Poněkud obskurní iniciativa s názvem Platforma evropské paměti a svědomí zveřejnila už před třemi týdny zprávu, že požádala odpovědné orgány Německa o zahájení trestního řízení s Jakešem, Štrougalem a Colotkou. Prý kvůli údajné odpovědnosti za smrt prchajících ze socialistických zemí. Nemá cenu uvádět podrobnosti. Pokud se soudy Německa rozhodnou ve věci angažovat, ještě se dovíme hodně informací. Zatím jenom k věci pár slov. V prvé řadě o samotné Platformě.  Tváří se jako celoevropská iniciativa, ale kromě Nizozemí a Švédska existují její odbočky jen a jenom v postsocialistických zemích. O Nizozemí a Švédsku se nebudu zmiňovat, tam je vždycky dost aktivistů, kteří se rádi pletou do věcí, o nichž z vlastní zkušenosti vůbec nic neví. Česká, spíše řečeno Pražské, pobočka byla s mediálním humbukem založena 14. 10.2011 za osobní patronace vládních reprezentantů Nečase a Hermana, ba dokonce za přímé účasti Tuska a Orbána, tedy opět jen a jenom představitelů postsocialistických zemí. Ještě při zakládacím ceremoniálu se činovníci Platformy div neobjímali s představiteli Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v ČR. Podobné rádoby vědecké instituce jsou rovněž skoro ve všech zemích bývalého prosovětského uskupení. Ale už na začátku roku 2014 se zanícení antikomunisté obou institucí tak rozhádali, že se rozešli. Nelze se v současnosti ani odpovědně dopátrat, zda Platforma vyloučila Ústav ze svého společenství, nebo naopak Ústav rezignoval na své členství pro nesouhlas s aktivitami Platformy. Pro mne je signifikantní, že komunistobijci se, jako všichni příživníci na moci, perou mezi sebou. Na eventuelní soudní řízení se docela těším. A to hned ze dvou důvodů. Byl by to výborný precedent pro podávání žalob kdekoliv na kohokoliv, tedy hlavně na nejvyšší státníky za všechna zla, která se ze jejich vládnutí v zemi uskutečnila. A to se mi velice líbí. Za druhé předpokládám, že bychom se dověděli něco o podstatě současného fandění uprchlické módě.

Americký list Huffington Post odstranil články a zablokoval účet jednoho ze svých autorů, který se zmínil o zdravotním stavu kandidátky na prezidenta USA Hillary Clintonové. Podle informace webu Breitbart propustilo vedení amerických novin blogera Davida Seamana, který zveřejnil v srpnu dva sloupky, v nichž se hovořilo o skandálu kolem údajně špatného zdravotního stavu osmašedesátileté Clintonové. Ve svých publikacích dal autor na srozuměnou, že kandidát na prezidenta by měl dát veřejnosti odpověď na podobné otázky. Později byly oba články z webové stránky novin odstraněny, „aniž by byly uvedeny příčiny“, jak píše Seaman. Kromě toho byl zablokován i blogerův účet v Huffington Post. „Copak jsme nějaká Čína? Cožpak nejsou lidé chráněni prvním dodatkem (k ústavě, hájícím svobodu slova a tisku)?“ napsal Seaman na Twitteru. Příznačné je, že ve svých publikacích se Seaman zmiňoval o doktorovi Drewu Pinském, jehož show v rozhlase byla zrušena po tom, co inicioval diskusi o zdravotním stavu Clintonové. Důvodem k diskusi v amerických médiích se stalo podivné zpomalené chování Clintonové na pódiu během jejího předvolebního vystoupení a interview pro novináře. Kromě toho byla zveřejněna fotografie jejího poradce, který měl pro jistotu připravenou injekční stříkačku.

Po rozpadu socialistického světa se v nejedné zemi vytvořila nová státní ideologie. Kupodivu jí nebyl neoliberalismus, či jiná novodobá zrůdnost, ale návrat do dávna. V zemích střední Evropy to samozřejmě je katolicismus, nebo dokonce vedle něj i jiné křesťanské vyznání. Proto kupříkladu my máme hned dva nové křesťanské státní svátky. Svatého Václava, což bude za čtrnáct dní a Mistra Jana z Husi, což bylo v červenci. Různé národy si vybraly za své patrony konkrétní historické osobnosti. Poláci kupříkladu krakovského biskupa Stanislava I. ze Szcepanowa, Maďaři přímo svého krále Štefana I., Rusové Mikuláše, biskupa z turecké Myry. Slováci od nedávné doby považují za svou patronku samotnou matku Ježíše, Marii s jejím atributem sedmibolestnosti. Všech sedm bolestí souvisí s jejím synem, Ježíšem, od prvního když v Mariině děcku prorok Simeon poznal Mesiáše, až po poslední, sedmé, jímž je Ježíšův pohřeb. Za hlavní patronku Slovenska Pannu Marii Sedmibolestnou prohlásil papež Pavel VI. v roce 1966. Nevím, proč si Slováci vybrali tento symbol, ale nějak se mi nezdá. Nejsem natolik ve věci vzdělán, abych svůj pocit vysvětlil. Ale nějak považuji daný výběr částečně za pýchu, ale také za nevhodnou prezentaci trpitelské rezignovanosti, což se k tomuto národu nějak nehodí.

V pátek 2. září 2016 proběhla v Indii jednodenní stávka  180ti milionů pracujících, ze série podobných akcí, které cloumají zemí nejméně od února letošního roku, ba za celou dobu vlády Naréndry Módího. Je příznačné, že naše média o takové „prkotině“ neutrousila ani slovo. Asi zatím nenašla ve věci špendlíček Putinova zavinění. Ovšem světová média už to vidí jasněji. Po roce 1991 Indie přistoupila na neoliberální politiku a od té doby se pomalu, leč jistě hromadí na subkontinentu problémy. Ty lze zkráceně shrnout do následujícího tvrzení. Kapitál roste, ale ubývá pracovních sil. Vládní program, v němž se slibuje vznik stovky tisíc nových pracovních míst je při současném národohospodářském systému iluzí, nebo dokonce vědomou lží. Odboráři deseti svazů se nyní spojili a předložili vládě dvanáct požadavků. Na jejich podporu budou stávky a další akce odporu pokračovat. Samozřejmě za naprostého ticha našich politiků, včetně, bohužel, i tak zvaně levicových.

Již nejméně čtvrt století tvrdím, že jsme se zabavili údajné totality, abychom podlehli skutečné absolutně komplexní totalitě. Viděl jsem ji, a pořád vidím, především v globální financializaci světa. Peníze jsou v současnosti absolutním totalizátorem všeho lidstva. Jedním z projevů je i nastupující cenzura. Před chvílí jsem si ji ověřil na jednom konkrétním příkladu Tady je. Web s názvem Miloš Zeman rozstřílel „totalitní pražskou kavárnu“ a jejich média. Tak drsně jako dosud ne, inzerovaný kupříkladu 28.8.16 na webové stránce http://www.novarepublika.cz/2016/08/milos-zeman-rozstrilel-totalitni.html je již dneska na původní webové stránce  https://www.youtube.com/watch?v=fbkygfGC_Og nedostupný. Odstraněn byl provozovatelem YouTube z důvodů, cituji: „Opakovaných oznámení třetích stran ohledně porušování autorských práv“. Konec citace. Cha, cha, cha. Poslušný služebníček YouTube už naprosto ztratil glanc. Nejenže maže příspěvky, ale navíc k tomu drze lže. Konec nejen svobody slova, projevu ale i práva na informace. Sice se můžeme dovědět o každém prezidentově zdravotním problému, což je mnohdy až nechutným odhalováním osobních problémů, ale už nesmíme vědět, co řekl o příslušnících současné panské vrstvy, alespoň některých. Nová, vlastně staronová, kapitalistická vrchnost už má reálně v rukou totálně veškerou moc. A nejen v této krajině.

Dneska jenom kratičce. Prohlašuji, že pokud Výbor pro udílení Nobelových cen míru po skončení Obamova prezidentství mu tuto cenu neodebere, pak jednoznačně ztrácí svůj smysl. Podle mého soudu nejen olympijské medaile, ale především tato cena by neměla být udělována natrvalo, ale jen propůjčována. Barack Obama dostal Nobelovu cenu v roce 2009 během prvního roku své vlády za, cituji: „výjimečné úsilí v upevňování mezinárodní diplomacie a kooperace mezi lidmi“, konec citace. Reálně ovšem za celé své funkční období nesplnil ani jeden svůj mírový slib. Naopak. Byl prvním prezidentem, který osobně podepisoval rozkazy k jmenovitému zabíjení „nepřátel“ bezpilotními letadly. Mnoho dalších stejných rozkazů zdůvodňoval frází, cituji: „… se stal překážkou míru a usmíření“, konec citování. Takže se stal bezprostředním vrahem. Ne jako většina politiků, kteří zabíjejí zprostředkovaně. V mých očích je nejzrůdnějším nositelem Nobelovy ceny za mír.

Ve věku 74ti let odešla, po dlouhé těžké nemoci, za našimi předky nejúspěšnější česká gymnastka. Pro kotlinu Čech naprosto typicky se tím zvedla stavidla nenávistného hnusu nositelů tak zvané Havlovy tradice. Žumpy antikomunismu, antisocialismu, antisovětismu, antirusismu a především ubožáctví mnohých českých nýmandů se doslova provalily. Nestojí mi zato si jich všímat. Paní Čáslavské ale přesto věnuji text ve svém blogu. Nebude ovšem nijak jednostranný. Čáslavská zůstane nesporně poslední světovou gymnastkou vyrostlou na fundamentech tradic českého Sokola. Sám jsem od dětství v Sokole cvičil, takže o tom něco vím. Právě gymnastiku v Sokole mohly provozovat nejen mladé, ale i zralejší až poněkud buclatější ženy, jejichž typickými představitelkami byla Eva Bosáková a po ní Věra Čáslavská. Po nich už světovou gymnastiku definitivně ovládla akrobacie dívčích vyžlat až neženských děvčátek neznajících strach z těch nejdivočejších kousků předváděných kupříkladu Rumunkami, ale později asiatkami, které až do nedávna plně ovládali světovou gymnastiku. Věra Čáslavská dominovala na hrách letní olympiády v Mexiku. Ty se konaly pár dnů po násilném vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Světový tisk, převážně od zásady antisovětský, propagandisticky líčil událost se všemi hrůzami toho činu a vyvolal tak ve světě syndrom soucitu s postiženým. Gymnastické výkony se nedají měřit na vteřiny či centimetry a tak vkus, i celkové podvědomé emoce na jejich rozhodčí mají vliv a tehdejší celá protisovětská divácká atmosféra her vše dokonala. Tvrdím proto odpovědně, že bez vojenské intervence SSSR do tehdejší ČSSR, by Čáslavská v žádném případě nezískala tu přehršli zlatých medailí. Kdo s tím nesouhlasí, neví o gymnastice mnoho a o olympijském hnutí skoro nic. Čímž nepopírám, že Čáslavská, v Mexiku pak už i Odložilová, byla opravdu gymnastkou světové třídy, leč nikdy ne tak obestřenou fluidem výjimečnosti, jež jí dodala až politická atmosféra doby.

Po setkání Erdogana s Putinem v Moskvě se mezi našimi rusofily rozšířila optimistická, až euforická nálada. Zbytečně. Turecko je pevným členem NATO a zůstane jím i nadále. Při tom zmíněná Aliance docela nedávno potvrdila, že za největšího nepřítele považuje Rusko a proto dělá všechno možné, aby ho odvrátila od jakékoliv aktivity proti jejím členským zemím. Setkání prezidentů Ruska a Turecka se uskutečnilo, podle mého soudu, proto a jenom proto, že chtěl Erdogan osobně Putinovi poděkovat za účinnou pomoc při potlačení puče. Myslím si, že to od Putina byla chyba. Měl nechat Erdogana padnout. Turecko by se vybarvilo pro další činnost v Sýrii. Pod diktátem USA by se s vysokou pravděpodobností uvolnily podmínky pro Kurdy v Turecku, takže by se posílila možnost vzniku Kurdistánu alespoň na území Sýrie a Iráku. Američané by v Sýrii vystupovali vojensky mnohem jednoznačněji proti Asádovi a tak by Rusko mělo jasného protivníka. Nyní se Turecko tváří, že začalo bojovat proti ISIL, ale ve skutečnosti bojuje proti zájmům Ruska, protože obsazuje území, v němž vládní vojsko bojuje s opozicí a podporuje fakticky opozici. Rusko se dostalo do situace, kdy se bude muset rozhodnout, zda bude tolerovat Erdoganovy ilegální kroky v Sýrii, nebo se zase s ním rozkmotří. Podle mezinárodního práva. Které by mělo dozorovat OSN, jsou na území Sýrie legálně pouze vojska Íránu a Ruska. Všichni ostatní jsou fakticky okupanti, mezinárodní zločinci zasahující do vnitřních záležitostí cizí země. U „Bílého muže Západu“, to není nic nového, chová se tak celá staletí, ovšem Turecko by ho nemělo napodobovat. Jenže ono otrocky plní tajné dohody s USA. Rusové se v posledních dnech dostali v Sýrii do tíživé až nezáviděníhodné situace.

Nevzpomenu si už, který to text mne inspiroval k tomu, abych do svých prázdninových výletů letos zařadil návštěvu staroslovanských památek. Navštívil jsem Staré Město u Uherského Hradiště, samotné Uherské Hradiště, ale také Nitru a samozřejmě Mikulčice, ze kterých jsem se vrátil včera. Na Slovensku je všude cítit, že Slováci říši starých Slovanů z konce prvního milénia objevenou na jejich území, považují v současnosti opravdu za zrod svých dějin. V Nitře dokonce na mne její prezentace působila nejen monumentálně, ale až nacionálně. Pravý to opak současné situace na Moravě. Doslova šokujícím způsobem na mne pak zapůsobily Mikulčice, na jejichž katastru se inzeruje „Památník Velké Moravy“. Už jenom najít jej je, především pro cizince dost problém, tak špatně jsou instalovány informační rozcestníky, u nichž je navíc vidět, že je již dávno nikdo neobnovoval. Navštívil jsem „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, jak se také jinak označuje v průvodcích, za překrásného dne plné dovolenkové sezony. Na parkovišti stál jeden autobus a asi tři až pět aut, co jsem tam pobýval. Považuji za doslovnou katastrofu, že obě výstavní expozice byly uzavřeny, takže hosté se mohli pouze projít po areálu zarůstajících vykopávek. Signifikantní je i budova asi kilometr před „památníkem“ směrem od Mikulčic. Jde o Archeologický ústav České akademie věd. Ovšem jeho omšelost spíše napovídá, že on sám je „archeologickým“ artefaktem. Holt od Prahy je to příliš daleko, takže ministerstvo kultury sem nedohlédne. A i kdyby ano, tak v postavách popřevratových ministrů by je celková situace, až na snad jednu výjimku, vůbec nezajímala. Je naprosto jasné, že současný Český stát Velkou Moravu nepovažuje za významný začátek svých dějin, pokud ji ještě vůbec považuje za své dějiny. U kolébky tohoto přístupu je podle mne myšlení a chování Havla ve funkci, kterou nikdy neměl zastávat. Zmíním v té souvislosti jen kupříkladu jeho morální povýšenectví, se kterým mnoho projevů českého národovectví nazýval „čecháčkovstvím“. Vždycky se mně to slovo hnusilo. Teprve dneska mne napadlo, že jde o projev zamindrákovaných pražáčků, kteří se marně snaží být světovými. Považuji tento postřeh za doplňující charakteristiku tak zvané „Pražské kavárny“, alias Havlistů, Sluníčkářů, Pravdoláskařů a já nevím, jak všelijak je už jejich kritici pojmenovávají. Vůbec si nemyslím, že tento můj náhled je jenom dalším důkazem mé averze k Pražákům.

Včera jsem se z médií dověděl, že kumpáni skupiny „Ztohoven“, kteří ze střechy Pražského Hradu zcizili prezidentskou vlajku a místo ní tam vyvěsili červené trenýrky nadměrné velikosti, se tím nedopustili žádného trestného činu. Již před tím jsem zaregistroval, že zmíněnou partičku její obdivovatelé považují za umělce. V popřevratové době obdobní „umělci“ mimo jiné natřeli sovětský památný tank na růžovo a dopustili se mnoha jiných, poněkud sporných činů, které odborně nazývají performance. Dokonce jsem jednou napsal, že když by se na výstavě uměleckých děl Knížák vykadil, tak se jeho artefakt označí za nějaké neotřelé umění, ale když bych to udělal já, tak budu trestně stíhán. Takže si začínám myslet, že stačí, aby se člověk prohlašoval za umělce, a ještě lépe aby byl „taky uměleckou komunitou“ za umělce uznáván a hned tím získává statut nějakého jiného, až případně nedotknutelného člověka. Podle mého selského rozumu byl vzpomínaný čin nepochybně krádeží, byl ničením cizího majetku, byl vstupem na cizí pozemek a v neposlední řadě hanobením jednoho ze státních symbolů. Pokud vím, tak trestní zákon jen o krádeži v § 205 říká, že jde o čin, kterým si osoba přisvojuje cizí věc a způsobí na cizím majetku škodu vyšší než 5.000 Kč. Pokud se toho dopustí ve skupině, pak bude pachatel potrestán sazbou dva až osm let. Tolik právo a jenom o krádeži, při čemž jsou ve hře ještě další tři přečiny. Právní teoretici rádi tvrdí, že soudy nehledají spravedlnost, ale právo. Takže drzá partička už se měla oblékat do patřičného stejnokroje nejméně na mnohem víc jak dva roky. Jenže naše současné soudy nehledají dávno už ani to právo, hledají pouze směr politických „větrů“. A ten dnešní je jasný, proti Rusku, proti Putinovi, proti Zemanovi. Přesně jak to nařídil „gubernátor“, pardon velvyslanec USA v Praze.