. Posledních pět let, kdy jsem omezil chození po horách, na něž pomalu ztrácím síly, jsem o to víc začal navštěvovat města a obce, kde jsem nikdy nebyl. Za tím účelem podstatně víc jezdím vlakem. A doslova zírám. Asi není jediný den, kdy při svém cestování neslyším hlášení: „Vážení cestující, omlouváme se za zpoždění vlaku…“. Podle mých zkušeností na čas jezdí pouze první ranní vlaky. Většina dalších už mívá zpoždění, i když třeba jen deset minut. Když jsem začal pracovat, jezdil jsem z Vratimova autobusem do Ostravy-Kunčic a odtud vlakem do Horní Suché. Autobus jezdil přesně, ale vlak jen výjimečně na čas. Tehdy byl ministrem dopravy nějaký Alois Indra, který se později „proslavil“ jako odpůrce změn v roce 1968 a následně jako vrcholný normalizátor. Všeobecně se říkalo, že „bordel“, jaký tehdy panoval na dráze, nemůže už být překonán. Současná zkušenost mi ale říká…, že může. Za důvod zpoždění zmíněný rozhlas vesměs uvádí frázi, že je zpoždění způsobeno výlukou na trati. A nikdy nezapomene dodat, že se cestujícím za zpoždění omlouvají. Za což si nikdo nic nekoupí, zvláště když třeba zmešká rychlík na letiště. Nejvíc mne na věci irituje tušení, že až se všude trati dají do pořádku, tak se všechno zprivatizuje. Nový vlastník bude třicet roků jenom dopravu provozovat, nic neopravovat, aby potom všechno vrátil státu, který to zase bude deset roků za peníze z daní opravovat. Tak jak to proběhlo docela nedávno v Británii. Dneska měl ku příkladu po šesté hodině vlak ze Svinova do Těšína zpoždění 45 minut.