzost nejvyššího stupně, když již zmíněný Philip Hammond před mírovým jednáním vypouští do světa názory typu, cituji: „Nevěříme, že bude možné přivést opoziční skupiny do politického procesu a najít efektivní příměří, pokud nebudeme mít jasný bod, ve kterém by byl prezident Asad ze hry“, konec citace. Vnímám jeho drzost jako návod, ne-li dokonce rozkaz, jak se mají chovat příslušníci opozice vůči jakémukoliv návrhu druhé strany. Svůj diktátorský požadavek před jakýmkoliv jednáním zdůvodňuje ještě stupidněji, cituji: „Jak můžeme přinést mír do země, která prošla komplikovanou občanskou válkou, v níž zemřelo až 300 tisíc lidí, aniž bychom odstranili příčiny této války?“ Konec citace. Tento demagogický úlet má hned dvě roviny lživost. Kdyby Británie vůbec někdy chtěla přinést mír do Sýrie, tak by celou situaci v průběhu minulých čtyř let už dávno vyřešila. Pokud tak neudělala, tak prostě na to nemá sil, nebo jí o mír nikdy nešlo. V obou případech nechť teď laskavě drží jazyk za zuby. Druhou lží je nepřímé označení Asada za příčinu občanské války. Příčinou není, nikdy nebyl, ba ani nemohl být Asad, protože byl zvolen v přímých volbách, ale naopak jen a pouze vzbouřenci neochotní respektovat výsledek voleb. Je to jakoby „bitevníci“ z Pražské kavárny, neuznávající výsledek prezidentské volby v ČR, zvedli své zbabělé zadky a chopili se zbraní.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *