Včera jsem se z médií dověděl, že kumpáni skupiny „Ztohoven“, kteří ze střechy Pražského Hradu zcizili prezidentskou vlajku a místo ní tam vyvěsili červené trenýrky nadměrné velikosti, se tím nedopustili žádného trestného činu. Již před tím jsem zaregistroval, že zmíněnou partičku její obdivovatelé považují za umělce. V popřevratové době obdobní „umělci“ mimo jiné natřeli sovětský památný tank na růžovo a dopustili se mnoha jiných, poněkud sporných činů, které odborně nazývají performance. Dokonce jsem jednou napsal, že když by se na výstavě uměleckých děl Knížák vykadil, tak se jeho artefakt označí za nějaké neotřelé umění, ale když bych to udělal já, tak budu trestně stíhán. Takže si začínám myslet, že stačí, aby se člověk prohlašoval za umělce, a ještě lépe aby byl „taky uměleckou komunitou“ za umělce uznáván a hned tím získává statut nějakého jiného, až případně nedotknutelného člověka. Podle mého selského rozumu byl vzpomínaný čin nepochybně krádeží, byl ničením cizího majetku, byl vstupem na cizí pozemek a v neposlední řadě hanobením jednoho ze státních symbolů. Pokud vím, tak trestní zákon jen o krádeži v § 205 říká, že jde o čin, kterým si osoba přisvojuje cizí věc a způsobí na cizím majetku škodu vyšší než 5.000 Kč. Pokud se toho dopustí ve skupině, pak bude pachatel potrestán sazbou dva až osm let. Tolik právo a jenom o krádeži, při čemž jsou ve hře ještě další tři přečiny. Právní teoretici rádi tvrdí, že soudy nehledají spravedlnost, ale právo. Takže drzá partička už se měla oblékat do patřičného stejnokroje nejméně na mnohem víc jak dva roky. Jenže naše současné soudy nehledají dávno už ani to právo, hledají pouze směr politických „větrů“. A ten dnešní je jasný, proti Rusku, proti Putinovi, proti Zemanovi. Přesně jak to nařídil „gubernátor“, pardon velvyslanec USA v Praze.