Nedávný průval informací z jednoho jediného daňového ráje mi byl podezřelá od samého počátku. Dneska jsem již přesvědčen, že jde o další akci CIA a pouze mne zajímá, pro koho to podnikla. Inspirujícím náznakem mého pochybování byl fakt, že mezi „klienty“ uvedenými v první zveřejněné dávce„Panamských Dokumentů“ nebyl nikdo z Američanů. Zajímavé také bylo, že šlo o instituci pracující v Panamě, což je prakticky ještě pořád kolonie USA. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že žádný z aktérů průvalu nezveřejnil tolik dat proto, aby snad světu otevřel konečně oči a tím se pokusil zahájit globální politický boj proti „odklánění“ daní. Dneska jsem podle některých indicií dospěl k názoru, že šlo o novou formu konkurenčního boje. Je prokázáno, že v USA jsou už nejméně tři státy, které svým zákonodárstvím umožňují výhodné „přesměrování“ daní. Ačkoliv zmíněná právní úprava v nich existuje již nějaký čas, pořád se nově vzniklým bankám ve jmenovaných státech, nedařilo získat dostatečné množství klientů. V loňském roce se situace zásadně změnila, protože se do problému začaly angažovat dceřiné podniky Rothschildů. Ty si dovolily provádět nejen masivní reklamu, ale také financování denunciací tradičních daňových rájů. Tedy prokazatelně zatím jednoho – Panamy. Jak je zřejmé, drápy Rothschildů jsou sepjaté i se zpravodajskými institucemi USA, které zveřejnění Panama Papers realizovaly. Cílem není odbourat daňové ráje, ale v zájmu udržení dolaru přenést jejich činnost přímo na území USA a dostat tak mimo jiné i pod kontrolu praní špinavých peněz, bez příživnických prostředníků. Bezohledná konkurence tak našla novou zbraň. Díky moderním „hackerským“ postupům dokáže prorazit i bariéry „švýcarské bankovní ctnosti“ naprosté mlčenlivosti a zneužívat pak všech zločinně získaných dat ke svému prospěchu. Navíc, jelikož data nebyla získána právní cestou, tak ani soudy nemají pravomoc se jimi zabývat.